Pravomoci - možnosti veřejného ochránce práv
Veřejný ochránce práv v České republice působí podle zákona k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, vykonávajících státní správu, pokud je takové jednání v rozporu s právem, nebo sice právu neodporuje, ale je jinak vadné či nesprávné, tzn., že neodpovídá principům demokratického právního státu a principům dobré správy nebo jsou-li tyto orgány nečinné.
Podle zákona je ochránce oprávněn se zabývat podněty, které směřují proti činnosti:
• Ministerstev a jiných správních úřadů s působností pro celé území státu a správních úřadů jim podléhajících,
• České národní banky, pokud působí jako správní úřad,
• Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
• orgánů uzemní samosprávy (tj. obce a kraje) při výkonu státní správy (nikoliv při výkonu samosprávy)
• obcí při výkonu státní správy, nikoli však tam, kde obce rozhodují ve vlastní působnosti,
• Policie České republiky s výjimkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení,
• Armády České republiky a Hradní stráže,
• Vězeňské služby České republiky,
• zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení,
• zdravotních pojišťoven,
• orgánů soudu a státního zastupitelství při výkonu státní správy (zejména otázka průtahů v řízení, nečinnosti soudů a nevhodného chování soudců), nikoliv proti samotnému rozhodnutí státního zástupce nebo soudu.
Zákon poskytuje ochránci rozsáhlá oprávnění provádět v jednotlivých věcech nezávislá šetření, nedává mu však právo nahrazovat činnost orgánů státní správy a proto nemůže měnit nebo rušit jejich rozhodnutí. Při zjištění pochybení však může požadovat od úřadů či institucí, aby zjednaly nápravu. Významným oprávněním veřejného ochránce práv je, že není vázán návrhy stěžovatelů a může rozhodnout o zahájení šetření i z vlastní iniciativy.
Uvedené zákonné vymezení působnosti nedává ochránci právo vstupovat do soukromoprávních vztahů či sporů (včetně sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, i když jejich zaměstnavatelem je státní úřad). Nemůže také zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, není odvolacím místem proti jejich rozhodnutí a oprávněn zasahovat do činnosti výslovně vyjmenovaných institucí. Působnost ochránce se tak nevztahuje na:
• Soudy všech stupňů a typů v jejich rozhodovacích pravomocích,
• Rozhodovací činnost státních zastupitelství,
• Parlament, prezidenta republiky a vládu,
• Nejvyšší kontrolní úřad,
• zpravodajské služby České republiky,
• orgány činné v trestním řízení.
Vedle výše uvedené činnosti, spočívající v řešení individuálních podnětů a jejich zevšeobecnění, má ochránce od počátku roku 2006 novou povinnost, která nespočívá v řešení individuálních podnětů jednotlivců, ale k jejímu naplnění ochránce vykonává systematické preventivní návštěvy všech míst a zařízení, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě. Jde o povinnost vyplývající z mezinárodně-právních závazků ČR, především z Opčního protokolu k Úmluvě OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Ochránce systematicky navštěvuje zařízení, kde jsou nebo mohou být osoby drženy na základě rozhodnutí či příkazu orgánu veřejné moci (např. soudu) nebo z důvodu závislosti na poskytované péči (především z důvodu věku, zdravotního stavu, sociální situace atp.).
Sídlo veřejného ochránce práv:
Brno, Údolní 39, PSČ 602 00
E-mailová adresa pro podávání podnětů veřejnému ochránci práv a jejich doplnění:
podatelna@ochrance.cz
Fax podatelny veřejného ochránce práv:
542 542 112
Telefonická informační linka veřejného ochránce práv:
542 542 888
