Stehlíková: Vzniká seznam zařízení pro děti znesvářených rodičů
31.10.2007(epravo.cz)
Ministerstvo práce sestavuje nyní seznam zhruba čtyř desítek zařízení, která by se mohla postarat o děti při vážných neshodách rodičů po rozvodu či v případech domácího násilí. Po nezbytně nutnou dobu by o ně měly pečovat poradny, azylové domy či krizová centra z celé republiky. Ministerstvo zdravotnictví pak vybralo pět léčeben. Novinářům to dnes řekla ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková (SZ). Sestavení sítě organizací na pomoc ohroženým dětem doporučil vládní výbor pro práva dítěte. Reagoval tak na případ desetileté Terezky, o kterou se léta přou její rodiče. Aby nemohli děvče ovlivňovat, umístil ho soud v červnu na psychiatrii. Odborníci protestovali proti tomu, aby zdravé dítě bylo v nemocnici. Po deseti dnech se Terezka přesunula do dětské léčebny, kde strávila prázdniny. Soud ji prozatím vydal matce. Konečné rozhodnutí ještě nepadlo. Péči o děti ve vypjatých situacích, kdy se například rodiče po rozvodu nedokážou dohodnout, by měla zajistit novela občanského soudního řádu. Zmiňuje se totiž o "vhodném prostředí", v němž má dítě být. Podle Stehlíkové by je měla zajistit osoba či zařízení, které poskytnou řádnou péči a umožní přijetí případných dalších opatření. "Prioritu má práce s rodinou. Mediace a ambulantní pomoc. Pouze v situacích, kdy je dítě bezprostředně ohroženo na zdraví či na životě a je ohrožen jeho vývoj, se uvažuje o umístění do vhodného prostředí," uvedla ministryně. Zdůraznila, že zařízení musí být v blízkosti bydliště rodiny, aby rodiče mohli být s dítětem v kontaktu a odborníci mohli pracovat i s nimi. Podle Kateřiny Příhodové z odboru rodinné politiky ministerstva práce kritéria pro poskytování potřebné pomoci splňuje nyní v republice právě 40 zařízení. Všechna poskytují ambulantní služby, třetina z nich má i lůžka. Přesný seznam by měl být hotov do měsíce, dodala Příhodová. Na výběru vhodných organizací spolupracují kraje. Seznam dostanou sociální pracovníci, neziskové organizace i soudci, kteří o opatřeních rozhodují. Podle Stehlíkové je nutné ještě vyřešit financování této krizové péče o ohrožené děti. V placení služeb v poradnách a centrech, která spadají pod resort práce a sociálních věcí, ministryně problém nevidí. Nutné je podle ní dohodnout vyrovnání případného pobytu v léčebnách a ozdravovnách. "Péče se tu hradí podle diagnózy. Pokud dítě žádnou nemá, úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění nepřichází v úvahu," dodala Stehlíková.
Poslanci schválili přísnější dohled nad exekutory
31.10.2007(justice.cz)
Sněmovna dnes odsouhlasila zpřísnění státního dohledu nad exekutory. Ministerstvo spravedlnosti tak bude mít větší pravomoci při kontrole činnosti exekutorských úřadů. Novela exekučního řádu umožní ministerstvu například kdykoliv nahlížet do exekutorských spisů nebo zavádí tzv. institut výtky. „Exekutoři přispívají k vymáhání práva, občas ale proti dlužníkovi zasahují příliš razantně nebo zasahují proti lidem, kterých se exekuce nemá týkat. Snahou novely exekučního řádu je eliminovat pochybení soudních exekutorů a přispět k odstranění těchto nedostatků,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Zákon nově zakotvuje institut výtky, kterou soudním exekutorům bude moci udělit ministerstvo nebo Exekutorská komora. Tento institut bude možné využít při méně závažných pochybeních, která není možné hodnotit jako kárná provinění. Novinkou je i úprava postupu při zasílání exekutorských spisů, nahlížení do spisů nebo při vyřizování stížností, kdy se zavádí povinnost bezprostředně poskytnout ministerstvu spisy, které si tento úřad vyžádá. V návrhu se dále zpřesňuje právní úprava doručování oznámení o upuštění od exekuce a rozhodnutí o zastavení exekuce nebo úprava týkající se nákladů exekuce, tj. odměny exekutora atd. Prolomení mlčenlivosti exekutora má zjednodušit řešení problémů, ve kterých dlužník neprávem obviní exekutora ze špatného postupu. Novelu exekučního řádu nyní ještě posoudí Senát a prezident. Účinnost zákona je stanovena na 1. ledna 2008.
ÚS vydá verdikt o zákonné úpravě platnosti smluv
31. 10. 2007 (iHNed.cz)
Ústavní soud dnes vyhlásí významný nález, který může ovlivnit soudní praxi ve sporech o důsledky smluv uzavíraných především při obchodech s nemovitostmi. Plénum oznámí, jak rozhodlo o návrhu senátu Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení občanského zákoníku, podle kterého se po odstoupení od smlouvy obnovuje původní stav před jejím uzavřením. Navrhovatelé tvrdí, že tak mohou být poškozeni lidé, kteří v dobré víře získali majetek a mohou o něj přijít kvůli sporu dvou předchozích vlastníků. Složitý problém lze nejsnáze popsat modelovým příkladem. Jeden člověk prodá druhému dům. Nový majitel již má nemovitost zapsanou na katastru a obratem ji prodá třetí osobě. Nesplní přitom všechny smluvní závazky k původnímu majiteli, a ten proto odstoupí od smlouvy. Podle současného výkladu napadeného ustanovení se tak obnoví počáteční stav. Dům se vrátí prvnímu vlastníkovi a třetí osoba přijde o majetek nabytý v dobré víře. O náhradu škody se pak často musí s překupníkem soudit. Soudy v minulosti obdobné spory, které se v drtivé většině případů týkaly nemovitostí, neřešily jednotně. Názorové rozpory panují i mezi soudci Nejvyššího soudu.
Praha chce kvůli extremistům měnit zákon
31.10.2007 (iHNed.cz)
Pražský magistrát se chce pustit do debaty s poslanci a přesvědčit je, že je nutné upravit zákon o shromažďování. Úředníci včera zakázali dalších osm pochodů, které na 10. listopadu ohlásili Mladí národní demokraté (MND) na různých místech Starého Města. Účel pochodů - protest proti české účasti v Iráku - magistrát považuje za fiktivní. Opírá se přitom o odborný posudek a informace od policie.
Z nich plyne, že za MND se ve skutečnosti skrývá skupina pravicových extremistů v čele s Erikem Sedláčkem, který vystupuje jako jednatel tohoto sdružení. "Víme, že je trestně stíhán za propagaci nacismu a antisemitismu," říká náměstek pro bezpečnost Rudolf Blažek z pražského magistrátu.
Úřad se pokusil zakázat pochod už dvakrát, organizátoři se v obou případech obrátili na soud, a ten jim dal pokaždé zapravdu. Lze prý posuzovat jen oznámený účel akce, nikoli spekulovat, co by se za ním mohlo skrývat. Magistrát ale zákon interpretuje jinak, proto minulý pátek podal proti soudnímu rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tomu teď běží čtrnáctidenní lhůta pro konečný verdikt, který by měl padnout nejpozději 9. listopadu, v předvečer konání akce. "Podle nás lze zákon o shromažďování chápat tak, že chystá-li se zjevná provokace, je možné ji nepovolit. Stačí uvažovat logicky," říká náměstek Blažek. Úředníci se dále domnívají, že jim nahrává do karet také fakt, že Mladí národní demokraté v době, kdy pochod ohlašovali, neměli potřebnou registraci od ministerstva vnitra. Soudní rozhodnutí proto považují za "nicotný právní úkon". Mladí národní demokraté osm nových zamítnutí nijak nekomentovali. Na otázky HN, zda se budou znovu soudit, případně zda od pochodu úplně ustoupí, do uzávěrky tohoto vydání nereagovali. Bouřlivá reakce veřejnosti, plánovaný živý řetěz představitelů židovských i křesťanských organizací, anarchistů, politiků i široké veřejnosti, hrozící střet v ulicích. K tomu všemu by podle náměstka Blažka nemuselo dojít, kdyby bezpečnostní složky plán extremistů podchytily a úředníky, kteří pochod napoprvé povolili, upozornily včas. "Kdo tu má kontrolovat extremismus? Magistrát ne," říká náměstek. Bezpečnostní informační služba (BIS) ústy svého mluvčího ale říká, že jejím adresátem je vláda a prezident, nikoli jednotlivé radnice. "I když Praha je hlavní město a k takovému upozornění by od nás určitě došlo, ale média nás předběhla," říká mluvčí BIS Jiří Šubrt. Náměstek Blažek nicméně připouští, že ani včasné upozornění by nezabránilo soudnímu procesu. "Přesto bych se přimlouval za změnu zákona o shromažďování," říká Blažek. Navzdory osloveným právníkům, kteří by moc úřadů neposilovali, náměstek upozorňuje, že třeba prodloužení třídenní lhůty k povolení akce nebo možnost vzít rozhodnutí zpět, jako tomu bylo v případě extremistů, pravomoc úřadů neposiluje. "Navíc každému pořád zůstává možnost soudit se. A soud je ten, kdo má poslední slovo, ne úředník," říká Blažek.
O dění ve českých věznicích by měly rozhodovat občanské komise
31.10.2007 (epravo.cz)
Ministerstvo spravedlnosti chce zavést takzvané občanské komise, které by v budoucnu spolurozhodovaly o chodu českých věznic. Při každé věznici hodlá zřídit skupinu složenou ze zástupců regionální správy, nezávislých expertů, vládních a opozičních poslanců. Budou dohlížet na výkon trestu, rozhodovat o stížnostech vězňů a řešit aktuální problémy. Věznice se tak dostanou pod větší kontrolu. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil dnes svůj návrh představil s předsedou vlády Mirkem Topolánkem při návštěvě plzeňské věznice. "Takové komise jsou běžné například v sousedním Bavorsku. Mají za cíl dohlížet na dodržování práv vězňů, mohou s nimi řešit i jejich problémy při zaměstnávání, vzdělávání nebo propouštění na svobodu," upřesnil Pospíšil. Komise údajně propojí "zapouzdřené" věznice se společností. V ČR prý stále platí, že lidé nevědí, co se děje za vězeňskou zdí. "Budou-li příslušné komise rozhodovat o dění v konkrétní věznici, bude to mít větší efekt, než když o tom rozhodují úředníci z Prahy," dodal. Podle generálního ředitele vězeňské služby Luďka Kuly nejsou občanské komise "všelékem". "Nechci od toho čekat, že nám zachrání vězeňství, ale je to další pomoc v komunikaci. Vytváří zpětnou vazbu," uvedl Kula. Zapojení občanů i politické scény do českého vězeňství umožní údajně lépe prosazovat zájmy věznic. V ČR existuje v současné době poradní sbor generálního ředitele vězeňské služby, který se schází zpravidla dvakrát do roka. Kromě toho své poradní sbory ustanovují také ředitelé věznic. Podle mluvčí Zuzany Kuncové začíná nyní ministerstvo připravovat nutné změny v zákoně, které umožní zavést občanské komise do praxe.
Laburdová podala ústavní stížnost na Čunka
30. 10. 2007 (iHNed.cz, čtk)
Romka Claudie Laburdová podala ústavní stížnost proti rozhodnutí policie, která odložila trestní oznámení na vicepremiéra Jiřího Čunka (KDU-ČSL) za jeho výroky na adresu Romů.
Informovali o tom její obhájci Martin Čonka a David Máša. Hromadné oznámení podalo letos v dubnu čtrnáct romských organizací a zhruba stovka jednotlivců. Podle nich Čunek svým vyjádřením o tom, že kvůli získání peněz od státu by se člověk musel opálit a dělat binec a ohně na náměstích, mohl podněcovat k nenávisti k romské menšině a k omezování jejích práv a svobod.
Policie přestala případ prošetřovat koncem června. "Policie odložením věci rozhodla o vině, což přísluší pouze soudu. Přisvojila si tím obrovskou moc, která jí nenáleží. Tím porušila základní lidské právo nás všech, aby stát činil pouze to, co mu zákon dovoluje," uvedl Čonka. Cílem Laburdové je podle Čonky, aby byl vicepremiér postaven před soud. Podle trestního oznámení vicepremiér mohl svými výroky na adresu Romů spáchat i trestný čin hanobení národa, etnické skupiny či rasy a přesvědčení. Čunkova vyjádření prý ohrožují jedno ze základních lidských práv - rovnost bez rozdílu etnického původu - a zákaz diskriminace. K trestnímu oznámení se připojila sdružení Athinganoi, Dženo, Romea či Slovo 21. Čunek na sebe upozornil loni před senátními a komunálními volbami ještě jako starosta Vsetína. Radnice tehdy vystěhovala romské rodiny z rozpadlého pavlačového domu v centru do kontejnerových bytů na okraji města, část Romů odsunula do jiných okresů. Čunek si za tento postup vysloužil kritiku od ochránců lidských práv, podle analýzy mu však jeho počínání pomohlo u voličů. Vystěhováním Romů ze Vsetína se zabýval i ombudsman Otakar Motejl. Podle něj radnice pochybila a porušila práva Romů na respektování rodinného a soukromého života. Senátoři z výboru pro lidská práva stanovisko podpořili.
Ministerstvo chystá zprůhlednit kontrolu věznic, premiér slíbil uvolnit více peněz na vězeňství
30.10.2007 (justice.cz)
Věznice mají být pod větší kontrolou. Počítá s tím návrh ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který dnes představil s předsedou vlády Mirkem Topolánkem při návštěvě plzeňské věznice. Premiér zároveň přislíbil, že vláda uvolní 32 mil. Kč na opravu zdi věznice. V budoucnu by o chodu věznic mohly spolurozhodovat tzv. občanské komise sdružující politiky i členy nevládních organizací. Takové komise jsou běžné například v sousedním Bavorsku. „Občanské komise mají za cíl dohlížet na dodržování práv vězňů, na výkon trestu i vazby. S vězni mohou také řešit jejich problémy při zaměstnávání, vzdělávání nebo propouštění na svobodu,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. V České republice existuje v současnosti poradní sbor generálního ředitele Vězeňské služby, který se schází zpravidla dvakrát do roka. Kromě toho své poradní sbory ustanovují také ředitelé věznic. „Občanské komise v zahraničí jsou ale na rozdíl od české obdoby vysoce profesionalizované a scházejí se minimálně jednou měsíčně. Stížnosti vyřizují lépe lidé se znalostmi poměrů v konkrétních věznicích,“ dodává ministr Pospíšil. Ministerstvo spravedlnosti nyní začíná připravovat nutné změny v zákoně, které občanské komise umožní zavést do praxe. Při dnešní návštěvě plzeňské věznice si premiér Mirek Topolánek s ministrem Jiřím Pospíšilem, generálním ředitelem Vězeňské služby Luďkem Kulou, ředitelem věznice a se zástupci samosprávy prohlédli zabezpečení věznice, jednotlivá pracoviště, školící středisko a cely. Vláda slíbila zvýšení finančních prostředků na vězeňství v příštím roce. Pokud se podaří navíc odprodat nepotřebný majetek, mohl by rozpočet Vězeňské služby na investice dosáhnout v příštím roce až 440 mil. Kč.
Lucembursko otevírá pracovní trh
29.10.2007(mpsv.cz)
Lucemburská vláda uskutečnila převratné rozhodnutí, které povede k ještě většímu otevření evropského trhu práce pro občany těch států, které přistoupily k Evropské unii 1. května 2004, tedy i pro Českou republiku. Od 1. listopadu 2007 přestává platit přechodné opatření a pracovní trh v Lucembursku se tím pro občany Česka plně otevírá.
Vláda neschválila výjimku u dotací na byty pro sociálně potřebné
29.10.2007 (epravo.cz)
Vláda dnes neschválila výjimku na poskytnutí dotací na byty, které stavějí obce pro sociálně potřebné. Po jednání kabinetu to uvedl vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek (KDU-ČSL). Novela měla umožnit Státnímu fondu rozvoje bydlení přidělit peníze i v případě, že obec nemůže prokázat vlastnictví pozemku. Podle nynější legislativy obec v takovém případě nárok na tyto dotace nemá. Čunek po jednání kabinetu podotkl, že výjimka měla podpořit jen jedinou obec.Jeho ministerstvo dříve uvedlo, že existují případy, kdy nejsou dořešeny majetkové vztahy mezi obcí a státem. Výjimka měla podle ředitele Státního fondu rozvoje bydlení Jana Wagnera umožnit poskytnout dotace v případech, kde je zaručeno, že vlastnické právo na obec skutečně přejde. Týkalo by se to ale jenom státních pozemků. Obec by pak předkládala doklad o zajištění budoucích práv k danému pozemku. I Wagner ale řekl, že změna by se dotkla pouze malého okruhu žadatelů a pouze dříve podaných žádostí. Na nové se by se už výjimka nevztahovala, protože dotace se už nebudou podle současného nařízení poskytovat.
Koaliční novela má usnadnit vymáhání dlužných alimentů
29.10.2007 (epravo.cz)
Koaliční poslanci chystají normu, která má rozvedeným lidem s dětmi usnadnit způsob, jak se dostat k dluženým alimentům. Informovala o tom včera Česká televize. Vláda má novelu občanského soudního řádu projednat během několika týdnů. "Stát oslabenému rodiči, který je zatížen péčí o svoje dítě a ještě se má domáhat svých práv, musí pomoci," řekla televizi poslankyně Kateřina Jacques (zelení). Soudy mají podle novely spory o alimenty vyřizovat přednostně a dobu promlčení počítat až od dovršení samostatnosti dítěte. Dostanou také možnost vyžádat si informace nejen o pobytu dlužníka, ale i o jeho majetku, číslech bankovních účtů a o tom, kolik na nich má neplatič peněz. Dlužníci se pak nebudou moci vymlouvat, že na alimenty nemají, uvedla televize. Ročně je v Česku za zanedbání povinné výživy odsouzeno více než 7000 lidí. O finanční situaci neplatičů alimentů by musela podle poslaneckého návrhu informovat i Česká pošta. "Například i Česká pošta musí informovat o tom, když dodává peníze (dlužníkovi) peněžní poukázkou," řekl ČT lidovecký poslanec Ludvík Hovorka. Novela počítá i s tím, že alimenty dostanou přednost před pohledávkami finančních úřadů nebo že poškození rodiče nebudou muset skládat zálohy na exekuci. Úprava občanského soudního řádu se dotkne i neplatičů, kteří žijí ze sociálních dávek. "Nedostával by životní minimum, ale jenom existenční minimum," sdělil ČT poslanec David Kafka (ODS). Opozice navrhované změny vítá, novela ale podle ní neřeší situaci rodičů, kteří na alimenty čekají. "Matka bude mít třeba tři čtyři soudní rozhodnutí, která jí přiřknou nějaké výživné, ale ona se toho výživného v podstatě nedomůže," řekla ČT poslankyně ČSSD Anna Čurdová. Právě jí ve středu neprošel sněmovnou návrh, podle kterého měl rodičům dlužné výživné platit stát, a pak ho zpětně na neplatičích vymáhat.
Sněmovna schválila zákon, který zvýší zaměstnanost vězňů
26.10.2007 (justice.cz)
Poslanecká sněmovna dnes ve třetím čtení schválila novelu zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Změna navržená ministerstvem spravedlnosti rozšiřuje okruh subjektů, u kterých lze vězně zaměstnat bez jejich souhlasu. Touto úpravou se má zvýšit počet pracujících vězňů. Pokud novelu schválí senát a prezident republiky, mohla by začít platit od příštího roku. „Během uplynulých měsíců se nám podařilo dosáhnout 61 % zaměstnanosti vězňů, což můžeme považovat za evropský standard. V době mého nástupu, byla zaměstnanost vězňů velmi nízká, pohybovala se okolo 45 %,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. K dnešnímu dni pracuje celkem 7 947 vězňů ze zhruba 13 000 pracovně zařaditelných. Celkový počet vězňů v České republice je 19 153. Zaměstnávat vězně bez jejich souhlasu budou moci podle novely například obce, dobrovolné svazky obcí, kraje, nemocnice, školy aj. Řeší se tím nedostatek pracovních míst pro vězně a naopak nedostatek pracovníků v některých oblastech. Kromě částečného hrazení pobytu ve věznici budou moci chovanci ze své mzdy platit také výživné nebo splácet dluhy osobám, které svým trestním jednáním poškodili. „Vězeň bude moci i nadále odmítnout práci v soukromém sektoru, neznamená to však, že by neplatil náklady za pobyt ve věznici. Vězeň, který je uznán schopným práce, a práci odmítne, musí náklady za svůj pobyt splácet po skončení výkonu trestu odnětí svobody,“ dodává ministr Pospíšil. Vězni pracují v různých oborech a činnostech, největší zájem je v současnosti o profese kuchaře, údržbáře, uklízeče nebo zedníka. Dále je zájem o jednoduché manuální práce v kovovýrobě, nábytkářství či sklářském průmyslu.
Co s ohroženými dětmi ?
26.10.2007 (MFDnes)
Ministerstvo vnitra předložilo vládě materiál Hodnocení systému péče o ohrožené děti. Jeho hlavním přínosem jsou "tvrdá data", o něž se lze opírat. Měla by sloužit jako podklad pro odbornou i politickou diskusi. Základním problémem zůstává roztříštěnost péče o děti. Ministerstvo práce a sociálních věcí je obecně považováno za resort, do jehož kompetence problematika ohrožených dětí spadá, přestože je roztříštěna do působnosti ministerstev vnitra, školství, spravedlnosti a zdravotnictví. Dosavadní pokusy o sloučení této agendy končily neúspěšně. Objem financí plynoucí do oblasti péče o ohrožené děti je opačný, než jaká je potřeba praxe. Největší náklady obnáší ústavní péče, která je náročná materiálně i personálně. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako další forma pobytové péče o děti jsou významně finančně sycena ze strany státu formou dotace, jde až o 30 tisíc korun na jedno dítě umístěné v zařízení na měsíc. Významně méně peněz však dostávají pěstounské rodiny a náhradní rodinná péče. Nejkritičtější je podpora ohrožené rodiny - ať již ve formě navýšení počtu sociálních pracovníků, dotací nestátním neziskovým organizacím nebo rozvoje sociálních služeb. Pokud se rodina potýká s ekonomickými problémy, není to samo o sobě důvodem pro odebrání dětí. Tímto důvodem je ohrožení dětí, které se s rodiči ocitají prakticky "na ulici". V případě, že je dítě umístěno v ústavu, musí práce s rodinou kontinuálně pokračovat a rodiče i dítě musí dostávat shodné informace a podporu ze strany ústavu i sociálních pracovníků. Situace dítěte musí být řešena co nejrychleji formou pěstounské péče s aktivní účastí rodičů, popřípadě osvojení. Zletilé děti, které opouštějí ústavní zařízení, mají být vřazeny do podpůrné sítě v jejich regionu.
Marián Hošek, náměstek ministra práce a sociálních věcí
Novela zákoníku práce je před konečným schvalováním
26.10.2007 (epravo.cz)
Před konečným schvalováním je po dnešku ve sněmovně vládní novela zákoníku práce, která má odstranit největší chyby nynější úpravy a napomoci liberalizaci pracovního trhu. Jejímu projednání ve vládě předcházela dohoda zaměstnavatelů s odbory. Sněmovní hospodářský výbor i výbor pro sociální politiku doporučují novelu schválit. Definitivně by o ní měli poslanci rozhodnout příští týden. V novele se nakonec zřejmě neobjeví sporné téma, o němž uvažoval ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS). V rámci předlohy chtěl prodloužit řádnou pracovní dobu lékařů, což mělo řešit problémy s přesčasy v nemocnicích a záchranných službách. Dnes ale nikdo nic takového do novely nenavrhl. "Pokud by se tam objevil ten Julínkův návrh, ... tak by to zkomplikovalo přijetí této technické novely, čili předpokládám, že nakonec ani sama ODS nechtěla jít touto cestou a nechala to na někdy příště. Není to tam," řekl na dotaz ČTK místopředseda klubu ČSSD a bývalý ministr zdravotnictví David Rath. Proti uvedené úpravě zákoníku v minulých dnech důrazně protestovaly lékařské a zdravotnické odbory. Přesto dnes některé návrhy změn k původní vládní předloze zazněly. Poslancům KSČM se nelíbí, že by mladí lidé do 18 let mohli pracovat místo 30 až 40 hodin týdně. Chtějí, aby mladiství takto dlouho mohli pracovat jen dva měsíce v roce, například o prázdninách, zbývajících deset měsíců by platil třicetihodinový limit. Nový zákoník loni těsně před volbami prosadila i přes prezidentovo veto ČSSD spolu s komunisty. ODS usilovala o odklad. Představitelé zaměstnavatelů s kodexem nesouhlasili, odbory ho naopak vyžadovaly.
Turečtí Romové brání svou nejstarší osadu
25.10.2007 (iHNed.cz)
Celých deset staletí žijí Romové ve čtvrti Sulukule, která dnes chátrá za rozpadající se částí byzantských městských hradeb. Jde údajně o nejstarší romskou osadu na světě. Jenže byla vybrána pro rekonstrukční projekt a Romové se obávají, že odsud budou muset odejít. Místní úřady plánují, že koupí všechny domy a nahradí je vilami v osmanském stylu. Nynějším obyvatelům nabízejí úvěry, aby si pořídili nové domy nebo byty jinde ve městě. Mnozí Romové jsou ovšem nesmírně chudí a hypotéky by prý byly nad jejich možnosti. "Nemohli bychom zaplatit ani polovinu nájmu, který by město chtělo za nové byty. Bojím se, že do zimy budeme na ulici," svěřuje se Kadríja. Nejstarší záznamy o romském osídlení v Sulukule pocházejí z roku 1054. Historik Adrian Marsh je přesvědčen, že toto klíčové místo v romských dějinách by mělo být chráněné. "Celá migrace cikánů do Evropy začala zde. Živili se hádáním z ruky, vystupovali jako akrobaté nebo se cvičenými medvědy," poznamenává Marsh. "Usadili se u hradeb, kde to bylo nebezpečné. Na takových místech vždycky žily skupiny, jež patřily na okraj společnosti." Až donedávna bylo v Sulukule téměř čtyřicet domů, v nichž se provozovala zábava a které přitahovaly jak Turky, tak turisty. Lascivní kluby byly ale postupně v 90. letech zavírány. Dnes tu panuje vysoká nezaměstnanost, stoupá míra kriminality a z celé čtvrti se stává slum. Místní rada tvrdí, že projekt na obnovu Sulukule má naopak poskytnout bezpečné, hygienické bydlení na úrovni 21. století. "Je to nejdůležitější sociální počin, jakým se dnes zabýváme. Nemáme v úmyslu zbavit se Romů, ale s tímhle slumem musíme něco udělat," vysvětluje starosta Mustafa Demir. Devět domů už bylo prodáno a strženo. Mnozí Romové se ale odmítají vzdát. "Vytrhávají nás z půdy našich předků a posílají nás daleko odsud," stěžuje si jeden z obyvatel. "A kdo zaručí, že nám to samé neudělají znovu?" Jiní Romové poukazují na to, že nechtějí žít v odlehlých obytných blocích, které omezí jejich volnost a tradiční životní styl. A tak aktivisté chodí dům od domu a sbírají návrhy na alternativní řešení. Starosta prý věří, že až bude všechno hotové, zdejší lidé to ocení a budou se mít tak, jak se jim ani nesnilo. Protesty Romů už ale zbrzdily postup projektu.
Zločinci a chudí? Bez bytu
24.10.2007 (lidovky.cz)
Chcete byt v bohumínském hotelovém domě? Předložte čistý trestní rejstřík.Šanci získat nájemní smlouvu v některém z 86 opravených bytů nemá ten, kdo má v záznamech jakýkoli škraloup. Včetně neplacení nájemného, ale i dlouhodobého pobírání sociálních dávek. Většina bývalých obyvatel domu, zčásti i lidí romské národnosti, se tak do budovy vrátit nemůže. „Kladení podobných speciálních podmínek chudé a sociálně hůře postavené lidi ještě více vytěsňuje,“ protestuje Kumar Vishwanathan ze sdružení Vzájemné soužití, které bojovalo za předchozí obyvatele domu. Připomíná, že noví nájemníci opravdu nesmějí ani mít dluhy na nájemném, žít dlouhodobě ze sociálních dávek nebo páchat přestupky proti veřejnému pořádku. „Je samozřejmě dobře, že města opravují staré komunistické domy, ale nemohou na to doplácet lidé, kteří jsou zrovna na dně,“ myslí si Vishwanathan. Už v příštím týdnu si nájemníci nových bytů v někdejším bohumínském hotelovém domě začnou vyzvedávat klíče. „Všechny byty už jsou obsazeny, volné zbývají už pouze dva bezbariérové, na které se vtahují zvláštní předpisy,“ řekla mluvčí radnice Lucie Balcarová. Počet zájemců o byty nakonec výrazně překročil jeho kapacitu. O některé byty se dokonce losovalo. Oprava budovy z konce 50. let stála na osmdesát milionů korun, pokrytých většinou ze státní dotace. Panelový hotelový dům patřil bohumínským železárnám, před rokem 1989 v něm bydleli kubánští dělníci. Po revoluci obydleli panelák chudí. Když město předloni dům od železáren za dvacet milionů korun odkoupilo a chtělo se pustit do rekonstrukcí, nastal problém. Mnozí obyvatelé neměli kam jít. „Dodnes nejsou soudní spory mezi původními nájemníky a městem vyřešeny a myslím si, že čtyřem rodinám bude město muset dát nějakou náhradu,“ říká Vishwanathan. Hotelové domy vznikaly na severní Moravě u většiny velkých továren či dolů. A dnes většina z nich trpí stejnými problémy, z ubytoven se stala místa, kde bydlí sociálně slabí lidé, často právě Romové. Zástupci Bohumína přiznávají, že se k nim jezdí inspirovat i zástupci dalších měst. Starosta Petr Vícha (ČSSD) potvrdil, že jejich zásady posuzovalo ministerstvo vnitra i ombudsman. „Jsou v souladu se zákony,“ řekl novinářům. Připomněl, že nikdo nemůže označovat zástupce města za rasisty - mezi těmi, jichž se dotkla opatření proti neplatičům a nelegálním obyvatelům městských bytů, byli Romové podle výpočtu zveřejněného v týdeníku Reflex dokonce v menšině. Další velká severomoravská a slezská města však zatím podobná zpřísňující pravidla nepřijala. Podle neoficiálních informací o nich uvažovali například v Orlové, kde řeší osud hotelového domu Doubravan. Ten má být opraven za 66 milionů korun, opět s pomocí státní dotace. V domě vznikne do roku 2009 celkem 121 nových bytů. „Chceme, aby zde bydleli především lidé z Orlové,“ konstatoval místostarosta města Martin Sliwka. V pořadníku na byty nyní mají zaneseno na osm stovek žádostí. Pro města však opravované hotelové domy znamenají problém. S každým dalším totiž přibývá obyvatel v těch zbývajících. Například v Ostravě ale už tyto někdejší ubytovny patří soukromým firmám. „Máme zprávy, že firmy chtějí domy přestavět na domovy důchodců a obdobná zařízení,“ obává se aktivista Vishwanathan. Tvrdí, že tak možnosti jediného relativně dostupného bydlení pro chudé bude stále méně. „Samozřejmě nemůžeme vyčítat soukromníkům, že chtějí vydělat. Ale zejména obce by neměly být ,chudoslepé‘a tvářit se, že chudí neexistují,“ dodává. Radnice však vzkazují: Ani tak nemůžeme na domy doplácet. Zástupci Bohumína přiznávají, že se k nim jezdí inspirovat také zástupci dalších měst.
Sněmovna rozhodla, že stát alimenty hradit nebude
24.10.2007 (iHNed.cz)
Stát za rodiče dlužné výživné na děti hradit nebude. S tím, že některým neúplným rodinám by alimenty vyplácel, počítala předloha ČSSD, která neuspěla v závěrečném hlasování dolní komory. Proti byli koaliční poslanci. Rozhodnutí o sporné normě předcházela bouřlivá rozprava místy přerůstající až v osobní výpady. V tomto smyslu vrcholila zřejmě ve chvíli, kdy se místopředseda klubu ČSSD David Rath pravicových kritiků navrhovaného zákona řečnicky dotázal, "zda jsou skutečně takové chladnokrevné bestie". Následně od řečnického pultu sněmovny oznámil, že poslanec ODS Radim Chytka mu z lavice říká, "aby šel do prdele". Koaliční odpůrci státních alimentů tvrdili, že by šlo vlastně o novou sociální dávku, která by znamenala nároky na státní rozpočet, a tím i na všechny daňové poplatníky. Zákon by podle nich navíc příliš zasahoval do rodinných vztahů, neřešil vymáhání výživného od neplatičů a někteří z dlužníků by tak prý měli ještě nižší motivaci alimenty platit. Hlavní autorka předlohy Anna Čurdová (ČSSD) ale již dříve vyjádřila názor, že státu by se dařilo dlužné výživné vymáhat. Rozpočet by musel podle odhadu sociálních demokratů vydat kvůli zákonu ročně oproti dosavadní praxi navíc asi půl miliardy, což ale někteří koaliční politici označili za podhodnocené číslo. Čurdová a další levicoví zákonodárci na rozdíl od vládních poslanců míní, že by to byly efektivně a na správném místě vynaložené peníze. V závěrečném vyrovnaném hlasování nastala situace, kdy neuspěl návrh na zamítnutí zákona, současně ale ve sněmovně nebylo dost hlasů pro jeho schválení. Dolní komora tedy normu neschválila, což má stejné důsledky jako zamítnutí. Pro návrh ČSSD dnes kromě sociálních demokratů a komunistů hlasoval i někdejší člen ČSSD Miloš Melčák. I s jeho podporou ale levici chyběl k prosazení zákona jeden hlas.
Vláda schválila návrh na zavedení zelených karet
23.10.2007 (mpsv.cz)
Vláda v pondělí schválila návrh na zavedení takzvaných zelených karet, které by Česká republika udělovala cizincům vybraných profesí ze zemí mimo Evropskou unii. Karty budou spojovat povolení k pobytu s pracovním povolením. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas řekl, že by měly začít fungovat co nejdříve. "Pokud možno už v příštím roce," dodal. Nejde jen o to, řekl ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, že stát chce pomocí zelených karet přilákat do země pracovní síly ze zahraničí do oborů, které se potýkají s nedostatkem pracovníků. Současně by podle ministra zelené karty byly i velmi efektivním prostředkem proti zaměstnávání cizinců načerno. Systém by totiž znemožnil, aby v Česku pracovali lidé bez zdravotního a sociálního pojištění. Podle vládního záměru nepůjde o to, vytvářet v zemi levnou konkurenci českým pracovníkům. Zelené karty by byly spojovány především s těmi pracovními místy, která nejsou déle než měsíc obsazena českými pracovníky. Zaměstnavatelé by museli tato volná místa, o něž čeští pracovníci nestojí, nahlašovat do veřejně přístupného a tedy kontrolovatelného informačního portálu.Více informací o projektu zelených karet najdete ZDE.
Leták poradí jak na nákup na splátky
23. říjen 2007 (obcanskeporadny.cz)
Co byste měli vědět před tím, než si pořídíte zboží na splátky, za jakých podmínek bystě neměli podepsat smlouvu na nákup na splátky, jaká jsou vaše práva a co dělat, když si vaše babička rozmyslí nákup drahých hrnců na předváděcí akci nebo zájezdě. To vše najdou občané v novém informačním letáku distribuovaných Asociací občanských poraden, která sdružuje občanské poradny poskytující nezávisle a bezplatně sociálně odborné poradenství ve všech krajích ČR. Úplný seznam poraden naleznete na adrese www.obcanskeporadny.cz. „Z celkového zadlužení českých domácností se spotřebitelské úvěry podílejí na dluhu českých domácností 20 % (v květnu 125 miliard Kč). Češi si zařizují domácnosti, např. třetina bílé elektroniky je pořizována na splátky. Cílem občanských poraden není mít co nejvíce klientů řešící problém, ale poučených spotřebitelů. Naším letákem tak přispíváme k posílení občansko-právní gramotnosti,“ sdělil mluvčí Asociace občanských poraden Michal Kaderka. Z letáku se občané např. dozví, jakým způsobem postupovat při volbě, zda nakupovat na splátky. „Poradit se spotřebitelským úvěrem je velmi složité a občanské poradny neposkytují finanční poradenství. Cílem vytištění letáku je ve dvou minutách ozřejmit, že rozhodnutí žít na dluh vyžaduje zdravou rozvahu a více informací o půjčkách a úvěrech,“ doplňuje Michal Kaderka z AOP. Leták bude k disposici ve všech členských občanských poradnách AOP a je určen pro všechny, kteří přemýšlí o spotřebitelském úvěru a písmem zohledňuje i seniory. Projekt Spotřební poradenství je financován Ministerstvem průmyslu a obchodu. Veškeré informace k projektu rád zodpoví Hynek Kalvoda. Email: hynek.kalvoda@obcanskeporadny.czTato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , tel. 222 781 149.
Policisté se musí omluvit za napadení romské rodiny
23.10.2007 (idnes.cz)
Dvojice bývalých policistů musí zaslat doporučený dopis s omluvou dvěma členům romské rodiny Danišových z Popovic na Jičínsku. Před čtyřmi roky oba spolu s dalšími vtrhli do jejich bytu a rodinu napadli. Krajský soud v Hradci Králové ale Romům nepřiznal požadované statisícové odškodné.
"Lubice Danišové starší a jejímu synovi Marcelovi již dříve soud náhradu škody bolestného přiznal. Mám za to, že se jim dostalo zadostiučinění už tím trestním rozsudkem, projednáním věci před soudem. Útok netrval zas tak dlouho, ani zranění nebyla vážná," řekla soudkyně Věra Adámková. Soud přiznal omluvu Lubici Danišové a jejímu synovi, naopak dceři, jež byla svědkem útoku a tehdy byla ve vysokém stupni těhotenství, soud omluvu nepřiznal. Rozsudek není dosud pravomocný, policisté Karel Berousek a Marek Vraštil nebo Danišovi se mohou odvolat k vrchnímu soudu. "S rozsudkem rozhodně nejsme spokojeni. Došlo v tomto případě k naprostému nepochopení psychické újmy. Soud měl klást důraz hlavně na to, že v bytě byla žena v devátém měsíci těhotenství, že tam v noci vnikli dva podnapilí policisté, přepadli tam rodinu a použili rasistické nadávky. Po dohodě s klientem rozhodně podáme odvolání," uvedla Jana Koláčková z Ligy lidských práv. Zástupci Ligy lidských práv jsou navíc přesvědčeni, že útok měl rasový podtext, což údajně dokládají výpovědi napadených. "Vraštil na nás řval: Vy špinaví cikáni, vás by bylo lepší vystřílet!" řekla už dříve soudu Lubica Danišová starší. Právní zástupci bývalých policistů během projednávání případu před soudem tvrdili, že žaloba je nedůvodná a upozorňovali na rozpory ve výpovědích Romů. Soud, který již dříve bývalé policisty potrestal podmíněnými tresty za omezování osobní svobody, rasový motiv útoku neprokázal. Oba muže, kteří byli příslušníky pražské policejní pořádkové jednotky, v květnu 2004 potrestal jičínský okresní soud. Po odvolání obžalovaných i státního zástupce jim o rok později tresty potvrdil i hradecký krajský soud, a to Vraštilovi dvacet měsíců odnětí svobody s odkladem na čtyři roky a Berouskovi roční vězení s podmíněným odkladem na tři roky.
Berousek v hlavním líčení nevypovídal, Vraštil tvrdil, že je nevinný."Soud řekl, že to, co se tam odehrálo, rasový podtext nemělo. Trochu je to podpůrné pro moje rozhodnutí," řekla Adámková. Podle soudu na jaře roku 2003 v hospodě v Popovicích tři desítky příslušníků pražské speciální pořádkové jednotky slavily narozeniny jednoho z nich. Krátce před půlnocí se několik mužů vydalo k chátrající bytovce na okraji obce, kde v té době rodina Danišových žila. Zabušili jim na dveře a když otevřeli, vtrhli dovnitř. Matku Vraštil udeřil pěstí do tváře, jejího syna škrtil a strkal i do její dcery, která byla těhotná. Iniciátorem trestné výpravy byl Vraštil, který se chtěl pomstít za nedávné vykradení hostince. Berousek útoku nečině přihlížel a ani se mu nepokusil zabránit. Později se prokázalo, že nikdo z Danišových hostinec nevykradl.
České ústavy: Doživotí pro vaše dětství
23.10.2007 (aktuálně.cz)
Veřejnost a politici dostali poprvé do rukou důkaz podložený exaktními daty, že zdejší sociální systém jde proti zájmům rodin a dětí. Analýza odborníků ministerstva vnitra přinesla mimo jiné údaj, že průměrná doba, po kterou děti zůstávají v dětských domovech, činí 14,5 roku. To znamená, že drtivá většina těch, které úřady odeberou rodičům, stráví v ústavu celé dětství a k rodičům se už nevrátí. Co tento fakt pro další život znamená, už bylo zveřejněno: 51 procent dětí, které státní ústavní péči opustí, se dostane do potíží se zákonem. Analýza současně boří mýtus, že v ústavech končí sirotci či děti týrané. Většinou jde totiž o děti, které úřady odebírají rodinám v těžké sociální a ekonomické situaci. Počet dětí, které jsou odebírány, rok od roku stoupá. Česko je v Evropě zemí, kde žije nejvíc dětí v ústavních zařízeních.
"Je to skandál," shrnuje závěry analýzy její autorka, ředitelka odboru prevence ministerstva vnitra Jitka Gjuričová. "Většina dětí by v ústavu nemusela být, kdyby se pracovalo s rodinami a celý systém nebyl primárně represivní, ale ochraňující." Podle analýzy jsou na vině především sociální pracovníci a soudy, které jejich rozhodnutí slepě potvrzují. Analýza ministerstva vnitra, jejíž výsledky byly poprvé publikovány před týdnem, je unikátní nejen kvůli dosud neshromážděným datům, která přináší, ale také kvůli způsobu zpracování. Zachytila totiž osudy všech 17 454 dětí, které v letech 1995-2004 opustily dětský domov či výchovný ústav. Rodná čísla dětí například porovnala s policejní databází trestných činů. Z toho vzešla šokující informace, že více než polovina dětí, které byly vychovávány státní institucí, začala páchat trestnou činnost. "Ústavní zařízení jsou jakési laboratoře, které nedokáží děti na běžný život připravit," říká Gjuričová. "Navíc neexistuje dostatečná následná pomoc pro ty, kteří ze zařízení odchází."
Daňoví poplatníci každý rok platí ústavům na jednoho klienta od 190 tisíc do 330 tisíc korun. Podle analýzy jsou také děti do ústavní péče umisťovány nepromyšleně. Sociální pracovníci nevyužívají nástroje, které mají k pomoci rodině, pracují stereotypně. Od roku 1999 se počet dětí v institucionální péči neustále zvyšuje. Zatímco ve zmíněném roce žilo v ústavech 6 901 dětí, letos to bylo už 7 600 dětí. Dalších více než patnáct set dětí do tří let pobývá v kojeneckých ústavech (ty nebyly do analýzy zahrnuty).
S počtem dětí do tří let, které byly odebrány rodičům, je Česká republika už léta na špici světových tabulek. Podle průzkumu z roku 2004 připadá v Česku na deset tisíc dětí 60 v kojeneckých ústavech.
Předbíháme tak suverénně Velkou Británii (1 dítě na 10 tisíc), Norsko (2), Polsko (9), ale dokonce i Rumunsko (33) či Bulharsko (50).
Eliška Bártová
Inspektoráty práce neefektivní – nemají dost lidí
22.10.2007 (ochrance.cz)
Zástupkyně veřejného ochránce práv na základě stížností šetřila činnost oblastních inspektorátů práce. Ty by měly kontrolovat dodržování zákonných povinností v pracovněprávních vztazích, včetně diskriminace. Prakticky od samotného vzniku inspektorátů však byla z rostoucího počtu stížností patrná nespokojenost a výhrady k jejich činnosti. Jen za prvních devět měsíců letošního roku přijal veřejný ochránce práv o 40 % více stížností na inspektoráty práce, než za celý rok 2006. Závažné nedostatky, na něž stěžovatelé upozorňovali, potvrdilo i šetření zástupkyně veřejného ochránce práv, která proto uložila Státnímu úřadu inspekce práce opatření k jejich nápravě. Za hlavní příčinu problémů a nedostatků označují samy oblastní inspektoráty práce především nedostatek pracovníků. Původně byla kontrola dodržování pracovněprávních a mzdových předpisů svěřena úřadům práce, pak tuto agentu podle zákona o inspekci práce (zákon č. 251/2005 Sb.) od 1. července 2005 převzaly nově vzniklé oblastní inspektoráty práce. Přestože byla kontrolní činnost na úřadech práce výrazně zredukována, většina pracovníků, kteří ji vykonávali, v nich zůstala. Zástupkyně ochránce se proto obrátila na ministra práce a sociálních věcí s žádostí, aby přijal taková opatření, která by zajistila řádný a efektivní výkon státního dozoru nad dodržováním pracovněprávních a mzdových předpisů. Nejčastějším problémem, které šetření odhalilo, je nedůslednost v kontrolní činnosti inspektorátů práce, zejména pokud jde o nápravu nedostatků, které inspektoři při kontrolách zjistili. V mnoha případech se stává, že inspektoráty práce zjistí u konkrétního zaměstnavatele závažné nedostatky, uloží jejich odstranění, ovšem následně nekontrolují, zda k nápravě došlo. Inspektoráty se často spokojí pouze s konstatováním zaměstnavatele, že chyby odstranil a skutečnost neověřují. Podle zástupkyně veřejného ochránce práv by měl inspektorát práce kontrolovaným zaměstnavatelům také metodicky pomáhat při realizaci nápravných opatření. Zde mají inspektoráty podle zástupkyně ochránce značné rezervy. Podle zástupkyně veřejného ochránce také nejsou adekvátně ukládány sankce za závažná pochybení. Šetření ukázalo, že k pokutám přistupují inspektoráty práce výjimečně a spíše u přestupků v oblasti bezpečnosti práce a zdraví, než při závažném porušení pracovněprávních vztahů. Pokuty by přitom podle zástupkyně ochránce měly sloužit jak k prevenci, tedy jako výstraha před nezákonným jednáním v budoucnu, tak k represi, jako reakce na způsobenou újmu. Inspektoráty práce mohou podle závažnosti přestupku uložit pokutu až do výše 2 milionů korun. Nejvyšší limit se vztahuje na zvlášť závažné případy, kdy například zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci mzdu alespoň ve výši minimální mzdy, neposkytne mzdu ve stanoveném termínu, provede z platu zaměstnance jiné než stanovené srážky apod. Šetření zástupkyně ochránce prokázalo, že inspektoráty neukládají u závažných přestupků odpovídající pokuty, dokonce jsou až benevolentní, pokud jde o oblast pracovněprávních vztahů. Kontrolovaný zaměstnavatel se například dopustil správního deliktu, který umožňuje uložení pokuty až do výše 2 milionů korun, když šesti zaměstnancům nevyplácel po dobu téměř celého roku mzdu v souladu s příslušným mzdovým tarifem. Uložená pokuta ve výši 10 000 Kč je vzhledem k prostředkům, které zaměstnavatel nerespektováním zákona na zaměstnancích „ušetřil“, pouze symbolická a neplní ani preventivní, ani represivní úlohu. V jiných případech byla zaměstnavateli uložena sankce pouze za některá provinění, aniž by inspektorát přihlédl k dalším, často i závažnějším pochybením. Státní úřad inspekce práce již sice vypracoval metodiku ukládání pokut, která je závazná pro všechny inspektoráty, ale podle zástupkyně ochránce je třeba věnovat této pravomoci inspektorátů větší pozornost. Inspektoráty by měly pokuty, jako formu sankce, uplatňovat důsledně a adekvátně k zjištěným přestupkům.
Ukážu, že na to mám, říká romský advokát
22. 10.2007 (lidovky.cz)
Martin Čonka je zřejmě první Rom, který si v Česku otevřel advokátní kancelář. Před časem podal trestní oznámení na vicepremiéra Jiřího Čunka kvůli urážlivým výrokům o Romech. Náhodou, z rozhodnutí soudu, také zastupoval muže, kterého odmítli zaměstnat jen proto, že je Rom. Čonka se ale především chlubí tím, že klientela jeho chebské kanceláře je srovnatelná s jakoukoli jinou advokátní praxí. Má za to, že Romům může pomoci prostě tím, že bude ve své práci úspěšný. „Když ukážu, že uspěji, mohu tím i pomoci,“ říká Martin Čonka.Počet vzdělaných Romů setrvale roste. „Žádná čísla o počtu romských vysokoškoláků sice nejsou k dispozici, ale od boku odhaduji, že jich může být tak kolem tří tisíc,“ říká Zdeněk Horváth, ředitel sdružení romských studentů a absolventů středních a vysokých škol Athinganoi. Podle analýzy, kterou před čtyřmi lety dělalo sdružení Socioklub to Rom, který se rozhodl prosadit se v majoritní společnosti, nemá lehké.„Musí se vyrovnat s permanentní nedůvěrou, a to nejen ze strany Neromů, ale často též ze strany své původní komunity.“Musí znova a znova dokazovat, že svými schopnostmi a životem neodpovídá stereotypu, který majoritní společnost má o jeho etniku. To s sebou často nese rozvolnění nebo úplné rozvázání vztahů s širší rodinou. České Romy, kteří chtějí uspět v majoritní společnosti, velmi často trápí obava, aby nebyli s těmi problémovými „házeni do jednoho pytle“. Ředitel sdružení Athinganoi Zdeněk Horváth uvádí příklad ze života. Jeho známý nastoupil na městský úřad jako koordinátor pro romskou komunitu. Měl základní školu a v nové práci se příliš neorientoval. Časem by ji zřejmě zvládl, měl ale smůlu - jeho šéfem byl také Rom. „Péroval ho mnohem víc než ostatní podřízené,“ říká Horváth. „Myslím, že každé jeho selhání bral jako svou ostudu.“ Horváthův známý odešel a dělá metaře. Výzkumníci Socioklubu si v analýze sociálně ekonomické situace romské populace mimo jiné kladli otázku: Co způsobilo, že někteří Romové dosáhli dobrého sociálního postavení nejenom ve svojí komunitě, ale ve společnosti obecně, zatímco jiní nikoliv? Odpověď zní: Pokud jde o rodinné zázemí úspěšných Romů, není ani tak důležité, zda se životním stylem přibližuje majoritní rodině a jaké kvalifikace dosáhli rodiče. Důležité ale je, jaký vztah měli rodiče ke vzdělání. A také to, zda osobní důstojnost spojovali s respektem ze strany majoritní společnosti. Motivem k úspěchu je i bohatství, ale to podle sociologů patří k prestižnímu postavení i v tradiční romské komunitě. Roli hrají i pozitivní vzory uvnitř romské komunity.
Ministr Nečas nesouhlasí s návrhem na tzv. státní alimenty
22.10.2007 (mpsv.cz)
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas nesouhlasí s návrhem, aby dlužné výživné na děti hradil v některých případech stát. Návrh příslušného zákona v Poslanecké sněmovně ve středu prošel do třetího čtení. Petr Nečas soudí, že přenesení odpovědnosti za výživné na stát neřeší problémy s neplatiči. "Celá řada nezodpovědných rodičů, kteří rezignovali na soudní postupy, se právě spolehne na to, že je tady stát a stát to vyřeší za ně. Výsledkem tohoto zákona bude více dětí, na které nebude placeno výživné," míní. Ministr se také domnívá, že sociálnědemokratický návrh je sociálně nespravedlivý. Zvýhodňuje totiž prý děti z bohatších rozvedených rodin proti úplným rodinám, které se ocitly v sociálně tíživé situaci. Kritizoval také to, že návrh vlastně zavádí novou sociální dávku. Stát by totiž podle jeho odhadů dostal od dlužníků zpět jen asi 10 až 20 procent výživného, které by rodinám zaplatil. Problémy s neplatiči chce vláda podle Nečase řešit tím, že usnadní vymáhání výživného.
Zápis v trestním rejstříku už pro zaměstnance nemá být cejch
17.10.2007 (iHNed.cz)
Šance, že lidé, kteří mají zápis v rejstříku trestů, získají práci, by v budoucnu měly být vyšší. Prosazuje to ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. "Je třeba bezúhonnost v zákonech přesněji definovat, abychom se vyhnuli tomu, že lidé, kteří v minulosti spáchali méně závažný trestný čin, nemohou sehnat zaměstnání," říká Nečas. Čistý trestní rejstřík je zákonnou podmínkou pro získání celé řady zaměstnání. Bezúhonný musí mít například ze zákona hajný či člověk, který chce jiným nabízet zprostředkování práce. Nyní je zápis v rejstříku spíše cejchem, který i kvalifikované lidi zbavuje možnosti najít odpovídající zaměstnání. Nečas nyní slibuje "liberalizaci pracovního trhu". Velký podíl na tom, že pracovní trh trestané zaměstnance odmítá, přitom nemá jen nedůvěra, ale i české zákony. Právě ty chce Nečas měnit.
Zaměstnanec s mentálním postižením? Zkuste to!
17.10.2007 (mpsv.cz)
V poslední době se v médiích objevují kampaně zacílené na zaměstnávání lidí s postižením. Co to vlastně zaměstnavatelům i lidem s postižením přináší? A mohou pracovat i lidé s mentálním postižením?
Míra nezaměstnanosti lidí s postižením je vysoká a pracovních příležitostí, zejména pro lidi s postižením mentálním, není mnoho. Je to dáno především tím, že zaměstnavatelé kvůli předsudkům a nedostatku informací o lidech s mentálním postižením mají upřímnou obavu s takovým člověkem jednat, natož ho zaměstnat. Skutečnost je však taková, že lidé s lehkým a středním mentálním postižením jsou, s jistou mírou podpory, schopni pracovat podobně jako kdokoli jiný a často je od zaměstnanců bez postižení ani vizuálně nerozeznáte. „Firmy se často obávají, že zaměstnávání lidí s postižením pro ně bude znamenat především vyšší náklady, například spojené s odstraněním bariér. Obvyklý je i předsudek, že postižený je velmi často nemocný,“ řekl na konferenci o podpoře zaměstnávání viceprezident Evropské unie podpory zaměstnanosti Michael Evans. Podle něho se podnikatelé také obvykle nevyznají přesně v zákonech a myslí si, že si pracovníka musejí ponechat i tehdy, jestliže s ním nebudou spokojeni. Zaměstnavatelé ze zákonných možností raději volí odvod do státního rozpočtu formou penále než skutečné zaměstnání člověka se změněnou pracovní schopností. Další velmi podstatnou příčinou je nedostatek kvalitních informací pro uživatele, zaměstnavatele i veřejnost, které by usnadnily navázání vzájemného kontaktu a nalezení způsobu smysluplné spolupráce. V případě zaměstnávání lidí se změněnou pracovní schopností mají zaměstnavatelé dvě základní cesty, kterými je možno se vydat. První cestou je zřízení chráněného pracovního místa. Výhodou pro zaměstnavatele je jeho dotování příslušným pracovním úřadem. Zaměstnanci se změněnou pracovní schopností zase přináší jistotu dvou let, během kterých o svou práci nepřijde. Možnost vytváření chráněných pracovních míst byla důležitým krokem ke zlepšení situace lidí s postižením na trhu práce. Právě zákonná povinnost provozování chráněného pracovního místa po dobu minimálně dvou let však zaměstnavatele někdy odrazuje. Druhou cestou je nezřizovat chráněné pracovní místo, ale nabídnout člověku se změněnou pracovní schopností pracovní místo na volném trhu práce. Taková pozice není sice dotována pracovním úřadem, současně ale nenutí zaměstnavatele ke dvouletému závazku jejího udržování. Zákonná povinnost zaměstnání lidí s postižením je tím splněna stejně dobře. Občanské sdružení Máme otevřeno? se zaměstnávání lidí s mentálním postižením věnuje hned dvěma svými programy. Od roku 2002 provozuje kavárnu Vesmírna s Pracovně-tréninkovým programem pro lidi s mentálním postižením a od roku 2003 probíhá Tranzitní program. O oba programy je ze strany potenciálních uživatelů, jejich rodičů, zástupců i organizací od počátku veliký zájem a poptávka výrazně převyšuje nabídku. Cílem Pracovně-tréninkového programu v kavárně Vesmírna je umožnit lidem s mentálním postižením získat pracovní zkušenosti a připravit se na přechod do zaměstnání nejlépe na volném trhu práce. Zlepší si zde své pracovní i sociální dovednosti a současně zjistí, jak funguje běžný pracovněprávní vztah. „Málokterý běžný zaměstnavatel stojí o člověka – navíc s mentálním postižením, který nemá praxi. V naší kavárně ji lidé získají, takže pak mají mnohem větší šanci najít si běžné zaměstnání. Podmínkou je mentální postižení lehkého až středního stupně, musí být plnoletí a musí mít chuť a především motivaci pracovat. Pokud ji mají, jsou výhrou i pro běžného zaměstnavatele. Získá v nich totiž mimořádně pracovitého a spolehlivého zaměstnance,“ dodává Šárka Kysilková, koordinátorka Pracovně-tréninkového programu v kavárně Vesmírna. Tranzitní program podporuje dospělé lidi s mentálním a kombinovaným postižením v integraci do běžného pracovního prostředí. Uživatelé programu získávají podporu při hledání pracovního uplatnění. Učí se vyhledávat vhodná pracovní místa v inzerci, napsat životopis, připravit se na pohovor. Při nástupu do zaměstnání jim pracovníci programu pomáhají s vyřízením vstupních formalit, s jednáním na úřadech. Uživatelům je poskytována asistenční služba při zaučování na novém pracovišti. „Naše práce s uživateli Tranzitního programu se dá opravdu popsat jako cesta za prací. A je to cesta se vším všudy,“ říká koordinátorka Tranzitního programu Mgr. Věra Slunéčková. „Chceme lidem s mentálním postižením umožnit být jako my. Získat podobné zkušenosti, třeba i za cenu, že projdou několika pracovními místy, než najdou právě to, ve kterém se budou cítit opravdu dobře.“ Oba programy jsou spolufinancovány Evropským sociálním fondem, rozpočtem hlavního města Prahy a státním rozpočtem České republiky. Sdružení Máme otevřeno?, o. s., je moderní nezisková organizace, která se ráda vydává novými cestami a hledá strategie, jak zkvalitňovat své služby, působit na sociální sféru jako celek a oslovovat moderními metodami veřejnost tak, aby se atraktivní a zábavnou formou dozvěděla maximum informací o lidech s mentálním postižením. Jméno sdružení má své pevné místo v neziskovém sektoru a významné postavení a respekt mezi ostatními organizacemi.
Neprávem vězněný získal odškodné
18.10.2007 (lidovky.cz)
Finanční odškodnění by soudy měly v budoucnu přiznávat všem politickým vězňům a lidem nespravedlivě vězněným za minulého režimu, a to bez ohledu na způsob, jakým dosáhli zrušení protiprávních trestů. Vyplývá to z verdiktu Ústavního soudu v případu Antona Papfyho. Dosud dostávali jednorázové finanční částky ti, kteří byli rehabilitováni podle zákona o soudních rehabilitacích nebo podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu, tedy podle takzvaných speciálních norem. Lidé, jejichž tresty byly zrušeny běžnou cestou po obnově řízení, často neuspěli. „Nález je důležitý, praxe by se nyní měla sjednotit. Dosud se rozhodnutí lišila,“ řekl advokát Lubomír Müller, jenž zastupuje Papfyho a přibližně 20 dalších nespravedlivě uvězněných, kteří jsou ve stejné situaci. Podle ÚS jde o to, zda byl člověk vězněn po právu, nebo protiprávně.
Posílat do důchodu není diskriminace
17.10.2007 (aktualne.cz)
Posílat zaměstnance do penze, i když s tím oni sami nesouhlasí, není diskriminace. Rozhodl o tom Evropský soudní dvůr v Lucemburku, nejvyšší soudní instance Evropské unie. Povinný odchod do důchodu tak může požadovat každý stát EU. Téměř dva roky trvající spor vyvolal Felix Palacios de la Villa, španělský zaměstnanec řetězce s módním oblečením Cortefiel, kterého jeho zaměstnavatel poslal do penze, i když s tím sám stěžovatel nesouhlasil. Madridský soud, kam se Palacios de la Villa obrátil s žalobou kvůli diskriminaci na základě věku, konzultoval Lucemburk. Po eurosoudcích požadoval, aby řekli, zda praxe posílání do penze není v rozporu se směrnicí o rovném zacházení se zaměstnanci z roku 2000. Podle bruselského soudu není možné věkovou hranici pro odchod do penze považovat za diskriminaci zaměstnance. Evropský soud ale ve svém nálezu zdůraznil, že by státy měly dbát na tzv. flexicurity, tedy flexibilní a zároveň sociálně únosný pracovní trh. Také Evropský parlament nedávno doporučil, aby zaměstnavatelé pokud možno nenutili své pracovníky k odchodu z firmy jen proto, že dosáhli důchodového věku. Ten by se měl ve většině států EU postupně narovnávat na 65 let pro ženy i muže. Některé země - například USA, Norsko, Švédsko nebo Island - ale uplatňují již nyní hranici 67 let. Podstatně palčivějším problémem, než je situace lidí, kteří chtějí pracovat i v penzijním věku, je ale obtížnost získat práci pár let před penzí. O diskriminaci kvůli věku je podle průzkumu agentury STEM z letošního dubna v Česku přesvědčeno 87 procent lidí.
Staří lidé jsou nejčastější obětí diskriminace
17.10. 2007 (idnes.cz)
Zatímco politickým diskusím dominuje otázka diskriminace žen či Romů, ve skutečnosti je nejvíce lidí v Česku znevýhodněno kvůli věku. Setkalo se s tím 18 procent populace, což je o 8 procent víc než u diskriminace kvůli pohlaví. Vyplývá to z průzkumu Masarykovy univerzity v Brně. Celorepublikový průzkum z přelomu května a června letošního roku přinesl překvapivé výsledky. Diskriminace seniorů totiž rozhodně není tématem číslo jedna. Osobní zážitek s ní má přitom 18,3 procenta lidí. Naproti tomu jen 2,2 procenta respondentů vnímá jako problém pro okolí své náboženské cítění, 1,8 procenta svou barvu kůže a nejméně - 0,7 procenta - se cítí diskriminováno kvůli sexuální orientaci. Vícenásobnou zkušenost s diskriminací mají především ženy, oproti pěti procentům mužů to uvádí hned 11 procent z nich. "Rizikovější skupinou" jsou podle průzkumu i lidé bez práce. Přesto celých 73 procent lidí uvedlo, že žádnou diskriminaci nikdy nezažili. Socioložka Lucie Vidovičová ovšem pozitivní číslo mírně zpochybňuje tím, že mnozí lidé přesně nedokážou diskriminaci rozeznat. "Na druhou stranu se počet lidí, kteří některou z forem diskriminace zažili, zvyšuje. A to je určitě dáno také větším povědomím o diskriminaci, jak o ní mluví média a politici. Od posledního velkého průzkumu z roku 2003 se počet lidí, kteří se s ní setkali, výrazně zvednul," řekla socioložka pro MF DNES. Autoři průzkumu se respondentů ptali i na to, zda by diskriminaci seniorů snížil speciální zákon. Podle necelé poloviny lidí je legislativní ochrana starších lidí dostatečná, řešením je tak spíše cíleně upozorňovat na problémy seniorů veřejnost a politiky. Přesto téměř 30 procent dotázaných považuje takový zákon za nezbytný. Výsledky šetření s názvem Ageismus 2007 prezentovala Masarykova univerzita v Brně během závěrečné konference u příležitosti Evropského roku rovných příležitostí.
Každá třetí firma slyšela: Dáte úplatek?
17.10.2007(iHNed.cz)
Téměř každá třetí velká firma v Česku stála nedávno před těžkým rozhodnutím: dát úplatek a zajistit si tak zakázku? Nejnovější mezinárodní studie společnosti PricewaterhouseCoopers potvrzuje, že korupce je součástí života českých podnikatelů. A že kvůli tomu země daleko zaostává za vyspělými státy.
Podle včera zveřejněného nejuznávanějšího celosvětového průzkumu hospodářské kriminality se za poslední roky 30 procent českých firem setkalo s žádostí o úplatek. "To je třikrát častěji než v západní Evropě," řekl spoluautor průzkumu Sirshar Qureshi. Podobné zkušenosti naopak mají i firmy v ostatních zemích střední a východní Evropy. Ovšem například ve Spojených státech je firmy skoro neznají - jen třem procentům společností si tady někdo řekl o peníze. Studie s daty od 5400 předních firem po celém světě a 80 v Česku tak potvrzuje, na co už na jaře upozornily HN. V rozsáhlém průzkumu mezi 1100 firmami z celé země tehdy čtyři z deseti podnikatelů přiznali, že už někdy dali nebo přijali úplatek. A dvě třetiny se s korupcí přinejmenším setkaly.
Trest smrti stále podporuje většina Američanů
17. 10. 2007 (iHNed.cz)
Více než dvě třetiny Američanů schvalují trest smrti a téměř polovina soudí, že není dost často uplatňován. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedl počátkem října Gallupův ústav.
Z hloubkových studií sice vyplývá, že vzhledem k justičním omylům odhaleným díky analýzám DNA a zdlouhavosti procesů není už tato podpora tak kategorická, ale v případě vraždy je pro trest smrti stále 69 procent lidí. Nejvyšší podporu měl hrdelní trest v roce 1994, kdy pro něj bylo až 80 procent obyvatel. Od konce 90. let byla podpora poměrně stabilní a nyní se trochu zvýšila oproti letům 2003 a 2006, kdy bylo pro trest smrti 64 respektive 65 procent dotázaných. Zatímco 21 procent Američanů si myslí, že trest smrti se vynáší příliš často, 49 procent naopak soudí, že se neuplatňuje dost často. Padesát sedm procent je názoru, že se ve Spojených státech vynáší hrdelní trest vyváženě. Trest smrti se uplatňuje v 38 státech USA od roku 1976, kdy americký Nejvyšší soud zrušil zastavení provádění poprav, které platilo od roku 1967. Nejaktivnějším státem v tomto směru je Texas, kde bylo od roku 1982 vykonáno 400 poprav. V celách smrti ve Spojených státech čeká nyní na výkon trestu 3350 odsouzených, z nichž 55 procent patří k nějaké menšině.
Státy chtějí v případech mezinárodních únosů dětí více spolupracovat a informovat veřejnost
16.10. 2007 (justice.cz)
Konference „Když rodič unese vlastní dítě“ přinesla soudcům, advokátům i odborníkům z různých států možnost výměny informací, zkušeností a názorů na problematiku mezinárodních únosů dětí. Shodli se, že pro úspěšnost jednotlivých případů je důležitá mezinárodní spolupráce soudců i jiných profesí. Účastníci konference se také shodli, že navracení dítěte má probíhat co nejrychleji a pokud možno bez účasti soudů. Hodně času věnovali čeští i zahraniční odborníci z EU a USA debatám o mediaci. Řešení sporů rodičů o dítě prostřednictvím třetí, nezávislé osoby se zdá být vhodným způsobem, jak se vyhnout soudnímu řízení. „K soudu se v současnosti celosvětově dostává méně než 50 % případů, které řešíme podle Haagské úmluvy. Mediace v tomto ohledu velmi pomáhají,“ řekl na briefingu novinářům William Duncan z Haagské konference mezinárodního práva soukromého. Soudci, advokáti a další účastníci konference diskutovali také o interpretaci části Haagské úmluvy, která určuje, kdy dítě vrátit nebo nevrátit do země původu. Podle celosvětových statistik v 30 % případů soudce rozhodne o nenavrácení dítěte. V České republice je takových případů více než polovina. Závěry konference v tomto ohledu naznačují, že je nutné sjednotit výklad mezinárodní úmluvy a klást zájem dítěte na první místo.„Jedním z nejdůležitějších výsledků této konference je to, že dojde k větší preventivní roli, protože chceme, aby nedocházelo k případům, kdy se rodiče přetahují o dítě,“ řekla k závěrům konference Monika Šimůnková z nadace Naše dítě. Jako příklad takového preventivního úsilí může sloužit leták ministerstva spravedlnosti s názvem „První pomoc mezinárodním rodinám v krizi“, který je distribuován na mnoha místech ČR, v zahraničí i na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě pracuje na zefektivnění ochrany dětí. V březnu vytvořil ministr spravedlnosti pracovní skupinu pro otázky mezinárodních únosů dětí a výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. Začátkem června se v rámci vzdělávacích akcí uskutečnil na ministerstvu spravedlnosti seminář s názvem „Sjednocení rozhodovací praxe soudců ve věcech péče soudů o nezletilé s mezinárodním prvkem“. Kromě toho ministerstvo do konce roku předloží vládě novelu občanského soudního řádu, která by měla vést ke zrychlení soudních řízení o únosech dětí. Konference tuto vnitrostátní novelu podpořila. Ministerstvo dále dokončuje informativní materiál pro soudce, kteří jsou specializováni na tuto agendu.
Černé problémy na Kubě
16.10.2007 (iHNed.cz)
O rasismu se na Kubě prostě nemluví. Už vůbec ne mezi bílými nebo těmi, kteří jako bílí vypadají. Není jim to příjemné. Stranický funkcionář vám řekne, že debaty na toto téma jsou příčinou nesvárů, „které jen nahrávají imperialismu“. Po získání nezávislosti Kubánci tvrdohlavě odmítali přijmout existenci rasové otázky. Rychle ji smetli pod stůl, kde je dobře ukrytá před všemi všetečnými pohledy. Tam také skončily téměř tři tisíce černochů, kteří se stali oběťmi masakru národního vojska při rasistické válce z roku 1912.
Po vítězství Revoluce přestaly fungovat zvláštní pláže a hotely vytvořené v důsledku dřívější segregační politiky. Nicolás Guillén se ve své básni „Tengo“ (Mám) radoval: „Mám! Jen se podívejte/ ač jsem černoch/ nikdo mě nemůže zastavit/ u dveří tančírny nebo baru.“ V prvních letech Revoluce bylo nemyslitelné, aby nějaký černoch cítil nedostatek úcty k revolučnímu režimu. Taková hanebnost by sotva byla možná. Revoluce „sundala černochy ze stromů a uřízla jim ocas“. Tato krutá a veskrze rasistická věta se opakovala stále dokola. Neví se, kdo ji poprvé použil, ale i přes její anonymní původ ji všichni neustále omílali, jako kdyby černoši měli nějaké možnosti jen zásluhou marxismu leninismu. Chcete vědět pravdu? Na Kubě rasismus neskončil. Zeptejte se černochů.Rasové předsudky byly a jsou v kubánském životě hluboce zakořeněné, jsou jako plevel. Předsudky jsou vžité, vrostlé do běžných stereotypů domnělého společenského kolektivu. Černoši jsou vnímáni jako tuláci a opilci, neschopní, špinaví lidé budící pohoršení a mající sklony krást. Mnoho Kubánců prohlašuje, že černoši jsou dobří jen na hudbu a na sport. A také na sex. Milostný život černochů je ožehavým tématem, o němž koluje celý soubor mýtů. Na prvcích afrického původu jsou však založeny tradiční symboly kubánského národa, ať již máme na mysli kubánskou hudbu, tance, výrazy lidové mluvy či náboženský synkretismus. Kulturní magnáti nyní objevili zlatý důl. Přínos černochů viděli jen v jejich folklóru a čarodějnictví, a tak z nich v nynějším „zvláštním období“ („Período Especial“) udělali návnadu, na kterou lákají turisty, jejichž dolary mají zachránit kubánský komunismus. Vytvořili pro turisty duchovní věštce nazývané babalawo, teatrální náboženství Jorubské kulturní asociace a reklamní postery se sošnými mulatkami v bikinách. Podle podivuhodných údajů ze sčítání obyvatelstva z roku 2003 tvoří 64,8 % kubánské populace běloši. Mulatové jsou zastoupeni 24,8 % a černoši pouze 10,1 %. Ve skutečnosti však bělochů není tolik, kolik tento údaj tvrdí. Všichni, kteří Kubu navštíví, mohou potvrdit, že barevných je daleko více. Je to tím, že při sčítání obyvatel si Kubánci mohou vybrat, ke které rase náležejí. Ti, kteří nemají výrazné negroidní rysy, se obvykle prohlašují za bílé. Pestré křížení ras na Kubě dalo vzniku široké mezikategorii obyvatel, kteří se nemohou zařadit mezi bělochy ani mezi černochy. „Dělají tedy, že jsou bílí.“ Takováto neutralizace jejich rasové příslušnosti podporuje diskriminaci, ale zároveň paradoxně popírá existenci rasového problému. Černoši tedy tvoří na Kubě většinu pouze ve sportu, v rozpadlých obytných domech v centru Havany a ve 200 vězeních rozesetých po celé zemi. 85 % členů politbyra tvoří běloši. Mezi zbývajícími vedoucími představiteli státu a jediné strany lze černochy a mulaty spočítat na prstech rukou. Jsou to jen výjimky potvrzující pravidlo. Ve filmech a v televizi jsou černoši hrdiny nebo hlavními postavami jen velmi zřídka. Místo toho pro ně bývají vyhrazeny role otroků. Z historického hlediska se jedná o začarovaný kruh. Černochy je opovrhováno. Jsou jim upírány možnosti. Strategie přežití těch nejubožejších jsou chápány jako další důkazy jejich domnělé podřadnosti a jejich předpokládaných kriminálních sklonů.
Na ulici budí černoši podezření policejních hlídek. Stávají se hlavními oběťmi zátahů a akcí národní revoluční policie. 31 % oblastí v kubánském hlavním městě, které policie označuje jako „zóny násilí“ a „ohniska kriminální činnosti“, se nachází ve čtvrtích s největším zastoupením černochů a mulatů, což je centrum Havany (47 %) a stará Havana (44 %). Většinu obětí fašistického zákona o sociální nebezpečnosti tvoří mladí černoši ve věku od 16 do 30 let. „Vypadá to, jakoby tady nebyly žádné bílé prostitutky. Jakoby bílí nekradli ani nekouřili marihuanu,“ řekl mi jeden zoufalý kamarád, rastafarián, který zažil prohlídky na ulici, vězení, výhrůžky... V těchto dnech se snaží získat povolení úřadů k tomu, aby se mohl odstěhovat za svou švédskou manželkou do Stockholmu. Tvrdí, že necítí smutek z toho, že opustí zemi, ve které se před 27 lety narodil. Pro něj je to Babylón.
Romka dostane peníze za sterilizaci
15.10.2007 (iHNed.cz)
Odškodnění půl milionu korun přiznal v pátek ostravský krajský soud třicetileté Romce Ivetě Červeňákové za nechtěnou sterilizaci. Peníze by jí měla vyplatit Městská nemocnice Ostrava. Nemocnice se brání tím, že má písemný souhlas pacientky. Případné odvolání k olomouckému vrchnímu soudu ještě zvažuje. Podle právní zástupkyně žalobkyně Michaely Kopalové jde o historicky první případ, kdy soud přiznal odškodné pro ženu, která byla nechtěně sterilizována.
Homosexuální sňatky v Kalifornii zatím tabu
15.10.2007 (iHNed.cz)
Kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger o víkendu již podruhé vetoval zákon, který by umožnil manželství osob stejného pohlaví. Republikánský guvernér tak dal opakovaně najevo, že o této záležitosti nemají rozhodovat zákonodárci, ale buď soud, anebo voliči v referendu. Kalifornský nejvyšší soud se touto záležitostí bude zabývat nejspíše až příští rok.
Policie chce lidem víc vidět do soukromí
15.10.2007 (iHNed.cz)
Stát se znovu pokouší získat snazší přístup k soukromí lidí. A opět to zdůvodňuje hrozbou terorismu. Ministerstvo vnitra navrhuje, aby se policie a tajné služby pohodlněji dostávaly k odposlechům, k bankovním informacím i k datům z internetu. Plyne to z Národního plánu boje proti terorismu, jejž ministerstvo zveřejnilo minulý týden. Není to poprvé, co politici chtějí dát ze stejných důvodů policii větší pravomoci: po 11. září však tehdejší šéf vnitra Stanislav Gross s posílením kontrarozvědky neuspěl.
Úřad dnešního ministra Ivana Langera navíc se svými návrhy přichází rok poté, co Česko zažilo údajně největší, ale dodnes nevysvětlené varování před útokem proti židovským objektům v Praze. Policisté i tajné služby chtějí, aby směli v situacích, kdy bezprostředně hrozí útok, podezřelým lidem rychle "napíchnout" telefony, případně pomocí signálu zaměřit, kde se pohybují. Dnes je k tomu třeba souhlas soudu, který zjišťuje, nakolik jsou podezření detektivů vážná. Aby nehrozilo zneužití, zákon by prý jasně stanovil, kdy je takový postup možný. Podobně dávají větší prostor policii i jiné státy, třeba Německo, Francie, Rakousko nebo Polsko. HN se k tomu opakovaně snažily získat vyjádření ministra Langera, avšak neúspěšně. Jeho předchůdce a někdejší šéf rozvědky František Bublan (ČSSD) však s takovou novinkou souhlasí. "Šlo by jen o výjimečné případy, u nichž by šlo později přísně kontrolovat, jestli bylo nasazení odposlechů potřebné." Policisté by také mohli podle představ ministerstva snadněji zjišťovat, komu patří telefonní čísla. Zcela zmizet by měly i anonymní předplacené karty do mobilů. Další změny se týkají bankovnictví - detektivové prý potřebují získávat informace o podezřelých transakcích pružněji. Nyní o ně policie žádá banky prostřednictvím ministerstva financí, a o zájmu vyšetřovatelů se tak dozví příliš mnoho lidí. "Hrozí tak vyzrazení, že bezpečnostní složky mají o někoho zájem. Ten pak může své transakce stáhnout," vysvětluje Oldřich Krulík z ministerského odboru bezpečnostní politiky. Ministerští experti také navrhují, aby bylo v zákonech jasně stanoveno, že provozovatelé internetových serverů a e-mailových služeb musí uchovávat data, která se později mohou hodit při vyšetřování teroristických činů. To ostatně po Česku žádá i Evropská unie. Na druhou stranu tentýž dokument zdůrazňuje, že je třeba ještě přísněji kontrolovat činnost tajných služeb. Ministerstvo přiznává, že jde o kontroverzní návrhy, a proto je dává k posouzení veřejnosti. Poté je dostane bezpečnostní rada státu a nakonec je bude schvalovat vláda.
Česko nedokáže podle TIC trestat korupci
12.10.2007(iHNed.cz)
Česká republika selhává v boji s korupcí mimo jiné kvůli časté reorganizaci protikorupčních útvarů, kariérní nejistotě v policejním sboru a neefektivní práci soudů. K těmto závěrům dospěla studie české pobočky nevládní organizace Transparency International (TIC). Česko by se podle studie mělo vydat cestou Slovenska, které zřídilo speciální protikorupční soud i prokuraturu a policii dovolilo využívat občany jako agenty při dokazování korupce.
Motejl si stěžuje na postup ČSSZ
11.10.2007 (iHNed.cz, čtk)
Veřejný ochránce práv Otakar Motejl si postěžoval na postup České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Podle Motejla ČSSZ nerespektuje soudní rozhodnutí. Úřad v minulosti nepřiznal český důchod několika bývalým zaměstnankyním Československých státních drah z pracoviště Kontroly přepravních služeb v Olomouci a Litoměřicích s odůvodněním, že bylo kdysi začleněno pod odštěpný závod se sídlem v Bratislavě. Ženy tak měly žádat o důchod na Slovensku. Ombudsman i soud pak sice poukázali na to, že tento postup je vadný, ČSSZ to ale nerespektovala. "Považuji za znepokojující, že v České republice existuje instituce, která takovým způsobem staví svůj zájem nad zákon," uvedl Motejl. Zveřejnění celé kauzy, což se v tomto případu nyní stalo, je nepřísnější opatření, které může veřejný ochránce práv využít ve vztahu k institucím nerespektujícím jeho doporučení. "Svůj postup zdůvodnila ČSSZ tím, že v rozhodném období byly zaměstnány zaměstnavatelem se sídlem v Bratislavě, tedy na Slovensku. Na druhou stranu však, jak stěžovatelky doložily podrobným seznamem, u řady dalších pracovníků ze stejných pracovišť, se stejnými smlouvami a ve stejném období postupovala ČSSZ jinak a bez jakýchkoli problémů těmto pracovníkům přiznala "český" důchod ze všech dob pojištění v plné výši," uvedl úřad ombudsmana v tiskové zprávě. Mluvčí správy Štěpánka Filipová kritiku ombudsmana odmítla. Řekla, že ČSSZ považuje v případu za stěžejní očekávaný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Podle ní nelze zatím rozsudku krajského soudu vyhovět, protože je v rozporu s "mezinárodně uznávanou zásadou zákazu duplicitního zápočtu dob důchodového pojištění za stejnou dobu pojištění současně dvěma nositeli pojištění". Hrozilo by tedy, že by dotčení brali důchody v Česku i na Slovensku.
Motejl již v minulosti na pochybení upozornil ČSSZ i ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministr Petr Nečas by měl právě dnes představit nového ředitele ČSSZ. Český důchod si někdejší pracovnice drah zatím nevybojovaly ani před soudem. Soud v Ústí nad Labem jim sice dal loni v září za pravdu, přesto ČSSZ zamítavé stanovisko ve věci nezměnila. Správa to odůvodňuje tím, že podala kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, který ale o věci zatím nerozhodl. ČSSZ požádala, aby měl rozsudek ústeckého soudu odkladný účinek. Ani k této věci se Nejvyšší správní soud zatím nevyjádřil, což podle Motejla znamená, že ČSSZ je povinna důchody vyplácet. Motejl poukázal na to, že již v minulosti Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích uvedl, že náklady důchodového pojištění nese na svých bedrech stát jako součást nákladů státního rozpočtu. ČSSZ tedy nenahraditelná újma v případě, že začne někdejším pracovnicím drah důchody vyplácet, nehrozí, zdůraznil ombudsman.
Poradny pomáhající obětem trestných činů se osvědčily
12.10.2007 (justice.cz)
Přes rok už funguje pilotní projekt Specializované komplexní poradenství obětem trestných činů, který organizuje Probační a mediační služba společně s Asociací občanských poraden. Od loňského září vyhledalo služby specializovaných poraden v Berouně, Třebíči a Brně celkem 244 osob, což představuje 686 konzultací. Do budoucna se počítá s rozšířením služeb obětem trestných činů po celém území České republiky. „Vzhledem k požadavkům současné doby se snažíme důkladně zabývat ochranou práv obětí trestných činů. Chystáme například novelu trestního řádu, která více ochrání osobnost a soukromí oběti před opakovaným zraňováním v průběhu trestního řízení. Tomu také velkou mírou napomáhá projekt poradenství obětem trestných činů,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Projekt, který běží od září loňského roku v Berouně, Třebíči a Brně, si jako dílčí cíle stanovil vyškolit poradce ve specifikách této tematiky, poskytnout prostor pro specializované poradenství a vytvořit kvalitní informační materiály. Snahou je také působit na pracovníky, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi jako první, aby kromě jiného seznamovali veřejnost s problematikou řešení následků trestných činů. „Do budoucna chceme díky tomuto pilotnímu projektu rozšířit služby obětem trestných činů do celé sítě Asociace občanských poraden i středisek Probační a mediační služby a samozřejmě chceme spolupracovat i s dalšími organizacemi, které se obětem trestných činů věnují. Kvalitní a hlavně potřebné služby obětem by pak byly dostupné po celém území ČR,“ uzavírá ředitel Probační a mediační služby Pavel Štern. Podařilo se vytvořit tým poradců, kteří poskytují specializované poradenství vždy v občanské poradně i středisku Probační a mediační služby ČR. K těmto účelům vznikla také odborná příručka pro práci s oběťmi trestných činů. Nadále probíhá další vzdělávání a supervize pod vedením zkušených expertů. „Nejvíce otázek obětí se týkalo průběhu trestního řízení, vlastních práv, podání trestního oznámení nebo žaloby, způsobu náhrady škody, náležitostí rozvodu apod. Někdy šlo hlavně o předání informací, jindy o psychickou podporu nebo alespoň předání kontaktů na další odborníky,“ říká ředitel Asociace občanských poraden Hynek Kalvoda. Dále se podařilo připravit obsah informačních materiálů, které budou k dispozici během října 2007. V plánu je uspořádání seminářů pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení za účelem podrobnějšího představení této služby a posílení větší angažovanosti policie, státních zástupců a soudců v této problematice. Aktuální dění kolem projektu lze sledovat na vytvořených webových stránkách: www.obcanskeporadny.cz/obeti.
Exekutoři žádají vyšší odměny, stěžují si proto ve Štrasburku
11.10.2007 (iHNed.cz)
Exekutorská komora se kvůli zrušené části vyhlášky o odměnách exekutorů obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Na základě stížnosti Pražského stavebního bytového družstva Ústavní soud (ÚS) totiž v březnu zrušil část této vyhlášky. Legislativa by podle soudu neměla spojovat odměny s výší vymáhané částky, ale s vykonanou prací. Tehdejší norma ale zvýhodňovala exekutory, kteří odvedli minimum práce, před těmi, kteří museli skutečně provést exekuci. Podle exekutorů bylo rozhodnutí ÚS chybou, míní advokát komory Jan Veselý. Řekl to včera na jednání ÚS, které mělo dořešit konkrétní spor o odměny mezi prezidentem komory Jurajem Podkonickým a Pražským stavebním bytovým družstvem. Majetek družstva Podkonický i přes vydaný exekuční příkaz nezabavil, přesto si naúčtoval odměnu přes milion korun. Družstvo dlužilo přes pět milionů korun. Částku zaplatilo až po vydání exekučního příkazu. Exekutor totiž původně tvrdil, že se exekuce nedotkne majetku členů družstva; několik dní předtím ale vydal exekuční příkazy, z nichž jeden se týkal několika bytů členů družstva, popsal nynější předseda družstva Michal Lurie. "Z toho jsem usoudil, že s námi pan exekutor nehraje příliš čistou hru," řekl.
Poslední bílí farmáři míří před soud
11.10.2007 (iHNed.cz)
Už jen 11 bílých zemědělců v Zimbabwe se pře s vládou a odmítá opustit svou půdu. Dnes bude o jejich osudu rozhodovat soud ve městě Chegutu, sto kilometrů od metropole Harare. "Je to rasová diskriminace," tvrdí obhájce farmářů David Drury o nařízení prezidenta Roberta Mugabeho z roku 2000.
Ten rozhodl o vyvlastnění půdy bělošských farmářů a o jejím přerozdělení mezi černošské obyvatelstvo, což rychle vedlo k obrovskému nedostatku potravin. Následky tehdejších drastických změn cítí země dodnes. Zimbabwe trpí bezkonkurenčně nejvyšším nárůstem cen na světě. Roční inflace se v srpnu "zpomalila" na oficiálních 6600 procent, z červencových 7600. Podle nezávislých ekonomů však dosahuje téměř 25 000 procent. Mezinárodní měnový fond navíc odhaduje, že do konce roku to může být až sto tisíc procent. Je běžné, že cena téhož druhu zboží se zdvojnásobí několikrát týdně. "Situace se blíží kritickému bodu, očekávám vyvrcholení v několika měsících, ne-li týdnech," prohlásil nedávno americký velvyslanec v Harare Christopher Dell, který předpokládá, že režim padne. Vláda však před dvěma týdny prosadila v parlamentu další kontroverzní zákon, podle něhož běloši musejí ve firmách přepustit černým obyvatelům země 51 procent vlastnického podílu. Prezident Robert Mugabe rovněž nařídil, že každý, kdo zvýší cenu čehokoli, nebo i mzdu, bude vsazen do vězení na půl roku. Firmám bylo přikázáno, aby snížily ceny mléka, chleba a dalších produktů. Země ale kvůli tomu začíná trpět ještě větším nedostatkem potravin. Kdysi prosperující Zimbabwe se tak propadá do stále většího chaosu. Autobusy do sousední JAR jsou plné uprchlíků. Prezident Robert Mugabe je u moci již celkem 27 let, čímž se řadí mezi nejdéle vládnoucí africké diktátory.
Vsetínští Romové se chtějí vrátit
10.10.2007 (lidovky.cz)
Romové, kteří vloni odešli z centra Vsetína na Jesenicko a Prostějovsko, stále usilují o návrat do původního domova. I proto se dosud ve svých nových obydlích většinou nepřihlásili k trvalému pobytu. Myšlenky návratu do Vsetína se stále nevzdávají například Romové žijící v Dřevnovicích a v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku. „V rodinném domě žije devatenáct Romů včetně devíti dětí. Dům sice není v dezolátním stavu, ale velikost jedna plus tři určitě není vhodná pro tolik lidí,“ řekl starosta Dřevnovic Miroslav Hrubý. V horší situaci je rodina Tulejových v Čechách pod Kosířem. Nemovitost, kterou splácejí, totiž není jejich a stavební úřad navíc rozhodl o její demolici. „Vlastník objektu se proti demolici odvolal, nyní běží lhůta pro vyjádření všech stran. Rozhodovat bude Olomoucký kraj. Dům je v havarijním stavu, zevnitř je podepřený, aby nespadl,“ uvedl starosta obce Zdeněk Mader. Zpět do Vsetína se chce vrátit i na pět desítek Romů ze Staré Červené Vody, Vidnavy a Vlčic na Jesenicku. Policisté případ vystěhování v minulých dnech uzavřeli s tím, že bývalý starosta Vsetína a současný šéf lidovců Jiří Čunek neporušil vystěhováním zákon. Romové ale proti tomuto rozhodnutí podali včas stížnost. „Skáčou vzteky dva metry vysoko. Již postoupili stížnost, což znamená, že se tím policie bude zabývat znovu,“ dodal zástupce sdružení Roma Vidnava Václav Zástěra.
Soud: za rasově motivovaný útok omluva a odškodné
10.10.2007 (iHNed.cz)
Pražský Vrchní soud včera definitivně přiřkl odškodné a omluvu romskému mladíkovi Marku Polákovi za rasově motivované napadení v roce 2002. Každý ze čtveřice tehdejších útočníků mu zaplatí 25 tisíc korun a pošle omluvný dopis. Odvolací soud tak po více než dvou letech potvrdil verdikt městského soudu z května 2005. "Bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaní Marka Poláka slovně a fyzicky napadli," prohlásila předsedkyně senátu Ludmila Říhová a dodala, že studentova důstojnost tak byla vážně dotčena. "Navíc je nutné přičíst jednání obžalovaných rasový motiv," uvedla. Podle občanskoprávního rozsudku šlo o diskriminační jednání, a proto bylo na místě uložit žalovaným vedle omluvy i peněžitou náhradu nemajetkové újmy. Celkem 100 tisíc korun mohou žalovaní zaplatit ve splátkách, omluvit se mají dopisem. Tři ze žalovaných se proti nepravomocnému rozsudku řádně odvolali. Podle nich byla náhrada za nemajetkovou újmu, kterou Polák požadoval, nepřiměřená. V odvoláních zároveň uvedli, že omluva by pro ně mohla mít "likvidační účinky". Shodně tvrdili, že již dřívější tresty za útok pro ně měly dalekosáhlé následky. Trestní soudy mladíkům uložily v roce 2003 za ublížení na zdraví s rasovým podtextem a za výtržnictví podmíněné tresty. Podle pravomocného rozsudku trestních soudů Jakub Melničák, Filip Kousal, Robert Bouše a Tomáš Ovsenný v říjnu 2002 u tramvajové zastávky Palmovka Poláka surově zbili. Napadený utrpěl otřes mozku, tržnou ránu na hlavě a pohmožděniny po celém těle. Nejstaršímu z útočníků, tehdy devatenáctiletému Melničákovi, soud vyměřil tři roky vězení s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Jeho třem o rok mladším komplicům, kteří byli v době činu mladiství, uložil podmíněné tresty vězení v délce 1,5 roku s odkladem na zkušební dobu dvou let. Soud tehdy rovněž uznal Polákův nárok na náhradu bolestného ve výši 12 720 korun.
Soud odsoudil zadržené neonacisty
10.10.2007 (lidovky.cz)
Srbský soud včera odsoudil první tři z několika desítek neonacistů, které srbská policie zadržela při nedělních srážkách krajní pravice s táborem antifašistů v Novém Sadu. Soudce jim udělil tresty až do výše 25 dní odnětí svobody, další téměř čtyři desítky zadržených soudní projednávání teprve čeká. Mezi zatčenými bylo původně i jedenáct Slováků, ti ale už byli propuštěni a deportováni zpět na Slovensko. Srbští neonacisté, příslušníci krajně pravicové organizace Národní fronta (Nacionalni Stroj), hodlali v neděli v Novém Sadu oslavit výročí narození velitele nacistických oddílů SS Heinricha Himmlera, jakož i demonstrovat proti hrozbě odtržení Kosova od Srbska.
První zásadní novela nového zákoníku práce
10.10.2007 (epravo.cz)
Na program 21. schůze Poslanecké sněmovny bylo zařazeno prvé čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Novela předpokládá celkem 120 změn současné právní úpravy. Obecně lze shrnout, že primárním účelem této novely je náprava řady právních nepřesností a legislativně technických pochybení, které jsou novému zákoníku práce vytýkány ode dne jeho schválení. Předkládaná novela má rovněž zajistit soulad a provázanost zákoníku práce s řadou dalších právních předpisů, které do problematiky upravené zákoníkem práce různým způsobem zasahují a které byly přijaty až po schválení nového zákoníku práce, resp. se do jeho úpravy nepromítly. Novela zákoníku práce reaguje rovněž na nový návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), jehož projednávání je rovněž zařazeno na aktuálním programu Poslanecké sněmovny. Předmětná novela nadto přináší i několik podstatnějších věcných změn; v krátkosti je vhodné zmínit alespoň následující:
Vymezují se případy, kdy nebude zaměstnanci příslušet při rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů zvýšené odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Jedná se konkrétně o situace, kdy se zaměstnavatel svojí odpovědnosti za pracovní úraz či nemoc z povolání dotčeného zaměstnance zcela zprostí. V souvislosti s poskytováním odstupného novela rovněž staví najisto, že v případě okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem, náleží dotčenému zaměstnanci odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku (současná úprava s ohledem na nepřesnou referenci uvedenou v § 56 odst. 2 připouští výklad, že zaměstnanec je v takové situaci oprávněn požadovat odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku). Nově potom odstupné v uvedené výši náleží zaměstnanci nejen v případě okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu prodlení zaměstnavatele s výplatou mzdy či jiného zákonem specifikovaného plnění, ale i z důvodu zdravotních. Novela rovněž zmírňuje současnou limitaci zaměstnávání mladistvých zaměstnanců - prodlužuje celkovou maximální týdenní pracovní dobu zaměstnanců mladších než 18 let na 40 hodin (namísto současných 30 hodin) při délce směny nejvýše 8 hodin (namísto současných 6 hodin). Praktický dopad mohou mít i změny právní úpravy konta pracovní doby, neboť významně usnadňují implementaci tohoto zvláštního druhu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby: nově se totiž umožňují změny rozvržení pracovní doby v průběhu konta pracovní doby a vypouští se požadavek předchozího souhlasu jednotlivých zaměstnanců k zavedení konta pracovní doby.
Novela dále znovuzavádí možnost smluvního ujednání směřujícího ke zjednodušení mzdové kompenzace práce přesčas tím, že mzda bude sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, nicméně pouze v případě vedoucích zaměstnanců a nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Důsledkem takového ujednání tedy bude vyloučení nároků dotčeného zaměstnance na nároky plynoucí z přesčasové práce ve smyslu § 114 zákoníku práce (dosažená mzda, příplatek za práci přesčas, popř. náhradní volno). Novela zákoníku práce se ovšem obecně zaměřuje skutečně jen na zjevné chyby a zdaleka neřeší všechny problematické body současné právní úpravy – v této souvislosti je možné poukázat např. na § 364 odst. 3 (přechodné ustanovení týkající se pracovních poměrů založených podle předcházející právní úpravy jmenováním), jehož nejednoznačné znění působí v praxi nemalé potíže.
Tereza Kadlecová
Terorizují vás kolegové? Přečtěte si sedm zásad, jak vzdorovat šikaně
10.10.2007 (idnes.cz, MF-Dnes)
Nejen děti zápasí o své místo ve skupině terorizováním slabších. Se šikanou se často setkáte i v práci. Uměle sestavený kolektiv lidí často nevybíravě zápasí o kořist – kdo shrábne větší odměnu, dostane se do přízně šéfa, povýší. Na snaze předběhnout druhé a třeba jim i šéfovat není nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy někdo natrvalo převezme roli oběti. Nepřítele, do kterého si všichni ostatní promítají své osobní neúspěchy, špatné výsledky týmu i nepříznivou atmosféru na pracovišti. „V roli obětí jsou často lidé kritičtí, kteří ostatní upozorňují na to, co dělají špatně,“ říká psycholog Pavel Beňo z občanského sdružení Práce a vztahy, které se boji proti šikaně na českých pracovištích soustavně věnuje. Spolupracovníci i nadřízení se přestanou soustřeďovat na věcné připomínky, místo toho si vytvoří terč z kolegy, který na ně poukazuje. Nebo si vyberou toho, kdo se něčím odlišuje – věkem, vadou řeči, zvyky – a snadno se na něm jako na nejslabším článku skupiny shodnou.
Jak se takovému tlaku bránit? Přečtěte si sedm zásad, jak zvládnout šikanu ze strany kolegů:
1. Slevte ze svých nároků - Vaše představy o tom, jak by to mělo v práci chodit, jak by se k sobě měli kolegové chovat a jak profesionálně odvádět práci, jsou možná příliš idealistické. Zkuste se obrnit větší tolerancí vůči nedůslednosti svých kolegů a nadřízených. Proberte s přáteli, s jakou atmosférou a pracovním nasazením se setkávají ve svém zaměstnání. Možná zjistíte, že jinde to není o moc lepší.
2. Nechte práci v kanceláři - den má 24 hodin a v práci trávíte jen jeho třetinu. Zaměřte se na vyplnění nepracovní části dne. I když je na pracovišti dusná atmosféra a kolegové se chovají neeticky a neprofesionálně, stále vám zbývá čas, do kterého nesmí zasahovat. Je dokonce dvakrát delší než ten pracovní. Naplňte ho aktivitou, která dá vašemu dni další rozměr, a z jeho pracovní části udělá jen jednu z několika etap.
3. Relaxace je stejně důležitá jako práce - odpočinek si do diáře vyznačte červenou fixou. Zapomeňte na předsudky, že kdo právě nepracuje, „fláká se“. Lidé, kteří pravidelně odpočívají, mají prokazatelně lepší výsledky než ti, kdo se nechávají prací vyčerpat.
4. Najděte si důvěrníka - to, že vás kolegové ponižují, si v žádném případě nedávejte za vinu. Svědčí to o jejich nevyzrálosti. Nestyďte se za něco, za co nemůžete, a najděte si ve svém okolí člověka, se kterým starosti proberete. Měl by to být někdo, komu věříte, ale kdo vám dokáže říci i nepříjemnou pravdu. Nechte ho posoudit situaci a proberte s ním svůj další postup.
5. Zjistěte, co si myslí kolegové - mezi kolegy si vytipujte toho, kdo by mohl být na vaší straně, a požádejte ho o podporu. Pokud budete mít v práci spojence, který vám potvrdí, že jednání kolegů vůči vám není správné, budete lépe odolávat jejich tlaku. A to i v případě, že spojenec zůstane v anonymitě. Budete-li mít spojenců více, zkuste se proti praktikám kolegů a nadřízených postavit společně.
6. Nedělejte ukvapená rozhodnutí - šikana často směřuje k tomu, aby její oběť z práce odešla. Šéfové na vás tlačí možná proto, že chtějí, abyste firmu opustili, ale nemají legální důvod k tomu, aby vám dali výpověď. Můžou se proto snažit, abyste odešli na dohodu. Uvědomte si, že dohoda o ukončení pracovního poměru je smlouva dvou stran, které si jsou rovny a vyjadřují shodnou vůli. Návrh dohody si pečlivě přečtěte, a pokud vám nebude vyhovovat, nepodepisujete jej. Dobře přitom uvažte, zda se vám nevyplatí odchod, ale za lepších podmínek.
7. Dejte přednost zdraví - zvažte, zda vám neustálý psychický nátlak kolegů stojí za to, abyste mezi nimi setrvávali. Je pravda, že odejít by měli spíše ti, kdo se neumějí chovat, ale nepodceňujte následky, které vám takový stres může přivodit. Nemusíte podepisovat dohodu, pokud nechcete odejít, ani dávat výpověď. Přesto se můžete zcela nezávazně rozhlížet po pracovních nabídkách v okolí. V momentě, kdy najdete vhodnou příležitost, odejděte z nemocného kolektivu dobrovolně, což bude pro váš další pracovní život hodně důležité.
Proměny trestní justice nad mládeží - Swansea 2008
9.10.2007 - Institut pro kriminologii a sociální prevenci
Mezinárodní asociace pro kriminologický výzkum zaměřený na mládež (The International Association for Research in Juvenile Criminology) chystá na jaro příštího roku již sedmnáctý ročník své výroční konference, tentokrát na téma transformace trestní politiky i praxe v oblasti zacházení s mládeží. Pozornost bude věnována jak preventivním strategiím, tak samotné práci s již provinivšími se pachateli, přičemž diskutována budou mimo jiné opatření na úrovni komunit, školství či vězeňských zařízení. Konferenci bude hostit Univerzita ve Swansea (Wales), a to konkrétně ve dnech 26.-29. března 2008.
Francouzka neubytovala zahalené muslimky, dostala podmínku
9.10.2007 (idnes.cz)
Francouzský soud potrestal majitelku ubytovny, která odmítla ubytovat dvě muslimky se závojem. Žena byla souzena kvůli obvinění z diskriminace z důvodu náboženství, rasy či původu. Dostala čtyři měsíce vězení podmíněně a pokutu tisíc eur, tedy asi 27 tisíc korun. Odsouzená se hájila tím, že závoj je "prostředkem podřízení a útlaku ženy", který nechtěla ve společných prostorách ubytovny dovolit.
Žalobkyně, která byla odmítnuta se svou matkou, naopak tvrdila, že závoj nosí podle svého uvážení a že o společných prostorách nepadla při odmítnutí ubytování ani zmínka. Ve Francii přitom platí zákon zakazující nošení náboženských symbolů, tedy i muslimských závojů, v úřadech a školách. Soud v Epinalu na východě Francie rovněž uložil odsouzené, aby zaplatila 3000 eur odškodného za morální újmu žalobkyni a po tisíci eur dvěma členům její rodiny. Další odškodné ve výši 800 eur náleží Lize za lidská práva a stejná částka i Mezinárodní lize proti rasismu a antisemitismu a Hnutí proti rasismu a pro přátelství mezi národy, tedy organizacím, které se k žalobě připojily.
Italská vláda neví, co s rumunskými Romy
9.10.2007 (iHNed.cz)
Do neustále rozbouřené italské politické scény zasáhl nový prvek, který je jablkem sváru v řadách Prodiho vlády levého středu: neustálý příliv imigrace Romů z Rumunska.
Pro občany nové členské země Evropské unie neplatí zákon schválený předchozí Berlusconiho vládou, který umožňuje vyhostit imigranty bez příslušného pracovního či pobytového povolení. Od švýcarských hranic prakticky až na jih od Říma tak začaly v italských městech rašit slumy, kde v nedůstojných hygienických podmínkách žije stále více romských přistěhovalců. Jejich zdrojem obživy se často stávají krádeže, obtěžování automobilistů na křižovatkách, prodej drog a podobně. Romové se přidali k početné armádě ilegálních přistěhovalců z Afriky nebo arabských zemí, kteří se často živí prodejem pochybně získaného zboží na ulicích a náměstích italských měst. Jejich počet vzrostl natolik, že místní obchodníci byli například v Benátkách či v Římě přinuceni požádat obecní úřad o zákrok strážníků. Ten se občas neobešel bez násilných srážek a výhrůžek na adresu obchodníků. Ministr vnitra Giuliano Amato již před několika dny prohlásil, že bude nutné příliv ilegální imigrace nějak přibrzdit. I levicový italský komik Beppe Grillo, který ve svém blogu každodenně útočí na liknavé italské politiky, napsal, že "hromadný příchod Romů znamená pro tuto zemi časovanou bombu". Taková slova kritizovali i Grillovi fanoušci a vyčetli mu, že jde prý ve šlépějích rasistické Ligy severu. Upozornili také, že rumunských Romů je v Itálii jen asi 250 000, a tudíž údajně nemohou představovat žádný problém. Jenže i politici, kteří kritizují Ligu Severu, ministra vnitra nebo zdejší pravici, si uvědomují, jaký pocit nejistoty se poslední dobou šíří mezi Italy. Řešení přitom není právě po ruce. Nelegální přistěhovalci, včetně Romů, novinářům často vysvětlují svůj příjezd následovně: "Neměli jsme žádný zvláštní důvod, abychom se zdržovali právě v Itálii. S výjimkou jednoho - vaše zákony jsou mnohem tolerantnější jak vůči nám, tak k přestupkům, jichž se tady můžeme dopustit. Ve Španělsku nebo Francii jsou o dost přísnější." Zákony lze změnit dvěma způsoby. Buď dohodou mezi vládní většinou a opozicí - a to je v současných politických poměrech nemyslitelné. Anebo se někdo může pokusit protlačit nový zákon v parlamentu. Proti zpřísnění imigrační politiky se ale ostře staví levicové a komunistické křídlo vlády. V opačném případě hrozí vyvoláním vládní krize. Situace tedy krystalizuje do poměrně nebezpečných rozměrů. Ministrovi vnitra se podařilo prosadit do návrhu státního rozpočtu na příští rok částky, jež umožní najmout 4000 nových policistů, kteří budou vysláni do terénu. Ti ale mnoho nevyřeší. Někteří levicoví starostové velkých měst, jako jsou Turín či Boloňa, proto požádali o větší pravomoci při udržování veřejného pořádku. Zatím neuspěli, i když oba shodně upozornili: pocit bezpečí, který chceme zajistit občanům, není dán pravicovým nebo levicovým uvažováním. Je to základní potřeba civilizované a organizované společnosti. A ministr vnitra sáhl k ještě ostřejšímu varování - odkazu na fašistickou minulost. "Mezi lidmi sílí nevole vůči tomu, co kolem sebe vidí. Pokud demokratická politika nebude schopna věci řešit, mohlo by dojít na něco podobného tomu, co jsme tu už kdysi měli," tvrdí Amato.
Google čelí žalobě za údajnou diskriminaci kvůli věku
6. 10. 2007 (iHNed.cz)
Americká internetová společnost Google je zodpovědná za diskriminaci svého bývalého zaměstnance, který je oprávněn firmu žalovat a chtít po ní vysoké odškodné. Podle agentury AP o tom rozhodl soud v Kalifornii. Bývalý manažer Brian Reid (54) je přesvědčen, že se stal obětí diskriminace kvůli věku.
Reid u soudu vypověděl, že jeden z jeho nadřízených označil jeho názory za příliš zastaralé, kterým nemá smysl naslouchat, a dal mu výpověď. Google se sice snažil Reidovu stížnost zneplatnit, což se mu u soudu nižší instance v Santa Claře podařilo, Reid se ale odvolal a uspěl, takže proces může nyní pokračovat. Manažer nashromáždil důkazy, které podle jeho slov svědčí o tom, že Google zcela běžně pohrdal prací starších manažerů, méně je oceňoval a dával jim nižší prémie než mladším kolegům. Podle rozhodnutí odvolacího soudu v San José bude porota tyto důkazy zkoumat.
Nechtěli Roma, zaplatí 50 tisíc
6.10.2007 (lidovky.cz)
Pavel Šarišský z Chebu vysoudil na firmě IMAGE-n-west omluvu a 50 tisíc korun. Bývalá jednatelka a majitelka společnosti Naďa Mihailová Šarišského odmítla zaměstnat jen proto, že je Rom. Podle Evropského monitorovacího centra je diskriminace Romů v Česku velmi rozšířená. K soudu se přesto dostalo jen pár případů. Pražský městský soud měl jednoduché rozhodování. Ukrajinka Mihailová se totiž důvody, proč Šarišského nepřijala na místo dělníka v dřevovýrobě, nijak netajila, a to, že „Cikány nezaměstnává“, pověděla i kontrole z obecního úřadu. Příběh se začal odvíjet 22. června 2005, kdy Šarišského poslal do IMAGE-n-west pracovní úřad. Mihailová mu bez řečí do formuláře z úřadu napsala, že ho nepřijímá a důvodem je fakt, že odmítl noční směny. S tím Šarišský nesouhlasil a druhý den přinesl potvrzení z pekáren, kde před časem čtyři měsíce dělal a doložil. že pracoval i přes noc. To prý Mihailovou rozzuřilo. „Rychle to přeškrtla a napsala, že organizace o mě nemá zájem. Pak mi začala strašně nadávat a urážet mě. Řekla, že my Cikáni chceme jen razítka, a že mě nepřijme, protože jsem Cikán a na shledanou. Z její strany to byla nehoráznost a pro mne ponížení,“ popsal LN případ Šarišský.
Původně Šarišský požadoval rovný čtvrtmilion. Odmítnutí prý pro něj bylo traumatické a od onoho léta marně shání práci. Soudkyně Dagmar Stamidisová sice uznala, že byl „vystaven diskriminaci“, sumu ale snížila na pětinu. „Částka ve výši 50 tisíc je přiměřená. Žalobce neprokázal, že by práci právě z tohoto důvodu nesehnal,“ prohlásila. Šarišský je spokojen, zcela ale nevyloučil možnost odvolat se kvůli výši odškodného k vrchnímu soudu. Právo na odvolání má i Mihailová. Ukrajinka ale na výzvy soudu až dosud nereagovala a k jednání včera vůbec nepřišla. Firmu IMAGEn-west navíc už rok nevlastní. Šarišského advokát Pavel Máša proto zvažuje, že by prostředky na odškodné šlo získat v exekuci. České soudy zatím řešily jen několik málo případů diskriminace Romů. „Kvůli diskriminaci při hledání zaměstnání máme telefony prakticky každý den. Podobná věc se ale jen velmi těžko dokazuje,“ vysvětluje Renáta Berkyová z Antidiskriminační linky. Jedním z Romů, kteří u soudu uspěli, je i Šarišského družka Renáta Kotlárová. Tu kvůli barvě pleti odmítl v roce 2003 zaměstnat řetězec drogerií Rossmann a žena vysoudila 50 tisíc. Další dva podobné případy se staly v Hradci Králové a v Praze. V prvním odmítla firma Akyma přijmout Romku do závodní kuchyně, v druhém se provinila prodejna džín Scorpio Club.
Sčítání trestů jako v Americe lidé chtěli. Ale v zákoníku nebude
8. 10. 2007 (ihned.cz)
Návrh nového trestního zákoníku, tedy revoluční normy, která přísněji trestá vrahy, zavádí domácí vězení či snižuje trestní odpovědnost na 14 let, je dokončený. A co víc: doplnili ho také o návrhy, které autorům poslala veřejnost. Ministerstvo spravedlnosti k posílání připomínek vyzvalo letos na jaře a během dvou měsíců se mu sešlo 330 podnětů. Z toho sedmadvacet se objevilo v návrhu, jímž by se mohla ještě do konce roku zabývat vláda. Nově by tedy mohl dostat trest chovatel, který se pořádně nestará o své zvíře. Až na osm let se také zvyšují nepodmíněné tresty za ochranu autorských děl a průmyslového vlastnictví. A vězení má hrozit i podnikateli, který bude zaměstnávat lidi načerno. Co naopak autoři do návrhu nezapracovali, byl častý požadavek, aby se pachatelům hned několika činů tresty sčítaly - jako v Americe, kde tak soudy mohou poslat člověka do vězení na desítky let. "Nezapadá to do koncepce zákoníku. A ani celého evropského práva," vysvětluje soudce Pavel Šámal, hlavní autor celé normy. A paragrafy nebudou připouštět ani eutanazii. "Vyhověli jsme v tomto požadavkům KDU-ČSL," připustil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Nový trestní zákoník, který by podle optimistických odhadů mohl začít platit od roku 2010, zavádí stovky dalších drobných novinek: napříště by například drobný zloděj nemusel do vězení, ale soud by mu směl nařídit, aby se zapsal do vzdělávacích kurzů. A nadto by se musel oběti do očí omluvit. Návrh nově rozděluje i "přečiny", tedy lehčí trestné činy, za které hrozí nanejvýš tři roky vězení, a zločiny, tedy závažnější skutky. U přečinů by mohl pachatel hned souhlasit s navrženým trestem, a zkrátit tak zdlouhavý proces
Ministr spravedlnosti představil návrh nového trestního zákoníku, který svými připomínkami mohla ovlivnit i široká veřejnost.
5.10.2007 (iHNed.cz)
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) dnes představil návrh nového trestního zákoníku (na stránkách ministerstva je volně přístupný ZDE). Dokument již prošel meziresortním připomínkováním a byl vystaven také veřejné diskusi. Tu ministr zhodnotil jako podnětnou. "Z došlých připomínek veřejnosti byla přibližně polovina věcná, některé jsme přímo promítli do návrhu trestního zákoníku," uvedl Pospíšil. V období od 30. května do 31. července, kdy se mohla veřejnost na internetových stránkách ministerstva seznámit s návrhem trestního zákoníku a zaslat k němu připomínky, došlo celkem 330 podnětů. Z nich bylo 27 zapracováno do nového návrhu, který odešel do vlády, uvádí se v tiskové zprávě ministerstva.
Na základě častých požadavků byly například zpřísněny tresty u závažné trestné činnosti nebo vznikla nová skutková podstata postihující zanedbání péče o zvíře. Nyní je návrh trestního zákoníku ve vládě, kde jej čeká další legislativní proces. Více než třetina zaslaných připomínek podle ministerstva souhlasila se snížením hranice trestní odpovědnosti ze současných 15 na 14 let. Tato změna se tedy v novém zákoníku promítla. Nový zákon je celkově zaměřen na větší ochranu člověka. Například zvyšuje trest za těžké ublížení na zdraví z osmi na 12 let. Zpřísňuje také podmínky, za kterých může být odsouzený podmíněně propuštěn z vězení. Žadatel bude muset doložit, že do vězení nastoupil dobrovolně a uhradil škodu, kterou svým zločinem způsobil. Ministerstvo při práci na nové normě v řadě případů přihlédlo k připomínkám veřejnosti. Celkově dostalo 330 připomínek a 27 z nich se objevilo v zákoně. Na žádost obcí se tak například upraví podmínky, za nichž bude soud ukládat trest obecně prospěšných prácí. Starostové si totiž stěžovali, že je tento alternativní trest ukládán příliš často a řada odsouzených je stejně nevykonává. Zákon neobsahuje nový trestný čin eutanazii, o kterém se vedla široká diskuse. Proti se postavili především lidovci. Předloha také posiluje postavení státního zástupce. Nebude už předávat soudu každý skutek, který je popsán v zákoně, ale bude hodnotit míru jeho škodlivosti. Současný zákon pochází z 60. let a byl mnohokrát novelizován. Nový zákoník sněmovna projednávala již dříve, ale návrh ztroskotal na vypuštění paragrafu o zneužívání informací v obchodním styku, tedy takzvaném tunelování.
Právo a daně - corporate governance
4.10.2007-ihned.cz
Britská nezávislá organizace Equal Opportunities Commission, sponzorovaná vládou, navrhla zpřísnění zákonů proti diskriminaci. Požaduje, aby soukromý sektor měl stejné povinnosti jako zaměstnavatelé ve veřejném sektoru. Hlavně jde o povinnost pohotově identifikovat rozdíly v odměňování a odstraňovat je. Ve Velké Británii platí již od roku 1970 zákon o rovnosti v odměňování, ale rozdíly mezi průměrnými platy mužů a žen jsou dosud obrovské: je to 17 % u plných úvazků a dokonce 40 procent u částečných. Opoziční konzervativci navíc navrhují, aby existující specializované tribunály automaticky zkoumaly platové podmínky u každého zaměstnavatele, u něhož prokážou individuální diskriminaci. To je v souladu s teorií, že platová diskriminace je problém především strukturální, nikoli pouze individuální.
Zákon, který nikdo nechce
1.10.2007-lidovky.cz
V Česku začne zřejmě už brzy platit zákon, který potírá diskriminaci. Zatím to však vypadá, že s jeho podobou bude spokojena pouze Evropská unie. Česká republika je poslední zemí společenství, která takzvaný antidiskriminační zákon dosud nepřijala. EU už kvůli tomu hrozí mnohamilionovými pokutami. Politici se nyní snaží zachránit, co se dá. Výsledkem je zákon, který se nelíbí ani koalici, ani opozici.
Vládní ODS totiž nepovažuje za nutné boj s nerovným zacházením zanášet do speciálního zákona, a tak antidiskriminační zákon pouze ušila na míru Evropské unii, aby předešla sankcím. To se nelíbí opoziční ČSSD, která požaduje, aby norma byla mnohem tvrdší. S podobou zákona, který minulý týden prošel sněmovním prvním čtením a nyní putuje k projednání do výborů, je zatím spokojena pouze Strana zelených. Zákon popisuje diskriminaci jako trestný čin. V návrhu se píše, že lidé nesmějí být při nástupu do práce, školy nebo sociálního zařízení posuzování podle věku, pohlaví, náboženství či barvy kůže. Diskriminační spory má řešit Úřad ombudsmana, kterému zákon rozšiřuje některé pravomoci.
Ministryně pro oblast lidských práv Džamila Stehlíková (SZ) je s nynější podobou antidiskriminačního zákona spokojena. „Důležité je, že v zákoně je vymezena podstata diskriminace, což náš právní řád dosud neznal. Ten, kdo se proti diskriminaci chtěl bránit, se musel odvolávat na paragraf o ochraně osobnosti, což není totéž,“ řekla Stehlíková. I ona však připouští, že návrh byl napsán především na míru Evropské unii. Podle poslankyně za ODS Evy Dundáčkové Česko žádný takový zákon nepotřebuje. Lidé, kteří se s nerovným zacházením setkali, podle ní mají dostatečné zastání v Ústavě a dalších současných předpisech. Projednávaný zákon podle Dundáčkové lidem nic nového nepřinese a diskriminaci neodstraní.„To je to, co já jsem ošklivě nazvala pokrytectvím, totiž že politici přijmou další normu, která ve skutečnosti žádnou změnu nepřinese a budou se tvářit, že pro to udělali dost,“ řekla Dundáčková. Podle ČSSD je ale stávající podoba zákona příliš měkká a plánuje proto vznést několik pozměňovacích návrhů. „Zákon aplikuje skutečně jen to nejnutnější. Chybí tam řada věcí,“ říká poslankyně za tuto stranu Anna Čurdová. Podle ní bude nutné do zákona vpravit například možnost hromadné žaloby nebo zavedení takzvané mediační služby, která bude část případných sporů řešit mimosoudní cestou. I Čurdová se obává, že schválený zákon bude nakonec bezzubý. „Mám obavu, že i přes pozměňovací návrhy bude zákon přijat v podobě, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Budeme pak mít sice normu, ale neúčinnou,“ řekla.
Vláda schválila zřízení Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu
1.10.2007 (www.mpsv.cz)
Vláda v pondělí 24. září na svém zasedání schválila věcný záměr zákona o zřízení Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu. Kabinet uložil místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí Petru Nečasovi vypracovat návrh zákona a předložit ho vládě do šesti měsíců k projednání. K 1. lednu 2009 by měl být zřízen Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu a okresní ředitelství pro zaměstnanost a sociální správu. Převezme v nezmenšeném rozsahu činnosti zajišťované dosud úřady práce a činnosti vykonávané krajskými úřady a obecními úřady různých stupňů v rámci přenesené působnosti. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas k tomu řekl: „Základním motivem tohoto zákona, který je součástí koncepčních kroků v rámci reformy veřejných financí, je sjednocení jednotlivých dávkových systémů, které v naší zemi jsou velmi roztříštěné, protože část těchto dávkových systémů v podobě podpor v nezaměstnanosti a státní sociální podpory je vyplácena přes úřady práce, část z nich v podobě dávek v hmotné nouzi je přes pověřené obecní úřady a část z nich v podobě příspěvku na péči a dávek sociální péče pro zdravotně postižené je vyplácena obcemi s rozšířenou působností. Přes tyto systémy teče ročně částka téměř 90 mld. Kč. My chceme vytvořit novou jednoznačně spořivou strukturu, která v relativně krátkém časovém horizontu, do dvou let po svém vzniku, umožní poměrně výrazné úspory.“
