Poslanecká sněmovna schválila dvě zásadní novely ministerstva spravedlnosti
27.6.2008 (epravo.cz)
Sněmovna tento týden schválila dva důležité body legislativní reformy, a to novelu občanského soudního řádu a novelu zákona o soudech a soudcích. „Jde o významné změny v obou stěžejních právních předpisech. Nová podoba občanského soudního řádu zvyšuje ochranu dětí a posiluje jejich práva. Celkově upravuje velmi citlivé téma výchovy a přístupu k potomkům. V případě zákona o soudech a soudcích bych jako nejvýraznější viděl změny v postupu kárných řízení, omezení funkčního období soudních funkcionářů nebo třeba zrušení alternativních projednávání přestupků soudců. Tyto úpravy zprůhlední a zpřehlední prostředí profesní legislativy,“ komentoval Jiří Pospíšil. Novela občanského soudního řádu přistupuje k dítěti jako k živé bytosti s vlastními postoji a přáními, nikoli jako k věci, kterou zabaví exekutor. Pokud nejsou rodiče schopni dohody, měl by jim pomoci vyškolený prostředník nebo odborné terapie. Značný význam by měl soudce přikládat názoru samotného dítěte. Novinkou je tzv. navykací režim, tedy doba, v níž si bude dítě postupně zvykat na svého druhého rodiče. V případě násilí v domácnosti již soud nebude moci nutit dítě stýkat se svým násilnickým rodičem. Novela také zavádí zvláštní řízení pro řešení tzv. mezinárodních únosů dětí, kdy jeden z rodičů odveze potomka bez partnerova vědomí a souhlasu do ciziny. Změna má za cíl maximálně urychlit vydání dítěte. Novela zákona o soudech a soudcích přispěje úpravou kárných řízení k výraznému zefektivnění české justice. Kárné řízení by měl být jednoinstanční proces, který počítá i s „laickým“ prvkem (advokáti, státních zástupci a právníci navržení veřejnými vysokými školami) v kárných senátech. Dále se zavádí nová skutková podstata kárného provinění předsedů nebo místopředsedů soudu a předsedů kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Ruší se alternativní projednávání přestupků soudců – tyto přestupky budou nadále řešeny zcela běžným způsobem podle přestupkového zákona. V novele zákona je také zakotven návrh Ústavněprávního výboru na stanovení funkčního období funkcionářů nejvyšších soudů na 10 let a funkcionářů ostatních soudů na 7 let.
Využijte potenciál skupiny 50+, vyplatí se to
26.6.2008 (iHNned.cz)
Problematika zaměstnávání starších zaměstnanců se stává stále palčivější. Avšak u tohoto tématu se objevují módní stereotypy, zejména snaha zúžit celou problematiku na téma diskriminace, ohrožení této skupiny na trhu práce a apelativní výzvy nediskriminovat starší zaměstnance. To ovšem nemění nic na faktu, že právě mezi staršími zaměstnanci je vyšší nezaměstnanost a jsou více ohroženi propuštěním z práce, stejně tak mají ztíženou situaci na trhu práce, protože mnohé firmy, často i nezáměrně, dávají přednost mladším lidem před staršími. Demografický vývoj přitom vede ve většině zemí k tomu, že v roce 2010 by měl poměr starších lidí v pracujícím obyvatelstvu překročit 40% a poměr mezi staršími a mladšími manažery by se měl ustálit na 50 %. Právě stárnutí populace se stane jedním z nejpodstatnějších témat sociální i ekonomické budoucnosti Evropské unie. Například v zemích Evropské unie počet starších pracovníků (50-64 let) vzroste o 25 %, zatímco počet mladších pracovníků (20-29 let) se o 20 % během příštích dvou desetiletí sníží. V demografické struktuře obyvatelstva ČR se stejně jako ve starých členských zemích EU projevuje negativní tendence stárnutí populace, kdy dochází ke snižování podílu nejmladších věkových skupin pod vlivem klesající porodnosti a rostoucího počtu seniorů v důsledku prodlužování střední délky života. V prvním desetiletí 21. století se bude postupně měnit demografická struktura populace. Silné populační ročníky z 50. let se začnou posouvat do postproduktivního věku a od druhé dekády bude pracovní potenciál populace slábnout. Již nyní však rychle roste podíl osob v předdůchodovém věku a bude dále procentuálně přibývat skupina starších zaměstnanců věkové skupiny 40-60 let. Přesto se mnohé firmy stále problematikou 50+ nezabývají. Příčinou může být, že nejsou dostatečně informování o budoucím demografickém vývoji, a proto si dostatečně neuvědomují dopady na trh práce. Přitom důvodů, proč se aktivně zajímat o zaměstnance 50+ je hned několik. To si také uvědomila společnost Dýhovaný nábytek Říčany, a.s. (v době realizace projektu pod hlavičkou firmy Interiér Říčany, a.s.), tradiční český výrobce kancelářského nábytku. Podíl zaměstnanců 50+ je ve firmě poměrně vysoký, dosahuje až 23 %, a proto se firma v roce 2006 rozhodla vstoupit do projektu Třetí kariéra. Firma se velmi aktivně účastnila nejen pilotního konzultačního programu pro HR a management, který je zaměřen na to, jak pracovat se zaměstnanci 50+ a jak využít jejich potenciálu, ale její manažeři byli rovněž účastníky Vitalizačního programu pro zaměstnance 50+. Očekávání firmy bylo především získat poznatky o tom, jak nejlépe využít potenciál skupiny 50+, posílit loajalitu zaměstnanců a zmírnit dopady fluktuace zaměstnanců. V první fázi projektu firma ve spolupráci s odborným konzultantem zmapovala jednotlivé firemní oblasti, které mohou mít vliv na pracovní nasazení starších zaměstnanců. Jednalo se o všeobecnou firemní kulturu, očekávání a postoje skupiny 50+, firemní vize atd. Toto zmapování proběhlo formou workshopů s vybranými zaměstnanci firmy, individuálními pohovory s top managementem a šetřením formou dotazníků mezi pracovníky. Výsledkem bylo zjištění firmy, jak skupina 50+ vnímá sama sebe. Stejně tak se potvrdila skutečnost, že je pro firmu nezbytné reagovat na potenciál starších zaměstnanců. Následovala tvorba a implementace krátkodobých i dlouhodobých HR strategií pro tyto zaměstnance a rovněž se zvýšilo využití potenciálu 50+ v pracovních týmech. Firmě se podařilo podpořit potenciál klíčových zaměstnanců v kategorii 50+, kteří se mohou dále rozvíjet a přinášet společnosti zisk. V poměrně krátkém časovém horizontu se toto promítlo nejen ve zvýšení efektivity práce v jednotlivých úsecích firmy, ale došlo i k úspoře značných finančních prostředků. Cestou k lepšímu využití skupiny 50+ je posílení jejich osobního rozvoje. Jakmile se starší zaměstnanec přestane cítit ohrožen, uvolní se jeho potenciál a firma z něj profituje. Klíčové je přitom odejmout z pracovníka obavu z jeho budoucnosti ve firmě, velmi častý je strach z propuštění, a naopak mu nabídnout motivaci k dalšímu rozvoji. Jednou z cest je právě projekt Třetí kariéra, přesněji jeho část věnující se střednímu managementu firem s názvem Vitalizační program. "Pro mnohé účastníky projektu bylo doslova prozřením, když si uvědomili, že nejde o to "nějak to doklepat do důchodu“, ale je před nimi ještě dobrých patnáct let kariéry, tedy velký prostor k seberealizaci i ke změně,“ vysvětluje garant Vitalizačního programu Nikola Křístek ze společnosti Expertis Praha, která je hlavím realizátorem projektu. Podle něj došlo u účastníků programu ke změně v myšlení a začali si uvědomovat nejen svou vlastní hodnotu, ale i přínos pro firmu, kde pracují. Současně si účastníci uvědomili, že jejich kariéra nemusí být nutně chápána jako jednosměrka. "Za kariérou si většina lidí představí vertikální vzestup ve firemní hierarchii. Kariéru však mohou zkušení pracovníci dělat také horizontálně,“ dodává Křístek. Zaměstnanci se tak mohou přesunout v rámci oddělení nebo i firmy a najít si svou novou roli. Dochází tak k redefinici kariérního rozvoje. "Vnímání osobní kariéry a perspektivy se může v jednotlivých věkových pracovních cyklech měnit. Tradiční pohled na kariéru jako na vertikální manažerský růst se mění na horizontální úroveň, které může být založena na odbornosti,“ je přesvědčen Peter Kutschera, garant programu pro HR management a jednatel společnosti CSP Management Consultants, která je projektovým partnerem. Pro starší zaměstnance se otevírá hned několik možností, jak ve firmě lépe využít své schopnosti. Starší zaměstnanci jsou schopni zajistit a udržet klíčové know-how firmy. Vzhledem k tomu, že moderní výrobní procesy nebo distribuční strategie se utváří na základě best practi-ce, je cílem firem rozvíjet nebo vyvinout klíčový know-how, jehož převzetí jinou firmou nelze krátkodobě realizovat. Za předpokladu, že firmy mají stejné kapitálové možnosti, jak investovat do výrobních zařízení, jsou hlavními nositeli klíčových kompetencí vlastní zaměstnanci. Pro moderní pracovní prostředí je rovněž typické, že pracovní pozice nejsou šity na míru vystudovaným oborům, ale navazují na potřeby praxe. Tento vývoj vede k tomu, že "předávání klíčových kompetencí“ má zásadní vliv na zaučení nových zaměstnanců. Přitom je velká pravděpodobnost, že nositeli těchto kompetencí jsou právě starší zaměstnanci a jejich udržení má pro firmu velký význam. "Ztráta odborníka je pro firmu horší než ztráta šéfa,“ dodává Peter Kutschera. Podle něj lze koupit vybavení firmy, nikoliv však znalosti člověka, ty se musí velmi náročně a draze hledat. Pro firmu je výhodné mít k dispozici různorodý pracovní kolektiv, který je v mnoha ohledech výkonnější než kolektiv homogenní. Ve výrobním kolektivu je vždy výhodou přítomnost starších a mladších pracovníků v jednom týmu. Starší zaměstnanci mají přirozenou autoritu a jsou schopni korigovat mladší kolegy, čímž vytváří celkově motivující prostředí. Velkou výhodou či stále více nezbytností je přítomnost staršího pracovníka v prodejním týmu, kdy je díky své serióznosti a životní zkušenosti lépe schopen oslovit potencionálního klienta. Velkou devizou, kterou starší zaměstnanci firmě přinášejí je také silná loajalita a ochota pracovat pro firmu v dlouhodobém časovém horizontu. Mladší zaměstnanci naopak dávají přednost rychlejšímu kariérnímu postupu, a tedy i častěji mění pracovní místa. Demografický vývoj vede k nerovnoměrnosti věkové vyváženosti ve smyslu přibývání starších zaměstnanců. Tento vývoj vede až k tomu, že v určitých profesích chybí kvalifikovaní pracovníci mladšího věku. Proto je v zájmu firem udržet si starší pracovníky, rozvíjet jejich potenciál a umět jej využít, nabídnout jim možnost uplatnit se v nových pracovních rolích a aktivně plánovat jejich takzvanou "třetí kariéru“.
Nemajetní lidé mohou využít advokátů zdarma
26. června 2008 (lidovky.cz)
Včera zahájilo činnost první české Pro bono centrum, které zprostředkovává bezplatnou advokátní pomoc nestátním neziskovým organizacím a jejich klientům. Jedním z cílů instituce je poskytnout zdarma právní služby lidem, kteří na tuto úlevu ze zákona nemají nárok, ale vzhledem k nedostatku finančních prostředků ji potřebují. Pro bono centrum sídlí na pražském Senovážném náměstí.
Sněmovna schválila nemocenskou - za první tři dny 25 procent
26.6.2008 (epravo.cz)
Nemocní by od září do konce roku mohli v prvních třech dnech nemoci dostávat nemocenskou 25 procent ze svého základu, který se vypočítává z příjmu. Sněmovna dnes schválila novelu zákona o nemocenském pojištění, který výši dávek v nemoci upravuje. Ústavní soud totiž k 30. červnu zrušil část vládní reformy, podle níž lidé v prvních třech dnech stonání od letoška nemocenskou neměli. Aby zákon začal platit, musí ho ještě podpořit Senát a podepsat prezident. Novela snižuje od příštího roku také odvody na nemocenské pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti. Pracovníkům by měly klesnout o 0,1 procenta. Dnes schválená změna nemocenské za první tři dny stonání je tak už třetí úpravou, která by mohla letos platit. Od letošního ledna do konce června nemají lidé žádné dávky. Od července budou dostávat po rozhodnutí Ústavního soudu stejně jako od čtvrtého dne nemoci, tedy 60 procent základu. Od září by pak nemocenská mohla klesnout na 25 procent základu. "Nepřinese to úspory, ale přinese to zastavení prudkého nárůstu výdajů (na nemocenské), který je spojen s rozhodnutím Ústavního soudu," řekl po schválení novely novinářům ministr práce Petr Nečas (ODS). Již dříve uvedl, že pokud by nemocenská činila 60 procent, měsíčně by do ní putovalo asi o 160 milionů korun víc. Kdyby navíc nemocnost rostla, mohlo by to být podle ministra až 400 milionů měsíčně. Pro novelu hlasovalo 94 ze 184 přítomných zákonodárců. Opozice byla proti. Podle předsedy sněmovního sociálního výboru Zdeňka Škromacha (ČSSD) vláda rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení doby bez nemocenské řeší "pouze nárazově, hekticky, naprosto nesystémově přílepkem". Lidé, kteří onemocní či budou v karanténě poté, co pomáhali při odstraňování následků havárií a přírodních katastrof, by měli podle novely po celou dobu stonání dostávat celý svůj vyměřovací základ. Toto opatření prosadilo spolu s opozicí i několik zákonodárců ODS. Pro návrh hlasoval šéf vnitrostranické platformy Vlastimil Tlustý a poslanci Jan Schwippel, Juraj Raninec, Alena Páralová a Jan Klas. "Je to velmi svérázný přístup bojovníků proti daňovým výjimkám. Zřejmě bojují proti daňovým výjimkám tím, že zavádějí výjimky do systému nemocenské," uvedl Nečas. Čtvrtinu vyměřovacího základu v prvních třech dnech nemoci pobírali lidé do konce loňska. V dalších dnech jim pak připadlo 69 procent. Od příštího roku by pak nemocní opět neměli za první tři dny nemoci dostávat žádné dávky. Podle Škromacha tak lidé budou nemoci přecházet a na neplacené nemocenské ušetří zaměstnavatelé. Podle zákona o nemocenském pojištění totiž budou nemocným od příštího roku náhradu v prvních dvou týdnech nemoci vyplácet. Za to jim klesnou odvody z 3,3 na 2,3 procenta. Stát by jim polovinu výdajů vrátí. Nemocenskou pak bude platit od 15. dne stonání. Novela zjednodušuje administrativu a upravuje okruh firem, které budou moci dostat půlku vydaných peněz zpět. V roce 2010 odvody klesnou na 1,4 procenta, stát firmám nebude již nic vracet. Výdaje na nemocenské letos v prvním čtvrtletí po zavedení neplacených tří dnů proti stejné době loni poklesly téměř o devět procent. V loňských prvních třech měsících se vyplatilo zhruba 7,91 miliardy korun, letos přibližně 7,23 miliardy. Výdaje za březen se podle údajů ČSSZ proti loňsku snížily o víc než čtvrtinu. Nemocí o 28 procent ubylo. O víc než 11 procent bylo méně i celkem prostonaných dnů. Doba průměrné nemoci se ale prodloužila o týden.
Sedmero problémů části sedmé zákoníku práce
26.6.2008 (epravo.cz)
Snad každý, kdo se kdy snažil nalézt právní řešení pro jen trochu nestandardní praktickou situaci dotýkající se problematiky cestovních náhrad, musel dříve nebo později dospět ke zjištění, že právní úprava cestovních náhrad obsažená v zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je nevyhovující, nepřehledná a především zastaralá. Jedinou útěchou v takové situaci může být snad jen fakt, že v oblasti cestovních náhrad existují určité okruhy problémů, které působí potíže obecně, tj. s nimiž se nutně trápí každý. Pokus upozornit na všechny tyto problémy by byl značně ambiciózní, ne-li zbytečný. V následujícím se tedy pouze pokusím nastínit několik významnějších problematických okruhů, které perspektivně vyžadují novou právní úpravu. Problém představuje již samotné vymezení pracovní cesty ve smyslu § 42 zákoníku práce a pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad ve smyslu § 34 odst. 2 zákoníku práce. Podle těchto ustanovení je totiž pracovní cestou cesta mimo sjednané místo výkonu práce a pravidelným pracovištěm – v případě, že je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec – obec, ve které pracovní cesty zaměstnance začínají nejčastěji. Zákoník práce však již nereflektuje to, že místo výkonu práce může být sjednáno velmi široce, např. jako celý kraj, stát, popř. i jako mnohem širší oblast, nicméně i tak se může přihodit, že zaměstnanec na pracovní cesty nejezdí. V takovém případě se dostáváme do patové situace, protože zákon neobsahuje náhradní hledisko, jak pravidelné pracoviště stanovit (problém lze přitom řešit hned několika způsoby a velmi jednoduše – postačilo by např. do zákona doplnit, že pokud pravidelné pracoviště nelze určit podle nejčastějšího počátku pracovních cest, bude pravidelným pracovištěm sídlo zaměstnavatele).Tím se však problémy spojené s výše uvedenou problematikou zdaleka nevyčerpávají. Častým případem je situace, kdy má zaměstnanec dvě místa výkonu práce ve dvou rozdílných městech v rámci České republiky, protože pravidelně pracuje např. dva dny v Praze a tři dny v Ostravě. Podle zákoníku práce může však mít zaměstnanec pouze jedno pravidelné pracoviště v jedné obci a zaměstnavatel je tak povinen dotyčnému zaměstnanci vyplácet náhrady za jeho každotýdenní pobyt na jeho druhém pracovišti jako by se jednalo o standardní pracovní cestu. K podobným absurdním situacím dochází i v případech, kdy je jako místo výkonu práce sjednán určitý region, po kterém se zaměstnanec s ohledem na druh své práce
(typicky např. jako obchodní zástupce) den co den pohybuje. I tehdy je dle zákoníku práce třeba proplácet za každý pracovní den cestovní náhrady jako by se jednalo o „klasickou“ pracovní cestu a odchýlení smluvní cestou nepřichází v úvahu. Ne zcela vyhovující je i právní úprava vysílání na pracovní cesty: zákoník práce v § 153 odst. 2 stanoví, že „Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, předchozí písemná forma se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.“ Lze si stěží představit situaci, kdy budou podmínky ovlivňující poskytování a výši cestovních náhrad absolutně nezpochybnitelné a písemná forma cestovního příkazu zůstává tedy primárním a v podstatě jediným možným řešením, což není v souladu s požadavkem flexibility. Potřeby praxe v dostatečné míře nereflektuje ani právní úprava krácení stravného ve smyslu § 163 odst. 2, resp. § 170 odst. 5 zákoníku práce. Zákoník práce zejména neobsahuje dostatečně jasná vodítka, jak postupovat v různých situacích, které v praxi pravidelně nastávají jako je např. pobyt zaměstnanců na kongresech, kdy veškeré stravovací (plus jiné vedlejší výdaje) jsou kryty jednou částkou – tzv. „kongresovným“, situace, kdy zaměstnanci jídlo poskytnuto je (např. formou snídaně v hotelu), nicméně zaměstnanec takové jídlo kvůli svému pracovnímu vytížení nestíhá, atp. I v tomto případě je nicméně jednoduché přijatelné řešení nasnadě – stačilo by drobně přeformulovat návětí ustanovení § 163 odst. 2, a to například takto: „Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře a které zaměstnanec může při řádném plnění svých pracovních povinností využít, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí, a to až o hodnotu .... atd.“ I v případě krácení stravného je přitom nutné regulovat situaci, kdy zaměstnanec s ohledem na své pracovní vytížení možnost využít poskytnuté stravování nemá.
I v rámci tohoto velmi omezeného výčtu problémů není možné nepoukázat na zcela nevyhovující úpravu paušalizace cestovních náhrad, která je v současnosti založena na velmi komplikovaném mechanismu stanovení paušální částky - při jejím výpočtu je nutné zohledňovat takové parametry jako
průměrné podmínky rozhodné pro poskytování cestovních náhrad skupině zaměstnanců nebo zaměstnanci a výši cestovních náhrad a očekávané průměrné výdaje této skupiny zaměstnanců nebo tohoto zaměstnance. To pochopitelně vede k tomu, že paušalizace cestovních náhrad je srovnatelně náročnou agendou jako výpočet standardních cestovních náhrad a nepřináší jakoukoli administrativní úlevu. I zde však není třeba podnikat žádné zásadní legislativní úpravy – v podstatě postačí odstranit výše uvedený komplikovaný mechanismus výpočtu a nahradit jej paušální denní částkou, jejíž minimální výši může stanovit prováděcí předpis. K větší přehlednosti a lepší aplikovatelnosti dané právní úpravy by dále vedlo i to, pokud by ze zákoníku práce byly vypuštěny konkrétní sazby jednotlivých náhrad, zejména stravného (viz § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1 zákoníku práce). Jejich zahrnutí do textu zákona je skutečně dosti nešťastným legislativním počinem – tyto sazby samozřejmě po jisté době budou aktualizovány prováděcím předpisem a údaje obsažené v zákoníku práce se tak stanou zavádějícími. Tyto údaje by tedy měly být nahrazeny referencí na příslušný předpis. Samostatným komplexem je konečně i problematika zahraničních pracovních cest. Zákoník práce např. zcela opomíjí konstelaci, kdy má zaměstnanec své pravidelné pracoviště mimo území České republiky a vyjíždí na pracovní cesty po zahraničí. V takovém případě zaměstnanci dle zákoníku práce vůbec nevzniká nárok na náhradu cestovních výdajů, protože pro vznik tohoto nároku je dle platné právní úpravy nutné, aby zaměstnanec překročil státní hranici. Stejně tak jsou podmínky poskytování cestovních náhrad velmi nejasně definovány v případě, kdy má zaměstnanec dvě místa výkonu práce, z nichž jedno je v zahraničí. Jinými slovy – zákoník práce je připraven pouze na situace, kdy zaměstnanec počíná a pokračuje ve své zahraniční cestu tím nejstandardnějším způsobem a není schopen řešit jakékoliv anomálie. Jak již bylo uvedeno výše, cílem tohoto shrnutí je pouze poukázat na několik separátních problémů právní úpravy cestovních náhrad, a poukázat tak na oblast, která, ač stojí zcela mimo směr veškeré kritiky, která se průběžně snáší na „nový“ zákoník práce, zasluhuje pozornost.
Klaus nevetoval ani nepodepsal úpravu registrovaného partnerství
25.6.2008 (epravo.cz)
Prezident Václav Klaus se rozhodl, že nepodepíše, ale ani nevetuje novelu zákona upravující podmínky pro uzavření sňatku či registrovaného partnerství cizinci. Předloha tak vstoupí v platnost. Klaus nechce připojením svého podpisu podporovat kroky, které podle něj vedou ke stavění svazků osob stejného pohlaví do pozice blízké manželství. Současně ale nehodlá nevyužít práva vrátit předlohu poslancům.
Sněmovna opětovně schválila pomoc s vymáháním dlužných alimentů
25.6.2008 (epravo.cz)
Sněmovna opětovně schválila novelu, která by měla pomoci rozvedeným rodičům s vymáháním dlužných alimentů. Poslanci prosadili sněmovní verzi novely a odmítli senátní doplněk, který měl prodloužit ze tří znovu na šest měsíců lhůtu, v níž mají sociální pracovníci alespoň jednou navštívit dítě v ústavní péči ze svého obvodu. Novelu nyní dostane k podpisu prezident Václav Klaus.
Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti ČR k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Jaromír HÝBNER proti České republice
25.6.2008 (justice.cz)
Dne 3. června 2008 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodnutí ve věci Jaromír Hýbner proti České republice. Stěžovatel namítal porušení svého práva na svobodu a osobní bezpečnost ve smyslu článku 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení zákazu diskriminace ve smyslu článku 14 Úmluvy. Stěžovatel byl v roce 2003 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání osmnáct měsíců, který si měl odpykat ve věznici s dohledem. Jelikož byl v plném invalidním důchodu, byl pro výkon trestu zařazen do specializovaného oddělení pro výkon trestu trvale pracovně nezařaditelných odsouzených do věznice s dohledem zřízeného ve Vazební věznici Brno-Bohunice. Proti tomuto zařazení stěžovatel neúspěšně brojil u Krajského státního zastupitelství v Brně, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a později i u Ústavního soudu. Postatou jeho stížnosti bylo, že zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti na oddělení, a to zejména užití mříží v oknech, přítomnost uniformovaných dozorců, neadekvátní vycházkový prostor a neodůvodněné omezení možnosti vycházek mimo věznici a přerušení trestu, neodpovídají režimu, který by měl panovat ve věznici s dohledem. Tomuto znevýhodněnému zacházení byl stěžovatel údajně podroben z důvodu jeho statusu invalidního důchodce. Evropský soud v prvé řadě uvedl, že skutečnost, že vnější ostraha vazební věznice byla přísnější, než jaká byla předepsána pro věznice s dohledem, nezabránila stěžovateli, aby mohl požívat jisté míry svobody, kterou odsouzení ve věznicích s dohledem požívají. Stěžovatel mohl pracovat mimo prostory věznice, mohl věznici opustit při příležitosti návštěvy své družky a měl možnost dočasně přerušit výkon trestu. Z dokumentů předložených vládou dále vyplynulo, že ačkoli to stěžovatel popíral, měl možnost opouštět věznici i mimo čas pracovních aktivit. Ohledně mříží na oknech věznice Soud podotkl, že tyto by ve věznicí s dohledem podle tehdy platných právních předpisů neměly být, nicméně s ohledem na praktické požadavky zabránění útěku vězňů z celé vazební věznice a míry uvážení, které státy v dané oblasti mají, tato skutečnost nemůže zakládat porušení článku 5 Úmluvy. Stejně tomu je s občasnou přítomností dozorců na oddělení, kde podle právních předpisů měli být pouze vychovatelé, či s výhledem do vězeňského koridoru se strážní věží. Soud tak dospěl k závěru, že stát nejen vyhověl rozsudku vnitrostátního soudu určujícímu typ věznice, kde měl stěžovatel vykonat trest odnětí svobody, ale též zajistil stěžovateli adekvátní podmínky umožňující splnění účelu trestu a dosažení náležité tělesné i duševní pohody. Na poli článku 14 Úmluvy Soud konstatoval, že i za předpokladu, že se stěžovateli dostalo odlišného zacházení, tak s ohledem na svůj předešlý závěr, že podmínky zbavení svobody byly v souladu s článkem 5 Úmluvy a byly způsobilé mu zajistit náležitou životní pohodu, tyto skutečnosti představují objektivní a rozumné zdůvodnění situace, na kterou stěžovatel poukázal. Po zvážení těchto okolností dospěl Soud jednomyslně k závěru, že stížnost na porušení článků 5 a 14 Úmluvy je nepřijatelná pro zjevnou neopodstatněnost.
Pospíšil chce zvýšit zaměstnanost vězňů na 70 procent
25.6.2008 (epravo.cz)
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) chce do šesti let zvýšit zaměstnanost vězňů na 70 procent. V současnosti přesahuje 60 procent, před dvěma lety pracovala polovina vězňů. Větší zaměstnávání vězňů by mohl umožnit vznik zabezpečených pracovních areálů v sousedství věznic. Jedna taková zóna, která zatím v Česku nemá obdoby, byla v těchto dnech dokončena v Oráčově na Rakovnicku. Budování další se chystá v borské věznici v Plzni, uvedl Pospíšil při včerejším slavnostním otevření nového areálu v Oráčově. Podotkl, že vězni, kteří během výkonu trestu pracují, mají po propuštění na svobodu mnohem menší sklony k recidivě. Jednodušeji se také řeší případná úhrada škody, kterou svou trestnou činností způsobili, nebo například placení alimentů. "Rádi bychom zaměstnanost dále zvyšovali. Naší vizí je zvýšit ji během dvou let až na 65 procent a v horizontu šesti let na 70 procent," řekl ministr ČTK a Českému rozhlasu při návštěvě v Oráčově. Dodal, že Česká republika by tak v tomto směru zcela splňovala standardy Evropské unie i Rady Evropy. "Rozhodně už teď se nemáme za co stydět a z postkomunistických zemí jsme na tom absolutně nejlépe," dodal generální ředitel vězeňské služby Luďek Kula. Vybudování nové výrobní zóny v Oráčově stálo přes 70 milionů korun. Zatím je v areálu jedna výrobní hala, v níž mohou pracovat dvě směny po 80 lidech. Jejich úkolem má být kompletace propagačních materiálů. V budoucnu by v areálu mohly vyrůst další dvě až tři výrobní haly. Vše bude ale záviset na tom, kolik se na tyto projekty podaří najít peněz. Kolem areálu vznikla pět metrů vysoká a 440 metrů dlouhá zeď a oplocení se zabezpečovací a signalizační technikou. Součástí stavby jsou i komunikace a odstavné plochy, pro navádění odsouzených byl upraven průchod mezi věznicí a zónou. V areálu je připravena plocha o rozloze 12.000 metrů čtverečních, kterou věznice nabídne firmám k pronájmu. Oráčov je věznicí s ostrahou a to klade zvýšené nároky na bezpečnostní opatření při zaměstnávání mimo vězeňský areál. Ve věznici je nyní 542 odsouzených, z toho 501 v ostraze. V současnosti pracuje 272 vězňů. Loni v Oráčově vzrostl podíl pracujících z 39 na 55 procent. Podle Pospíšila se státu vyplatí investovat do výrobních zón, nikoliv řešit zaměstnanost vězňů vyvážením na pracoviště mimo věznice. Současných 60 procent zaměstnaných vězňů je ale podle Kuly maximální hranicí, kterou lze zajistit prostřednictvím pracovišť mimo střežené prostory. Díky zabezpečeným areálům však bude možné zaměstnávat více vězňů s přísnějším režimem. Podle Kuly není pravdou, že odsouzení nechtějí pracovat, navíc se podle něj v poslední době zlepšil postoj firem k zaměstnávání vězňů. Podobná zóna jako v Oráčově má v příštích letech vzniknout také v sousedství borské věznice. Plány ale zatím komplikuje skutečnost, že město na tomto pozemku zamýšlelo vybudovat komunikace. Pospíšil nicméně věří, že se podaří najít způsob, jak tento problém vyřešit.
Češi zaostávají v boji proti rasismu a diskriminaci, tvrdí zpráva EU
24.6.2008 (idnes.cz)
Agentura Evropské unie pro lidská práva kritizuje ve výroční zprávě o stavu rasismu a xenofobie v členských zemích Českou republiku. Jako jediné v EU jí chybí antidiskriminační zákon i úřad, který by dohlížel na rovnost. Nejlépe údajně bojují proti rasismu Velká Británie a Francie. Zpráva ukazuje, že rasismus a rasová diskriminace v Evropě stále ještě nejsou mrtvými pojmy. "Rasismus, diskriminace, znevýhodnění a rasové násilí zůstaly faktem života pro mnoho jednotlivců," tvrdí zpráva. Data agentura sbírala ve všech 27 členských zemích. Vedle míry rasového násilí se zabývá především mírou tolerance, se kterou přistupují k projevům rasismu odpovědné úřady. Nejlépe ze všech dopadla Velká Británie, která společně s Francií údajně nejlépe bojuje s rasismem a xenofobií. "V letech 2006 a 2007 nejefektivněji aplikovaly legislativu EU, která se týká boje s etnickou diskriminací. Velká Británie uložila více sankcí než všechny ostatní členské země dohromady," tvrdí zpráva. Celkově je ale text laděný spíše kriticky. Jednotlivé země podle zprávy dostatečně nevyužívají možnosti legislativních opatření a sankcí, které by vedly k potlačení rasistického a diskriminačního chování. Některé země neuložily žádné tresty za rasovou diskriminaci, což ovšem neznamená, že by v nich k takovým případům nedocházelo. Na seznam kritizovaných se tak vedle Dánska nebo Německa propracovala i Česká republika, které stále jako jediné zemi EU schází antidiskriminační zákon. Jako jedna ze tří zemí také nemá samostatný orgán, který by dohlížel na dodržování rovnosti. "Česká republika celkově zaostávala v zavádění direktivy o rasové rovnosti," tvrdí zpráva.Česko je ve zprávě kritizováno i za další "prohřešky". Připomenut je loňský rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého Česká republika porušila zákaz diskriminace i právo na vzdělání, když rozdělila osmnáct Romů z Ostravska do zvláštních škol na základě jejich původu. Zcela nedostatečné jsou prý také statistické údaje, které nestačí k utvoření úplného obrázku o životě etnických minorit. V souvislosti s Českou republikou také zpráva zmiňuje případ Ivety Červeňákové, která byla po porodu sterilizována bez řádného poučení. Krajský soud v Ostravě jí přiznal odškodné půl milionu korun.
Věková diskriminace ve firmách existuje
23.6.2008 (iHNed.cz)
Firma má dva kandidáty s podobným odborným profilem. Jednomu je třicet a druhému padesát. V drtivé většině případů se zaměstnavatel rozhodne pro třicátníka. Přitom jen zřídkakdy platí klišé, je mladý (neopotřebovaný), a má tak větší výkonnost. V době nedostatku kvalifikovaných odborníků si tento diskriminační způsob uvažování firma nemůže vůbec dovolit. Personalisté a manažeři se často dlouhé měsíce bezúspěšně snaží obsadit pozice ve specializovaných oblastech. Přesto se občas zdá, že firmy starší lidi nechtějí. Domnívají se, že jim stěží přinesou něco nového. Představují si mozek mladého člověka jako málo popsanou gramofonovou desku. Kolem čtyřicátého roku je proces "nahrávání" ukončen a je obtížné na něm něco změnit. Existují samozřejmě "nahrávky" nejrůznějších "žánrů" a velmi rozdílných kvalit. Zejména nadnárodní korporace mají vytříbenou firemní kulturu. Není divu, že si chtějí vychovat absolventa nebo mladého profesionála s maximálně tříletou praxí tak, aby do této kultury zapadl. Mají jasnou představu, jak by měl vypadat. Ostatní, kteří se už věkově nebo osobnostně do této šablony nevtěsnají, nemají šanci. Myslím, že top management nepřistoupí na riziko, že "nepřizpůsobiví" jedinci fungující firemní soukolí rozloží. Čím je člověk starší, tím je méně pravděpodobné, že ho napadne něco nového. Starší lidé mají tendenci "přehrávat tutéž desku". Přesto by bylo chybou spoléhat pouze na "mládí". Existuje řada pozic - ať již manažerských nebo vysoce specializovaných - kde se uplatní starší a zkušenější kandidáti. Ti mají výhodu, že situace a problémy, které mají na novém postu řešit, už předtím zažili a vyřešili. Vedle zkušeností jsou tito zaměstnanci navíc většinou stabilnější a více si dobrého zaměstnání váží. Trendy, jako jsou ekonomický růst, technologický vývoj či globalizace - upřednostňují myšlenkově flexibilní jedince, a to jsou především ti mladší. Vzhledem ke stárnoucí evropské společnosti je ale jasné, že těch mladých bude čím dál méně. Časem se budeme muset na čtyřicátníky dívat jako na juniory. Bude snad člověk, který má reálnou šanci, že se dožije devadesátky, dalších 25 let pěstovat růže? Bude ho společnost ochotna živit? Myslím, že ne. Ivan Černohorský
Novela zákona o službách má ochránit oběti domácího násilí
22.6.2008 (epravo.cz)
Novela zákona o sociálních službách by měla lépe ochránit oběti domácího násilí tím, že zpřísní podmínky utajení azylových domů. ČTK to řekl náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek. Text novely je již téměř dokončen, vláda by jej měla dostat na stůl asi v září. Zvýšení utajení pro oběti domácího násilí v azylových domech podpořil vládní výbor pro prevenci domácího násilí, novinářům to řekla ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková (Strana zelených).
Kamion proti diskriminaci vyjíždí z Prahy
21.6.2008 (lidovky.cz)
Dnes odstartuje český eurokomisař Vladimír Špidla celoevropské turné informačního kamionu, který má občany v deseti zemích Evropské unie upozornit na možnosti obrany proti diskriminaci. „Všechny výzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé nemají představu o tom, jak se mohou hájit a jaká jsou jejich práva,“ zdůvodnil kampaň Špidla. Podle průzkumu Eurobarometru v Česku zná svá práva pro případ diskriminace či obtěžování zhruba 40 procent lidí, tedy o sedm procent více, než je evropský průměr. Přesto i zde žije více těch, kteří svá práva neznají. Celých 58 procent Čechů považuje za rozšířenou diskriminaci na základě věku. Za nejrozšířenější důvod diskriminace je v EU považován etnický původ. Česká republika je poslední z členských států, která ještě nepřijala antidiskriminační zákon, a hrozí jí za to žaloba a sankce.
Vladimír Špidla zahájí v sobotu v Praze kampaň proti diskriminaci
20.6. 2008 (idnes.cz)
Téměř každý pátý Čech uvádí, že byl v průběhu posledního roku z nějakého důvodu diskriminován. Osmapadesát procent Čechů pak považuje za rozšířenou věkovou diskriminaci. Vyplývá to z výsledků letošního unijního průzkumu Eurobarometr. Ke zlepšení této situace odstartuje v sobotu v Praze kampaň proti diskriminaci. Podle eurokomisaře Vladimíra Špidly si stále příliš mnoho lidí v Evropě neuvědomuje, že mají právo na život bez diskriminace. Eurokomisař uvedl, že jakákoli diskriminace kvůli věku, pohlaví, náboženství, sexuální orientaci či etnickému původu je nepřijatelná. "Kampaň má toto poselství sdělit přímo občanům a napomůže k tomu, aby občané svého práva na rovné zacházení v každodenním životě skutečně využívali," řekl komisař. V informačním kamionu pojede tým, který bude vysvětlovat možnosti, jak nerovnému zacházení čelit. Kamion zahájí své turné zítra v Praze na hudebním festivalu United Islands of Prague 2008 a v následujících čtyřech měsících navštíví dvacítku měst v deseti zemích Unie. Vladimír Špidla celou kampaň zahájí.Kampaň proti diskriminaci se koná popáté a má název "Pro rozmanitost. Proti diskriminaci". Zastaví se především na hudebních a filmových festivalech, sportovních akcích či na veletrzích pracovních příležitostí, v Česku to bude například na Sázava festu.
Sněmovna o vetu antidiskriminační normy teď asi hlasovat nebude
17.6.2008 (epravo.cz)
Sněmovna nejspíš v nejbližší době nebude rozhodovat o antidiskriminačním zákoně, který vetoval prezident Václav Klaus. O normě by měla hlasovat až v době, kdy se situace v dolní komoře uklidní. ČTK to řekla ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková (SZ). Koalice není v poslední době jednotná. Vyhrotily se i její vztahy s opozicí. ČR je poslední zemí sedmadvacítky, která zákon na ochranu před diskriminací nemá. Přijmout ho měla už při vstupu do EU. Hrozí jí za to pokuty.
Občanský zákoník chce zavést domácí násilí do soukromého práva
17.6.2008 (epravo.cz)
Oběti domácího násilí by v budoucnu měly mít možnost nechat vystěhovat ze společného domova lidi, kteří je bijí či ohrožují. Umožnit jim to má nový občanský zákoník, který chce ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v prosinci předložit vládě. Podle Václava Vody z legislativního oddělení ministerstva se tak domácí násilí bude poprvé moci řešit sokromoprávní cestou.
Ministerstvo spravedlnosti vytvoří ve věznicích 1000 nových míst
17.6.2008. (epravo.cz)
Ministerstvo spravedlnosti chce ve věznicích vytvořit více než 1000 nových míst pro vězně. Reaguje tak na skutečnost, že v České republice narůstá počet lidí odsouzených k trestu odnětí svobody. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) to dnes řekl novinářům při své návštěvě pankrácké věznice v Praze. Dodal, že jedním z cílů resortu je zvyšování zaměstnanosti vězňů, která v současné době činí 60 procent.
Počet vězňů se podle Pospíšila zvyšuje kvůli tomu, že česká justice pracuje rychleji a s větším počtem rozsudků logicky roste i počet odsouzených. "Mírný nárůst počtu vězňů lze očekávat i v dalších letech," doplnil ministr. Ministerstvo v srpnu chystá zprovoznění věznice v Rapoticích s 460 lůžky, na prosinec plánuje kolaudaci nových ubytoven ve věznicích v Ostrově a Kynšperku. Přibudou také místa ve Světlé nad Sázavou, kde si odpykávají tresty matky s dětmi. Projekty využijí dotaci vlády, která nedávno uvolnila na infrastrukturu věznic 260 milionů korun. Necelé dvě třetiny českých vězňů při výkonu trestu pracují. Ministerstvo chce jejich podíl zvýšit ze současných 60 procent na 65 procent. U vězně, který ve věznici pracoval, je podle statistik nižší pravděpodobnost, že se na svobodě opět vrátí k trestné činnosti. Z peněz, které si ve vězení vydělá, navíc může splácet svůj dluh lidem, jež svou trestnou činností poškodil.
1000 nových míst ve věznicích
16.6.2008 (justice.cz)
Zkvalitnění vězeňství patří mezi priority ministerstva spravedlnosti. Navyšování počtu míst ve věznicích, zabezpečení nového typu ochranného opatření pro pachatele závažné trestné činnosti (detenční ústavy), zvyšování zaměstnanosti vězňů, to jsou jednotlivé kroky, které ministerstvo v této oblasti realizuje.
„Investice do nových vězeňských zařízení přináší potřebné a výrazné navýšení ubytovacích kapacit. Například již v srpnu 2008 bude zprovozněna věznice v Rapoticích, kde vznikne za zhruba 173 milionů ubytovací prostor pro 460 vězňů. Na prosinec je naplánována kolaudace ubytoven v Ostrově a Kynšperku, budou k dispozici další místa ve Světlé nad Sázavou a detenční ústav v Opavě. Realizací těchto projektů dojde k navýšení ubytovacích kapacit o více než 1000 míst,“ uvedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Od 1. ledna 2009 vejde v účinnost zákon o zabezpečovací detenci. Jedná se o nový typ ochranného opatření pro pachatele závažné trestné činnosti (osoby s vysokou mírou nebezpečnosti pro společnost, jejichž duševní stav trvale či dočasně způsobuje, že se závažné trestné činnosti dopouštějí). Psychiatrické léčebny, ve kterých jsou dnes tyto osoby umístěny, jsou zdravotnická zařízení, tedy instituce sloužící léčbě, proto nedisponují dostatečným technickým a hlavně personálním vybavením pro skutečnou ostrahu. Detenční ústavy budou spravovány a střeženy Vězeňskou službou ČR, čímž se sníží nebezpečí útěku na minimum. Detenční ústav s kapacitou 48 míst v areálu vězeňské nemocnice Vazební věznice Brno je připraven k provozu. Ministerstvo spravedlnosti a Vězeňská služba počítají také od 1. ledna 2009 se zřízením ústavu v Opavě. Další detenční ústav vznikne ve Vidnavě. Zaměstnávání odsouzených osob je jedna ze základních složek resocializačního programu. Získání konkrétní odbornosti, kvalifikace a v neposlední řadě potřebných pracovních návyků vede ke snadnějšímu návratu do společnosti. Díky pracovní činnosti se snižují náklady na výkon trestu hrazené společností – odsouzený se aktivně podílí na úhradě sociálního a zdravotního pojištění, podílu na platbě daně z příjmu a dále může plnit vyživovací povinnosti vůči rodině a hradit další pohledávky (např. náklady trestního řízení atd.). V současné době přesahuje zaměstnanost vězňů magickou hranici 60 %, což Českou republiku řadí mezi vyspělé státy EU. Ke zvýšení zaměstnanosti vězňů významně napomohla novela Zákona o výkonu trestu odnětí svobody (účinná od 5. 1. 2008), jež rozšířila okruh subjektů, u kterých je možné vězně zaměstnávat bez jejich souhlasu. Jde například o obce, dobrovolné svazky obcí, kraje, nemocnice, školy aj. Řeší se tím nedostatek pracovních míst pro vězně a naopak nedostatek pracovníků v některých oblastech.
Ministerstvo spravedlnosti má zájem na posílení nezávislé kontroly věznic a zároveň posílení resocializačních aktivit vězňů. Mělo by tomu přispět zkvalitnění činnosti dosavadních poradních sborů ředitelů věznic. Počítá se s jejich transformací na poradní komise s konkrétním vymezením ustanovovaní a odvolávání členů, činnosti a okruhu působnosti. „Cílem je vytvořit multidisciplinární poradní sbory, mající ze zákona nejen kompetenci podávat doporučení k realizaci zacházení s vězněnými osobami a naplňování účelu trestu, ale zároveň provádět nezávislou kontrolu vězeňských zařízení včetně vyřizování individuálních podnětů vězňů,“ uvedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Návrh je ve fázi vypořádávání připomínek, na konci června je plánováno odeslání koncepce do vlády.
ČT se spoty proti diskriminaci na trhu práce
6.6.2008 (iHNed.cz)
Česká televize začala vysílat spoty, které jsou součástí kampaně proti diskriminaci na trhu práce. Tři půlminutové spoty mají podobu fiktivních pracovních pohovorů, z nichž každý končí nevybíravým ponížením podřízených. Spoty bude ČT vysílat do začátku července. Informovala o tom ředitelka pro rozvoj a strategické plánování Gender Studies Linda Sokačová. Antidiskriminační kampaň vznikala podle zadání nevládní neziskové organizace Gender Studies, která ji financovala s pomocí Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky, uvedla Sokačová. S diskriminací na trhu práce se podle Gender Studies setkávají ročně tisíce osob v ČR. Ve spotech, které jsou variací na běžný pracovní rozhovor, se před dvojicí personalistů postupně vystřídá mladá uchazečka o práci, muž žádající mateřskou dovolenou a starší žena. Rozhovor se stočí k nevybíravému ponižování dotyčného pracovníka či uchazeče o zaměstnání, které zvýrazňuje použití triku, pomoci kterého se dotyčný pod palbou otázek personalistů stále více zmenšuje. Celou kampaň zastřešuje motto "nenechte se diskriminovat" upozorňující na práva zaměstnanců a uchazečů o práci. Spoty jsou také k vidění na serveru YouTube.com. Koncept spotů pochází z dílny produkční společnosti FilmBreak, která se ujala i realizace celé kampaně. Režisérem trojice spotů je absolvent FAMU Martin Duda. Televizní spoty vznikly v projektu Půl na půl v rámci programu EU Equal. Podle nedávného průzkumu agentury Ipsos Tambor pro Gender Studies je o diskriminaci v Česku přesvědčeno zhruba devět z deseti mladých lidí ve věku 15 až 29 let, z toho 92 procent žen a 86 procent mužů. Podle tří čtvrtin mladých lidí je nejčastějším důvodem diskriminace rasa a etnikum. Na druhém místě to je pohlaví (43 procent). O diskriminaci kvůli pohlaví je přesvědčena téměř polovina žen a 36 procent mužů. Podle názoru mladých lidí nejčastěji diskriminace hrozí v zaměstnání (52 procent). Opět častěji si to myslí ženy (57 procent) než muži (46 procent). O diskriminaci na pracovním trhu někdy slyšelo 85 procent mladých respondentů. Ženy si jsou také výrazně častěji než muži vědomi diskriminace související s odchodem z mateřské dovolené. Diskriminaci na pracovním trhu si s tím spojuje 17 procent žen a jen osm procent mužů. ČR stále nemá antidiskriminační zákon, který měla přijmout už při svém vstupu do EU. Je tak poslední zemí unie a hrozí jí za to sankce. Normu prezident Václav Klaus vetoval. Sněmovna se nyní zákonem opět zabývá.
Při náboru zaměstnanců nesmí firmy vyzvídat
27.5.2008 (iHNed.cz)
Zeptat se u pohovoru uchazeče na jeho zdraví, věk, počet dětí či na to, zda kouří, může přivodit firmě velké problémy. Za takové "zakázané otázky" jí hrozí až desetimilionová pokuta a špatná pověst. Otázky ohledně dětí či těhotenství odporují právu Evropské unie. "Často jsou však pokládány, ačkoli uchazečka není přijímána na práci, která je právním předpisem těhotným ženám zakázána," uvádí právník Bořivoj Šubrt. Zakázaná témata: věk, zdravotní stav, plánování rodiny, těhotenství, děti, náboženství, filozofické přesvědčení, sexuální orientace, majetek, finanční závazky, národnost, rasa, etnikum, politické postoje, členství v odborových organizacích. Podle Kristiny Stiefelové z personální agentury Axial je další často pokládanou "zakázanou" otázkou věk uchazeče. Pokud jde o starší zájemce, bývá u nich problém se vůbec k pohovoru dostat. "Jsou vyloučení z výběrových řízení již po nahlédnutí do jejich životopisu," říká právnička Nataša Randlová. Na rozdíl od států na západ od českých hranic totiž uchazeči v životopisech běžně uvádějí datum narození a fotografii, i když nemusejí. Do kategorie zakázaných témat patří finanční závazky vůči bankám. dále bezúhonnost, náboženské vyznání a filozofické přesvědčení či sexuální orientace. "Většinu zaměstnavatelů však tyto detaily ze soukromého života zájemců o práci nezajímají. Dle našich zkušeností se například na náboženské vyznání nebo sexuální orientaci zaměstnavatelé neptají," říká Nataša Randlová. Firma se nesmí dotazovat ani na zdravotní stav, protože způsobilost zaměstnance k práci se prokazuje vstupní lékařskou prohlídkou. "Lze ovšem požadovat údaj, zda nejde o osobu se zdravotním postižením, kvůli naplnění povinného podílu těchto pracovníků," vysvětluje Bořivoj Šubrt. Bez obav se ale zaměstnavatel může otázat, zda zájemce o práci nepobírá starobní důchod. "V takovém případě lze totiž sjednat pracovní poměr nejvýše na jeden rok," říká Bořivoj Šubrt. Nepřípustné jsou dotazy na národnost, rasový nebo etnický původ. Rovněž členství v odborových či jiných organizacích, případně politické postoje jsou pro zaměstnavatele tabu. "Protože to bezprostředně nesouvisí s uzavřením pracovní smlouvy, nemůže se zaměstnavatel tázat ani na zájmy a koníčky či na to, zda je uchazeč kuřák nebo nekuřák," upřesňuje Bořivoj Šubrt. V seznamu zakázaných otázek však pro některé situace existují výjimky. Pokud je v zákoně přímo stanoveno, že danou práci nesmí vykonávat těhotné ženy, můžou zaměstnavatelé požadovat údaj o těhotenství. To platí i při přijímání lidí na některé vedoucí funkce, kde se vyžaduje doložení trestněprávní bezúhonnosti výpisem z trestního rejstříku. Vztahuje se to ale jen k některým trestným činům, například majetkovým nebo násilným. Na zakázaná témata se však zaměstnavatel u pohovoru nesmí ptát ani nepřímo. Podle personalistky Jany Kastnerové jsou to například dotazy typu "Jaké jsou vaše životní hodnoty"? či "Jste typem ženy, která chce své děti vychovávat co nejdéle sama, nebo je pro vás důležité zůstat v kontaktu se svou profesí?". První z nich se může snažit zjistit náboženské vyznání či filozofické přesvědčení. Druhá vlastně zjišťuje, zda má uchazečka děti, případně kolik. Pokud ten, kdo vede pohovor, položí některou z těchto otázek zájemci o práci, měl by respektovat, že uchazeč odmítne odpovědět. To by ho ale nemělo znevýhodňovat.
Pracovník, který se cítí požadováním nějakého údaje poškozen, může chtít, aby firma prokázala potřebnost této informace. Zaměstnavatel takové žádosti musí vyhovět. Uchazeč se navíc může obrátit se stížností na Úřad pro ochranu osobních údajů. Pokud kontrolou zjistí porušení zákona, má právo firmě udělit pokutu až do výše 10 milionů korun. "Zaměstnavatelé by neměli zapomínat, že při pohovorech si také kandidát vybírá svého zaměstnavatele," radí Jana Kastnerová. Porušování zákazu diskriminace prověřuje na podnět i úřad práce. Může podniku vyměřit pokutu do jednoho milionu korun.
