Na večeři přijde Rom
30.6.2007 (Lidové noviny)
Podle amerického sociologa Jeffreye Alexandera musí menšina, která usiluje o integraci do společnosti, mobilizovat solidaritu většiny. To se českým Romům vůbec nedaří. Americký film z konce 60. let Hádej, kdo přijde na večeři vypráví o úskalích jednoho seznámení. Dcera vzdělaných a liberálně smýšlejících rodičů, příslušníků lepší střední třídy, se vrací z college představit snoubence, budoucího lékaře. Rodinná idylka má pouze jednu vadu na kráse - mladík je černý. Liberalismus rodičů, kteří mají na vlastní kůži okusit rozdíl mezi hlásáním a praktikováním rasové rovnosti, je tak podroben zkoušce. Řečeno jazykem sociologů, řešili dilema: Mají mezi sebe, tedy mezi bílou, privilegovanou většinu, přijmout příslušníka stigmatizované menšiny? A pokud ano, tedy jak? V 60. letech byly podobné otázky zodpovězeny ještě ve prospěch většiny, v 80. letech pomohly založit menšinová hnutí s požadavky na zrovnoprávnění různých odlišností. Kritériem pro definování nějaké skupiny jako většinové dnes není její početní převaha, ale zejména to, zda má ve společnosti dominantní postavení a snazší přístup ke kulturnímu, ekonomickému nebo sociálnímu kapitálu. V menšinovém postavení se tak ocitají například ženy, přestože početně mohou patřit k většině. Menšinový trend mění chápání demokracie z kulturně homogenní na pluralitní, v níž se klade důraz na respektování práv menšin, na rozdíl od dřívějšího uplatňování vůle většiny. V knize The Civil Sphere si americký sociolog Jeffrey Alexander všímá, jak se v západních demokraciích posiluje požadavek na spravedlivé, rovnocenné občanské vztahy. Podle Alexandera občanská spravedlnost již není otázkou volby nebo benevolence většiny, tedy kolik z ní „udělí“ ostatním skupinám, ale nutností, protože v demokratické společnosti není občanská nerovnost dlouhodobě udržitelná. Alexander sleduje tento vývoj na příkladu tří skupin, jejichž začleňování do většinové společnosti v minulém století utvářelo americkou demokracii: emancipace černochů, integrace Židů a zrovnoprávnění žen. Ze studie vyplývá, že úspěch jejich integrace závisel na tom, jak tyto menšiny dokázaly mobilizovat solidaritu většiny, ať již šlo o solidaritu bílých Američanů s požadavkem Afroameričanů na zrušení segregace, nežidovské většiny s americkými Židy, nebo o solidaritu mužů s emancipačními požadavky žen. Důležitá byla i jasná představa všech hnutí o tom, jakou rovnost požadují a proč. Například síla vize černošského hnutí a Martina Luthera Kinga byla v tom, že Američany spojila bez ohledu na rasu a dala jim představu o občanské komunitě, která bude solidární a spravedlivá pro všechny. Kingova vize zdaleka nebyla naplněna, jak ukazují studie rasy, podle nichž americký hlavní proud i nadále snáze akceptuje kteroukoliv jinou menšinu než Afroameričany. Přesto v USA otevřela cestu k multikulturní integraci menšin. Co je integrace a v čem je pro ni multikulturalismus přínosem? Jde vlastně o ochotu většinové společnosti rozšířit své jádro o ty, kdo k němu chtějí patřit, a podělit se s nimi o výhody svého postavení. Od menšiny za to očekává přijetí svých hodnot. Z pohledu občanské spravedlnosti je tento „přirozený“ nárok většiny problematický, protože skupinu, která je ve znevýhodněném postavení, nutí rozhodovat se mezi vlastní a cizí identitou. Předností multikulturalismu je, že ruší nutnost takového rozhodování, protože v něm lze odmítnout kteroukoliv z hodnot, aniž bychom degradovali její nositele. Alexander demonstruje přednosti multikulturalismu na integraci Židů, kteří před nástupem nacismu zakoušeli v USA podobný antisemitismus jako v Evropě. Reakcí byla silná židovská autocenzura v kultuře, v médiích a ve veřejné sféře, kde si Židé nemohli dovolit žádné záporné vlastnosti. Tento obraz se radikálně změnil koncem 60. let s příchodem knihy Philipa Rotha Portnoyův komplex, v níž hlavní postava přímo přetéká všemi možnými lidskými nedostatky a naplňuje antisemitské stereotypy. Skutečnost, že si židovský autor mohl dovolit natolik otevřenou výpověď o stigmatech vlastní skupiny, byla podle Alexandera výrazem jeho důvěry ve většinovou společnost. Filozofka Hannah Arendtová na základě vlastní emigrantské zkušenosti prohlásila, že je-li dobré být akceptován, je ještě lepší být vítán, protože vstřícnost si nemůžeme získat ani zasloužit. Její výrok předjímal trend v angloamerických společnostech, které z odlišnosti učinily kulturní kapitál - je prostě dobré být odjinud, je zajímavé mluvit s přízvukem, je krásné být černý. Nebýt znevýhodněn je v otevřené společnosti základním právem jednotlivce a skupiny, které je však velmi obtížné získat. Ti, kterých se týká, často vlastní znevýhodnění nedokážou nahlédnout nebo vysvětlit a ti, kteří z něj profitují, je popírají. Alexanderova kniha pojednává především o výkladu a praktikování spravedlnosti v demokratických společnostech, a tak inspiruje k analogiím. Představu o českém pojetí občanské spravedlnosti lze získat například z diskusí o postavení žen a Romů. První je pozoruhodná tím, že v ní ženy samy odmítají nápravná opatření (například kvóty), kterými by zmírnily vlastní znevýhodněné postavení, přestože by nápravu uvítaly. Odmítají označit se za menšinu, přestože ve skutečnosti jako menšina fungují, protože jsou ve veřejné sféře téměř vyloučeny z rozhodovacích postů. To vyvolává otázku, jak česká společnost vnímá menšinový status. Je vůči němu neutrální, solidární, nebo jej bere spíše jako stigma méněcennosti či neschopnosti? Veřejná diskuse o Romech pořádaná pod záštitou MFDnes ukázala na deficit solidarity, který je problémem každé otevřené společnosti. Rozdíl je v tom, jak se jej ta která společnost rozhodne řešit. Úvodní otázka, zda se Češi cítí být diskriminováni Romy, je výmluvná. Jednak předem polarizovala debatu tím, že zdůraznila odlišnost obou skupin, a ne to, co mají společné (region, historii, kulturu), jednak v sobě již zahrnovala odpověď, která skutečnost více zkreslila než přiblížila. Romové sice mohou většinovou společnost obtěžovat, avšak ne diskriminovat. K tomu nedisponují žádnou institucionální mocí - nepřijímají příslušníky většiny ke studiu nebo do zaměstnání, nerozhodují o nich v parlamentu. Na rozdíl od jiných menšin nemají Romové vlastní ekonomickou, politickou nebo intelektuální elitu, která by jejich emancipační požadavky formulovala a prosazovala. Čekat na takové požadavky a předstírat, že výchozí pozice jsou pro Romy i Neromy víceméně stejné, znamená strategicky těžit ze stávající skupinové nerovnosti. Naopak přiznat vlastní zvýhodnění by znamenalo učinit vůči Romům vůbec první solidární gesto.Alexanderova studie ukazuje otevřenou společnost jako notoricky rozporuplnou, protože v ní na sebe neustále narážejí různé skupinové zájmy a snahy o jejich prosazení. Tento dialog je riskantní a nepředvídatelný, může vést k lepšímu porozumění kulturním odlišnostem nebo k jejich polarizaci, přesto je ale nevyhnutelný. Je snadné tuto různorodost odmítnout s tím, že ve společnosti ohrožuje již zaběhaný řád. Ale je mnohem lepší ji ocenit, protože nás odvrací od stagnace.
Americká laboratoř
30.6. 2007 (Lidové noviny)
Stojí za to sledovat, jak v USA řeší různé formy segregace
Americký nejvyšší soud se obloukem vrátil k rozhodnutí, kterým v roce 1954 začalo hnutí za rovnost občanských práv černochů. V případě známém jako Brown tehdy rozhodl, že rasová segregace škol je v rozporu s ústavou. Včera rozhodl, že neústavní je jakékoli rozlišování žáků podle rasy. Boj za občanská práva se od ostatních revolučních hnutí té doby lišil hlavně tím, že neusiloval o revoluci, ale naopak se dovolával základních amerických ideálů. Na to jsou Američané dodnes hrdí; zároveň pociťují pokoru nad tím, jak dlouho naplnění těchto ideálů trvalo. Rozsudky z oblasti občanských práv, které následovaly, ovšem také ukazují meze sociálního inženýrství. Od odstranění diskriminace se důraz přesunul k dosahování rasové různorodosti za každou cenu. Dcera Olivera Browna, který dal slavnému případu jméno, nesměla chodit do nejbližší školy, musela jezdit přes celé město autobusem do černošské. O dvacet let později museli někteří žáci podstupovat totéž, tentokrát ve jménu „rasové diverzity“. Američané totiž často žijí segregovaně i dnes. Což je ovšem problém, který školy nevyřeší. Školské úřady se teď přestanou zabývat barvou kůže a mnohé budou usilovat o to, aby žactvo bylo různorodé sociálně. Existují pro to některé dobré důvody, problém je, jak toho dosáhnout. Tuto laboratoř stojí za to sledovat, neboť bytová segregace se prosazuje už i u nás.
Bílí jsou diskriminováni, rozhodl Nejvyšší soud USA
30.6.2007 (idnes.cz)
Rozsudek je výsledkem převahy konzervativců u Nejvyššího soudu a stal se podle očekávání předmětem ostré kritiky demokratických kandidátů na prezidenta. Americký Nejvyšší soud vynesl tento týden přelomový verdikt. Pokud se podle něj následkem snahy o vytvoření rasově smíšené školní třídy bílé děti nedostanou na školu, je to diskriminace. Podle médií by mohlo jít o precedens, jenž může zvrátit desítky let trvající proces desegregace škol. Shodují se na tom místní média, ačkoli soudci v této kauze posuzovali pouze dva konkrétní případy z Kentucky a Washingtonu. Rozsudek je výsledkem převahy konzervativců u Nejvyššího soudu a stal se podle očekávání předmětem ostré kritiky demokratických kandidátů na prezidenta, mezi nimiž je i černý Barack Obama a Hispánec Bill Richardson. Podle Hillary Clintonové soudci "obrátili tok dějin nazpět". Černí voliči tvoří významnou voličskou skupinu demokratických kandidátů. Míchání školních tříd na rasovém základě je dědictvím procesu "desegregace" ve školách, odstartovaném v 50. letech, kdy několik černošských rodin uspělo v boji za to, aby jejich děti směly vstoupit na školu nejblíže bydlišti (do té doby vyhrazené bílým dětem). Nejvyšší soud nyní odůvodnil rozsudek stejným argumentem, což jeho liberální křídlo označilo za "krutou ironii".
Listina práv pro Poláky neplatí, mají výjimku
27.6.2007 (ihned.cz)
Tvrdé vyjednávání na summitu Evropské unie koncem minulého týdne přineslo Polákům vítězství, jímž se dosud příliš nechlubili. Zajistili si totiž výjimku z Listiny základních práv, která jim umožňuje prosazovat například zákony proti homosexuálům. Žádost o výjimku vytáhl podle diplomatů polský prezident Lech Kaczyński v sobotu nad ránem. Vyčerpaní státníci - včetně české reprezentace - na ni prý kývli, aby neohrozili souhlas Polska s nejspornějším bodem summitu - reformou hlasovacího systému při rozhodování členských zemí. V dokumentu, na jehož základě vznikne do konce roku nová unijní smlouva, se tak objevila nová poznámka pod čarou, která platí speciálně pro Polsko: "Listina se nijak nedotýká práva členských států přijímat právní předpisy v oblasti veřejné morálky, rodinného práva, jakož i ochrany lidské důstojnosti a dodržování fyzické a mravní integrity člověka." Polsko svou žádost veřejně nijak neodůvodnilo a neuvedlo ani, co chce před vlivem listiny chránit. Neoficiálně se však netají tím, že jde právě o homosexuály. "Jsme konzervativní zemí. V žádném případě se nechceme nechat ovlivňovat liberálními evropskými názory a právem," říká nejmenovaný polský diplomat. Kromě Polska si vymohly výjimky ještě Británie a Irsko. Británie se obávala, že by právní závaznost Listiny mohla kolidovat s jejím precedenčním právem. Proto text mandátu, na kterém se dohodl summit v Bruselu, obsahuje klauzuli, že listina nerozšiřuje oblast pravomocí EU. A podle listu Irish Times si právo připojit se k britské výjimce vyhradila také irská vláda. Česko bylo původně proti tomu, aby nějaký stát dostal z nové unijní smlouvy jakékoli výjimky. Dokonce hrozilo, že kvůli tomu bude novou dohodu torpédovat. Když výjimky, tak pro všechny, říkala česká vláda. Na summitu však Češi s výjimkami pro Brity souhlasili. "Nebereme to jako ústupek politický, jako spíše možnost vyjádřit respekt ke specifickému systému anglosaského precedenčního práva," řekl Mirek Topolánek. Vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra včera HN řekl, že Češi v sobotních ranních hodinách nechtěli blokovat kompromis. Podle něj bude ještě šance o výjimkách pro Brity, Iry a Poláky jednat. "Pokud usoudíme, že je to třeba, otevřeme toto téma během mezivládní konference. Bude na to ještě dost prostoru," tvrdí vicepremiér. Polská vláda se v poslední době několikrát pokusila omezit práva homosexuálů. Navrhla například zákon, který měl zakázat práci homosexuálním učitelům. A prezident Lech Kaczyński, ještě ve své předešlé funkci primátora Varšavy, zakázal gayům a lesbičkám veřejná shromáždění. Listina základních práv měla jasněji stanovit lidská a sociální práva Evropanů. Stanovuje například právo na život, na stávku, odpočinek při práci i placenou mateřskou dovolenou. A výslovně se v ní říká, že "diskriminace na základě sexuální orientace je zakázána". Listina byla původně součástí zkrachovalé euroústavy a měla být právně závazná pro všechny členy EU. Během debat o tom, co euroústavu nahradí, ale řada zemí vystoupila proti ní. Nakonec bude Listina jen přílohou nové smlouvy Evropské unie. Přímo v textu ale na ni bude odkaz s douškou, že je právně závazná.
Romský mentor bez peněz
27.6.2007 (Lidové noviny)
Evropské peníze pro Česko nabírají zpoždění. Řadě sociálních projektů hrozí zánik.
PRAHA Projekt Romský mentor pomáhá integrovat problémové Romy do společnosti a ušetří státu ročně miliony korun. Přesto mu hrozí zánik. Důvodem je skluz jednání mezi Prahou a Bruselem o penězích, které mají přitéci z evropských strukturálních fondů do Česka. Stejné problémy hrozí řadě dalších projektů. „Hrozí ukončení projektu, který je nadprůměrně úspěšný. Česko se stále neumí postarat o dobré věci,“ řekla LN Dagmar Doubravová, šéfka Sdružení pro probaci a mediaci v justici, které projekt zajišťuje. Většinu financí čerpá projekt z Evropského sociálního fondu, ale peníze utratí do konce srpna. Získat další půjde nejspíš až příští rok. Podle mluvčího ministerstva práce Jiřího Sezemského bude totiž možné o další peníze žádat až na konci letošního roku. Problémy s čerpáním evropských financí bude nyní řešit za peníze daňových poplatníků stát. Sdružení pro probaci a mediaci v justici proto nedávno dostalo od vlády peníze, které zajistí chod projektu zhruba do října či listopadu. Co bude pak, ovšem nikdo netuší. A jak projekt funguje? Zaměřuje se hlavně na Romy. A to na takové, kteří za nějaký drobný delikt dostali alternativní trest, třeba obecně prospěšné práce, nejsou schopni podmínky stanovené soudem plnit a hrozí jim akutně vězení. Tehdy nastupuje mentor, speciálně vyškolený Rom, který pomáhá při styku s úřady a přiměje odsouzeného, aby si soudem nařízené povinnosti splnil a vyhnul se vězení. „Zajdu za ním a problém probereme. Vysvětlím mu, o co jde a jaký dopad bude mít jeho rozhodnutí na něj a na jeho rodinu,“ řekla LN mentorka Denisa BerouskováPechová z Kolína. Klientovi pomáhá ve styku s úřady, kontroluje, zda dochází na smluvené schůzky, nebo mu hledá místo, kde si může trest odpracovat. Zatím měla 12 klientů, osm z nich před vězením zachránila. Průměrně mají mentoři úspěšnost přes 50 procent. „Romové komunikují s někým, kdo je dokonale zná. Třeba my jsme pro ně úřad a oni se nás bojí. Takzvaný mentoring patří celosvětově mezi nejúspěšnější projekty,“ potvrzuje Pavel Štern ze státní Probační a mediační služby, která na programu spolupracuje. Dnes má Česko 45 mentorů, kteří se starají o 297 klientů. Roční rozpočet projektu je přes milion korun. Ročně uchrání od vězení přes 150 lidí. Průměrný vězeň přitom stojí stát 872 korun denně, 150 lidí zavřených na pouhý měsíc pak skoro čtyři miliony. Jeden vězeň stojí 872 korun denně, 150 lidí zavřených na měsíc skoro čtyři miliony.
26.06.2007 Vyšla nová publikace o integraci
Generální ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost v rámci Evropské komise vydalo koncem května 2007 již druhé vydání "Příručky o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe".
Publikace vznikla na základě výstupů z řady seminářů organizovaných ministry zodpovědnými za otázky integrace v pěti různých členských státech EU. Jedná se o schůzky z Tallinnu (květen 2005), Říma (červenec 2005), Dublinu (říjen 2005), Berlína (prosinec 2005) a Madridu (duben 2006). Účastníci seminářů pocházeli ze všech 27 zemí EU, stejně jako z Norska a Švýcarska.
Publikaci ke stažení naleznete na adrese:
http://www.migpolgroup.com/multiattachments/3743/DocumentName/handbook_2007_cs.pdf
Romští dobrovolníci přispívají k lepšímu výkonu alternativních trestů
25.6.2007 (justice.cz)
Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím Probační a mediační služby (PMS) a ve spolupráci s občanským Sdružením pro probaci a mediaci v justici (SPJ) podporuje projekt „romských mentorů v trestní justici“. Tento projekt řeší situaci příslušníků romské menšiny, kterým byl uložen některý z alternativních trestů. Probační a mediační služba spolupracuje s romskými mentory v těch případech, ve kterých například nejsou plněny podmínky stanoveného alternativního trestu a hrozí, že uložená sankce se změní na trest odnětí svobody. „Služba romského mentora je důležitou součástí výkonu alternativního trestu, která pozitivně ovlivňuje jeho průběh. Mentory se proto stávají vyškolení dobrovolníci z řad romské menšiny, kteří mají blíž k příslušníkům vlastní komunity a jsou schopni, jak ukazují zkušenosti z praxe, efektivně pracovat a řešit problémové situace spojené s neplněním podmínek alternativního trestu,“ říká ředitel Probační a mediační služby Pavel Štern. Ministerstvo spravedlnosti tento systém mentoringu vítá právě pro jeho pozitivní dopad na výkon alternativních trestů mezi příslušníky romské komunity. Přeměna alternativních trestů na trest odnětí svobody podle ministerstva příliš zatěžuje nejen justiční systém, ale v neposlední řadě i státní rozpočet. Výdaje na jednoho vězně jsou totiž mnohem vyšší než výdaje v rámci dohledu nad výkonem alternativních trestů. Využití služby romských mentorů je možné pro širokou škálu alternativních trestů a opatření nejen u dospělých pachatelů, ale i v rámci výkonu výchovných nebo trestních opatření u trestné činnosti mládeže. Činnost mentorů se zaměřuje i na situace spojené s rizikem sociálního vyloučení například u dlouhodobě nezaměstnaných nebo se může jednat o situace, kdy se klient pohybuje ve vysoce rizikovém prostředí, kterým je například v pouličním gangu apod.Mentorské projekty jsou v Evropě a ve světě velmi využívány navíc jsou považovány za velmi účinné z hlediska řešení kriminality jak u dospělých, tak i mladistvých. Projekt „mentor“ byl financován z fondů EU a jeho pilotní část byla realizován již v roce 2004, od září roku 2005 pak probíhali informační semináře k projektu, výcvik lektorů pro jednotlivé vzdělávací kurzy a posléze samotný rekvalifikační kurz Mentor. Po ukončení rekvalifikačních kurzů byli vyškolení mentoři „přiděleni“ k příslušným střediskům PMS a zahájili svoji spolupráci se službou. Do konce března 2007 pracovalo po celé ČR 47 mentorů s celkem 297 klienty. Ač je tato práce mentorů odměňována jen symbolicky, je o ni mezi příslušníky romské komunity velký zájem, i vzhledem k tomu, že je tato činnost považována za velice prestižní. Projekt romských mentorů se pomalu chýlí ke konci, proto ministerstvo spravedlnosti doufá, že i do budoucna se podaří nalézt dostatek finančních zdrojů na jeho zdárné pokračování. Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Probační a mediační služba funguje od roku 2001. Sdružení pro probaci a mediaci v justici je občanské sdružení založené v roce 1994, jehož posláním je podporovat konstruktivní řešení konfliktů v komunitě jako nástroj pro předcházení a řešení trestné činnosti.
Bezradnost kolem romských ghett trvá
25. 6. 2007 (hn.idned.cz)
Je to osm let, co Česká televize zorganizovala v Ústí nad Labem veřejnou debatu o problému romských ghett. Včera přijel televizní štáb do města znovu. Otázky zůstaly stejné, ubylo jen emocí.
Diskuse na podzim roku 1998 byla ostře sledovaná: úřady tehdy stavěly plot v Matiční ulici, mluvilo se o otevřeném rasismu a v zákulisí asistovala policie. Posměch, ovace, nesouhlasné bučení, to vše tehdy rámovalo televizní debatu. Včerejší diskuse v Činoherním studiu v Ústí nad Labem byla o poznání komornější. Hlasitější potlesk zazněl snad jen jednou, to když vicepremiér Jiří Čunek kritizoval současný systém rozdělování sociální dávek. "Pomoc je směrována někomu, koho přemlouváme, aby vstal z postele a šel něco dělat," prohlásil na úvod šéf lidovců a svůj "postelový" bonmot ještě několikrát zopakoval. Hned od počátku bylo zřejmé, že mu diváci v sále fandí. Čunkovo řešení, při němž ještě coby starosta Vsetína přestěhoval romské rodiny z pavlačového domu v centru do plechových unimobuněk za městem, mu přineslo body ostatně už při podzimních senátních volbách.
I před lety sedělo v publiku více příznivců ostrého kurzu, početný byl tehdy ovšem i tábor oponentů. Včera jich v sále sedělo minimum. "Já mám stejná práva a stejné povinnosti jako každý občan. Mám povinnost platit nájem, povinnost chodit do práce. Jak je možné, že mezi námi existují spoluobčané - já nebudu říkat, že jsou to Romové, kteří toto plnit nemusí?" Ta slova pronesl před osmi lety jeden z diskutujících. Klidně by mohla zaznít i včera. O "právech a povinnostech Romů" mluvil včera jak vicepremiér Čunek, tak třeba ústecký hejtman Jiří Šulc (ODS). A tak to bylo se vším. Znovu se diskutovalo o tom, zda Romové pracovat nechtějí, nebo nemůžou, znovu se hledaly příčiny faktu, že většina romských dětí začíná a končí vzdělání ve zvláštních školách, znovu se mluvilo o státních koncepcích. "Rok a půl se projevují na straně státu seriózní snahy tyto problémy řešit," uklidňoval před osmi lety v Ústí zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl. Včera se ale Čunek s ministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou (SZ) shodli, že dosavadní vládní koncepce byly přinejmenším "bezzubé". Jistý posun ale nelze nevidět. "Dostali jsme bohužel nálepku díky jednomu detailu, který byl nafouknutý do obrovské bubliny," stěžoval si před osmi lety primátor Ústí nad Labem Ladislav Hruška. Měl na mysli stavbu nechvalně známé zdi v Matiční ulici.
Při včerejší debatě si už potíže sociálně vyloučených nikdo zlehčovat nedovolil. Diskutující věděli taky proč. Podle aktuální odborné analýzy totiž v Česku existuje přes tři stovky chudinských čtvrtí, v nichž žije na osmdesát tisíc Romů. Většina dospělých v těchto ghettech nemá práci a celé rodiny jsou totálně závislé na sociálních dávkách. A ještě v jednom měla včerejší debata vůči situaci před osmi lety navrch: diváci se dozvěděli, že stát získá na pomoc sociálně vyloučeným lidem v příštích sedmi letech 13 miliard korun z evropských fondů a že prvního ledna příštího roku začne pracovat Vládní agentura pro řešení romských otázek. Jakou koncepcí se bude řídit, to už se ovšem už televizní divák nedozvěděl.
Agentura pro Romy vznikne v lednu, ohlásila Stehlíková
24.6.2007 (idnes.cz)
Vládní agentura pro řešení romských otázek by měla vzniknout příští rok v lednu. V diskusním pořadu České televizi to řekla ministryně pro národnostní menšiny Džamila Stehlíková. Vicepremiér Jiří Čunek ale chce nejdříve vypracovat koncepci, kdy tak hodlá učinit, ale neupřesnil. Oba členové vlády Mirka Topolánka se sešli v pořadu Otázky Václava Moravce na téma integrace Romů do společnosti. I když dalšími hosty byli i zástupci romských iniciativ či odborníci z nevládních organizací, konkrétní řešení nenabídli. Nedokázali se ale ani shodnout na fungování vládní agentury, která by měla vzniknout k 1. lednu 2008 a která by měla být součástí Rady vlády pro záležitosti romské komunity a bude pomáhat státním orgánům i nevládním institucím koncepčně řešit romské problémy. "Způsob fungování agentury musí nejprve projednat jednotlivá ministerstva, jichž se bude její činnost dotýkat," uvedla Stehlíková. Zároveň podotkla, že vznik agentury musí předcházet legislativní změny převážně v sociálním zákoně.
S tím ale nesouhlasí místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek. V debatě na ČT namítl, že ještě před založením agentury je potřeba přijmout novou koncepci pro romské otázky, protože všechny dosavadní přijaté koncepce jsou podle něj "hloupé". Na otázku, kdy chce novou koncepci předložit a zda chce ji stihnout dodělat přes prázdniny, Čunek odpověděl vyhýbavě a k žádnému termínu se nechtěl zavázat. Stehlíková však již s žádnou novou koncepcí nepočítá a zdůrazňuje potřebu legislativních změn. Když moderátor Václav Moravec oba ministry upozornil na rozpor v jejich postupu, tak Stehlíková podotkla, že právě proto má vzniknout nejdříve agentura a teprve potom se dá přijmout nějaká koncepce. "V současné době nelze přerušit kontinuitu a zahodit dosavadní práci vlády. Zákony jsou nedostatečné a připravit agenturu," uvedla Stehlíková. Podle sociologického průzkumu, který si ČT nechala vypracovat na vzorku 700 lidí, je o nutnosti rychlého řešení romské otázky přesvědčeno 80 procent Čechů.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci Havelka a další versus Česká republika
Dne 21. června 2007 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek ve věci Havelka a další proti České republice. Stěžovatelé, tedy otec a jeho tři nezletilé děti, namítali, že bylo v jejich případě porušeno právo na respektování rodinného života podle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k nedostatečné péči v důsledku absence trvalého příjmu a vzhledem k hrozbě ztráty bytu a vystěhování byly všechny děti svěřeny do ústavní péče. Stalo se tak na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a poté Městského soudu v Praze. Evropský soud dospěl k závěru, že právo na respektování rodinného života v tomto případě porušeno bylo. V důvodnění svého rozsudku Soud mimo jiné konstatoval, že článek 8 Úmluvy ukládá národním orgánům, kromě povinnosti nezasahovat do rodinného života, též určité pozitivní závazky směřující k vytvoření podmínek, jež jednotlivcům umožní právo na rodinný život reálně požívat. Podle Evropského soudu nebyly tyto pozitivní závazky ze strany vnitrostátních orgánů splněny. Soud též poukázal na to, že stěžovatelům nebylo nabídnuto žádné náhradní ubytování, a uvedl také, že nebyly zváženy ostatní, méně omezující alternativy předvídané zákonem o rodině, jmenovitě náhradní rodinná péče nebo rodinná péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Soud dále konstatoval, že ačkoli se otci dětí ze strany příslušného městského úřadu dostávalo po řadu let finanční výpomoci ve formě sociálních dávek, měl mu úřad poskytnout též další pomoc směřující k překonání jeho tíživé situace. Stěžovatelé požadovali částku 10 000 eur pro každého za utrpění morální újmy a dále 3 000 eur jako náhradu nákladů řízení. Evropský soud přiznal stěžovatelům na poli morální újmy úhrnnou částku ve výši 10 000 eur a jako náhradu nákladů částku 2 000 eur (celkem tedy přibližně 344 000 Kč).
Žena vyhrála soud kvůli výpovědi pro nadbytečnost
21.6.2007 (idnes.cz)
Okresní soud v Olomouci zrušil dva roky starou výpověď Márii Dvořákové z Českého statistického úřadu. Z olomoucké pobočky úřadu dostala výpověď pro údajnou nadbytečnost. To ale žena odmítá.
Olomoucká pobočka statistiky měla podle soudu pro Dvořákovou jinou práci, ale nenabídla ji. Vedení úřadu nadále pochybení odmítá a zvažuje odvolání. "Mám radost, že pravda vyšla najevo. Ukázalo se to, co jsem tvrdila od počátku. Zaměstnavatel proti mně postupoval naprosto šikanózním způsobem, hledal všechny kličky, aby se mě zbavil," řekla Mária Dvořáková. Zástupci Českého statistického úřadu stále trvají na svém. Rozsudek příliš komentovat nechtěli. "Postupovali jsme podle zákoníku práce. Počkáme si, až rozsudek dostaneme písemně, potom si ho prostudujeme a zvážíme další kroky. Předpokládám, že budeme podávat odvolání," uvedla ředitelka odboru personalistiky a mezd statistického úřadu Marcela Provazníková. Mária Dvořáková, která několik let vedla oddělení informačních služeb a za olomouckou statistiku jednala s médii, dostala výpověď v září 2005, jen několik měsíců poté, co na úřad podala jinou žalobu kvůli diskriminaci. Tvrdí, že měla s vedením problémy, protože odmítala publikovat chybná data, která zpracovával jeden z jejích podřízených, spolužák nynější ředitelky a jejího pražského nadřízeného. Statistika se u soudu hájila tím, že propouštění se před dvěma lety týkalo všech poboček v zemi a bylo dlouhodobě plánované. Úřad k tomu podle jeho právního zástupce Tomáše Dobřichovského nutilo rozhodnutí vlády o snižování počtu zaměstnanců ve státní správě. To, že v Olomouci padla volba jen na Márii Dvořákovou, souviselo podle něj s nedostatek jejích schopností ke kolektivní práci. Soud dal nakonec za pravdu Dvořákové. Zjistil totiž, že během její výpovědní doby se v olomouckém úřadě uvolnilo místo asistentky ředitelky. Vedení ho nenabídlo Márii Dvořákové, ale pracovní poměr znovu uzavřel s bývalou asistentkou. "To, že během výpovědní doby se uvolní pracovní místo asistentky ředitelky, bylo známo už v době podání výpovědi. Zaměstnavatel důsledně nesplnil nabídkovou povinnost," přečetla v odůvodnění rozsudku soudkyně Jaroslava Jechová.
Rada Evropy vyčítá Polsku diskriminaci a policejní brutalitu
21.6.2007 (iHNed.cz)
Přeplněná vězení, beztrestné policejní násilí, diskriminace homosexuálů, odepírání přístupu k interrupcím a špatný lustrační zákon jsou hlavní nedostatky, které nalezl komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomase Hammarberga v Polsku. Seznam výhrad, který sestavil po svém loňském pobytu v Polsku, nyní Hammarberg předložil ministrům v Radě Evropy. Komisař Varšavě navrhuje vznik nezávislé instituce, která by vyšetřovala stížnosti na brutalitu policie. Z oficiálních dokumentů vyplývá, že od ledna 2003 do září 2006 podali lidé přes 3000 udání na policisty. Obviněn nebyl nikdo. Problémem je podle Hammarberga i překročení kapacit věznic na 123 procent, stejně jako netolerance a diskriminace menšin, především homosexuálů. Doporučil proto vznik organizace, která by dohlížela nad tolerancí. Za netoleranci vůči homosexuálům kritizovala Polsko již několikrát Evropská komise a europoslanci. Komisař dále vyzval Polsko k zákazu rasistických a antisemitských publikací a programů.Chybou polské vlády je podle Hammarberga i přístup k interrupcím, který je ztěžován i v případech v souladu s přísným protipotratovým zákonem. Žádá po vládě, aby zajistila dostupnost legálního zákrok bez dodatečných problémů. Evropský soud ve Štrasburku v březnu rozhodl, že polská vláda musí zaplatit odškodné v přepočtu téměř 700.000 korun ženě, které polští lékaři odmítli provést potrat, i když jí hrozily zdravotní komplikace. Vláda se však proti rozsudku odvolala. Jak se Polsko s doporučeními vypořádá bude komisař zkoumat v roce 2012.
Kuchtová chce, aby děti ilegálů směly do školy
20.6.2007 (lidovky.cz)
Děti nelegálních přistěhovalců by brzy mohly mít, alespoň co se týká vzdělání, stejná práva jako potomci ostatních cizinců žijících v Česku. Děti legálních přistěhovalců mají ohledně školy stejná práva jako české děti. Potomky „ilegálů“ však školy oficiálně k výuce přijímat nesmějí, protože jim na to stát nedá žádné peníze. Ředitelé škol navíc musejí informovat policii v případě, že je osloví nelegální přistěhovalec s dítětem, které chce přihlásit do školy. Ministryně školství Dana Kuchtová (SZ) však tento týden ve vládě prosadila novelu školského zákona, která pravidla kolem vzdělávání malých nelegálních imigrantů mění. Tyto děti by nově mohly chodit do školy stejně jako všechny ostatní a ředitelům by navíc odpadla „udávací“ povinnost. „Jde nám o to, aby ty děti chodily do školy, aby se nějakým způsobem vzdělávaly, když už se na našem území pohybují. Nejde nám o restrikci, nejde o to, aby rodiče měli strach své děti do školy přihlásit,“ řekla České televizi ministryně Kuchtová. Langer chtěl zachovat udávání
Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) s tím zprvu nesouhlasil. Chtěl, aby ředitelé škol policii na nelegální přistěhovalce upozorňovali i nadále. Nakonec ale změnil názor. „Dospěli jsme ke kompromisu a věříme, že efektu docílíme důslednější kontrolou pobytu cizinců,“ řekla mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.
Základní školy se změnou souhlasí. „Jsem pro všemi deseti. Děti přece nemohou za to, že tady jejich rodiče jsou nelegálně. Měly by mít právo na vzdělání,“ říká ředitelka základní školy v Třinci Halina Franková. Se změnou souhlasí i Helena Fialová z vedení 26. základní školy v Plzni. „Je dobře, že se tato diskriminace odstraní,“ uvedla. Podle ní však mnoho škol děti nelegálních cizinců přijímalo už teď. „Nelegálních přistěhovalců zatím není tolik, takže to ty školy zatím dokážou finančně zvládnout,“ řekla Fialová. Zmíněnou novelu musí posoudit ještě obě komory parlamentu a prezident.
V Náchodě demonstrovali Romové za odvolání terénních pracovníků
20.6.2007 (iHNed)
Na třicet Romů ve středu v Náchodě demonstrovalo za odvolání dvou terénních pracovníků města, kteří se zabývají romskou problematikou. Náchodského starostu a tajemníka upozornili na údajný nezájem pracovníků o problémy Romů a nehospodárné nakládání s grantovými penězi od kraje. Město terénním pracovníkům výpověď dávat nehodlá. Již dříve Romové za odvolání pracovníků sepsali petici, pod kterou se podepsalo přes 200 lidí. Dnešní malou účast na demonstraci iniciátor petice Zoltán Kuru zdůvodnil tím, že jeden z terénních pracovníků mezi Romy údajně šířil informaci, že demonstranty přijdou zbít skini. Asi půlhodinová demonstrace, na níž dohlíželi tři městští strážníci, se obešla bez incidentů.
19.06.2007 Otevřeme vám pracovní trh, naznačili poprvé Němci
Německo možná otevře svůj pracovní trh pro Čechy. Vůbec poprvé to počátkem června v německém parlamentu připustila spolková vláda.
"V dohledné době bude nutné podniknout další otevření pracovního trhu," napsala berlínská velká koalice v písemné odpovědi na interpelaci poslance z FDP, z níž citoval deník Rheinische Post. Kabinet si prý uvědomuje zásadní demografické změny a stoupající nároky na příliv kvalifikovaných sil. Celá věc má ale háček. Pokud by k otevření trhu skutečně došlo, bude to nejdříve od roku 2010. Teprve v roce 2009 totiž Berlín rozhodne, zda výjimku prodlouží o další dva roky, nebo ji nechá padnout.
Ve hře je bodový systém
Dřívější liberalizace by ale podle všeho byla řízená. Němci by si tak vybírali, koho na svůj trh pustí a kdo bude naopak muset zůstat doma. Podobné "povolenky" praktikují například Nizozemci. Výběr by přitom zajistil bodový systém, a to "jako součást celkové koncepce". Žadatelé by tak dostávali body například za dosažené vzdělání nebo znalosti němčiny. I když je vládní koncept jen velmi vlažným příslibem volného pohybu na trhu práce, není bezvýznamný. "V parlamentu probíhá velmi živá debata a celkově je stále více lidí nakloněno myšlence nechat veškerá omezení padnout," řekl Aktuálně.cz zdroj z Berlína.
Také hospodářští experti se shodují, že restrikce jsou především politicky motivované.
Ze "starých" zemí mohou mimo jiné Češi dosud pracovat bez povolení v Británii, Irsku, Švédsku, Řecku, Finsku, Španělsku, Portugalsku, Itálii a Nizozemsku. Omezení v různé míře ještě platí v Německu, Rakousku, Francii, Lucembursku, Belgii a Dánsku.
http://aktualne.centrum.cz/eurorubrika/
18.06.2007 Humanitas Afrika oslavi 50. vyroci vyhlaseni nezavislosti
Ghany beneficni akci v prazskem klubu Manes
6.brezna 1957 ziskala Ghana nezavislost jako prvni zeme v subsaharske Africe. Ghana je zemi, ktera vznikla na pilirich svobody a spravedlnosti a ktera se pysni svou pohostinnosti i tim, ze podporuje uctu, toleranci adodrzovani lidskych prav. Rok 2007 je rokem oslav 50 let nezavislosti a vseho, co nezavislost symbolizuje. Ghanska vlada si proto pripomina toto zlate jubileum celorocnimi oslavami, ktere maji byt ,,jedinecnou prilezitosti k narodni sebereflexi a obnoveni zameru a ducha boje za nezavislost pred pul stoletim." Celorocni oslavy zacaly v lednu 2007 a konci v prosinci tohoto roku.
Mottem vyrocnich oslav v Praze je: Ghana slavi a Afrika slavi s ni. Proc Afrika slavi s ni? Vizi prvniho ghanskeho prezidenta Osagyefo Dr. Kwame Nkrumaha bylo, aby tato zeme stanula v cele celoafrickeho hnuti za nezavislost v duchu vzajemne solidarity. To, ze Ghana dosahla nezavislosti a nasledne mohla ideologicky podporovat boj za nezavislost v dalsich kolonizovanych zemich, urychlilo politicke osamostatneni zbytku africkeho kontinentu.
Kdyz Ghanan Kofi Annan opustil post generalniho tajemnika OSN v prosinci 2006, prijel do sve rodne zeme, aby pronesl zahajovaci rec v ramci oslav zlateho jubilea. Ve svem proslovu vzpominal na sve zacatky v pozici nejvyssiho urednika OSN.
"Jako Ghanan jsem pysny na to, ze 50 let pote, co moje zeme vedla vlnu boje za nezavislost, je Ghana v cele treti vlny rozvoje kontinentu. Nyni bychom meli stavet na pokroku, ktereho jsme dosud dosahli."
**********************************
Obcanske sdruzeni Humanitas Afrika je hrde na to, ze se muze prostrednictvim osvetovych programu v Ceske republice a vzdelavacich projektu v Africe pripojit k vyse zminenym snaham. V tomto duchu chceme usporadat v sobotu 30. cervna 2007 v prazskem klubu Manes beneficni akci GHANA SLAVI, AFRIKA SLAVI S NI
Více informací o programu a o celé akci naleznete na webových stránkách http://www.humanitasafrika.cz/
V ghettech žije až 80 tisíc lidí
18.6.2007 (iHNed.cz)
V Česku chybí dlouhodobé a ucelené koncepce, podle nichž by města a obce mohly řešit situaci a problémy takzvaných romských ghett. Vyplývá to ze zprávy o stavu romských komunit za loňský rok, s níž se seznámila vláda. Oznámila to ministryně školství Dana Kuchtová (SZ). Podle odborné analýzy existují v Česku přes tři stovky chudinských domů a čtvrtí, v nichž žijí převážně Romové. Může to být až 80.000 lidí. Většina dospělých v těchto oblastech je bez práce. Rodiny jsou závislé na sociálních dávkách. Děti často končívají ve speciálních školách, prakticky si tak uzavírají cestu k dalšímu vzdělání.
Podle Kuchtové zpráva za loňský rok ukázala, že "lokální, komplexní a dlouhodobé strategie" k řešení problému vyloučených romských komunit v ČR chybí. Materiály by měly vycházet z konkrétní situace, míní ministryně. Uvedla, že zpráva zmiňuje ale i mnoho opatření, která se při začleňování Romů do společnosti osvědčila. Jmenovala například asistenty pedagogů ve školách, přípravné třídy, terénní sociální pracovníky v obcích či romské poradce a koordinátory v úřadech. "Budu ze zprávy vycházet při plánování vzdělávacích programů," řekla Kuchtová. Dodala, že v oblasti vzdělávání připravuje "cílený, rozvojový program". Problematikou se zabývá ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková (SZ). Podle dřívějších vyjádření měla do pololetí předložit kabinetu návrh koncepce integrace Romů na příští roky. Dnešního jednání vlády se nezúčastnila, je v zahraničí.
17.06.2007 Itálie: Policie zadržela u italských a maltských břehů přes 350 běženců
Minulý týden italská pobřežní stráž v italských vodách u ostrova Lampedusa jižně od Sicílie zdržela 324 ilegálních migrantů z Afriky. Dalších 31 běženců zachránilo maltské vojenské plavidlo u břehů Malty, informovala agentura AFP. U Lampedusy šlo o zásahy proti dvěma plavidlům - v prvním případě se snažilo dostat na zchátralé dřevěné rybářské bárce do Itálie 279 Afričanů, ve druhém případě bylo do gumového nafukovacího člunu vměstnáno 45 lidí. Většinu cestujících museli po příjezdu na ostrov ošetřit lékaři kvůli dehydrataci a vyčerpání.
http://www.praguemonitor.com/
Soužití s Romy hodnotí lépe lidé z jejich sousedství
15.6.2007 (idnes.cz)
Zkušenost s bydlením vedle Romů má velký vliv na to, jak lidé vnímají soužití většinové populace s touto menšinou. Za dobré je považuje celých 40 procent těch, kteří mají Romy v sousedství. Obecně přitom takový názor zastává jen 16 procent dotázaných, zjistil průzkum CVVM. Důvody k optimismu ale nejsou. Negativní postoj totiž převažuje i u většiny lidí, kteří žijí poblíž Romů. Necelé tři pětiny z nich hodnotí vzájemné soužití jako špatné. Květnový výzkum CVVM, jehož se zúčastnilo 1132 lidí, přinesl ještě další zajímavé zjištění. Jako špatné hodnotí soužití Romů a většinové populace podstatně více Čechů, než tomu bylo loni. Oproti 69 procentům v roce 2006 se letos pro tento názor vyslovilo o deset procent lidí více. Diskriminace Romů, na níž často upozorňují nevládní organizace, se podle většiny respondentů týká zaměstnání. O horších podmínkách pro romskou populaci v této oblasti je přesvědčeno 62 procent lidí.
Osmačtyřicet procent dotázaných zase míní, že se Romové obtížněji uplatňují ve veřejném životě. Diskriminující podmínky jsou podle čtvrtiny respondentů nastaveny v oblasti získání kvalifikace a vzdělání.
V případě získání bydlení jsou však Češi rozděleni. Zatímco 28 procent z nich je přesvědčeno o horších podmínkách pro Romy, ještě více - 33 procent - si myslí pravý opak. Romové jsou na tom podle nich lépe než ostatní. Sociology také zajímalo, co by podle dotázaných přispělo ke zlepšení vzájemného soužití. Podle 22 procent dotázaných by ze strany většinové populace pomohla větší tolerance, snášenlivost a odstranění předsudků. Romové by se podle 21 procent dotázaných měli pro změnu snažit přizpůsobit se normám většiny. Osmnáct procent lidí jim radí slušné chování a 17 procent chození do práce.
Zelení: Nižší daně pro ženy a vyšší pro muže
14.6.2007 (lidovky.cz)
Tatínek zaplatí měsíčně na daních o dvacet korun více, maminka naopak o stovku méně a všichni, včetně dětí, budou spokojeni. Taková je podstata revolučního návrhu na odbourání platové diskriminace žen, se kterým v rozhovoru pro německý list „Bild am Sonntag“ přišla šéfka Zelených v Sasku a též členka spolkového sněmu strany Antje Hermenaueová. Návrh, který počítá s tím, že by se mužům procentuálně „nepatrně“ zvýšily daně, zatímco ženám by se naopak výrazně snížily, vyvolal v Německu překvapivě širokou diskusi. Přes rozdílné názory veřejnosti na zdanění obou pohlaví si autorka návrhu získala sympatie i mezi vysoce postavenými německými manažerkami. „Lepší pozitivní diskriminace než negativní. Když budou ženy platově lépe zabezpečeny, může to povzbudit mnohem více párů k tomu, aby měly děti,“ uvedla Hermenaueová. Toto tvrzení v „Bild am Sonntag“ mimo jiné podpořila i Brigitte Vöster-Alberová, ředitelka koncernu, zaměstnávajícího 1750 zaměstnanců. „Ženy vydělávají statisticky mnohem méně než muži. Model nižšího zdanění žen by tedy byl jen spravedlivý,“ uvedla VösterAlberová. Také další manažerky návrh přivítaly. „Je to jasný příspěvek k většímu zrovnoprávnění žen,“ řekla Gertruda Traudová, povoláním ředitelka banky. Otázkou zůstává, zda návrh není v rozporu s Listinou lidských práv a svobod. Ta totiž oběma pohlavím zaručuje stejná práva. „To ale neznamená, že musí být všechno stejné. Tedy rovnost v obou případech stejně rovná a nerovnost stejně nerovná,“ prohlásil podle Bild am Sonntag Christian Pestalozza, berlínský odborník na ústavní právo.
Ombudsman: Vsetín se stěhováním Romů chyboval
13. 6. 2007 (idnes.cz)
Radnice ve Vsetíně při loňském vystěhování romských rodin z centra města pochybila. K tomuto závěru dospěl ombudsman Otakar Motejl. Řekl to dnes na tiskové konferenci. V době stěhování vedl radnici tehdejší starosta a nynější vicepremiér a šéf KDU-ČSL Jiří Čunek.
Evropa kritizuje Česko, že "krade" děti
13. 6. 2007 (iHNed.cz)
Praxe českého státu při odebírání dětí z rodin se stala terčem kritiky Evropské komise i OECD. Obě instituce upozorňují na to, že česká "sociálka" odebírá děti bezkonkurenčně nejvíce z celé Evropy.
Například v českých kojeneckých ústavech končí z deseti tisíc dětí šedesát - naproti třeba jedenatřiceti "institucionalizovaným" dětem na Slovensku, devíti v Polsku nebo třem v Rakousku. OECD i Evropská unie nás za tato vysoká čísla kritizují už několik let, počty "zabavovaných" dětí ale stále rostou.
Přitom nejčastějším důvodem k odebrání dítěte v Česku nebývá týrání, ale majetkové poměry rodiny, které se dají snadno vyřešit. "Finanční či bytová situace nesmí být důvodem k odebrání dětí," píše se přitom ve zprávě OECD za minulý rok, která hodnotí situaci ohledně odebírání dětí v evropských zemích.
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas říká, že od svého nástupu do funkce loni v září intenzivně pracuje na změně systému. Chce ho nastavit tak, aby byla náhradní rodinná péče upřednostňována před péčí ústavní. "Jednou z podmínek pro výkon takové práce by mělo být akreditované vzdělání, nejlépe terciárního typu," říká ministr. V součinnosti s dalšími resorty by rád prosadil i větší informovanost soudců, zdravotníků a policie. "Je to práce na dlouho, ale současný stav je neúnosný," říká Nečas.
Podle letošní zprávy Ligy lidských práv každoročně zbytečně utratí stát zhruba 10 miliard korun za výchovu dětí v ústavní péči. Další studie, tentokrát z Univerzity v Birmighamu, která srovnávala evropské země, zase vyplývá, že od roku 2000 sice klesá počet dětí v ústavech, ale tento trend je způsoben klesající porodností, nikoli změnou myšlení sociálních pracovníků.
Kapacita poloprázdných dětských domovů, které začali masově budovat komunisté v 50. letech, zůstává skoro neměnná. Zpráva je dostupná na stránkách Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (www.vupsv.cz). Náklady na dítě v pěstounské péči jsou podle propočtů Ligy lidských práv čtyřikrát nižší (zhruba 60 tisíc korun ročně) než náklady na dítě v dětském domově, přesto děti stále ještě valnou většinou končí právě v ústavech.
Hlavní problém je ale v hlavách sociálních pracovníků a soudců: z celkového počtu odebraných dětí činí týrané a významně zanedbané děti 3 - 4 procenta. V ústavech končí převážně děti z rodin, které se dostaly do finanční tísně. Od dob minulých se ale mnohé změnilo: například ještě v 60. letech byl oficiálním důvodem k odebrání dítěte věk matky pod osmnáct let nebo výkon trestu jednoho či obou rodičů. Mnohé absurdity ale zůstaly. Důvodem ke "konfiskaci" dětí byla v novém tisíciletí například odpojená elektřina, častá změna bydliště, nezvyklé jméno dítěte a pro úředníky a soudce příliš alternativní způsob života jeho rodičů nebo třeba krádež dětské výbavičky, jíž se dopustila zoufalá šestinedělka.
Stejně absurdně přišli o děti i manželé Wallovi. Opakovaně žádali na úřadech o lepší byt a tak dlouho jim dotčené úřady žádosti zamítaly, až přišli sociální pracovníci a děti jim zabavili.
Důvod? "Nestabilní bytová a finanční situace rodiny." Po letech dohadování se "sociálkou" a soudy skončil spor ve Štrasburku. Tamní soud označil jednání státních úředníků za selhání a neshledal žádný zákonný důvod k odebrání dětí. Nařídil jejich navrácení do rodiny a Wallovým přiznal 10 tisíc eur odškodného. Přesto dvě z pěti dětí ještě nejsou doma a nejspíš už se nevrátí. Skončily v péči pěstounů a odvolací soud minulý týden prohlásil, že už návrat domů po pěti letech by pro ně byl stresující.
Ministr Nečas považuje přístup sociálních pracovníků a soudů v tomto případě za "skandální a stupidní".
12.06.2007 Pouliční festival RefuFest aneb PřijdeSvátek
Ve dnech 15.-16. června 2007 od 10 do 19 hodin se na náměstí Míru v Praze uskuteční pouliční festival RefuFest aneb PřijdeSvátek, který pořádá občanské sdružení Berkat. Tato akce je setkáním v ČR integrovaných cizinců, žadatelů o azyl a azylantů s českou veřejností.
Nultý ročník festivalu proběhl v září 2005 na Ovocném trhu v Praze a založil tradici RefuFestu jako unikátního kulturně-společenského pouličního happeningu. Loni i letos poskytuje svobodný a přátelský prostor různým národnostem a identitám Náměstí Míru v Praze 2.
Do přípravy festivalu se zapojují nejen cizinci, kteří se pohybují v centru pro příchozí (migranty) InBáze, ale i všichni ostatní, kteří mají zájem nějakým způsobem prezentovat kulturu ze země, odkud přišli. Učiní tak prostřednictvím hudebního či tanečního vystoupení, představením své národní kuchyně nebo vlastních výrobků.
Součástí festivalu bude tradiční Bazaret Berkatu –nabídka výrobků z Čečenska, Afghánistánu a šicí dílny z komunitního centra InBáze.
I letos se se nám daří sezvat k účasti na RefuFestu obyvatele uprchlických táborů, kteří jsou v azylové proceduře. Povzbuzujeme je k tomu, aby se účastnili nejen jako výletníci, hosté a diváci ale i jako účinkující. Rámec festivalu je postaven tak, aby v něm všichni jeho účastníci našli vlastní kousek svobody, uvolnění, odreagování, bezpečí a zaměřili se na lepší stránky života.
Na festivalu vystoupí bez nároku na honorář mimo jiné: David Kraus, Ziriab, Ekvátor, Sahara, Jana Fabiánová a JazzaPPeal, Sestry Steinovy, Alice Bauer a Jazzika, Revelation, Pepa Lábus, Neon Black a Gypsy Hary Band. Chybět nebudou ani tradiční etnické tance, jako např. Rena Milgrom s afghánským tancem, indický tanec kathak a kurdský tradiční tanec.
Ve večerních a nočních hodinách bude festival pokračovat po oba dva dny ve spřáteleném prostoru Cross Club v Holešovicích, kde v rámci RefuFest Nonstop vystoupí Tam Tam Orchestra, Dub in da Trip, Disco Balls, Superhiks,Terne Čhave, Royal HiFi a DJs.
RefuFest se koná pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy a starostky Městské části Praha 2 a ve spolupráci s Poradnou pro uprchlíky, Cross Clubem a o.s. Leccos.Festival finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Mediálními partnery akce jsou Rádio 1, Rádio Rota, Rádio Akropolis, Respekt a Týdeník A2.
Další informace o RefuFestu najdete na: www.berkat.cz, nebo na tel: 739 037 353.
Autor: Jana Hradilková
Program festivalu: http://www.berkat.cz/dokument.php?id=318
Česko bude mít konečně antidiskriminační zákon
11.6.2007 (iHNed.cz)
Vláda projednala a schválila předlohu antidiskriminačního zákona, který by měl zajistit rovné podmínky pro všechny občany bez ohledu na jejich věk, pohlaví, rasu, sexuální orientaci, zdravotní postižení nebo náboženství. "Rovné příležitosti jsou velmi svěží téma," uvedl Cyril Svoboda, předseda Legislativní rady vlády. Podle něj zákon shrnuje otázku diskriminace do jedné, zatímco v současnosti je tato problematika řešena v rámci několika norem, například zákoníku práce. V praxi by měl nový zákon zajistit rovné podmínky pro všechny občany. Předloha antidiskriminačního zákona však přichází pozdě. "Nepřicházíme s křížkem po funuse, ale spíše velkým křížem," kritizuje Svoboda. Zákon však měl být přijat již po vstupu Česka do Evropské unie. Minulá vláda zákon předložila, avšak nebyl v senátu schválen o jeden hlas. Česku za neschválení zákona přitom hrozí sankce ze strany EU.
ČSSD proto vyčkává, jak bude vypadat definitivní podoba návrhu. "Původní podoba je naprosto nedostačující, uvidíme, jak dopadnou pozměňovací návrhy," vysvětluje poslankyně Anna Čurdová.
Zákon zakazuje "jakoukoliv diskriminaci", ovšem nevyjmenovává, co konkrétně se diskriminací myslí. Fakticky tedy není jasné, co diskriminace je a co není. Kritiku si zákon vysloužil také za vynechání "pozitivních opatření", to vadí zejména ženským organizacím. "Česká ženská lobby požaduje, aby se v novém návrhu objevila definice pozitivních opatření a uvedení, že zavedení pozitivních opatření, jejichž účelem je plné zajištění rovného zacházení, není diskriminací," stojí v prohlášení sdružení 21 ženských organizací. Pokud pozitivní opatření budou v zákoně chybět, domnívá se ČŽL, že zákon příliš odstraňování diskriminace nepomůže. Zákon silně kritizuje Michal Semín z Občanského institutu, podle něj předloha nabourá mezilidské vztahy a menšinám ve svém důsledku ublíží. "Je zde velký prostor ke zneužití zákona. Myslím, že dostatečnou ochranu již zajišťuje ústava," domnívá se.
"Menšiny životního stylu", tedy takové, které své odlišnosti nezískávají od narození, budou podle něj moci kriminalizovat své odpůrce. To podle něj mohlo vést až k absurditám typu, že "majitelé rodinných penzionů budou moci být žalováni, odmítnou-li ubytovat dva homosexuály nebo církve budu nuceny přijímat nevěřící či postupem času světit ženy na kněze"
Vláda dnes schválila antidiskriminační zákon
11.6.2007
Vláda dnes schválila návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), v podstatě ve znění Legislativní rady vlády, přičemž návrh doznal při projednávání v této radě určitých změn. Nadále by měl poskytovat ochranu před diskriminací z důvodů vyplývajících z čl. 13 Smlouvy o založení Evropského společenství - rasy a etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení, věku, náboženství, víry a světového názoru, a dále z důvodu národnosti. Ostatní diskriminační důvody, např. jazyk, politické smýšlení, sociální původ, majetek, rod, manželský a rodinný stav apod., byly z návrhu vypuštěny. Také byla z návrhu vypuštěna možnost nevládních organizací požadovat u soudu upuštění od diskriminace, bylo-li diskriminačním jednáním dotčeno právo neurčitého počtu osob.
Antidiskriminační zákon stanoví povinnost zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací z taxativně vymezených důvodů, definuje pojmy přímá a nepřímá diskriminace a obtěžování, stanoví jaké rozdílné zacházení se nebude považovat za diskriminaci. Zákon dále zakotvuje právo obětí domáhat se ochrany před diskriminací u soudu, přičemž výslovně umožňuje vymezeným nevládním organizacím, aby poskytovaly obětem domáhajícím se ochrany určitou pomoc a součinnost. Orgánem hájícím a podporujícím rovné zacházení a ochranu před diskriminací by se měl stát Veřejný ochránce práv.
Vláda dnes projedná antidiskriminační zákon
11.6.2007 (vlada.cz)
Vláda se dnes vrátí k projednávání antidiskriminačního zákona, který má zajistit rovný přístup ke vzdělání, práci či zdravotnické péči bez ohledu na věk, rasu, sexuální orientaci, zdravotní postižení, jazyk a náboženství.Předminulý týden normu odložila kvůli požadavku ministra zdravotnictví Tomáše Julínka na jinou definici zdravotního postižení. Kvůli neexistenci zákona Česku hrozí sankce EU.
11.06.2007 Poradny nabízí lidem pomoc
Bezplatných služeb občanských poraden loni využilo 37 700 lidí. Nejvíce přicházeli kvůli majetkovým a mezilidským vztahům i kvůli problémům s ybdlením. Poradny, kterých je v ČR 38, zastřešuje Asociace občanských poraden.
Zdroj: www.24hodin.cz
11.06.2007 Sao Paulem pochodovaly tři milióny homosexuálů
Skoro tři milióny homosexuálů se účastnilo nedělního průvodu gayů, lesbiček a transsexuálů v brazilském městě Sao Paulo. Heslem letošního už jedenáctého ročníku Gay pride parade byl Svět bez rasismus, sexismu a homofobie.
Organizátoři i policie potvrdili, že se podařilo překonat loňský rekord, kdy se pochodu účastnilo na 2,5 miliónu lidí. Průvod přitom začínal v roce 1997 jako malá soukromá akce. Letošní pochod měl také poprvé ve svých dějinách požehnání od úřadů. K účastníkům promluvil mimo jiné starosta Sao Paula Gilberto Kassab nebo brazilská ministryně cestovního ruchu Marta Suplicyová, která řekla: "Tohle je ten největší průvod na světě. Naše město znovu ukazuje, že má respekt vůči odlišnosti."
Osmadvacetiletý mechanik Sebastiao Pereira Rodrigues, který po Paulistově třídě prošel oblečený v krátkých kožených kalhotách a přiléhavém purpurovém tričku, uvedl: "V atmosféře, jaká panuje zde, nacházíme sílu říct společnosti, že bychom neměli být diskriminováni kvůli naší sexuální orientaci."
Vidět však byla i radikálnější hesla upomínající na skutečnost, že homosexuálové jsou diskriminováni. Podle pořadatelů bylo jen v Brazílii v letech 1980 až 2006 zavražděno na 2680 homosexuálů, většinou kvůli jejich odlišné sexuální orientaci.
Papež Benedikt XVI. se v při své letošní návštěvě Brazílie tvrdě postavil proti homosexualitě a zdůrazňoval hodnoty tradiční rodiny. I v jednom ze států katolické Brazílii jsou už povoleny civilní svazky osob stejného pohlaví a několik států se veřejně postavilo proti diskriminaci lidí s odlišnou sexuální orientací.
Zdroj: www.ctk.cz
USA chtějí Evropanům zpřísnit podmínky pro cesty do země
10.06.2007
Americký ministr vnitřní bezpečnosti Michael Chertoff bude usilovat o zpřísnění bezpečnostních požadavků pro ty Evropany, kteří pro cestu do USA nepotřebují víza. Ministr to řekl v rozhovoru, který má v pondělí otisknout německý časopis Der Spiegel. O obsahu tohoto rozhovoru v sobotu s předstihem informovala agentura AP.
Zpřísnění má spočívat v zavedení elektronického systému, který bude příchozí prověřovat, ještě než cestu do USA nastoupí. Ministr řekl, že ti Evropané, kteří ke vstupu do USA nepotřebují vízum, se budou muset před letem zaregistrovat elektronicky a nejméně 48 hodin před cestou vyplnit dotazník. Chertoff to zdůvodnil tím, že na evropské pasy a bez víz se do USA mohou dostat teroristé.
Mezi slabá místa naší bezpečnosti patří zjevně Evropané, kteří k nám přijíždějí bez víz, řekl. Spojené státy podle něj nemohou ustoupit od požadavku zajistit si o cestujících určité informace, i když to vzbuzuje v evropských zemích kritiku. "Evropané musejí pochopit, že nikdy nepřenecháme jiné vládě rozhodování o tom, kdo bude vstupovat na půdu USA," řekl Chertoff.
Bezvízový styk s USA má 15 zemí Evropské unie. Víza potřebují Řekové a až na Slovince i občané nově přijatých zemí. ČR zatím marně usiluje o úpravu nevyrovnaného vízového vztahu s USA.
O rozšíření bezvízového programu na další země EU jedná Kongres, který ale tuto možnost podmiňuje novými bezpečnostními opatřeními, mezi něž patří právě elektronický dotazník, o němž hovořil Chertoff.
Americký prezident George Bush, který je pro zmírnění vízové politiky, při úterní návštěvě Prahy řekl, že se bude zasazovat o zrušení vízové povinnosti pro Čechy. Nový zákon, který by mohl víza Evropanům zrušit, chce ale vetovat kvůli pasáži, která se týká domácí americké politiky.
Zdroj: ČTK
Česko si vysloužilo nejlepší známku za čerpání peněz z programu EU EQUAL
9.6.2007 (iHNed.cz)
ČR dostala nejlepší známku za čerpání peněz z evropského programu EQUAL, které jsou určeny na projekty k odstranění diskriminace na trhu práce. Potvrdili to dnes ČTK pracovníci odboru pro řízení pomoci z Evropského sociálního fondu (ESF) ministerstva práce. Podle nich auditoři nejvyšší ohodnocení dávají jen výjimečně.
Soutěž má téma rozmanitost
8.6. 2007 (Lidové noviny)
Multikulturní centrum Praha vyhlašuje fotografickou soutěž o nejlepší dokumentární fotografický cyklus s tématem rozmanitost a diskriminace v české společnosti. Soutěž, kterou podporuje Evropská komise a vláda ČR, je otevřená profesionálním i amatérským fotografům, kteří se věnují těmto tématům.
Uzávěrka přihlášek je 30. srpna. Autor vítězného souboru obdrží finanční odměnu 2000 Euro na vytvoření nového (či zakončení již existujícího) fotografického cyklu na téma rozmanitost a diskriminace v ČR. Tento cyklus fotografií bude vystaven v druhé polovině roku 2008. Vítězný soubor bude spolu s dalšími fotografiemi přihlášenými do soutěže představen v listopadu v rámci festivalu Dialog kultur (Týden rovnosti). Přihlášky a fotografie označené „Fotografická soutěž“ očekávají v Multikulturním centru, Vodičkova 36, 116 02 Praha 1.
Manažerky mají poloviční platy než manažeři
6.6.2007 (Lidové noviny)
Ženy ve vedoucích funkcích dostávají zhruba o polovinu nižší plat než muži. Zatímco průměrný plat mužů na manažerských postech je 61 945 korun, ženy dostávají v průměru o 29 322 korun méně. Na řídicích pozicích pracuje v ČR téměř sedm procent zaměstnanců, ženy tvoří více než dvě pětiny (42,6 procenta). Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu.Za rozdílem platů mužů a žen v řídicích pozicích stojí podle ekonomů především to, že ženy zastávají nižší manažerské posty než muži. Někteří analytici nevylučují ani vliv diskriminace. Nejvýraznější rozdíly mezi platy mužů a žen na manažerských místech jsou na postech ředitelů a prezidentů velkých podniků. Průměrný plat mužů na těchto pozicích je 109 464 Kč. Žena postavená do čela firmy dostává v průměru 41 367 korun.Výrazné rozdíly jsou také ve stavebnictví a ve finančních či personálních útvarech. Zatímco finanční ředitel muž dostává v průměru 74 460 korun měsíčně, průměrná mzda ženy je o 24 189 Kč nižší. Rozdíl v platech personálních manažerů a manažerek je 27 886 korun. Lépe než muži jsou ženy placeny v zemědělství. V tomto sektoru manažerky dostávají v průměru 36 743 Kč za měsíc, což je o 1834 Kč více, než je průměrná mzda mužů na stejné pozici. Nejmenší rozdíl mezi platy obou pohlaví na vedoucích místech je ve státní správě. „Ženy chtějí skloubit práci a rodinu, a to jim znemožňuje přijmout zaměstnání, které vyžaduje 18 hodin denně,“ řekla analytička Next Finance Markéta Šichtařová.
03.06.2007 V Rize se konal pochod homosexuálů, jejich odpůrci nezaútočili
Několik stovek gayů,lesbiček a zastánců jejich práv se dnes v Rize sešlo na průvod gay pride. Pochod se konal za silného dohledu policie, která chtěla zabránit útokům odpůrců homosexuálů, které gay pride poznamenaly ve dvou předešlých letech, píše agentura AFP. Účastníci průvodu nesli transparenty s hesly jako "Láska patří mezi lidská práva". Jeden z nich se postěžoval, že lidé v Lotyšsku často ani nevědí, co přesně slovo gay znamená a zaměňují ho s výrazem pedofilie. Současně s pochodem gayů a lesbiček se v Rize konal koncert pořádaný odpůrci této menšiny s názvem Svět proti homosexualitě. Organizátoři sbírali podpisy pod petici, která se vyslovuje proti propagaci homosexuality. Každý její signatář dostal tričko s nápisem "homofob". Před rokem odpůrci homosexuálů po lidech v průvodu gay pride házeli vajíčka a exkrementy. Policie se dostala do palby kritiky, že proti útokům výtržníků řádně nezakročila. Násilnosti pochod gayů a lesbiček provázely i v roce 2005, kdy se v Rize konal vůbec poprvé. Projevy nesnášenlivosti vůči homosexuálům jsou v zemích bývalého Sovětského svazu značně rozšířené. Potyčkami a zatýkáním před týdnem skončil v centru Moskvy pokus několika členů gay a lesbické komunity předat na tamní radnici dopis, v němž protestovali proti zákazu uspořádat ve městě plánovaný pochod za práva sexuálních menšin. Policisté však místo nacionalistů, skinheadů, kozáků a náboženských radikálů, kteří incidenty vyvolávali, zatýkali spíše napadené gaye a lesbičky.
Autor: -čtk-
