Podle zprávy organizace Evropská síť proti rasismu se situace s rasismem v Česku loni zhoršila.
21.11.2007 (iHNed.cz)
Problémy související s rasismem se v loňském roce v České republice zhoršily, zejména pokud jde o přístup k romské menšině. Uvádí to dnes zpráva neziskové organizace Evropská síť proti rasismu (ENAR), která připomíná vystěhování Romů ze Vsetína, sterilizaci romských žen a přístup romských dětí ke vzdělání. Problémy přetrvávají i na Slovensku, ale podle ENAR se potíže s rasismem týkají celé Evropy. Na vzestupu jsou prý v Evropě také některé další formy diskriminace a rasismu, zaměřené zejména proti islámu. To je navíc doprovázeno zvýšeným násilím a kriminalitou, stejně jako vyšším počtem extremistických organizací a politických stran vyjadřujících rasistické názory. To se přitom týká nejen politiků z okraje politické scény, ale stále více i z jeho středu a dokonce i přímo vlád, uvádí zpráva.
V případě Česka ENAR poukazuje na tři zásadní problémy loňského roku - vystěhování několika stovek Romů ze Vsetína, nedobrovolnou sterilizaci romských žen a diskriminaci romských dětí v jejich přístupu ke vzdělání. "Je zřejmé, že navzdory veřejným protestům proti některým případům rasismu je v ČR stále nedostatek vzdělávání o základních tématech jako hololokaust - včetně holokaustu Romů - a nebezpečí, které může rasismus znamenat v každé demokratické společnosti," míní autor zprávy.
Zpráva poukazuje na to, že protiromské výroky Jiřího Čunka (KDU-ČSL), který za vystěhováním Romů ze Vsetína stál, získaly velkou popularitu. Vystěhování sice vyvolalo jisté protesty veřejnosti, na druhou stranu ale celá kauza pak přinesla Čunkovi dramatický politický vzestup od starosty menšího města po posty senátora, šéfa KDU-ČSL a vicepremiéra vlády odpovědného za ministerstvo pro místní rozvoj, tvrdí zpráva. Upozorňuje také na zprávu ochránce lidských práv v ČR Otakara Motejla, který dospěl k závěru, že stížnosti sterilizovaných romských žen jsou oprávněné. Sterilizace byly podle ombudsmana protiprávní, neboť ženy sice se zákrokem souhlasily, ale neměly k souhlasu dostatek informací. Ombudsman doporučil změnu zákonů a také navrhl odškodnění pro ženy, kterých se záležitost týká.
ENAR připomíná i spor týkající se romských dětí a jejich umisťování do zvláštních škol, který řešil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Romové si u soudu stěžovali, že jejich děti jsou v přístupu ke vzdělání diskriminovány. Soud loni rozhodl, že přístup ČR diskriminační nebyl. Jeho rozhodnutí ale minulý týden zvrátil velký senát soudu pro lidská práva. Zpráva také připomíná, že ČR po svém vstupu do unie v roce 2004 stále nepřevedla do svého práva směrnici EU o rasové rovnosti. Evropská komise proto v červnu letošního roku zahájila s ČR a také Slovenskem a dalšími 12 zeměmi řízení. Česká vláda již nový antidiskriminační zákon v červnu schválila, od září jej mají na stole poslanci.
Podle ENARu nejlépe nefungují ani neziskové organizace, které mají tendenci mezi sebou soutěžit o prestiž a finanční zdroje místo toho, aby spolupracovaly. ENAR ale také zdůrazňuje, že vzhledem k nákladům na ochranu obyvatel proti rasismu, k níž se ČR zavázala, není vhodné, aby byla tato činnost přesunuta na nestátní sektor. Vláda by naopak měla být aktivnější a zaujmout jasné stanovisko k rasismu, například by se měla veřejně omluvit sterilizovaným ženám. Rasismus na Slovensku zůstává podle zprávy "fenoménem", který se týká široké části populace. Jde především o útoky na Romy a na přistěhovalce odlišné barvy kůže. Problémem jsou také aktivity neonacistů, kteří útočí nejen na tyto menšiny, ale také na mládež alternativního zaměření
.
Štrasburský soud se za letošní půlrok zabýval 25 stížnostmi na ČR
21.11.2007 (epravo.cz)
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se v prvním pololetí letošního roku zabýval 25 stížnostmi na Českou republiku. Za celý loňský rok to bylo 80 stížností. Údaje vyplývají ze zprávy ministerstva spravedlnosti, kterou ve středu předloží ministr Jiří Pospíšil (ODS) vládě. Kolik stížností na ČR soud v prvním pololetí tohoto roku celkově obdržel, ale zpráva neuvádí. Zabývá se pouze těmi, které obsahovaly všechny formální náležitosti, soud je uznal za přijatelné a vyžádal si stanovisko České republiky. Takové stížnosti se označují jako komunikované. Největší počet takových stížností registroval soud v roce 2005, kdy jich bylo 146. Klesající počet podle ministerstva souvisí se změnou zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, která platí od dubna roku 2006. Ta umožňuje občanům nespokojeným například s délkou soudního řízení, aby se domáhali odškodnění na státu a nemuseli se obracet na mezinárodní soud. Od roku 1993 do konce letošního června se takto soud zabýval 451 stížnostmi. Ve 112 případech soud zjistil, že stát porušil alespoň jedno ustanovení Úmluvy o lidských právech. Žádné porušení nezjistil u 61 stížností, 73 jich skončilo smírem a 20 jich bylo vzato zpět. Dalších 185 žalob zatím čeká na konečné rozhodnutí. V roce 2006 bylo k soudu podáno 2755 stížností na Českou republiku. To je zhruba dvojnásobek počtu podaných stížností v roce 2005. V letech 1993 až 2006 uložil soud státu, aby kvůli sporům vyplatil 919.603 eur (25,5 milionu korun). V rámci smírných urovnání se vláda zavázala uhradit téměř 879.000 eur (24,6 milionu korun).
Hlavní body reformy české justice
20.11.2007 (epravo.cz)
Hlavní body reformy české justice, která má podle premiéra Mirka Topolánka a ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (oba ODS) vést k rychlému, komfortnímu a transparentnímu soudnictví:
1) Elektronizace justice:
- elektronická podatelna (ePodatelna) - jejím prostřednictvím mají lidé moci komunikovat se soudy přes internet, a nebudou tak na ně muset docházet s podáními či žádostmi o informace; projekt je v provozu od počátku října
- druhým krokem je aplikace InfoSoud - občané zde naleznou informace o postupech v soudních jednáních, například o tom, v jaké fázi se nachází soudní řízení; ověřovací provoz InfoSoudu spustilo ministerstvo v září a postupně se k němu připojí krajské a vrchní soudy; fungovat má od února příštího roku
- insolvenční rejstřík
- elektronická úřední deska
- elektronický platební rozkaz - má umožnit rychlé vyřízení takzvaných nesporných pohledávek, například u koncesionářských poplatků
- završením projektu má být kompletní elektronický spis
- zavádí se také elektronický záznam všech soudních jednání; doposud byl jen v trestním řízení
2) Změny v personální oblasti:
- v současnosti má česká justice asi 3000 soudců a 10.000 všech administrativních pracovníků; ministerstvo plánuje zvýšení počtu odborných administrativních pracovníků, tedy vyšších soudních úředníků a asistentů soudců; ti mají mít v budoucnu možnost dosáhnout i vysokoškolského vzdělání; v současnosti připadá podle ministerstva na tři soudce jeden odborný administrativní pracovník, v budoucnu se má poměr změnit na dva soudce ku jednomu odbornému administrativnímu pracovníkovi
- úředníci se mají více starat o administrativní úkony, kterými jsou v současnosti zahlceni samotní soudci, což podle ministerstva prodlužuje soudní řízení
- ministerstvo navrhuje, aby soudci pracovali v takzvaných minitýmech ve složení soudce, asistent, vyšší soudní úředník a zapisovatelka; ministerstvo si od práce v minitýmech slibuje zvýšení výkonnosti soudů; podle Pospíšila ale nepůjde o nařízení, o využití minitýmů mají rozhodovat soudní funkcionáři
- ministerstvo chce stanovit počet věcí, které by měl soudce v konkrétním typu agendy za měsíc vyřídit
- další změna má být ve složení kárných senátů, které rozhodují o kárných proviněních soudců; v budoucnu mají v kárných senátech zasednout vedle soudců i zástupci dalších právních profesí, například advokáti nebo notáři; tím se má zajistit objektivita a nestrannost kárných řízení
- ministerstvo navrhuje, aby v budoucnu bylo možné odvolávat soudní funkcionáře, tedy předsedy a místopředsedy soudů; ty by mohl odvolávat kárný senát na návrh ministra spravedlnosti
- u předsedů a místopředsedů soudů se má v budoucnu klást větší důraz na jejich manažerské schopnosti
3) Novelizace zákonů:
- ministerstvo připravuje velkou novelu občanského soudního řádu - podle Pospíšila má obsahovat asi 150 změn
- chystá se i novela trestního řádu; obsahuje například možnost zavedení předběžných opatření vůči stíhaným lidem, jako třeba zákaz kontaktovat poškozeného a zákaz zdržovat se na určitých místech - obviněný by nesměl například navštěvovat fotbalové stadiony, kde hrozí výtržnosti, a podniky, v nichž se obchoduje s drogami; návrh obsahuje i možnost uzavřít dohodu o vině a trestu u méně závažných trestných činů; další novinkou je institut povinné doručovací adresy; nový trestní řád má být připraven v paragrafovém znění příští rok a v roce 2009 by ho mohl projednat parlament, účinnosti by mohl nabýt v roce 2010 nebo 2011
- novela notářského a exekučního řádu a zákona o mediacích
- novela trestního zákoníku, jehož novou podobu má do konce roku projednat vláda, například zvyšuje horní hranici trestů za nejzávažnější trestné činy z 15 na 20 let vězení a zvyšuje hranici výjimečného trestu na 20 až 30 let vězení (zvýšení o pět let); jako nejtěžší trest je zachováno doživotí; norma zvyšuje horní hranici trestu za těžké ublížení na zdraví z osmi na 12 let a snižuje věkovou hranici trestní odpovědnosti z 15 na 14 let; norma také zpřísňuje podmínky pro podmínečné propuštění z vězení nebo zavádí zabezpečovací detenci, tedy ochranné opatření například pro sexuální sadisty a zvlášť agresivní pachatele
- novela občanského a obchodního zákoníku - podle Pospíšila jsou již normy dokončeny, ale ministerstvo si vyhradilo jeden rok pro jejich další úpravy
- novela zákona o soudech a soudcích - v minulých dnech ministerstvo odeslalo novelu vládě, norma obsahuje například návrh na časově omezený mandát předsedů a místopředsedů soudů
- novela zákona o znalcích a tlumočnících - příští rok by podle Pospíšila mělo být hotové paragrafové znění normy;
Nejvíce šikany zažívají lidé v zaměstnání, říká analýza
19. 11. 2007 (iHNed.cz)
Ekonomka jedné pražské investiční společnosti se na svém zaměstnavateli rozhodla vysoudit milion korun. Prý ji diskriminuje. Kvůli tomu, že je žena. Vadilo jí, že jí firma platí méně než muži, který na stejné pozici pracoval před ní.
Její žalobu však obvodní i městský soud zamítl a tento pátek jejich rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud v Brně. Podle soudců měla žena na stejné pozici jinou pracovní náplň a jinou odpovědnost než její předchůdce.
Případ, kdy se zaměstnanec soudí se svým zaměstnavatelem, přestává být ojedinělý. Právě na diskriminaci v práci si totiž Češi stěžují vůbec nejvíce.
Vyplývá to i z čerstvé analýzy organizace Asociace občanských poraden (AOP), která mapuje diskriminaci v Česku za první polovinu tohoto roku. "Údaje pocházejí z našich členských poraden, na něž se lidé přímo obracejí," vysvětluje Ivana Příhonská, koordinátora projektu. AOP má v Česku zhruba 40 poraden, a pokud si lidé stěžovali na diskriminaci, bylo to ze 60 procent právě na šikanu v zaměstnání. Druhým nejvážnějším problémem jsou spory mezi majiteli domů a nájemníky.
Lidem podle zkušeností AOP nejvíce vadí chování zaměstnavatele při vstupním pohovoru a při podávání výpovědi. Na poradnu se například obrátil muž, který pracoval v mostecké pobočce Karlovarského porcelánu. Firma ho ale propustila ještě ve zkušební době. Muž je přesvědčen, že kvůli jeho sexuální orientaci. Podnik se však bránil tím, že nemusí podle zákona udávat důvod výpovědi. Nebo další příklad: když se několik Romů hlásilo na místo prodavače do obchodu Lidl u Ústí nad Labem, ani jednoho firma na výběrové řízení ani nepozvala. "Případů může být ale mnohem více, než monitorujeme. Lidé v Česku si nechávají častěji diskriminaci líbit a o pomoc nežádají," říká Příhonská. Nejvíce si na diskriminaci stěžovali lidé v severovýchodních Čechách. Mnohem méně pak v Ústeckém a Severomoravském kraji, kde je vysoká nezaměstnanost. Důvod? V regionu, kde těžko hledají lidé práci, se bojí vystoupit proti zaměstnavateli, aby se nedostali na černou listinu "nežádoucích" zaměstnanců.
K soudu se dostane v Česku jen málo případů diskriminace. "Soudy si zatím stále nevědí rady, jak tuto věc posuzovat. I proto usilujeme o to, aby byl přijat antidiskriminační zákon, kde vše bude jasně definované," říká ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (SZ). Zákon, který se zabývá hlavně diskriminací v zaměstnání, už schválila vláda, nyní čeká na verdikt sněmovny.
Topolánek s Pospíšilem představí vládní priority pro justici
19.11.2007 (epravo.cz)
Premiér Mirek Topolánek (ODS) a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) na dnešní tiskové konferenci představí vládní priority pro oblast české justice. Setkání s novináři bude předcházet konferenci, na níž mají o reformě justice diskutovat odborníci. Reforma má podle ministerstva spravedlnosti vést k efektivnější, pružnější, rychlejší, levnější a kvalifikovanější justici. Podle koncepce, kterou vypracovalo ministerstvo, se má například v budoucnu snížit počet soudců, kterých je nyní zhruba 3000. Podle ministerstva byl stav justice v minulých letech neuspokojivý a k jeho zlepšení má přispět právě reforma. Navrhovaná koncepce má například přinést změny v personální oblasti, v řízení justice a má zrychlit a zjednodušit soudní procesy. Jedním z opatření je podle koncepce menší počet soudců, naopak má přibýt odborných administrativních pracovníků. Ministerstvo v této souvislosti plánuje personální audit soudů. Soudci mají v budoucnu pracovat v takzvaných minitýmech ve složení soudce, asistent, vyšší soudní úředník a zapisovatelka. Ministerstvo si od práce v minitýmech slibuje zvýšení výkonnosti soudů. K zrychlení soudního řízení má přispět například i nový trestní řád. Další změnou má být složení kárných senátů, které rozhodují o kárných proviněních soudců. Podle návrhu v nich mají v budoucnu zasednout vedle soudců i zástupci dalších právních profesí, například advokáti nebo notáři. Tím se má zajistit objektivita a nestrannost kárných řízení. Kárné senáty by také v budoucnu mohly na návrh ministra spravedlnosti odvolávat soudní funkcionáře, tedy předsedy a a místopředsedy soudů, kteří jsou dnes prakticky neodvolatelní. Součástí navrhované reformy je například i elektronizace justice. Systém změn má usnadnit přístup občanů k soudům a urychlit soudní řízení. První fáze projektu, jako například E-podatelna nebo InfoSoud, začaly fungovat již letos, příští rok by chtělo ministerstvo zprovoznit insolvenční rejstřík. Završením projektu bude kompletní elektronický soudní spis.
Manažeři v Česku příliš nedbají na mezilidské vztahy
16.11.2007 (idnes.cz)
Psycholog Pavel Beňo se svým sdružením Práce a vztahy bojuje proti šikaně ve firmách. Za jeden z hlavních důvodů nezdravých vztahů na pracovišti označuje nezpůsobilost českých manažerů.
Jsou čeští manažeři méně kompetentní než ti západní?
Hranici bych nevedl Českem, ale zeměmi s totalitní zátěží a těmi, které bych označil jako demokratické, civilizované a v jistém smyslu i kulturní. A v čem já vidím u těch prvně jmenovaných, tedy i českých, nejvíce nekompetentnosti? V zacházení s odlišnostmi, v toleranci ke kritice a v odpovědnosti za sebe i za své lidi.
Jak se tato nezpůsobilost projevuje v praxi?
Zkuste se poptat vrcholových manažerů českých firem, zda mají vypracovaný nějaký program prevence šikany, vztahové patologie, takzvaného mobbingu či bossingu. Nejspíše vám odpoví, že v jejich firmě žádná šikana neexistuje. Přitom se však většinou krutě mýlí – stačilo by na toto téma udělat v jejich společnosti vhodný průzkum. Ale kolik firem je u nás ochotných se touto cestou vydat? Ze své praxe znám dvě.
Zahraniční firmy jsou ochotnější?
V Česku je to dosti obtížné, protože se mi zdá, že si tady mnohá zahraniční firma dovolí užívat způsoby, které by si ve své mateřské zemi nikdy netroufla použít. Pak mi je také divné, jak snadno firmy a jejich manažeři od sebe okoukávají nefér způsoby, které jsou však v naší praxi efektivní, například korupci. A ještě jedna věc: proč tak málo firem v České republice – našich či zahraničních – používá moderní formy komunikace, ke kterým lze počítat i setkání velkých skupin, nebo dokonce prachobyčejný workshop?
Jak by se dala úroveň českých manažerů zvýšit?
Nejspolehlivěji tím, že se změní chování jejich hlavních vzorů, kterými jsou často vrcholoví politici. Směrem k větší, transparentnosti, férovosti a odpovědnosti. V mnoha moderních firmách existují takzvané diversity trainings – kurzy tolerance k rozdílnostem, kurzy aktivního naslouchání, případně celá řada dalších kurzů k rozpoznání a prevenci nerovného zacházení, diskriminace či šikany. Slušní a odpovědní manažeři, které zde jistě také máme, by měli dostat větší prostor – ve společnosti i v médiích. Aby za „zaměstnavatele roku“ nebyly voleny firmy, které kvůli své personální politice vedou dokonce soudní spor se svými zaměstnanci. I takový příklad by se našel v našem archivu.
Ze dne na den mě nahradil mladší kolega
17.11.2007 (idnes.cz)
Anna Mikulová se po 11 letech praxe stala vedoucí kanceláře u velké pojišťovny. Přes dobré výsledky byla po dvou letech vyzvána k odchodu z funkce a bylo jí nabídnuto místo na přepážce. Na její pozici měl nastoupit mladý muž s krátkou praxí.Anna Mikulová je přesvědčena, že se stala obětí diskriminace z důvodu pohlaví a věku. Popisuje, že největší problémy nastaly, když odmítla odejít dobrovolně i přes nabízené stotisícové odchodné. Byla odstavena od práce a později dostala výpověď.
Jak jste poznala, že jste obětí diskriminace a že za tím vším nejsou jiné důvody?
Když jsem odmítla odejít, seděla jsem dvě hodiny na chodbě před šéfovou kanceláří a poslouchala, jak se moji nadřízení radí s právníkem, jak mě vyhodit. Stejným, dokonce i horším způsobem se pokoušelo vedení zbavit dalších dvou žen. Všechny jsme byly po čtyřicítce a nahradili nás třicetiletí muži.
Měla jsem nižší plat než moji kolegové, žádné odměny, méně výhodné podmínky při používání služebního auta a telefonu. Jako jediná jsem svou nadřízenou nikdy nebyla hodnocena, znemožňovali mi vykonávat práci, nezvali na porady, nedostávala jsem podklady, nedovolili mi pracovat s podřízenými, moje maily byly přesměrované na kolegu, který měl nastoupit místo mě. Sebrali mi i klíče od kanceláře. Moje dvě stížnosti nebyly prošetřeny, odpovědí na tu druhou byla výpověď.
Kde jste hledala zastání?
Není jednoduché najít někoho, kdo by vám pomohl. Ani advokáti nemají s takovými případy zkušenosti. Mně pomohla organizace Gender Studies nejen odborně, ale hlavně lidsky. V dubnu jsem podala žalobu na neplatnost výpovědi.
Řeší české právo takové případy dostatečně?
Zatím nemám zkušenosti, ale asi je třeba přijmout antidiskriminační zákon a pravidlo, že břemeno dokazování padne na zaměstnavatele, tedy aby on dokazoval, že se nedopustil diskriminace.
Někteří zaměstnavatelé namítají, že je jejich věcí, s kým budou spolupracovat.
S tím souhlasím. Samozřejmě, že je jejich právem vybrat si zaměstnance, ale měla by být rovnost šancí při výběru i později v zaměstnání.
Kde pracujete dnes?
Minulý pátek jsem úspěšně obhájila svůj podnikatelský projekt a připravuji se na podnikání. Chci také pomáhat ženám diskriminovaným v práci.
Žena nižším platem diskriminována nebyla, potvrdil soud
16.11.2007 (iHNed.cz, ČTK)
Neúspěchem skončila snaha pražské ekonomky, která chtěla od zaměstnavatele vysoudit milion korun za údajnou platovou diskriminaci kvůli pohlaví. Pobírala totiž nižší plat než její mužský předchůdce na stejné pozici. Obecné soudy její žalobu zamítly, protože podle předložených důkazů měla jinou náplň práce i jinou výkonnost. Nejvyšší soud nyní jejich verdikty potvrdil a dovolání ekonomky odmítnul.
„Pokud žalující ekonomka zastávala stejnou pozici jako její předchůdce, vykonávala stejné pracovní povinnosti a nedostávala stejnou mzdu, jednalo se o diskriminaci,“ sdělila iHNed.cz projektová manažerka Gender studies Alexandra Jachanová Doleželová. "V Česku není velmi obvyklé, že by ženy vyhrávaly případy týkající se diskriminace. Ukazuje to nejen tento případ žaloby na základě platové diskriminace, ale např. další nedávný rozsudek Nejvyššího soudu, který rozhodl, že soudkyně nastupující po rodičovské dovolené nemají nárok na zkrácený úvazek," uvedla Jachanová Doleželová. Ekonomka u investiční společnosti pracovala od roku 1999. Za pět let prý rozdíly mezi její příjmem a platem předchůdce dosáhly bezmála 900.000 korun. Dalších asi 100.000 požadovala jako odškodné za to, že kvůli nižšímu platu bude mít nižší penzi. Kromě platové diskriminace si stěžovala i na psychickou šikanu.
Obvodní soud pro Prahu 1 na základě důkazů rozhodl, že její pracovní náplň se od práce předchůdce "nesrovnatelně lišila v kvalitě i kvantitě". Přebrala po něm pouze část agendy, lišila se míra odpovědnosti i náročnost činností. Soud našel také rozdíl "v samostatnosti a zkušenosti obou pracovníků". Proto rozhodl, že se nejednalo o nerovné zacházení ani platovou diskriminaci. Při procesu nevyšla najevo ani údajná šikana. Verdikt potvrdil Městský soud v Praze a nyní i Nejvyšší soud. Brněnští soudci případ blíže nezkoumali. Podle senátu s předsedou Zdeňkem Novotným kauza "nemá po právní stránce zásadní význam", proto dovolání není přípustné. Podle organizace ženy v České republice vydělávají v průměru o 15% méně než muži. „Výzkum Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy ukázal, že platové rozdíly mezi muži a ženami existují i při srovnání platů na stejné pozici ve stejné firmě, kde činí průměr rozdílů v hodinových platech žen a mužů 11-12%,“ uvedla nevládní nezisková organizace Gender Studies, která se zabývá postavením žen a mužů ve společnosti.
V souvislosti s otázkami ohledně vztahu genderu a obsazení pracovního trhu potvrdil průzkum zveřejněný Českým statistickým úřadem převahu mužů v prestižnějších lépe placených pozicích. Převaha mužů se také promítá ve vztahu pracovních pozic zaměstnance a zaměstnavatele. Podnikatelé (zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné) představují přibližně 9,6 % zaměstnaných žen a 20,0 % zaměstnaných mužů.Ženy mají převahu v případě zaměstnanců i podnikatelů v oblasti zdravotní a sociální péče, v případě podnikatelů v oblasti ostatních veřejných a sociálních služeb a zaměstnanců v obchodě. Muži nejvíce dominují (ještě výrazněji mezi podnikateli než mezi zaměstnanci) ve stavebnictví a ve zpracovatelském průmyslu.
Ministerstvo požádá vládu o další peníze na příspěvek na péči
16.11.2007 (epravo.cz)
Ministerstvo práce požádá vládu o další peníze na příspěvky na péči, které dostávají od letoška postižení či senioři na sociální služby. Částka, která již byla zvýšena z původních asi 8,8 miliardy korun na 13,4 miliardy, totiž nebude na letošek stačit. Potřeba je celkem 15 miliard korun. Na jednání sněmovního sociálního výboru to řekl ředitel ministerského odboru sociálních služeb Martin Žďárský. Zákon o sociálních službách, který příspěvky zavedl, platí od ledna. Postižení a senioři dostávají podle své závislosti na pomoci 2000 až 11.000 korun. Sami si pak platí pobyt v ústavu, stacionář, pečovatelku či opatrování doma. "Mohlo by se zdát, že je v systému peněz dost. Chybí ale peníze na prosinec. Doufáme, že zvýšení částky na 15 miliard bude stačit," uvedl Žďárský. Poskytovatelé služeb měli podle zákona dostávat zhruba polovinu peněz na provoz z dotací a polovinu z příspěvků. Podle Žďárského se zdá, že v pobytových zařízeních "příspěvek zafungoval pozitivně". Lidé si služby platí a přispívají do hospodaření ústavů či domovů důchodců. Někteří poskytovatelé tak budou dokonce část dotace vracet, dodal ředitel odboru. Pro příští rok podle něj poptávka po dotacích poklesne. Peníze bude stát moci přesměrovat z ústavů do terénních a ambulantních služeb, dodal. Systém příspěvků ostře kritizovala ve středu zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Uvedla, že vyřizování žádostí o příspěvek trvá neúměrně dlouho. Někteří potřební na ně prý čekají i deset měsíců. Poradila jim, aby se obraceli přímo na ministerstvo práce. Ministr Petr Nečas (ODS) včera na výboru řekl, že v posudkové službě je nedostatek lékařů. Tři stovky jich chybí. Případy posuzuje 700 doktorů. Zatímco loni rozhodovali o 50.000 žádostí o podporu, letos jich bylo 370.000, dodal Nečas. Podotkl, že mezi lékaři není o tuto práci zájem. Jedním z důvodů je prý nižší plat. V průměru si totiž v nemocnicích vydělají víc. Členové sněmovního výboru včera navrhovali do zákona několik změn. Připomínali například to, že někteří nemocní či postižení nemají na příspěvek nárok, přestože jsou na pomoc druhých odkázáni. Jmenovali například pacienty s celiakií, fenylketonurií či cukrovkou nebo mentálně postižené. Podle ministra by se měl změnit i systém dotací. Nebude je již poskytovat stát, ale kraje. Příspěvky na péči by se navíc mohly v některých případech vyplácet v poukázkách. Podle údajů Národní rady osob se zdravotním postižením pobírá příspěvky na péči zatím asi 230.000 lidí. Jejich počet se prý ještě zvýší. Zhruba 45 procent příjemců dostává nejnižší částku - 2000 korun. Podle ministerstva práce nejvyšší podporu - 11.000 korun - na konci září dostávalo 15.000 potřebných.
Brusel se zastal romských dětí
16.11.2007 (iHNed.cz)
Evropská komise vyzvala Česko a Slovensko, aby přijaly opatření, která v budoucnu zabrání diskriminaci romských dětí v jejich možnostech získat vzdělání. Komise tak reagovala nejen na aktuální zprávu Amnesty International, která poukazuje na nerovnoprávné zacházení s romskými dětmi na Slovensku, ale i na úterní výrok Evropského soudu pro lidská práva na obdobné téma týkající se ČR. Podle verdiktu štrasburského Evropského soudu pro lidská práva porušila Česká republika právo osmnácti romských dětí z Ostravska na vzdělání a porušila rovněž zákaz diskriminace tím, že byly tyto děti bez zjevného důvodu zařazeny do zvláštních škol. ČR a Slovensko patří ke 14 zemím, s nimiž komise zahájila v červnu letošního roku řízení kvůli tomu, že do svého práva stále nezavedly směrnici o rasové rovnosti. Vláda schválila nový antidiskriminační zákon v červnu, v září se dostal do sněmovny.
Nečas: Standardy ochrany dětí budou do konce roku
15.11.2007 (iHNed.cz)
Odebrání dítěte do ústavu má být krajním řešením. Na dnešní konferenci v Hrzánském paláci to řekl ministr Petr Nečas (ODS). Prioritou vlády je koordinovaná politika ochrany dětí, ministerstvo sociálních věcí má být jejím garantem, dodal předseda vlády Mirek Topolánek (ODS). Premiér zdůraznil, že ochrana dětí se má řešit především z jednoho místa, a tím je MPSV. Jednotlivá ministerstva mají definovat společné priority. Podle Nečase zatím meziresortní spolupráce příliš nefungovala. Ministerstva doposud spíše prohlubovala své vlastní priority, než aby hledala společné cesty," řekl Nečas. Politiku ochrany dětí a péče o děti mají vedle MPSV na starosti také ministerstva spravedlnosti, vnitra, školství a zdravotnictví. Jedním z kroků, které vláda představila už v červenci, jsou takzvané případové konference. Nejen sociální pracovníci, ale i psychologové, lékaři nebo učitelé by se mohli zapojit do rozhodování o osudu konkrétního dítěte. Výsledkem případové konference by byl individuální plán práce s dítětem tak, aby jeho odebrání z rodiny bylo až poslední možností. MPSV podle Nečase nyní také aktualizuje zastaralé metodické postupy práce s ohroženými dětmi, které podle něj obsahují mnoho stereotypů. Zahrnuje do nich jevy, s nimiž se sociální pracovníci setkali v poslední době. Jde zejména o týrané děti. "Je to větší problém, než jsme si mysleli, prochází bohužel napříč všemi sociálními vrstvami," řekl Nečas. Ministerstvo dále mapuje síť mediačních a poradenských služeb pro rodinu a připravuje informační materiály k prevenci a řešení rodičovských konfliktů. Úplně novou koncepci sociálně-právní ochrany dětí a náhradní rodinné péče ale MPSV neplánuje. Poslední totiž vláda přijala na podzim loňského roku. "Já ten dokument považuji za velmi podnětný, chceme ho uvést v život, ale není to jen záležitostí jednoho ministerstva," řekl Nečas. Ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (Strana zelených) novinářům připomněla, že se připravuje také Národní program prevence násilí na dětech. Dokument má obsahovat úkoly pro jednotlivá ministerstva i s termíny jejich splnění. Zmínila se také o aktivitách ministerstva spravedlnosti. Definují se například vhodná prostředí, kam na přechodnou dobu umístit týrané dítě. Pracuje se také na ochraně zveřejňování jmen a tváří dětských obětí. Změny čeká rovněž brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD), který má na starosti takzvané mezinárodní únosy a také adopci do a ze zahraničí. V současnosti se vybírá nový ředitel úřadu. Poté bude vypracována nová koncepce práce úřadu. Na konferenci nazvané V zájmu dítěte zazněly dnes i konkrétní případy kauz zneužívaných a týraných dětí, ale i porušení práv rodiny. Kauzy týraných chlapců z Kuřimi nebo desetileté dívky z Prahy, kterou soudce nechal hospitalizovat na psychiatrii kvůli porozvodovým sporům jejích rodičů, podnítily letos mediální zájem o politiku ochrany dětí.
Na informace o zdravotní péči dětí mají nárok oba rodiče
15.11.2007 (Veřejný ochránce práv)
Do oblasti zdravotnictví patří také stížnosti na zdravotní pojišťovny, které odmítly vyhovět žádosti o poskytnutí přehledu zdravotní péče vykázané na dítě rodiči, kterému po rozvodu nebylo dítě svěřeno do péče, pokud nebyl soudem omezen nebo zbaven rodičovské zodpovědnosti. Zdravotní pojišťovna je ze zákona povinna jednou ročně poskytnout na vyžádání pojištěnci údaje o poskytnuté zdravotní péči. Na veřejného ochránce práv se však se stížnostmi obrátili někteří rodiče, kteří dítě neměli v péči. Přestože prokázali, že jsou zákonnými zástupci nezletilého dítěte a nebyli soudně zbaveni rodičovské povinnosti, pojišťovna jim přehled nejprve zcela odmítla vydat a následně podmiňovala poskytnutí informací souhlasem druhého rodiče. Tento postup zdůvodnila pojišťovna obavami, že by tento přehled určený ke kontrole činnosti pojišťovny mohl sloužit k jiným účelům, například jako zdroj informací o zdravotního stavu dítěte a kontrola péče o dítě druhým rodičem. Po prošetření stížností dospěla zástupkyně veřejného ochránce práv k závěru, že pojišťovně nepřísluší zkoumat, jakým způsobem vykonávají rodiče dítěte svou rodičovskou odpovědnost. Rodiče mohou jako zákonní zástupci dítěte uplatnit právo na přehled nejen společně, ale i jednotlivě. Na základě šetření zástupkyně veřejného ochránce práv a přijatých opatření, které zástupkyně ochránce navrhla, budou zdravotní pojišťovny zasílat přehled tomu rodiči (zákonnému zástupci) dítěte mladšího 15 let, který o něj požádá a nebudou vyžadovat souhlas druhého rodiče. Pokud ve lhůtě jednoho roku o přehled požádá i druhý z rodičů, zašle mu pojišťovna kopii přehledu, který byl zaslán prvnímu z rodičů, s upozorněním, že nárok na zaslání má pojištěnec pouze jednou ročně. Zástupkyně dále s pojišťovnami jedná o způsobu poskytování přehledu u dětí starších 15 let. Podle názoru pojišťovny jsou tyto děti již natolik rozumově vyspělé, že mohou samy realizovat své právo na kontrolu zdravotní pojišťovny. Přehled jim tedy chtějí posílat přímo do vlastních rukou, a to i tehdy, když o něj požádá některý z rodičů. Zmíněná opatření jsou podle zástupkyně veřejného ochránce práv v souladu s právem na informace a s právem rodičů vykonávat rodičovské povinnosti bez ohledu na to, komu bylo dítě po rozvodu svěřeno do péče. Odstraňuje se tak nerovné postavení rozvedených rodičů nezletilého dítěte vůči úřadům.
Podejte další žaloby, vyzývají Romy právníci
15.11.2007 (iHNed.cz)
První tři roky své školní docházky strávil Julius Mika v "normální" základní škole. Pak ale přišla náhlá změna. "Najednou mi učitelé řekli, že ve zvláštní škole by se mu líbilo víc. Nakonec jsem souhlasila. Ale ukázalo se, že zvláštní škola nebude naopak stačit jemu," říká jeho matka Marcela Miková.
Syn se nakonec na základní školu vrátil po roce a půl. "Ale namísto šesté ho zařadili do čtvrté třídy, protože tempo ve zvláštní škole je hodně pomalé a on byl ve skluzu," dodává. A i proto má Česká republika od úterka potvrzeno černé na bílém: Porušuje úmluvu o lidských právech a nerespektuje zákaz diskriminace a právo na vzdělání. Případ totiž rodina Mikova, spolu s dalšími rodinami, žalovala jako diskriminaci. A spor nakonec doputoval až k soudu pro lidská práva ve Štrasburku. "Už jsem přestávala věřit, že to vyhrajeme," komentuje verdikt soudu pro lidská práva paní Miková. Julkovi je dnes devatenáct. Do zápolení s českým státem se původně pustilo několik desítek rodin. "Vydrželo nás jen osmnáct, všichni ostatní to vzdali," říká jiná z poškozených Darina Balážová. Právníci považují rozhodnutí štrasburského soudu za přelomové. A poukazují i na studie, které naznačují, že Česko s diskriminací neskoncovalo. Vyzývají proto další Romy, kteří se cítí být poškozeni, aby se nebáli soudit. "Romské děti i nadále končívají ve speciálních školách bez ohledu na své schopnosti a já jsem přesvědčen, že by se soudit měli, protože mají velkou šanci na úspěch," říká advokát romských rodin David Strupek. Geraldine Scullionová z Evropského centra pro práva Romů zdůrazňuje, že romské děti měly v ČR patnáctkrát větší šanci než ostatní, že skončí ve zvláštní škole. Na Ostravsku byla možnost dokonce sedmadvacetkrát vyšší než jinde. Ještě roku 1999 tvořili 80 až 90 procent žáků zvláštních škol v Česku právě Romové. Ministerstvo školství štrasburský rozsudek zatím nechce podrobně komentovat. Zdůvodnění o sedmdesáti stránkách prý kompetentní úředníci ještě nestihli prostudovat. "Týká se to ale případů starých deset let a my jsme přesvědčeni, že teď už k diskriminaci nedochází," říká Ondřej Gabriel z tiskového odboru ministerstva. Proti rozsudku se nelze odvolat a Česko proto musí vyplatit každé z rodin odškodnění za morální újmu v přepočtu 110 tisíc korun. "Syn si asi koupí byt," říká Marcela Miková. "Ale ty roky nám nikdo nevrátí. Mohl být třeba jako pan Samko," kyne paní Miková k moderátorovi České televize, který opodál právě mluví s rodinou Balážových. "Takhle nemá ještě ani dokončený učňák," dodává.
Tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ČR k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti České republice
13.11.2007 (justice.cz)
Dne 13. listopadu 2007 vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek velkého senátu ve věci D. H. a ostatní proti České republice, ve kterém většinou třinácti hlasů proti čtyřem dospěl k závěru, že Česká republika porušila zákaz diskriminace stěžovatelů ve spojení s jejich právem na vzdělání. Stížnost podalo osmnáct romských dětí z Ostravska nespokojených s jejich zařazením do zvláštních škol. Soud ve Štrasburku se v rámci zkoumání odůvodněnosti stížnosti zabýval otázkou, zda došlo k porušení zákazu diskriminace ve spojení s právem na vzdělání (článek 14 Úmluvy ve spojení se článkem 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě), přičemž původně se stížnost týkala též porušení zákazu ponižujícího zacházení (článek 3 Úmluvy), porušení práva na vzdělání (článek 2 Protokolu č. 1 samostatně) a porušení práva na spravedlivý proces v řízení o zařazení do zvláštní školy (článek 6 Úmluvy); tyto aspekty stížnosti však byly po veřejném projednání věci prohlášeny za nepřijatelné již rozhodnutím Soudu ze dne 1. března 2005. Ve věci rozhodl senát druhé sekce Soudu rozsudkem ze dne 7. února 2006 v tom smyslu, že zákaz diskriminace ve spojení s právem na vzdělání porušen nebyl. Stěžovatelé podali žádost o postoupení jejich případu velkému senátu, která byla přijata. Rozsudek senátu sekce je tak nahrazen dnešním rozsudkem velkého senátu.Stěžovatelé, opírajíce se o neoficiální statistické údaje a výzkumy různých mezinárodních a nevládních organizací, tvrdili, že mnoho romských dětí je z důvodu jejich rasy neoprávněně zařazováno do zvláštních škol, ve kterých pak romské děti převažují. Dle jejich názoru se s romskými dětmi v oblasti vzdělávání zachází v České republice odlišně než s dětmi z většinového etnika.
Soud pro lidská práva především poznamenal, že Romové z historických důvodů představují znevýhodněnou a zranitelnou menšinu, která vyžaduje zvláštní ochranu. Pokud jde o údaje, na které se stěžovatelé odvolávají, podle Soudu je i přes jejich nepřesnost zřejmé, že počet romských dětí ve zvláštních školách byl nepřiměřeně vysoký a že romské děti představovaly většinu žáků těchto škol. To vytváří silnou domněnku nepřímé diskriminace, díky níž dochází k přenosu důkazního břemene na žalovanou vládu, která musí dokázat, že dopad školské legislativy byl výsledkem objektivních faktorů nespojených s etnickým původem. Velký senát připustil, že zřízení zvláštních škol bylo motivováno potřebou nalézt řešení pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Nicméně jak dříve konstatovala sama vláda a také jiné orgány Rady Evropy, psychologické testy byly koncipovány pro většinovou společnost a nebraly v úvahu specifika romské populace. Ani souhlas rodičů těchto dětí se zařazením do zvláštních škol nelze považovat za dostatečný; jednak tito rodiče zřejmě nebyli schopni posoudit význam takového rozhodnutí, jednak se nelze vzdát práva nebýt podroben rasové diskriminaci. Soud konstatoval, že Česká republika nebyla jediným státem, ve kterém nastávaly problémy se vzděláváním romských dětí. Česká republika se pokoušela problémy řešit, nicméně rozdíl v zacházení s těmito dětmi ve srovnání s dětmi z většinové společnosti nebyly objektivně a rozumně zdůvodněné. Soud v této souvislosti zaregistroval, že zvláštní školy již byly v České republice zrušeny. Ježto bylo prokázáno, že česká školská legislativa měla v daném období nepřiměřeně negativní dopad na romskou komunitu a stěžovatelé jsou jejími příslušníky, nutně trpěli stejným diskriminačním zacházením. Proto také došlo v jejich případě k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení se článkem 2 Protokolu č. 1. Každému ze stěžovatelů Soud přiznal na spravedlivém zadostiučinění částku 4 000 eur jako náhradu morální újmy a částku 10 000 eur všem dohromady jako náhradu nákladů řízení. K rozsudku jsou připojena nesouhlasná stanoviska čtyř soudců.Rozsudek bude přeložen a publikován na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti a po provedení jeho analýzy na něj následně bude reagováno ze strany příslušných státních orgánů.
Vyřizování stížností na zdravotní péči chybí předpis
14.11.2007 (ochrance.cz)
Pro vyřizování stížností na poskytnutou zdravotní péči chybí obecný předpis, který by upravoval zásady stížností a především lhůty pro jejich vyřizování. Ministerstvo zdravotnictví i krajské úřady proto postupují nejednotně, podle vlastních interních předpisů. Na veřejného ochránce práv se často obracejí občané, kteří se domnívají, že byli poškozeni na svých právech nevyřízením stížností v řádných termínech. Jak svým šetřením zjistila zástupkyně veřejného ochránce práv, jejich stížnosti jsou ve většině případů oprávněné. Už samotný fakt, že stěžovatelé nejsou informováni o lhůtě, v jaké bude jejich stížnost vyřízena je pochybením proti principům dobré správy a vzbuzuje v lidech nedůvěru v úřady. Po zrušení vládní vyhlášky č. 150/1958 by krajské úřady a ministerstvo zdravotnictví měly při vyřizování stížností na poskytnutou zdravotní péči přiměřeným způsobem aplikovat lhůty dané správním řádem. Ten je všeobecně znám a občané jsou navíc přesvědčeni, že jejich stížnosti podléhají tomuto obecnému předpisu. Zástupkyně veřejného ochránce práv je přesvědčena, že vyřešit tyto problémy, zjednodušit a zprůhlednit vyřizování stížností na poskytnutou zdravotní péči by pomohl jasný právní předpis, který by definoval způsob vyřízení tohoto typu stížností a určil by lhůty i možnosti sankcí vůči zdravotnickému zařízení v případě jeho pochybení.
Ombudsman: Soudní znalci ničí lidské životy
14.11.2007 (iHNed.cz)
Ombudsman Otakar Motejl vyzval ministerstvo spravedlnosti, aby konečně začalo řešit jeden z největších problémů české justice - nekvalitní práci soudních znalců. "Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život, jejich odpovědnost je ale téměř nulová," říká ombudsman. "Nekonečné průtahy při vypracovávání posudků, jejich velmi sporná kvalita, ale také jejich nadužívání, téměř žádné postihy za nepravdivé, špatné nebo pozdě dodané posudky, to všechno je třeba akutně řešit." Ministerstvo kritiku uznává. "Na změně se intenzivně pracuje," říká mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová. Podle ní by měla například vzniknout komora soudních znalců, která by garantovala kvalitu posudků. Pacienti za mřížemi psychiatrických léčeben, na něž sepisují posudky znalci, kteří je nikdy neviděli, podhodnocené nemovitosti v dražbách, nadhodnocené nemovitosti, jimiž věřitelé ručí za úvěr, děti svěřené do péče rodiče, který si objednal negativní posudek na svého expartnera. Tahanice o děti a nekonečné čekání na posudek, které končí u evropského soudu pro lidská práva, zatímco děti dospějí.
Podobných případů podle ministerstva i podle ombudsmana neúnosně přibývá. "Trend je takový, že soudci bez znaleckého posudku téměř nerozhodnou," říká Otakar Motejl. "A výsledkem je až taková absurdita, že v podstatě nesoudí soudce, ale znalec." Soudního znalce smí jmenovat ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu. K získání kulatého razítka však stačí opravdu málo. Čtyřicet let starý zákon udává pouze vágní podmínku: znalec "má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru". S kulatým razítkem má znalec za současných podmínek vyhráno takřka nadosmrti - to je častá kritika i Ligy lidských práv (LLP). "Nemusí prokazovat specializaci v konkrétních případech, nemusí dokládat, že metody, kterých užil, jsou známé a uznávané, že testy, které provedl, jsou spolehlivé," říká právnička Jana Koláčková z LLP. Chybujícího znalce však soud potrestá jen výjimečně a případně vyškrtne ze seznamu znalců. Ze statistik ministerstva, které vede teprve od roku 2005, plyne, že z více než 11 tisíc soudních znalců jich předloni bylo pro opakovaná pochybení vyškrtnuto ze seznamu 39.
Touto problematikou se v září zabývali na společné schůzce předsedové krajských soudů, zástupci soudcovské unie spolu s ombudsmanem, který následně navrhl vládě novelizovat příslušný zákon. "Byl jsem ujištěn, že náš návrh je v legislativním záměru vlády," řekl Otakar Motejl po včerejší schůzce s náměstkem legislativní rady vlády Jiřím Stodůlkou. "To znamená, že na novele se pracuje a do sněmovny by se měla dostat někdy v příštím roce."
Šéfové firem: Padesátníci jsou nanic
14.11.2007 (idnes.cz)
Zaměstnanci nad padesát let nemají v některých oborech co dělat, hůř se přizpůsobují, špatně se učí novým věcem a jsou pomalí. Drsné? S těmito výroky souhlasila v průzkumu společnosti STEM většina (až 83 procent) z tisícovky oslovených manažerů ve středních Čechách. "Ve firmách převládá stereotypní pohled na starší pracovníky," říká k výsledkům průzkumu ředitel STEM Jan Hartl. Podle něj to však manažeři navenek jen neradi přiznávají. Z opačné strany to v průzkumu potvrzují i zaměstnanci. Když si měli vybrat, které dvě skupiny lidí mají nejmenší šanci získat práci, s přehledem vybrali padesátníky a ženy s malými dětmi. Na plné čáře "zvítězili" před zdravotně postiženými, absolventy i Romy. A potvrzují to i čísla o nezaměstnanosti, která se nyní pohybuje rekordně nízko. Lidé v předdůchodovém věku tvoří třicet procent všech nezaměstnaných v zemi a mají obvykle malé šance najít stálou práci. Proto také často volí odchod do předčasného důchodu, kde pak pobírají sníženou penzi. Jenom letos přibylo takřka 25 tisíc důchodců, kteří věkem do penze nepatří. Celkově jich je v Česku už přes tři sta tisíc.
Zaměstnanci firmám začínají spíše chybět, populace celkově stárne a hranice odchodu do důchodu se postupně posune až na pětašedesát. To znamená, že pracujících padesátníků i šedesátníků bude přibývat a firmy se bez nich neobejdou. "Tento věk se v budoucnu může stát pastí, do které se bude řítit stále více lidí. Firmy se na to budou muset připravit a tyto pracovníky začínat využívat efektivněji," řekl k tomu Jan Hartl na úterní konferenci Věk jako příležitost, která se zabývala zaměstnáváním lidí ve středním a vyšším věku. "Mladí jsou kariéristé, kolikrát jsou hrdí na to, že za rok vystřídají pět a více zaměstnání. Jdou jen po penězích. Firma nemá jistotu, že si dobře vybere," říká Jaroslav Kotas, ředitel společnosti Dýhovaný nábytek Říčany. V jeho firmě je průměrný věk čtyřicet let a padesátníci tvoří necelých třicet procent zaměstnanců. Pro Kotase je jejich největší předností loajalita. Ta se mu osvědčila i při restrukturalizaci firmy Interiér Říčany, ve které působil dříve. "Při změnách v provozu se nám stále měnili zaměstnanci, někdy až sedmdesát procent za jeden měsíc, z toho jsem si ověřil, že spoleh je hlavně na starší," říká Kotas, který jako jeden z prvních začal využívat školení manažerů starších padesáti let.
Přesto se zatím touto problematikou v Česku moc firem nezabývá a spíše dávají přednost perspektivnímu mládí. V Evropě však už existují programy, které chtějí tuto skupinu pracovníků podporovat. "Cílem Unie je do roku 2010 zvýšit zaměstnanost osob ve věku 55 až 64 let až na padesát procent. To je ale u nás v těchto podmínkách nemožné," říká Jan Hartl.
ČR spor s mladými Romy ve Štrasburku prohrála
13. 11. 2007 (iHNed.cz)
Česko porušilo právo na vzdělání a zákaz diskriminace 18 romských dětí z Ostravska tím, když byly zařazeny do zvláštních škol. Rozhodl o tom dnes Evropský soud pro lidská práva. Každému z Romů by tak měla ČR podle verdiktu zaplatit náhradu za morální újmu ve výši 4000 eur (asi 108.000 korun), dohromady jim stát má pak ještě zaplatit 10.000 eur (asi 270.000 korun) za soudní výdaje. Velký senát Evropského soudu pro lidská práva zvrátil loňské rozhodnutí nižší instance, proti němuž se stěžovatelé odvolali. Dnešní verdikt přijali soudci poměrem hlasů 13:4. Podle rozsudku ČR porušila článek evropské úmluvy o lidských právech o zákazu diskriminace a článek protokolu k úmluvě, který se týká práva na vzdělání. Podle loňského verdiktu Česko úmluvu neporušilo, protože zvláštní školy nejsou jen pro Romy. Právníci romských školáků, kterým je dnes mezi 16 a 22 lety, podali do Štrasburku stížnost v roce 2000. Původně si stěžovali na porušení více článků úmluvy, soudci přijali k projednání jen zmíněné dva body.
Rodiny stěžovatelů verdikt soudu uvítaly. "Jsme rádi, že to tak dopadlo. Čekáme na rozhodnutí devět let. Vůbec jsme nepočítali s tím, že vyhrajeme," řekla matka jednoho ze stěžovatelů Marcela Miková. Její syn začal chodit do běžné školy, kde zůstal do třetí třídy. Pak žáky převzala nová učitelka. Podle matky poté její syn skončil ve zvláštní škole proto, že byl Rom. I když se po čase chlapci podařilo vrátit do běžné třídy, ztracenou výuku už prý nedohnal. "Máme čtyři děti. Do syna jsme vkládali velké naděje. Má dobrou hlavu. Mysleli jsme si, že by mohl jít i na střední školu a mít maturitu," dodala Miková. Její syn Julius nastoupil po škole do učení, ze zdravotních důvodů ho ale musel krátce před vyučením opustit.
Velký senát štrasburského soudu rozhoduje o odvolání českých Romů
13.11.2007 (epravo.cz)
Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku má dnes rozhodnout o odvolání 18 mladých Romů z Ostravska proti loňskému rozsudku nižní instance tohoto soudu, který odmítl jejich stížnost na údajnou diskriminaci a údajné porušení práva na vzdělání. Podkladem pro stížnost bylo jejich umístění do zvláštních škol, o němž bylo podle nich rozhodnuto kvůli jejich rasové příslušnosti. Právní zástupci těchto Romů, dnes šestnácti- až dvaadvacetiletých, původně v roce 2000 podali do Štrasburku stížnost na údajné porušení většího počtu článků evropské úmluvy o lidských právech. Štrasburský soud však přijal k projednání jen dva zmíněné body (údajná diskriminace a údajné porušení práva na vzdělání) a jeho senát loni v únoru poměrem hlasů šest ku jednomu rozhodl, že ani v nich nebyla úmluva porušena.
Soud tehdy uvedl, že stížnost byla sice založena na některých vážných argumentech, ale že není kompetentní posuzovat celkový sociální kontext, ale jen individuální případy. Vyslovil názor, že pravidla pro přijímání do zvláštních škol nemají rasový podklad a že vláda prokázala, že tyto školy nepřijímají jen romské děti. Zahájení dnešního zasedání velkého senátu je ohlášeno na 16:00.
Za korupci propadne celý majetek
12.11.2007 (Hospodářské noviny)
V parlamentu se začalo projednávat radikální zpřísnění trestů za korupci. Podle návrhů ministerstva spravedlnosti budou moci usvědčení úplatkáři snáz přijít o všechen majetek, dostat zákaz pracovat pro stát nebo města a soud jim bude schopen zabavit i peníze, které převedli na příbuzné. A dokonce: kdo se o korupci dozví a nezavolá policii, bude moci sám skončit ve vězení. S tím vším počítá novela trestního zákona, kterou poslanci minulý týden schválili v prvním čtení, aniž by na tyto změny kladli důraz. Nejvíc se hovořilo o tom, že úplatkáři bude hrozit víc let za mřížemi. Novela ale obsahuje i několik dalších zpřísnění. "Chceme touto úpravou zavést postih korupce, který je běžný v jiných státech západní Evropy," prohlásil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Jeho návrh má zatím velkou šanci, že skutečně začne platit. Pro tvrdší postihy - v zemi, kde se podle průzkumů dvě třetiny firem setkaly s korupcí - jsou totiž všechny politické strany včetně opozice. Novela nejenže zvyšuje tresty pro veřejné činitele z osmi až na dvanáct let vězení, ale také dává soudcům na výběr z větší škály trestů. Tak například starosta, který zprostředkuje spřátelené firmě zakázky za desítky milionů, nově spadne do přísnější sazby. Soud mu bude moci zabavit všechen majetek, což dnes lze jen ve výjimečných korupčních případech. Anebo úředník, jenž připravuje podklady k veřejným zakázkám, což je podle průzkumů oblast, která je ke korupci velmi náchylná. - Podaří-li se ho usvědčit, že od firem bral peníze, soud mu dnes pouze může zakázat práci ve veřejné správě. Po změně zákona by takový zákaz měl být povinnou součástí rozsudku, a to i při úplatcích za konkurzy a dražby. Pár slov dopsaných do zákona má také usnadnit pátrání po majetku, který se korupčník snaží ukrýt - třeba špinavé peníze z úplatků na účtu příbuzných. Pozor si navíc budou muset dát lidé, kteří se s korupcí nezapletli, ale velmi dobře o ní vědí - například když radní získá důkazy, že se jeho kolega nechal uplatit. Pokud to neoznámí, bude moci být podle novely obviněn.
A na konec daně: povinnost oznamovat korupci a praní špinavých peněz budou mít i daňoví úředníci, kteří se tomu dosud bránili s odkazem na daňové tajemství. "Mezinárodní organizace nás ale už delší dobu vyzývají, abychom tuto povinnost zavedli," vysvětluje Lenka Treflová z ministerstva spravedlnosti.
Omezování v práci jde k soudu zřídka
7.11.2007 (lidovky.cz)
Pouze hrstka případů diskriminace v zaměstnání končí v České republice před soudem. „Diskriminační případy se ale často skrývají pod jinými žalobami,“ sdělila místopředsedkyně Českého helsinského výboru a právnička Daniela Světlíková, která u soudů hájí diskriminované. Nyní pracuje na pěti případech. „Spousta žalob na neplatnost skončení pracovního poměru je skrytě žalobou proti diskriminaci,“ uvedla Světlíková. Podle ní bývají lidé například propuštěni kvůli organizačním změnám, ve skutečnosti je ale důvodem věk, rodičovství nebo to, že se domáhali svých práv. Kvůli neplatné výpovědi se na soud obrátila pracovnice jedné z věznic. V práci odhalila falšování dokladů. Vedení ji pak propustilo. S pachatelem „v tichosti ukončilo pracovní poměr dohodou,“ řekla právnička. V Česku má nerovný přístup k zaměstnanci vyvrátit ten, kdo diskriminoval. V praxi podle Světlíkové tato zásada ale příliš neplatí a diskriminaci musejí obvykle stále dokazovat oběti. Přesto mívají šanci na úspěch. Před nedávnem soud přiznal odškodné jeden milion korun bývalé diplomatce, která zažalovala ministerstvo zahraničí kvůli nerovnému zacházení. V jejím případě totiž postupovalo jinak než u jejích mužských kolegů. Podle místopředsedkyně Českého helsinského výboru se téma diskriminace v Česku pořád ještě zlehčuje. Obvykle tak k němu prý přistupují muži. Přitom i oni se stávají terčem nerovného zacházení. „Většinou se s ním ale těžce smiřují a stydí se za ně, takže o svých těžkostech mlčí. Z práce pak raději odejdou,“ dodala Světlíková. Lidé, kteří se na soud obrátí a dokonce ho i vyhrají, ale často o práci stejně přijdou. Ze zaměstnání pak obvykle odcházejí „na dohodu“. Navíc potom těžko hledají nové místo. Provází je totiž pověst lidí, kteří dělají potíže. Soud se svým zaměstnavatelem vyhrála také bakalářka z Ústí nad Labem. I když měla ve smlouvě jinou náplň, ve firmě pracovala jen jako pomocná síla a uklízečka. Žena nakonec dostala odpovídající práci, místo musela ale stejně opustit. V regionu pak jiné nesehnala. Podobně dopadla i žena na Táborsku. V bydlišti a okolí absolvovala na osmdesát konkurzů, práci ale nedostala. Nyní dojíždí do zaměstnání padesát kilometrů. Šedesáti konkurzů se zúčastnila i další žena, která se soudila kvůli neplatné výpovědi. Přijata nikde nebyla. Čtrnáct konkrétních případů diskriminace v zaměstnání a postup při jejich řešení shrnuje nová brožura, kterou vydá v brzké době Český svaz žen. Obsahuje i patnáct případů, které se týkají sociální problematiky. Publikace je součástí projektu Rovnost šancí a média, který financuje Evropský sociální fond a státní rozpočet.
Soudy zatěžují tisíce žalob na dlužníky
7.11.2007 (Hospodářské hnoviny)
České soudy stále citelněji zatěžují tisíce žalob na lidi, kteří už nezvládají splácet půjčky. Zatímco ještě před pěti lety soudci rozhodli ročně asi tři a půl tisíce sporů, v nichž banky a firmy nabízející půjčky žalovaly dlužníky, loni to už bylo přes dvanáct tisíc případů. Na některých soudech tak dnes nejrůznější žaloby proti dlužníkům tvoří až polovinu všech civilních sporů, které musejí řešit. Je to důsledek trendu posledních let, během nichž Češi "objevili" nabídky úvěrů, hypoték a "rychlých peněz", které od firem dostanou během pár hodin až do domu. Dnes takhle dluží už téměř 700 miliard korun. Jenže pro už tak přetížené české soudy to znamená čtyřnásobně víc práce než v minulosti. "U nás tyto žaloby tvoří kolem 50 procent veškeré občanskoprávní agendy. Je to tím, že právě v našem obvodu mají sídla velké banky a důležité firmy, které podnikají na tomto trhu," vysvětluje předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 Libor Vávra. Ovšem ze statistik vyplývá, že podobně se musí s nárůstem žalob potýkat i soudy na jižní a severní Moravě anebo ve středních Čechách. Nejde přitom jen o spory bank a splátkových firem s klienty, ale stále více lidí se dostává do problémů, protože neplatí účty za plyn a elektřinu, telefon a pojištění nebo třeba pokuty za jízdu na černo. Takových žalob přijde k soudům ročně až čtvrt milionu. "Jen u nás je to 17 tisíc takových žalob," potvrzuje Marcela Komárková, předsedkyně Městského soudu v Brně. Žaloby na dlužníky sice u soudů vyřizují především úředníci - a navíc bez toho, aby vůbec muselo začít soudní líčení, kam přijde dlužník a advokáti. Pokud dlužník uznává, že nezaplatil, vše se řeší "od stolu", tedy takzvaným platebním příkazem. Teprve pokud dlužník nesouhlasí, přijde na řadu hlavní líčení. Ale i tak tisíce žalob znamenají víc práce pro úředníky, kteří by mohli pomoci jinde: sami soudci dnes odhadují, že dvě třetiny jejich práce zabere administrativa a jen zbylou část skutečné rozhodování o kauzách. Ministerstvo spravedlnosti proto připravilo zákon, podle nějž by bylo možné podávat i vyřizovat podobné žaloby elektronicky. Zjednodušeně: advokát banky přes formulář v počítači žalobu hromadně podá a během několika dnů, později dokonce během hodin, mu přijde rozsudek. Velmi podobně to už dlouho funguje například v Německu. "Ulevíme českým soudům a ušetříme až dvě stě úřednických sil, které budeme moct přesunout na jiné agendy. Jejich práce tak bude přínosnější," říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Jeho návrh minulý týden poslanci v prvním čtení přijali. Dluhy sociálně slabých lidí, a hlavně úvěry od bank a specializovaných firem, už začaly znepokojovat i úřady. Ministerstvo vnitra si nechalo letos vypracovat analýzy, jak ohrožené rodiny uchránit před dluhovou pastí. Do ní se přitom nemusí dostat jen málo vzdělaní lidé s nízkými příjmy, tedy nejohroženější skupina obyvatel. Autoři popisují i případ městského strážníka, který si vzal úvěr, ale dostal se do problémů a začal si brát další půjčky, jen aby měl na splátky. A tenhle kolotoč skončil až trestním stíháním: česká policie obviní z úvěrového podvodu 13 tisíc lidí ročně. Jednoduše proto, že použili půjčené peníze na něco jiného než na to, co slíbili bance. O tom, že stále více lidí se dostává do problémů se splácením, svědčí i údaje exekutorů. Loni soudy nařídily rekordních 309 tisíc exekucí, o 14 procent víc než předchozí rok.
Katastrální úřady zdraží
7.11.2007 (Hospodářské noviny)
Katastrální úřady, kam každý den přijde přes dva tisíce nových žádostí, budou zdražovat.
Obvyklý poplatek za vklad do katastru nemovitostí se má zvýšit na patnáct set korun místo pěti set. Vyplývá to z informací HN o chystané novele zákona o správních poplatcích. "Návrh novely předložíme vládě ještě do konce roku," potvrdil Karel Štencel, místopředseda Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Jeho úřad zvýšení poplatků připravil, vládě zdražení vysvětlí ministr zemědělství Petr Gandalovič. Novela měla původně platit od července, nynější návrh posunuje platnost na leden 2009.
"Chceme katastry digitalizovat, proto potřebujeme peníze. Nejde o zvýšení poplatků, ty zůstanou stejné. Mění se ale jejich struktura," uvedl Petr Gandalovič. Dosud se za vklad do katastru nemovitostí platí 500 korun za jeden "projekt". Nově má být oceněna každá položka projektu. Například domek se zahrádkou znamená tři položky: domek, pozemek, na kterém domek stojí, a zahradu. Celkem za patnáct set korun.
Zvýšení poplatků je pro realitní kanceláře i developery nepříjemné, ale novou výstavbu neomezí. "Je to citelné zdražení. Ale pro člověka, který si pořizuje byt za tři miliony, je tisíc nebo patnáct set korun marginální položkou," uvedl Jakub Sedmihradský, viceprezident realitní společnosti Lexxus. Když se ovšem poplatky sečtou dohromady, půjde o podstatné zvýšení. Loni katastrální úřady vyřídily 625 tisíc vkladů a na poplatcích vybraly celkem 312 milionů korun. Po zdražení by se měly roční příjmy zvýšit o 600 milionů korun. "Průměrný poplatek se skládá ze dvou tří položek. V posledních letech ale roste počet složitějších projektů," řekla Jana Marková, vedoucí právního oddělení katastrálního pracoviště Praha město. Právě vyřizování složitějších případů by měla urychlit plánovaná digitalizace. V době, kdy se poplatky zvednou, by v ideálním případě mělo být možné podávat návrhy na vklad po internetu. Podle Štencla by neměl být problém digitalizaci do roku 2009 připravit.
Přísnější dohled nad exekutory
7.11.2007 (epravo.cz)
Sněmovna minulý týden odsouhlasila zpřísnění státního dohledu nad exekutory. Ministerstvo spravedlnosti tak bude mít větší pravomoci při kontrole činnosti exekutorských úřadů. Novela exekučního řádu umožní ministerstvu například kdykoliv nahlížet do exekutorských spisů nebo zavádí tzv. institut výtky. „Exekutoři přispívají k vymáhání práva, občas ale proti dlužníkovi zasahují příliš razantně nebo zasahují proti lidem, kterých se exekuce nemá týkat. Snahou novely exekučního řádu je eliminovat pochybení soudních exekutorů a přispět k odstranění těchto nedostatků,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Zákon nově zakotvuje institut výtky, kterou soudním exekutorům bude moci udělit ministerstvo nebo Exekutorská komora. Tento institut bude možné využít při méně závažných pochybeních, která není možné hodnotit jako kárná provinění. Novinkou je i úprava postupu při zasílání exekutorských spisů, nahlížení do spisů nebo při vyřizování stížností, kdy se zavádí povinnost bezprostředně poskytnout ministerstvu spisy, které si tento úřad vyžádá. V návrhu se dále zpřesňuje právní úprava doručování oznámení o upuštění od exekuce a rozhodnutí o zastavení exekuce nebo úprava týkající se nákladů exekuce, tj. odměny exekutora atd. Prolomení mlčenlivosti exekutora má zjednodušit řešení problémů, ve kterých dlužník neprávem obviní exekutora ze špatného postupu. Novelu exekučního řádu nyní ještě posoudí Senát a prezident. Účinnost zákona je stanovena na 1. ledna 2008.
OSN kritizovala EU za rozdílnost přístupu k imigrantům
7.11.2007(epravo.cz)
Organizace spojených národů včera kritizovala Evropskou unii za neschopnost sjednotit imigrační politiku svých členských zemí. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se stále stává, že uprchlíkům může být zajištěno povolení k pobytu v několika unijních státech, zatímco v jiných naopak na to není naděje. "Obrovské rozdíly v zákonech a praktikách (mezi jednotlivými zeměmi) přetrvávají," uvádí se ve zprávě úřadu. Podle jeho představitelky Judith Kuminové je vytvoření společné azylové politiky na základě harmonizace zákonů a praktik v 27 členských zemích nezbytný základ, který nemůže existovat bez standardizované úrovně ochrany migrantů v celé unii. Příkladem je zvýšený příliv uprchlíků z Iráku v posledních dvou letech. Iráčané, kteří tvoří pětinu všech žadatelů o povolení k pobytu v EU, mají největší naději na kladné přijetí ve Švédsku, kde je šance asi sedmdesátiprocentní, a nejhorší v Řecku, které leží na jihovýchodní hranici EU a je považováno spíš za tranzitní zemi. V tomto státě je vydávání povolení prakticky nulové. Většina Iráčanů také proto míří hlavně do Švédska, kde jich v roce 2006 žádalo o azyl 9000 a v prvních devíti měsících letošního roku již téměř 14.000. Většina běženců v EU pochází ze zemí sužovaných násilím a válkami - tedy zejména ze Somálska, Srí Lanky, Afghánistánu, Súdánu a Kolumbie. Průzkum zveřejněný v polovině října ukázal, že právní podmínky pro život přistěhovalců v České republice byly k 1. březnu mírně pod průměrnou úrovní ve srovnání s dalšími 24 členy Evropské unie a také Norska, Švýcarska a Kanady. Mezi 28 státy zaujala celkové 17. až 18. místo společně s Maďarskem. Co se týče ČR, nejvíce vstřícný je český stát v oblasti získání dlouhodobého pobytu imigrantů, nejméně pak v oblasti ochrany proti diskriminaci, kde se umístila druhá od konce před Estonskem.
Téma Benešových dekretů se opět objevilo v EP
5.11.2007 (iHNed.cz)
V Evropském parlamentu se v pondělí opět po čase objevilo téma takzvaných Benešových dekretů. Stalo se tak při debatě výboru pro občanská práva, kde se probírala diskriminace národnostních menšin v zemích Evropské unie. Nešlo však o snahy sporné dekrety zpochybňovat, což poznamenalo několik řečníků, jako spíše obecně kritizovat princip kolektivní viny a současně i nedávné usnesení slovenských zákonodárců, které poválečné zákonné úpravy obhajuje. Slovenský parlament v září schválil deklaraci, podle níž prezidentské dekrety, které po druhé světové válce v Československu mimo jiné omezily občanská a majetková práva německé a maďarské menšiny, jsou na Slovensku nedotknutelné. Podobné usnesení schválili v roce 2002 i čeští poslanci. Slovenský dokument vznikl v reakci na hlasy předáků maďarské menšiny volající po potřebě odškodnění příslušníků maďarské menšiny. Jako jediná se v parlamentu proti postavila Strana maďarské koalice (SMK) zastupující půlmilionovou maďarskou menšinu. SMK text kritizuje, neboť prý potvrzuje princip kolektivní viny. Ostatní namítají, že přímo v dokumentu se tento princip výslovně odsuzuje. Několik poslanců výboru EP v pondělí vzneslo otázku, k čemu podobná politická usnesení, která nemají žádný právní dopad, slouží. Maďarská europoslankyně Kinga Gálová poznamenala, že nyní v EU zaznamenáváme zhoršování politického klimatu ve vztahu k národnostním menšinám. Souvisí to podle ní s některými politickými prohlášeními - konkrétně pak zmínila právě deklaraci přijatou slovenským parlamentem. "K čemu slouží taková prohlášení?" položila si otázku.
"Jedna věc jsou Benešovy dekrety, jinou věcí ona deklarace," řekla ČTK zástupkyně SMK v EP Edit Bauerová. Cílem prý nebylo hovořit o dekretech, nýbrž o tom, co na politické scéně ono usnesení vyvolalo. "To do Evropy 21. století nepatří," dodala. Deklarace a okolnosti kolem jejího přijetí vedly k prohloubení už tak napjatých slovensko-maďarských vztahů a ostrým výměnám názorů mezi slovenskými politiky. "Je to jen jedna ze záminek, aby k tomu, aby se vůbec obecně zvedalo nebo chtělo měnit poválečné uspořádání," řekl ČTK český europoslanec Vladimír Remek (KSČM). Nebezpečné to prý je kvůli tomu, že hrozí přehodnocení poválečného období. "Osobně se domnívám, že pokud zůstane alespoň trochu rozumu v EU, tak tuto otázku už nebude nikdo otevírat," dodal. Otevření otázky naopak uvítal německý europoslanec Bernd Posselt, který ČTK z Mnichova ještě před jednáním řekl, že od výboru pro občanská práva očekává, že bude plnit svou povinnost a prozkoumá, zda dekrety nejdou proti evropským normám a principům. Posselt v Německu vede organizaci vysídlených sudetských Němců.
Občanské poradny radí mladým Pražanům s právními problémy
2.11.2007 (epravo.cz)
V oblasti práva vzdělávají studenty maturitních ročníků pražské občanské poradny. V loňském roce vyškolily více než 500 mladých Pražanů z pěti městských částí. Studenty seznamujeme s jejich právy, povinnostmi a s úlohou občanského poradenství, sdělila včera ČTK realizátorka projektu právního poradenství Veronika Matějová. Organizátoři chtějí studentům nejen radit, ale také zvýšit jejich právní povědomí. "Díky statistikám, které si vedeme, víme, s jakými občanskoprávními problémy se mladí lidé setkávají," řekla Matějová s tím, že čerství zletilí potřebují nejčastěji právní pomoc s uzavíráním pracovní smlouvy, při stěhování do podnájmu nebo při vyřizování půjček a podpor státního sociálního systému.
Studenti získají v rámci školení brožuru se srozumitelným výkladem pravidel právních vztahů i se vzory smluv. Slouží jim také speciální internetové stránky www.pravodoskol.cz, na kterých jsou brožury ke stažení. Asociace občanských poraden je nestátní nezisková organizace. V České republice provozuje 38 občanských poraden a zájemcům poskytuje občanské poradenství.
Ústavní soud: Nebojte se odškodňovat
1.11.2007 (iHNed.cz)
Zdravotní újmy by se měly odškodňovat mnohem vyššími částkami bez ohledu na vyhlášku. To vzkazují ústavní soudci prostřednictvím svého včerejšího rozhodnutí. Na první pohled to vyznívá opačně: Ústavní soud zamítl žádost předsedy soudcovské unie Jaromíra Jirsy o zrušení paragrafu občanského zákoníku, který určuje způsoby finančního odškodňování zranění a zdravotních újem. Soudce Jirsa jej označil za protiústavní. Ústavní soudci ale upozorňují, že předmětem sporu není celý paragraf, ale vyhláška, na niž paragraf odkazuje. "Paragraf sám je v pořádku," říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. "V něm se toliko praví, že každý má nárok na odškodnění. Problematická je vyhláška, v níž jsou stanoveny příslušné sazby, ale tu my jako soud zrušit nemůžeme." Autorem vyhlášky je ministerstvo zdravotnictví a stanovuje v ní finanční částky náležející lidem, kteří utrpěli zdravotní újmu. Například za ztrátu zraku má poškozený nárok na 360 tisíc korun, za ztrátu pohlavního orgánu pak muž dostane 144 tisíc korun. Je-li mu více než pětačtyřicet let, už může nárokovat jen 72 tisíc. Tyto sazby považuje Jaromír Jirsa za zastaralé a uplatňování vyhlášky při soudních rozhodnutích za protiústavní. Upozorňuje, že soudci si to čím dál více uvědomují a čím dál častěji se nejrůznějšími kličkami snaží odškodňovat mimořádnými částkami. To občanský zákoník sice umožňuje, podle Jaromíra Jirsy ale tyto mimořádné sumy chtěli zákonodárci primárně přiřknout například vrcholovým sportovcům, jimž zdravotní újma způsobila existenční potíže. Nebyly určeny plošně pro všechny poškozené. "Z mimořádnosti navyšování náhrad se tak stalo pravidlo, což nebyla původní představa zákonodárců. Konstrukce odškodňování neodpovídá realitě, ty částky jsou nedostatečné. Podle mě by se exekutiva, především pak ministerstvo zdravotnictví, měla zabývat nalezením nějakého jiného řešení," řekl včera Jirsa ČTK. Ústavní soudci ale nesouhlasí. Říkají, že vyhláška není zákon a že ji soudci vůbec nemusí při rozhodování zohledňovat. "Je to podzákonná norma, může sloužit jako vodítko, ale soudce k ní vůbec nemusí přihlížet," říká místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. "Naopak - pokud soudce vyhodnotí okolnosti případu tak, že poškozený má nárok na odškodnění mnohonásobně vyšší, jinými slovy shledá vyhlášku v konkrétním případě za protiústavní, nejenže k ní přihlížet nemusí, ale dokonce nesmí." To se ale podle místopředsedkyně Wagnerové v praxi děje jen zřídka. "Soudci se pořád ještě bojí, přitom už teď mají možnosti velké." Ministerstvo zdravotnictví se po včerejším verdiktu Ústavního soudu rozhodlo vyhlášku přezkoumat a uvažuje o jejím úplném zrušení. "Je nám jasné, že je zastaralá a naprosto neodpovídá realitě," říká ministerský mluvčí Tomáš Cikrt. "Vychází z přesvědčení, že všechno lze nalinkovat předem. To je ale slepá cesta," uzavírá mluvčí Cikrt.
Soudci budou šetřit s tresty obecně prospěšných prací
1.11. 2007 (pmscr.cz)
Součástí nového trestního zákona, který bude vláda teprve schvalovat, bude i novelizace trestů obecně prospěšných prací. Opavský soud k této věci přistupuje už v předstihu a jeho soudci dostali v tomto směru zelenou. Už nyní mohou uložení trestu obecně prospěšných prací ještě před jeho vynesením projednávat s opavskou Probační a mediační službou. Důvodem je zjištění veškerých údajů, vztahujících se k osobě obviněného ve smyslu vhodnosti uložení právě tohoto trestu. Obecně prospěšné práce může soudce obviněnému uložit za méně závažné provinění na maximálně 400 hodin, které si dotyčný musí u obce nebo neziskové organizace odpracovat. Po jejich dokončení v daném termínu nebude mít záznam v rejstříku trestů. Praxe minulých let však nebyla jednoznačná. Hodně odsouzených se místo práce snažilo kličkovat mezi paragrafy a výkon trestu dokonce ignorovalo. Tím se rozsudek míjel účinkem, a proto už trest obecně prospěšných prací nebude udělován automaticky. “Smysl nového přístupu spočívá v jeho zvýšené účinnosti tak, aby bylo vykonáno co nejvíce uložených prací a nemuselo následně docházet k jejich přeměně na nepodmíněné tresty,” říká předseda opavského okresního soudu Jiří Urban. Novinku ve spolupráci soudu s organizací vítá i vedoucí opavského střediska Probační a mediační služby Petr Zahnaš.“Z naší databáze můžeme zjistit, jestli dotyčný obžalovaný byl už v minulosti obecně prospěšnými pracemi potrestán a jestli je vykonal nebo ne. Po dotazu soudci sdělíme, jestli jsou u konkrétního člověka předpoklady k vykonání uloženého trestu a zda je vykonání trestu reálné,” přibližuje Petr Zahnaš výhodu užší spolupráce soudu se střediskem. Pokud u obžalovaného nějaká pochybnost o účelnosti uložení trestu obecně prospěšných prací vznikne, je pozván do střediska Probační a mediační služby k pohovoru. “Když se zaváže tento alternativní trest skutečně vykonat, je pro něj toto stanovisko závazné a soudce má situaci při rozhodování o ukládání i případné přeměně trestu jednodušší,” míní Petr Zahnaš. V minulosti byly tresty obecně prospěšných prací ukládány také osobám, které je odmítaly vykonat, a proto jim byly následně přeměněny na tresty odnětí svobody. Během let 2004 až 2006 bylo ze sta procent takto uložených trestů odpracováno kolem šedesáti procent a zhruba čtvrtině odsouzených byl rozsudek změněn na nepodmíněný trest. “Snažíme se obžalované motivovat a u těch, kteří trest obecně prospěšných prací už v minulosti záměrně nevykonali, jeho uložení nedoporučíme. Podstatné je, že spolupráce se soudem byla v tomto smyslu navázána a v budoucnu se bude ještě prohlubovat,” dodává Petr Zahnaš. V duchu této legislativní novinky bylo letos v Opavě řešeno už několik případů.
Novela živnostenského zákona
1.11.2007(epravo.cz)
Vláda minulý týden schválila návrh novely živnostenského zákona, kterou předložil ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Norma přináší řadu zásadních změn, které by měly vést ke zjednodušení živnostenského podnikání v České republice. Živnostníci by měli strávit méně času papírováním, které jim komplikuje podnikání. Díky novele by dále živnostníci měli ušetřit na poplatcích, které za úkony spojené s živnostenským podnikáním úřady vybírají.
"Novelou živnostenského zákona výrazně snižujeme zátěž, kterou v tomto státě cítí většina podnikatelů. Ubude jim papírování a sníží se náklady spojené s úřadováním. Uvědomuji si, že živnostenské úřady jsou jen jedním zdrojem administrativní zátěže. Chci, aby na konci mého mandátu trávili podnikatelé na všech úřadech o 20 % méně času," řekl ministr Říman.
"Živnostenský zákon byl od svého vzniku před 16 lety novelizován více než stokrát. Změny tak přicházely v průměru každé dva měsíce. Tuto praxi měním. Vyhlašuji stop stav. Po schválení novely v Parlamentu se minimálně rok žádná novela navrhovat nebude," uvedl dále ministr.
Hlavní body novely živnostenského zákona
• Bude zavedena pouze jedna volná živnost namísto dosavadních 125. Seznam 622 vymezení předmětu činnosti bude zredukován na 80 položek.
• Štíhlejší bude také jednotný registrační formulář, který musí zájemce o vstup do podnikání vyplnit. Z dosavadních 21 stran zbyly 2, které postačují k tomu, aby úřady získaly všechny potřebné informace.
• Podnikatelé ušetří odhadem 63 % stávajících správních poplatků, což představuje 125 mil. Kč.
• Ruší se místní příslušnost živnostenských úřadů. Mezi úřady tak vznikne konkurence. Profitovat z ní budou podnikatelé. Podnikatel bude moci vyřídit své záležitosti na jakémkoli živnostenském úřadu, čímž ušetří náklady spojené s dopravou.
• Podnikatelé budou povinni hlásit pouze ty změny údajů, které si živnostenský úřad nebude schopen zjistit ze zdrojů státní správy, z obchodního rejstříku a výhledově z evidence obyvatel.
Ministerstvo průmyslu a obchodu dále výrazně zjednodušilo Jednotný registrační formulář (JRF), který byl zaveden kvůli zjednodušení vstupu do podnikání. Využívá se také při ohlášení změn na živnostenských úřadech, nebo při přihlášení k daňové registraci a ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění. Stávajících 18 stran se redukuje na dvě. Místo 471 kolonek jich bude žadatel vyplňovat pouze 140. Změna přináší povinnost podat jen nezbytné údaje. Nový JRF budou moci občané využívat, jakmile vstoupí v účinnost novela živnostenského zákona. Předpokládaný termín je 1.7.2008. V současné době je připravována také elektronická verze JRF. Pomocí ní bude možné ohlášení provést i na internetu.
Do penze mohou dřív jen ženy, potvrdil soud
1.11.2007 (iHNed.cz)
Muži, kteří vychovávali děti, mají smůlu - dříve do penze jít nemohou. Výjimka platí jen pro ženy-matky. Diskriminace to ale není, rozhodl včera Ústavní soud. Zamítl tím návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení části zákona o důchodovém pojištění. Podle sporného ustanovení závisí odchod žen do důchodu na počtu vychovaných dětí. Ale u mužů je dán pevně bez ohledu na to, zda se také samostatně starali o potomky. Nejvyšší správní soud řešil konkrétní případ otce, jenž vychoval dvě dcery a chtěl jít dříve do důchodu. Úřady mu nevyhověly. Podle části soudců správního soudu norma bezdůvodně diskriminuje muže. Žádný výklad zákona prý neumožňuje dát jim stejnou možnost, jakou mají ženy. Ústavní soud se však přiklonil k názoru, že rozdílný přístup v tomto případě má historické a společenské kořeny.
"Zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech. Soud přihlédl i k důvodům historickým i k tomu, že Česká republika není zdaleka jedinou zemí v Evropě, kde by byl rozdílný věk odchodu do důchodu uzákoněn," řekl soudce zpravodaj Stanislav Balík. Zákonnou úpravu důchodů ovšem zároveň označil za nepřehlednou a složitou. Balík míní, že kdyby soud ustanovení zrušil, situaci by to nepomohlo. "Toliko bychom odebrali výhodu matkám-ženám, ale nemohli bychom ji dát mužům-otcům," řekl. Upozornil, že případné srovnání podmínek by mělo být součástí "komplexní a moudře načasované úpravy celého systému sociálního zabezpečení". Ústavnímu soudu dává za pravdu i mezinárodní právo. To uznává, že rozdílný přístup k různým skupinám lidí nemusí být diskriminací, pokud má rozumné opodstatnění. Stávající české zákony stanovují základní důchodový věk u mužů na 60 let, u žen pak na 57 let, a to v obou případech u lidí, kteří dosáhli tohoto věku do konce roku 1995. U mladších se odchod ještě dopočítává podle data narození. Kritikům normy vadila hlavně zásada, že pokud žena vychovávala například pět dětí, směla do penze již v 53 letech, pokud vychovala jedno, odešla v 56 letech. Po roce 2012 se věk u obou pohlaví srovná na 63 letech. Ovšem u žen zákon nadále počítá s tím, že budou moct do penze odcházet dříve v závislosti na počtu vychovaných dětí. Problémem se loni zabývala i vládní rada pro lidská práva. Podle ní jsou otcové kvůli nemožnosti odejít do penze dřív skutečně znevýhodněni.
Exekuce pod kontrolou
1.11.2007 (iHNed.cz)
Lidé, kteří nejsou spokojeni s prací exekutorů, budou mít zřejmě větší šanci domoci se svého práva. Malá novela zákona o soudních exekutorech má totiž zajistit lepší dohled Ministerstva spravedlnosti nad jejich prací. Co je ale nejdůležitější, prolamuje takzvanou mlčenlivost exekutora. To by mělo umožnit pracovníkům ministerstva vstupovat do spisů a žádat komplexní informace o probíhajícím řízení. Zvyšuje se tím naděje stěžovatelů uplatnit výhrady v kratších termínech. Novela zákona dále například zavádí povinnost pro vykonavatele exekucí odpracovat si nejméně rok u soudního exekutora a složit kvalifikační zkoušky. Na druhé straně se vychází vstříc i exekutorům, kteří chtěli zpřesnit tu část zákona, týkající se náhrad nákladů při dražbách. "Je zřejmé, že kvůli mnohdy nekompetentním zásahům exekutorů je třeba kontrolní roli Ministerstva spravedlnosti posílit. Na druhé straně se posiluje i postavení Exekutorské komory," komentovala návrh místopředsedkyně ústavně právního výboru Eva Dundáčková (ODS). Ve stejném duchu se vyjádřil i Stanislav Křeček, místopředseda uvedeného výboru za ČSSD: "Především se zvýšenou kontrolou zefektivní celé exekuční řízení." Dundáčková navíc navrhla, aby napříště exekucím podléhaly i cenné papíry, neboť se stává, že dlužníci ve snaze vyhnout se exekuci transformují svůj majetek právě do cenných papírů. Tento návrh však Křeček zpochybnil, protože nejsou známy důsledky takového opatření. Připustil však, že by se touto otázkou mohla zabývat další větší novela zákona, kterou hodlá ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) předložit v příštím roce. Stejně hladce jako v Poslanecké sněmovně, kdy se pro malou novelu vyslovily všechny frakce, by měla projít Senátem a podpisem prezidenta tak, aby vešla v účinnost od ledna 2008. Činnost exekutorů přispěla v Česku zejména k lepší ochraně zájmů věřitelů. Exekutorská komora pomohla od roku 2001 věřitelům získat zpět zhruba deset miliard korun. Exekutorská komora České republiky se nyní chce zaměřit na nový systém dlouhodobého vzdělávání svých členů. Bude pro ně povinná účast na seminářích či konferencích komory. Od zavedení tohoto systému si komora slibuje další zlepšení služeb a odpověď na kritiku k jejich nekvalitní práci.
Jen za osm měsíců letošního roku bylo k činnosti exekutorů zasláno 372 podnětů a stížností. Přestože jde v porovnání s počtem zahájených případů jen o zlomek čísla, provází jejich práci kritika veřejnosti a médií. Z loňských 517 stížností bylo podáno 22 kárných žalob. Jeden exekutor byl z úřadu odvolán. Nejvyšší pokutu - 500 tisíc korun - udělil kárný senát exekutorovi, který neoprávněně vydražil nemovitost. Stížnosti nejsou často mířeny přímo na exekutora, ale na vykonavatele. Tedy na lidi, kteří v terénu například nálepkují majetek dlužníků apod. Nicméně i za chování vykonavatele je odpovědný exekutor.
Je třeba ale dodat, že se zvýšila agresivita dlužníků. Exekutorská komora ČR dokonce zaznamenala i dva případy použití střelné zbraně. Exekutor je sice úřední osoba, ale podle mínění Nejvyššího soudu se tento statut nevztahuje na vykonavatele, ten této ochrany nepožívá. Strmá křivka nárůstu zahájených exekucí se sice snížila, ale i tak vedení komory odhaduje, že v tomto roce může dosáhnout rekordních 330 tisíc. Z toho se drtivá část týká fyzických osob. V loňském roce, kdy bylo zahájeno 309 tisíc exekucí, se jejich počet oproti roku 2005 zvýšil o 14 procent. Letošní růst se bude pohybovat okolo pěti až deseti procent, předpokládá prezident Exekutorské komory Juraj Podkonický. V případě, že by letos probíhal stejný počet exekucí jako loni, dosáhlo by za poslední čtyři roky celkové číslo jednoho milionu zahájených případů. Při současném počtu 120 soudních exekutorů připadá na jeden úřad v průměru kolem 3000 sporů ročně. Z toho 70 procent z nich představují dlužné částky do 50 tisíc korun. Nejzávažnějším fenoménem jsou stejně jako loni nahromaděné dluhy u zdravotních pojišťoven, dopravních podniků, energetických, vodárenských a plynárenských firem nebo telekomunikačních operátorů. Mezi tyto spory, které se nejvíce podílejí na vyšším počtu exekucí, ale také patří dluhy z rozvedených manželství. Mnohdy jde o vymáhání částek za půjčky, které jeden z partnerů nesplatil. Někteří lidé jsou po letech překvapeni, že dostali exekuční rozhodnutí. "Není důležité, že se partneři při rozvodovém řízení dohodli o vyrovnání. Odpovědnost za vzniklý dluh nesou i později oba," konstatuje Podkonický. Bránit se pak lze jen odvoláním k soudu. Lidé by měli být opatrnější zejména u spotřebitelských úvěrů. Už se sice stalo, že exekutorská komora spolupracovala i s hypoteční bankou, byla to ale spíše výjimka. Nicméně Podkonický upozorňuje, že se v budoucnu dají teoreticky čekat i problémy se splácením těchto úvěrů.
Jen několika desítek případů ročně dnes dosahují exekuce u právnických osob. Nejvíce pohledávek v této oblasti registrovali exekutoři v letech 2002 až 2005, a to v souvislosti s vypořádáním dluhů u Konsolidační agentury, vysvětluje Podkonický. Od té doby se počet sporů při vymáhání dluhů u právnických osob snižuje. Exekutoři rovněž přiznávají, že úspěšnost při vymáhání vysokých dlužných částek klesá k pěti až deseti procentům. Je to způsobeno nejen tím, že tyto dluhy bývají často hodně starého data, ale rovněž tím, že firmy, jichž se to týká, již dávno zanikly. Nebo také formálně existují, ale jejich majetek byl převeden do zahraničí či jsou v konkurzu. Délka exekučního řízení u nemovitostí je ještě stále neúměrná. V Česku se tato doba počítá na léta, v Evropské unii je to průměrně devět až dvanáct měsíců. Exekutoři " to vysvětlují tím, že dlužník má v průběhu sporu možnost podat šest odvolání, o nichž vždy rozhoduje soud druhého stupně. Jedno odvolání trvá v tuzemsku průměrně šest měsíců.
Na práci exekutorů mají vliv i nejrůznější spory, které vedou až k nejvyšším soudním institucím. Exekutorská komora se například kvůli zrušené části vyhlášky o odměnách exekutorů obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ustanovení, které určovalo odměny, zrušil v březnu Ústavní soud (ÚS). "Byla to chyba," míní advokát komory Jan Veselý. Jedná se konkrétně o spor o odměny mezi prezidentem komory Podkonickým a Pražským stavebním bytovým družstvem.
Právě na základě stížnosti bytového družstva ÚS část vyhlášky o odměnách zrušil. Legislativa by podle soudu neměla spojovat odměny s výší vymáhané částky, ale s vykonanou prací. Tehdejší norma ale zvýhodňovala exekutory, kteří odvedli minimum práce, před těmi, kteří museli skutečně provést exekuci. To je i případ Podkonického. Majetek družstva i přes vydaný exekuční příkaz nezabavil, přesto si naúčtoval odměnu více než milion korun. Šéf komory tvrdí, že i když družstvo své pohledávky zaplatilo, stalo se tak právě pod tlakem exekuční hrozby. Tudíž svůj dluh nezaplatilo "dobrovolně". ÚS případ, jestli musí družstvo odměnu platit nebo ne, znovu řešil v říjnu. Nakonec tuto kauzu odložil na neurčito. I tyto otázky by měla řešit kvalitnější legislativa. V oblasti legislativy se připravuje novelizace většího rozsahu, která by měla platit od roku 2009. Je součásti reformních snah ministra Jiřího Pospíšila (ODS) a měla by zavést elektronické spisy (viz Ekonom č. 40). Vzhledem k urychlení soudních řízení má Exekutorská komora ambici zapojit se do elektronizace jako jedna z prvních částí justičního systému. Exekutoři si od této novely například slibují, že by už nebylo možné dávat proti exekuci pět nebo šest podání (stížností u soudu), jako dosud. Podávaly by se pouze námitky, o nichž by v první fázi rozhodoval exekutor, a pokud by jim nevyhověl, byl by konečnou instancí soud prvního stupně, specializující se na exekuce. Pro všechny
účastníky soudních exekucí, zejména věřitele i dlužníky, by tak vše mělo být více transparentní.
