Žáky-cizince čeština netrápí
31.3.2008 (lidovky.cz)
Mezi žáky tuzemských základních a středních škol je kromě dětí s českým občanstvím nejvíce Vietnamců, Ukrajinců, Slováků a Rusů. Vyplývá to alespoň ze zprávy České školní inspekce o rovnosti příležitostí pro vzdělávání cizinců v České republice. Podle šetření inspekce v letech 2005 až 2007 na vybraných několika desítkách středních a základních škol mezi „cizozemskými“ žáky jednoznačně převládají děti cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Ve školním roce 2005/2006 představovala tato skupina téměř devadesát procent ze všech žáků cizinců. O rok později to bylo necelých sedmdesát procent.
Mezi žáky se státní příslušností v některé ze zemí EU přitom jednoznačně převládali Slováci, kteří tvořili více než dvě třetiny ze všech školáků ze států unie. Reálně by přitom zřejmě počet malých Slováků předstihl i nejpočetnější skupinu Vietnamců. Statistika ovšem nepracuje na základě etnické příslušnosti, ale vychází výhradně z aktuálního státního občanství. Řada dětí, jejichž rodiče jsou slovenského původu, ovšem v důsledku legislativy přijaté při rozdělení československé federace získala české občanství. Ruské Karlovy Vary Z hlediska počtu žáků cizinců vede v posledních letech jednoznačně Karlovarský kraj, což vzhledem k silné ruskojazyčné komunitě v lázeňském centru tohoto západočeského regionu není nijak objevné zjištění. Dalšími regiony s nadprůměrným počtem cizozemských žáků a středoškoláků jsou potom tradičně hlavní město Praha a možná poněkud překvapivě také Jihočeský kraj.
Celkově ovšem představují cizinci v českých školách zatím jen nepatrnou menšinu. Podle vzorku, se kterým pracovala Česká školní inspekce, bylo například k 30. září 2006 z celkového počtu 21 678 žáků cizinců pouze 833, tedy jen 3,8 %. V roce předchozím to byl přibližně dvojnásobek, což však vzhledem k nízkému absolutnímu počtu a obecně velké migraci těchto žáků není nijak zásadní rozdíl.
Pravidla pro přijetí cizozemských žáků do českých škol se podle současné legislativy prakticky neliší od podmínek pro přijímání českých školáků. V případě základních škol tedy vzdělávací ústavy přihlížejí zejména k věku dítěte a jeho předchozímu vzdělání. Rozdílem je pouze posuzování aktivní znalosti českého jazyka. To by mělo teoreticky probíhat formou zkoušky, ale podle platných předpisů ji lze prominout. V praxi je proto znalost češtiny většinou ověřována ústním pohovorem s dítětem či krátkým písemným testem. Občas prověří schopnost komunikace v češtině teprve příslušní učitelé během prvních dnů standardní výuky. Znalost úředního jazyka podle zjištění školní inspekce přitom u těchto žáků nepředstavuje zpravidla žádný zásadní problém. Ve školním roce 2005/2006 ovládalo češtinu na úrovni, která jim umožnila bezproblémové zařazení do výuky, 83 procent žáků cizinců. V roce následujícím to bylo dokonce celých 95 procent těchto žáků. Většina cizinců byla proto zařazena do tříd, které odpovídají jejich věku. Pouze výjimečně škola rozhodla s ohledem na nižší schopnost komunikovat česky o zařazení do ročníku o stupeň nižšího. Diskriminace Neevropanů Školský zákon sice umožňuje cizojazyčným žákům absolvovat před nástupem do školy bezplatnou „přípravu k začlenění do základního vzdělávání“, tyto kurzy zajišťované krajskými úřady jsou však určeny pouze žákům pocházejícím ze zemí EU. Jazykově problematičtí školáci přitom nejčastěji přicházejí naopak ze států mimoevropských, a nemohou tedy této pomoci využít. Podobně pouze v teoretické rovině funguje program podpory „výuky mateřského jazyka a kultury země původu“. I ten se vztahuje jen na občany EU. Z žáků ve sledovaných školách jej v loňském školním roce využíval jeden jediný žák.
Domácí vězení? “Náramky” budou drahé
26.3.2008 (idnes.cz)
Praha - Za pár let možná na ulici narazíte na lidi se zvláštními černými náramky. Budou to ti, kterým soud uložil speciální trest -domácí vězení. A právě náramky budou místo dozorců dohlížet na to, aby se potrestaní neodchýlili od trasy, kterou jim soudce povolil. Domácí vězení pro pachatele méně vážných trestných činů navrhuje ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. “Předem se nedá říct, jaká varianta bude fungovat. Dispečink by třeba hlídal, zda odsouzený neopustil průsečík tří paprsků, které by vysílal vysílač,” popisuje odborník na vězeňství, který si nepřál být jmenován. Důležitá by podle něj byla hlavně rychlost, s jakou by následoval trest, když odsouzený opustí vymezený prostor. Vybudování takového náročného systému však bude stát spoustu peněz. “Je nám jasné, že počáteční investice nebudou malé, ale spočítali jsme, že časem to vyjde levněji než den pobytu jednoho vězně za mřížemi,” říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová. V domácím vězení místo za mřížemi by za pár let mohly odpykávat tresty až čtyři tisíce pachatelů méně vážných trestných činů. Náramky přitom ministerstvo považuje za nezbytné. Ukazuje to i příklad Slovenska. Tam totiž domácím vězením mohou trestat už víc než dva roky, ale vězně nemonitoruje vyspělá elektronika, nýbrž úředníci. Soudci s alternativními tresty váhají - bojí se, že vězně bez speciálních náramků není možné uhlídat. Za rok 2006 uložili pouze šest trestů, za minulý rok 25. Náramky fungují ve Francii a Velké Británii.
V domácím vězení skončí až 4 000 odsouzených
25.3.2008 (idnes.cz)
Každý čtvrtý vězeň by si mohl svůj trest odpykávat doma. Domácí vězení pro odsouzené za menší krádeže či viníky dopravních nehod navrhuje ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Až čtyři tisíce vězňů by nemusely být za mřížemi, kdyby zákon platil už nyní. A stát by výrazně ušetřil.Takový vězeň by musel mít na ruce speciální elektronický náramek. Kontrolní systém založený na navigaci GPS by hlídal vězňův pohyb. "Je to běžný trest v západních zemích. Například za drobnou krádež," řekl ministr Pospíšil v neděli v televizi Prima, kde o návrhu mluvil podrobněji. "Odsouzený má omezenou osobní svobodu. Několik měsíců, ale i let se může zdržovat pouze na určitých místech. Například jen v práci a doma. Za porušení trasy následuje pokuta nebo nastoupí výkon trestu ve věznici," vysvětlil. Tvůrci se nechali inspirovat především ve Velké Británii, kde funguje systém s náramky. Existencí elektronické kontroly Pospíšil vznik nového trestu podmiňuje. "Jinak by si z toho odsouzení dělali srandu, chodili by si, kam by chtěli, nikdy není v lidských silách je dohonit," odhaduje Pospíšil. Pokud by se vězeň s náramkem vychýlil z povolené trasy (nejčastěji trasa domov – práce), aby si třeba zašel na pivo, ozval by se na kontrolním dispečinku alarm. A stejný signál by spustil, pokud by se vězeň snažil si náramek sundat. "Na semináři nám kolegové ze zahraničí, kde to funguje, vysvětlovali, že jde o speciální odolnou technologii," říká o náramku Kamila Meclová, ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou a bývalá šéfka Vězeňské služby ČR. Sama je propagátorkou domácího vězení. Domácí vězení funguje už dnes v mnoha evropských zemích (mimo jiné také na Slovensku), ale i ve Spojených státech.
Novela zákoníku práce schválena
21.3.2008 (iHNed.cz)
Ta má za cíl odstranit nejzávažnější legislativně-technické nepřesnosti a chybějící vazby na další zákoníkem práce předpokládané, ale nepřijaté zákony, zejména na tzv. antidiskriminační zákon. Z hlediska zaměstnavatelů přinesla technická novela do zákoníku práce zejména následující změny:
Technická novela odstranila dosavadní výkladovou nejistotu, zda při rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů náleží zaměstnanci odstupné ve výši 12 násobku průměrného výdělku rovněž v případech, kdy zaměstnavatel za pracovní úraz anebo nemoc z povolání neodpovídá podle § 367 odst. 1 zákoníku práce (tedy např. v případech, kdy si zaměstnanec přivodil pracovní úraz v opilosti). Nově je postaveno na jisto, že zaměstnavatel se v takovém případě své povinnosti k výplatě vyššího odstupného zprostí (§ 67 odst. 1 zákoníku práce). Technická novela rovněž odstranila pochybnost o tom, zda je zaměstnanec povinen vrátit odstupné v případě, kdy opětovně, na základě dohody o provedení práce, nastupuje do zaměstnání k zaměstnavateli, který odstupné vyplatil. Nyní je nepochybné, že zaměstnanec si v takovém případě smí odstupné ponechat (§ 68 odst. 1 zákoníku práce). Zaměstnanec je však odstupné povinen vrátit v případě, že se zaměstnavatelem uzavře pracovní smlouvu anebo dohodu o pracovní činnosti. Významné změny přinesla technická novela do oblasti pracovní doby. Pokud jde o dosud ne zcela využívaná konta pracovní doby (§ 86 a násl. zákoníku práce), zavedení tohoto způsobu rozvržení pracovní doby je nyní mnohem jednodušší než dříve, neboť zaměstnavatel si již nemusí vyžádat předchozí souhlas všech dotčených zaměstnanců. Technická novela rovněž sjednocuje délku vyrovnávacího období u pružné nerovnoměrné a rovnoměrné pracovní doby, a to na 4 týdny.
Novela rovněž umožní zaměstnancům mladším 18 let pracovat v souhrnu nejvýše 40 hodin týdně (namísto současných 30hodin), při délce směny nejvýše 8 hodin (namísto současných 6 hodin). Změna byla do zákoníku práce zapracována jako nový § 79a. Pokud jde o přestávky v práci (§ 88 zákoníku práce), bude podle nové úpravy možno rozdělit přestávku v práci na několik částí, z nichž alespoň jedna bude muset trvat nejméně 15 minut, další část přestávky tak již může být rozdělena bez omezení. Dosavadní úprava přitom připouštěla dělení přestávek pouze v případě, pokud by každá z rozdělených částí dosahovala alespoň 15 minut. Zcela zásadní změnu přinesla technická novela do dosavadního velmi diskutovaného zákazu sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Vzhledem k rozsáhlé kritice tohoto ustanovení zavedl zákonodárce pro vedoucí zaměstnance (tedy pro zaměstnance, kteří jsou v přímé řídící působnosti člena statutárního orgánu zaměstnavatele anebo v přímé řídící působnosti zaměstnance přímo podřízeného statutárnímu orgánu zaměstnavatele - viz § 73 odst. 3 zákoníku práce) možnost sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas v původním rozsahu 150 hodin ročně. Zaměstnanci v takovém případě nenáleží ani příplatek za práci ani náhradní volno. Je ovšem nutno zdůraznit, že tato možnost platí pouze pro vedoucí zaměstnance, nikoliv pro všechny zaměstnance. Je zřejmé, že technická novela řeší jen některé zcela zjevné chyby a nelogičnosti v zákoníku práce, a jiné, neméně závažné (z nichž jmenujme alespoň absenci přechodného ustanovení k § 364 odst. 3, pokud jde o pracovní poměry založené podle dosavadní právní úpravy jmenováním) opomíjí. Podle informací z ministerstva práce a sociálních věcí tak lze očekávat komplexní novelu zákoníku práce, a to i s ohledem na ústavní stížnosti řešené v souvislosti s novým zákoníkem práce Ústavním soudem České republiky.
Diskriminace v Česku konečně skončí i podle zákona
19. 3. 2008 (iHNed.cz)
Proti přijetí zákona o rovném zacházení hlasovalo jen 21 poslanců a jeho schválení doprovodil drobný potlesk. Důvod? Česká republika měla podle Evropské komise takzvaný antidiskriminační zákon přijmout již před čtyřmi lety. Normu, která by měla lidem zaručit rovné zacházení bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, sexuální orientaci, věk, nebo zdravotní omezení, musí ještě posoudit senát a podepsat prezident.Česko mělo normu přijmout již při vstupu do unie, a je jediným státem sedmadvacítky, který antidiskriminační zákon ve svém právním systému dosud nemá.Zákonodárci nyní udělali další krok k tomu, aby unie Česko kvůli chybějícímu zákonu nemusela pokutovat. Evropské komisi dosud stačilo, že se o normě jedná a po sankcích vůči České republice nesáhla.Ačkoli někteří pravicoví poslanci tvrdili, že zákon je zbytečný či přímo škodlivý a vidí v něm nutné zlo vyplývající z tlaku unie, drtivá většina občanských demokratů hlasovala pro. Naopak řada socialistů vládní návrh zákona nepodpořila. Sociálním demokratům se zdál být „bezzubý“.
Antidiskriminační zákon byl schválen
19. 3.2008 (lidovky.cz)
Sněmovna schválila návrh antidiskriminačního zákona. Norma má pomoci zajistit rovný přístup ke vzdělání, práci, zdravotnické péči či například sociálním výhodám bez ohledu na věk, rasu, národnost, sexuální orientaci, zdravotní postižení, pohlaví, náboženství a světový názor. Předlohu, kterou poslanci schválili hlasy 111 ze 170 přítomných, nyní posoudí Senát a prezident. Česká republika měla zákon na ochranu před nerovným zacházením mít už při svém vstupu do EU. Na jeho přijetí čeká jako poslední stát sedmadvacítky. Kvůli jeho absenci ČR hrozila žaloba a pokuta od Evropské komise. Někteří pravicoví poslanci míní, že takový zákon je zbytečný či přímo škodlivý a vidí v něm nutné zlo vyplývající z tlaku unie. Pro zákon ale zřejmě právě vzhledem k požadavkům EU hlasovala i velká většina poslanců ODS. Naopak řada socialistů ruku pro nezvedla. Levice totiž soudí, že norma je sice důležitá, vláda ale podle ní předložila a prosadila "bezzubý" návrh, který proti diskriminaci chrání zcela nedostatečně. Proti hlasovala většina komunistů, kterým navíc vadí, že se jim v rámci antidiskriminační normy nepodařilo prosadit zrušení lustračních zákonů. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) již dříve uvedl, že mnoho pravidel zformulovaných v návrhu antidiskriminačního zákona už český právní řád obsahuje. Sociální demokraté sice navrhovali několik změn, které by dosah antidiskriminačního zákona oproti vládní verzi rozšířily, dolní komora ale jejich návrhy většinou neschválila. Nepodpořila však ani doprovodné usnesení navržené poslancem ODS Borisem Šťastným. Sněmovna v něm měla mimo jiné konstatovat, že přirozené rozdíly mezi lidmi nemůže žádný zákon uměle odstranit. Dolní komora také podle Šťastného měla uvést, že zákon přijímá jako věc vyplývající ze závazků k EU a s jeho ideovým vyzněním se neztotožňuje. Člověk, který by se cítil diskriminován, by se podle zákona mohl obrátit na soud a domáhat se tam přiměřeného zadostiučinění, případně i peněžité náhrady. Poslanci se ale rozcházeli v názoru na to, kdo má nést důkazní břemeno - jestli má někdo dokazovat, že je diskriminovaný, zda má jiný člověk dokazovat, že nediskriminoval, jestli důkazní břemeno mezi obě strany sporu rozdělit, nebo ho přenést na soud. Nakonec sněmovna schválila návrh Marka Bendy (ODS), který podle Pospíšila rozděluje důkazní břemeno mezi obě strany.
Vláda učinila další krok ke zjednodušení podnikání v ČR
17.3.2008 (justice.cz)
Členové vlády na svém dnešním zasedání odsouhlasili novelu obchodního zákoníku. Změny předložené ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem mají za cíl zpřehlednit podmínky pro podnikání a významně zrychlit a zlevnit proces sjednávání a uzavírání smluv, zejména na tuzemských úvěrových a finančních trzích. Novela by mohla nabýt účinnosti v druhé polovině letošního roku. „Dle analýzy některých bank, nadnárodních koncernů a dalších společností bude tato úprava obchodního zákona znamenat výrazné snížení nákladů při obchodních transakcích, zároveň povede k posílení právní jistoty účastníků obchodních vztahů,“ říká k novele ministr Pospíšil. Změna obchodního zákona přináší několik změn. Především dochází k revizi ustanovení, které dlouhodobě činí potíže. Příkladem může být převod či nákup části podniků. Podle platného zákona musí k transakcím vždy vyslovit souhlas společníci nebo musí být svolána valná hromada. To je v současnosti problematické při menších transakcích, kvůli kterým se musí vynaložit neúměrně velké náklady pro svolání valné hromady. Novela v tomto případě omezuje svolávání akcionářů na případy, kdy transakce významným způsobem mění povahu podnikání společnosti.
Ministerstvo spravedlnosti kromě jednotlivých změn chystá zcela nový obchodní zákon, který bude založen na principech jednoduchosti, transparentnosti a liberálnosti. Návrh nové úpravy obchodních společností bude po projednání v rekodifikační komisi postoupen k veřejné diskuzi, aby se k němu mohla vyjádřit nejširší veřejnost. Ministerstvo chce obchodní zákon spolu s občanským zákonem předložit vládě do konce tohoto roku.
Sněmovna projedná nový trestní zákoník a další změny navržené ministrem spravedlnosti
13.3.2008 (justice.cz)
Poslanecká sněmovna v pátek projedná nový trestní zákoník. Návrh respektuje společenský vývoj, výrazně zpřísňuje postihy u násilných trestných činů a nově formuluje řadu skutkových podstat. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil bude před poslanci také obhajovat změny zákonů, které zpřísňují pravidla pro povolování odposlechů nebo zavádí nesoudcovský prvek do kárných řízení. „Nový trestní zákoník považuji za klíčový bod reformy justice. Jeho nové pojetí určuje, že zákon musí ochraňovat především základní práva a svobody každého jednotlivce, tedy život, zdraví, osobní svobodu a majetek. Tento zákoník má vystřídat již nevyhovující zákon z šedesátých let, který byl mnohokrát novelizován,“ říká ministr Pospíšil. Návrh výrazně zpřísňuje postih u nejzávažnějších násilných trestných činů. U brutální vraždy se zvyšuje trest odnětí svobody z dosavadních 15 až na 20 let odnětí svobody. Výjimečným trestem bude mimo doživotí i odnětí svobody až na 30 let (nyní 25 let). Zákoník také zavádí nový alternativní trest domácího vězení, v zájmu zvýšené ochrany společnosti počítá se zřízením detenčních ústavů pro nebezpečné pachatele nebo například zavádí nový trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. Projednávaný návrh není pouhým opisem návrhu trestního zákoníku předchozího, i když z něj vychází. K posunu došlo ve formulaci řady skutkových podstat trestných činů, z nichž některé byly zcela přeformulovány, a to jednak v návaznosti na nově přijaté mezinárodní smlouvy a další dokumenty, ale i s ohledem na změny ve společenských vztazích. Do rozsáhlého připomínkového řízení byla přizvána také veřejnost, která zaslala 330 podnětů, z nichž bylo zhruba 30 zapracováno. Sněmovna bude také projednávat novelu trestního řádu. Podle této změny zákona je možné povolit odposlech teprve v případě, že důkazy není možné získat jiným způsobem. „Zároveň se zavádí povinnost orgánu činného v trestním řízení, u kterého byla věc pravomocně skončena, aby o nařízeném odposlechu informoval odposlouchávanou osobu. Ta má právo podat návrh soudu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu,“ popisuje změny ministr Pospíšil. Přezkum Nejvyššího soudu bude zárukou, že do ústavních práv občana bude zasahováno jen v nejnutnější míře a občanská práva budou maximálně šetřena. Dalším projednávaným bodem ve sněmovně bude novela zákona o soudech a soudcích. V ní ministr spravedlnosti navrhuje změnu složení kárných senátů, ve kterých by měli nově zasedat jako přísedící i příslušníci dalších právních profesí. Ti budou navrhováni předsedy obou komor Parlamentu, předsedy profesních komor a děkany právnických fakult vysokých škol. V senátech budou zasedat soudci Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu a krajských soudů. „Touto změnou, kterou jsme diskutovali i se soudci, se má zamezit falešné soudcovské solidaritě, ke které v současnosti dochází. O provinění soudce by již neměl rozhodovat pouze soudce,“ obhajuje návrh ministr. V poslanecké sněmovně bude také na pořadu schůze antidiskriminační zákon. Jeho základním principem je právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech práva na zaměstnání, sociální výhody, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a dalších práv.
ÚS pozměnil zákoník práce, částečně omezil pravomoc odborů
12.3.2008 (epravo.cz)
Ústavní soud (ÚS) pozměnil 11 ustanovení zákoníku práce. Částečně tak vyhověl návrhu pravicových poslanců a senátorů. Soud například snížil kontrolní pravomoc odborů. Změny vstoupí v platnosti dnem zveřejnění nálezu ÚS ve sbírce zákonů. Soud mimo jiné posílil zaměstnanecké rady, které budou moci fungovat i tam, kde již působí odborová organizace. Když se odboráři z různých svazů na jednom pracovišti navzájem nedohodnou, nemusí zaměstnavatel uzavírat kolektivní smlouvu s nejsilnější odborovou organizací. Ve zbytku soud návrh zamítl, nyní čte zdůvodnění verdiktu. Zákoník práce, jímž se řídí pět milionů zaměstnanců a desítky tisíc zaměstnavatelů, prosadila před volbami v roce 2006 levice ve sněmovně i přes nesouhlas Senátu a veto prezidenta. Poslanci nynějších vládních stran a pravicoví senátoři podali proti normě dva návrhy k Ústavnímu soudu, požadovali zrušení či změnu asi 30 ustanovení. Nadále platí například to, že propuštění pracovníka musí podnik projednat s odbory.
Pravice označovala zákoník od počátku za "právní paskvil prvního řádu" a "ideový bič odborářů a ČSSD". Od počátku letošního roku některé údajné chyby odstranila vládní technická novela zákoníku. Zásadnější změny však exekutiva odkládala do rozhodnutí ústavních soudců. Levice měla při prosazování zákoníku podporu Českomoravské konfederace odborových svazů. Zastánci normy mínili, že je to moderní předpis, který umožňuje větší smluvní volnost a zachovává nezbytnou ochranu zaměstnanců. Velké podniky většinou zastávaly názor, že zákon sníží konkurenceschopnost firem, zvýší náklady a poškodí ty, kteří shánějí práci.
Česko vyšlo vstříc cizincům, kteří nemají kvůli Schengenu víza
11.3.2008 (epravo.cz)
Ministerstvo vnitra bude benevolentnější k cizincům, kteří nemají kvůli vstupu Česka do Schengenu v pořádku své dokumenty. Řada Američanů i cizinci z dalších zemí, které mají s ČR bezvízový styk, přijíždí do Česka na tři měsíce, kdy zde mohou být bez víz. Když ale chtějí zůstat déle, musejí do prosince nově žádat o dlouhodobé vízum, nebo vycestovat za hranice Schengenu. Protože může vyřízení dlouhodobého víza trvat až čtyři měsíce, hrozí jim nyní vyhoštění. Ministerstvo vnitra proto lhůtu pro vyřízení víz prodloužilo do konce června, uvedl mluvčí Vladimír Řepka. Americké velvyslanectví včera rozhodnutí českého ministerstva vnitra uvítalo. "Velvyslanectví oceňuje rychlost, s jakou české úřady reagovaly na procedurální problémy, které vyvstaly po vstupu Česka do Schengenu," uvedlo ve svém prohlášení. Zavedení přechodného období se podle zastupitelského úřadu týká situace, kdy si cizinci při svém legálním pobytu v Česku v době od 21. prosince 2007 zažádali o dlouhodobé vízum, ale kvůli zdlouhavé proceduře je ještě neobdrželi. Policie tak k nim bude nyní podle rozhodnutí ministerstva až do konce června benevolentnější. Podle Řepky dostanou od úřadu výjezdní příkaz, aby mohli na území České republiky pobývat legálně a aby měli čas na vyřízení žádosti o dlouhodobé vízum. "Toto opatření se týká občanů, kteří již prokazatelně o vízum požádali, nebo tu mají vazby, jako třeba rodinu," sdělil ČTK Řepka. Výjimka se podle něho vztahuje na lidi ze zemí, s nimiž má Česká republika bezvízový styk. Policie podle zastupitelského úřadu nebude přijímat žádná opatření směřující k vyhoštění lidí, kteří spadají do zmíněného přechodného období. Ministerstvo ale upozorňuje, že výjimka se nebude vztahovat na osoby, které v této době spáchají jinou trestnou činnost. Přechodné období platí pouze v České republice, nikoli v jiných zemích schengenské zóny. Z České republiky byli nedávno vyhoštěni dva Američané. V únoru je zadržela cizinecká policie, protože pobývali v Česku déle než tři měsíce, což je bez víza nebo krátkodobého vycestování nezákonné. Následně byli zadrženi a umístěni do tábora pro zadržení cizinců v Poštorné na Břeclavsku. Z Česka odcestovali začátkem března. Podle cizinecké policie Američané doplatili právě na rozšíření schengenského prostoru. Česko vstoupilo do schengenského prostoru společně s devíti dalšími zeměmi loni 21. prosince. Oblast umožňující cestování bez pasů se tak rozšířila na 24 států a rozprostírá se nyní na délce 4000 kilometrů od Portugalska po Estonsko. Systém práce cizinecké policie se tím zásadně změnil. Kontroly, které se dříve prováděly na hranicích, se přesunuly do vnitrozemí. Česká delegace podepsala nedávno ve Spojených státech memorandum o bezvízovém styku. Zatím turistická víza do USA nepotřebují staré členské státy EU s výjimkou Řecka, z nováčků unie zatím bezvízová praxe platí jen pro Slovinsko. Na druhé straně Američané nepotřebují víza při cestách do žádné z unijních zemí.
Navrhované změny na pracovním trhu v souvislosti s novelami zákona o zaměstnanosti a dalších zákonů
6.3.2008 (mpsv.cz)
„Naším cílem je zvýšit motivaci lidí k rychlé změně jejich nepříznivé sociální situace pomocí opětovného začlenění na trh práce. Chceme zabránit jejich nedůvodnému setrvání v systémech sociální ochrany. Zároveň chceme řešit situaci na pracovním trhu, kde je rekordní počet volných pracovních míst, a řadě firem se nedostávají potřební zaměstnanci.“ Konkrétně navrhované změny zde.
Mediace a arbitráž - nový systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
6.3.2008 (epravo.cz)
Od začátku dubna získají spotřebitelé nový způsob řešení svých právních sporů. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR a spotřebitelskými organizacemi odstartuje pilotní projekt, který umožní úspěšně řešit spory mezi spotřebiteli a podnikateli mimosoudní cestou. Ministerstvo předpokládá, že pomocí mediace a arbitráže by se měly ročně vyřešit zhruba tři tisícovky sporů. Ve většině sporů, které dnes spotřebitelé vedou, se jedná o reklamační řízení. Pokud se spotřebitel a prodejce nedohodnou, může v současné době spotřebitelský spor vyřešit pouze soud. Tato cesta je však obvykle zdlouhavá a finančně nevýhodná. Náklady na soudní řízení totiž často přesahují hodnotu sporu, což obvykle spotřebitele odradí od toho, aby řešení hledal u obecného soudu. Rychlejší a levnější forma řešení drobných sporů, která je obvyklá ve většině evropských států, v České republice doposud chyběla. "Nový systém využívá existující legislativu, a nebylo tedy nutné měnit zákony, ani zřizovat nové instituce. Předpokládáme, že mimosoudní řešení konkrétního sporu nebude trvat déle než dva měsíce, tedy výrazně méně, než je průměrná doba řízení u soudu. Přidanou hodnotou tohoto projektu tedy může být také snížení zátěže obecných soudů," říká ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. "Systém nebude fungovat úplně zdarma, ale náklady budou výrazně nižší než u klasického soudního řízení. Což je důležitý motivační prvek pro obě strany sporu, zákazníka i podnikatele," dodává ministr. V první ani druhé fázi nebude ani jedna ze stran sporu platit žádné poplatky. Pokud se spor dostane do třetí fáze, arbitráže, zaplatí navrhovatel poplatek rozhodčímu soudu ve výši 800 Kč. Podle předpokladů ministerstva do této fáze dospěje maximálně třetina sporů. I tak ale budou náklady na mimosoudní řešení sporu relativně nízké, protože se sníží náklady na zastupování a dojíždění, neboť řízení může proběhnout písemně. Zcela pak odpadnou náklady na odvolací řízení, protože o arbitráži rozhoduje rozhodčí soud pouze v jednom stupni. "Dnešní stav, kdy mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v podstatě neexistuje, zvýhodňuje nepoctivé podnikatele a podnikatele prodávající nekvalitní zboží či služby. Pokud se budou zákazníci moci dovolat se svých práv jednodušší a účinnou cestou, bude to ku prospěchu nejen jejich, ale také všech solidních podnikatelů. Proto považuji tento projekt za velmi důležitý," říká prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek. "Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že správně nastavený systém mimosoudního řešení sporů významně kultivuje podnikatelské prostředí," doplňuje Drábek. Systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je založen na dobrovolné účasti obou stran, a pokud dospěje až do fáze arbitráže, je plnou náhradou soudního řízení.
Jednotlivé fáze mimosoudního řešení spotřebitelského sporu - 1) Kontaktní místo — podání informací: Hospodářská komora ČR a spotřebitelské organizace mají v celém procesu funkci zprostředkovatele informací o alternativních možnostech, kterými může poškozený spor řešit, tedy prostřednictvím tzv. mediace nebo rozhodčího řízení. Spotřebitel, případně podnikatel, se bude moci obrátit na kontaktní místa Hospodářské komory ČR nebo spotřebitelských organizací, a to poštou, osobně do protokolu, elektronicky. K tomuto účelu bude sloužit formulář v němž bude možno popsat svoji stížnost spolu s informací, zda preferujete mediaci, nebo rovnou arbitráž. Pracovník kontaktního místa doručí stížnost druhé straně, která bude mít 15 dnů na vyjádření. 2) Mediace - smírčí řízení: Ve chvíli, kdy se obě strany shodnou na řešení sporu prostřednictvím tzv. mediace (je bezplatná), určí si nezávislého mediátora, který se obě strany snaží dovést k dohodě. Mediační dohoda bude sepsána do závazné smlouvy, která projevuje reálnou vůli stran a je právně vymahatelná. 3) Arbitráž — rozhodčí řízení: V případě neúspěšné mediace může kterákoliv ze stran požádat o rozhodčí řízení, které se bude konat u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. O rozhodčí řízení nakonec jedna nebo druhá strana může požádat již ve chvíli podání stížnosti a k jeho zahájení je pak potřeba souhlasu obou zúčastněných stran. Řízení může proběhnout také elektronicky. Výsledkem řízení je nález rozhodce, který je po uplynutí lhůty k plnění soudně vykonatelný — je tedy zajištěna rychlá vymahatelnost práva.
Větší ochrana práv dětí
6.3.2008 (justice.cz)
Dnes se od 12.00 konala v budově Úřadu Vlády tisková konference na téma Ochrana práv nezletilých. Novela občanského soudního řádu, kterou už schválila vláda, pomůže vyloučit negativní dopady na psychiku dítěte během soudních sporů rodičů. „Chceme zavést taková opatření, která povedou k rychlejšímu a kvalitnějšímu rozhodování soudů a k zajištění zvýšené ochrany dětí za použití alternativních metod řešení rodičovských sporů, kterými je například mediace,“ dodává ministr Pospíšil. Jedním z nových nástrojů při řešení rodičovských sporů bude například možnost mimosoudních jednání ve formě smírčího jednání, mediace, rodinné terapie nebo zavedení nového typu řízení o navrácení dítěte při mezinárodních únosech dětí. Zákon také definuje termín „vhodné prostředí“, tedy míst, kam lze umístit dítě při soudních sporech rodičů. Navrhovaná úprava by měla napomoci zabránit tomu, aby děti byly umísťovány do zjevně nevhodných prostředí. Zásadní novinkou je zavedení tzv. navykacího režimu. V případech, kdy je dítě delší dobu odloučeno od jednoho rodiče, dochází k přerušení citových vazeb a je třeba tyto vazby postupně obnovovat v přesně rozfázovaných krocích. Soud by měl být na základě doporučení odborníků oprávněn stanovit plán navykacího režimu a případně sankcionovat jeho neplnění.
Systém trvalého pobytu je neudržitelný
5.3.2008 (ochrance.cz)
Využití institutu trvalého pobytu, jak ho definuje zákon, je v praxi neudržitelné. Zástupkyně veřejného ochránce práv se domnívá, že je nutné buď změnit definici trvalého pobytu v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, nebo provést změny v ostatních zákonech, které termín „trvalý pobyt“ používají. Podmínky a práva by měly být vázány spíše na faktické bydliště, než na mnohdy formální a nefunkční místo trvalého pobytu. Místem trvalého pobytu se podle zákona č. 133/2000 Sb. rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Objekt musí být označen číslem popisným nebo evidenčním, popř. orientačním a je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Z přihlášení občana k trvalému pobytu podle zákona výslovně nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti. Trvalý pobyt je tedy definován jako údaj „pouze“ evidenční. Ve skutečnosti s ním ale pracuje celá řada dalších zákonů a navazuje na něj řada práv a povinnosti, např. právo volební, výkon mandátů v obecních zastupitelstvech, poskytování sociálních dávek, příspěvku na bydlení, úhrada poplatku za svoz a likvidaci odpadu, parkování v placených zónách, exekuce apod.Poplatek za svoz a likvidaci odpadu je ve většině obcí povinen uhradit každý, kdo zde má trvalý pobyt, a obec nezohledňují, jestli zde skutečně bydlí a odpad produkuje. V systému tzv. zón placeného stání může obec umožnit parkování jen osobě, která zde má nahlášeno místo trvalého pobytu, bez ohledu na to, jestli zde tato osoba skutečně bydlí nebo někdy bydlela. Jiní občané, kteří zde fakticky bydlí, ale bez evidovaného trvalého pobytu, povolení k parkování získat nemohou. Závažným problémem souvisejícím s trvalým pobytem je také činnost soudních exekutorů. Ti se zaměřují na místa trvalého pobytu, která však se skutečnými místem pobytu nemusí mít nic společného. Stává se tak, že z bytu nebo domu jsou odvezeny i věci někoho jiného.
Zákon o evidenci obyvatel na jedné straně deklaruje, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k vlastníku nemovitosti, ani k objektu samotnému. Na straně druhé je však stanovena povinnost oprávněné osoby prokazovat zánik užívacího práva při návrhu na zrušení trvalého pobytu. Zatímco se občan může přihlásit k trvalému pobytu i tam, kde nebydlí a nikdy bydlet nebude, když jej chce k tomu ze zákona oprávněná osoba (především majitel nebo nájemce) z adresy odhlásit, musí složitě dokazovat, že se dotyčný občan na uvedené adrese nezdržuje, objekt neužívá a že zaniklo jeho uživatelské právo. Tento vnitřní rozpor zákona způsobuje celou řadu problémů. Majitelka bytu – oběť trestného činu domácího násilí, jejíž manžel byl odsouzen k mnohaletému vězení, sice podala návrh na zrušení jeho trvalého pobytu, ale jen těžko dokáže zánik užívacího práva vzhledem k tomu, že manžel domácnost neopustil dobrovolně a se zrušením trvalého pobytu nesouhlasí. V podobné situaci jsou i rodiče, jejichž děti se např. v době delší nepřítomnosti rodičů vrátí domů a začnou rozprodávat majetek. I když rodiče podají návrh na zrušení trvalého pobytu, nemůže jim být vyhověno, protože děti do domu „docházejí“ a užívají ho. Rodiče tak nemohou prokázat zánik užívacího práva. To samé platí u rodičů, jejichž děti se zadlužují a rodiče se tak oprávněně obávají exekuce. Přibližně 112 000 občanů má v současné době evidován trvalý pobyt na ohlašovnách a jen část z nich tvoří ti, u nichž to zákon na počátku své účinnosti očekával. Na adrese ohlašovny měl mít trvalý pobyt evidován občan, kterého nebylo možné žádným způsobem lokalizovat – např. nalezené dítě, jehož matka není známa, dítě narozené při utajeném porodu apod. Množí se však případy, kdy v evidenci na ohlašovně končí lidé, jimž byl trvalý pobyt zrušen, nebo ho chtějí změnit , ale nemají faktickou možnost být hlášeni tam, kde skutečně bydlí. Příčinou bývají stavebně-technické náležitosti, které musí nemovitost splňovat, aby bylo možné mít v ní hlášen trvalý pobyt. Často je však ohlašovna řešením i pro lidi, kterým vlastník nemovitosti přihlášení k trvalému pobytu nepovolí, ať už z obav před případnou exekucí, možných obtížích při ukončení nájemního vztahu nebo ve snaze utajit pronajímání nemovitosti z daňových důvodů. V posledních letech však přibývá stále více případů účelového evidování trvalého pobytu na ohlašovně s cílem vyhnout se exekucím, účasti na soudních jednáních, vymáhání dluhů, placení poplatků za odpad apod. Občan, který má dluhy, se například fiktivně rozvede. Manželka požádá o zrušení jeho trvalého pobytu v bytě, přestože s ní muž i nadále žije. Obec mu na žádost zruší adresu trvalého pobytu a eviduje ho na ohlašovně. Muž i nadále žije se svou manželkou, resp. exmanželkou, ale veškeré vymáhání končí bezvýsledně v sídle ohlašovny. Zástupkyně veřejného ochránce práv kritizuje často mechanický přístup úřadů při rozhodování o zrušení trvalého pobytu. Nejen, že úřady neprověřují skutečný stav věci, ale dochází i k situacím, kdy se občan vůbec nedozví, že mu byl trvalý pobyt v určitém místě zrušen. S ohledem na skutečnost, kolik dalších práv a povinností je na trvalý pobyt fakticky navázáno, je takový postup úřadů zcela nepřijatelný. Stejně tak ochránce kritizuje ministerstvo vnitra za takový výklad zákona o evidenci obyvatel, podle nějž jsou na ohlašovně zcela automaticky evidovány děti narozené matce-cizince s trvalým pobytem v ČR a otci-občanovi ČR. Tímto postupem následně dochází ke zbytečnému administrativnímu zatěžování jak občanů, tak i samotných úřadů. Členem zastupitelstva v obci může být jen ten, kdo má v obci trvalý pobyt. Jestliže se zastupitel přihlásí k trvalému pobytu v jiné obci, jeho mandát zaniká. Na samosprávě společenství občanů se podílejí pouze ti, kdo do tohoto společenství skutečně patří. Pro využití aktivního volebního práva do zastupitelstva obce není rozhodující, jestli má občan v obci stálé bydliště a skutečně tam žije, ale jestli zde má trvalý pobyt. Jsou známy případy účelového přihlášení skupin voličů k trvalému pobytu v obci těsně před komunálními volbami z důvodu posílení podpory jedné z volebních stran. Především v obcích s nízkým počtem oprávněných voličů, může i relativně malý počet nových volitelů zcela změnit výsledek voleb. Otázkou je, zda by takové volby neměly být prohlášeny za neplatné a neregulérní, jestliže šlo prokazatelně o účelovou změnu trvalého pobytu, která mohla ovlivnit volební výsledky. Snad největší dopad měl trvalý pobyt na rozpočtové určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům. Hrubý celostátní výnos daní v průběhu rozpočtového roku se stává základem pro rozdělení do rozpočtů obcí. Každá obec získává podíl podle počtu obyvatel obce k 1. 1. běžného roku a koeficientu velikostní kategorie obce. Kategorie byly nastaveny skokově a u obcí s počtem obyvatel blížícím se hraničním hodnotám, mohlo i při malé změně počtu obyvatel dojít k výrazným změnám daňových příjmů. Finančně motivované získávání obyvatel na přelomu kalendářních roků zkoušela města Jihlava, Liberec, Kolín a další. Tyto spekulativní kroky poškodily okolní obce a nepřímo i ostatní obce a města v ČR. Největší ztráty vykazovaly obce do 300 obyvatel, které hospodaří s rozpočty od půl do 2 milionů Kč, pro něž se každý finanční propad stává zásadním pro pouhou reprodukci obce. Na ochránce se obrátila řada občanů se stížnostmi na úřady, které jim odmítly sdělit údaje z informačního systému evidence obyvatel. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, neumožňuje poskytovat občanům údaje o trvalém pobytu jiné fyzické osoby, proto musel ochránce odložit stížnosti jako neopodstatněné, přestože tuto právní úpravu považuje za neodůvodněně přísnou. Lidé chtějí znát trvalý pobyt jiných osob z různých příčin, počínaje organizací abiturientských setkání, pátrání po ztracených sourozencích, biologických rodičích nebo potřebují vystavit úmrtní list svého příbuzného a neznají místo úmrtí. Přitom právní úprava vydávání matričních dokladů a nahlížení do matričních zápisů umožňuje vymezenému okruhu osob seznámit se s mnohem citlivějšími údaji. Ochránce proto navrhuje, aby bylo umožněno poskytnout žadateli údaje o místě trvalého pobytu, pokud s tím dotčená osoba bude souhlasit. Bude-li žadatel chtít znát údaje o zemřelé osobě, ochránce doporučuje, aby bylo možné poskytnout tyto údaje stejnému okruhu osob, které mohou nahlížet do sbírky matričních listin.
Analýza: Česko diskriminuje homosexuály, mělo by jim povolit adopci
7.3.2008 (idnes.cz)
Zástupci gay a lesbické komunity začínají mluvit o tom, že by i páry osob stejného pohlaví měly mít právo adoptovat děti. Dva roky starý zákon o registrovaném partnerství to vylučuje. Je to záležitost budoucnosti, tvrdili tehdy o adopci spoluautoři zákona. Dnes hovoří o diskriminaci.
Jen pětina Čechů si myslí, že by páry osob stejného pohlaví měly mít právo adoptovat děti.
Když se zákonodárci přeli o to, zda institucionalizovat svazky osob stejného pohlaví, tvůrci zákona takticky tvrdili, že adopce není na pořadu dne a že o ni vlastně vůbec nejde. "To bude záležitost dalších generací,“ uklidňoval předseda tehdejší Gay iniciativy Jiří Hromada. Neuběhly ani dva roky a požadavek na rozšíření zákona je tu. Na webových stránkách ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové se objevila obsáhlá analýza. Podle ní jsou sexuální menšiny v české společnosti stále diskriminovány.
Společnost prý gaye a lesby znevýhodňuje hlavně v oblasti rodinného práva, jako jsou výchova, adopce dětí či reprodukční práva. "V přístupu k adopcím tak dochází zcela jednoznačně k otevřené zákonné diskriminaci," tvrdí se v dokumentu. Registrované partnerství, které tehdy homosexuálové nadšeně vítali, je tak najednou nedostatečné. "Chtějí-li si gayové nebo lesby adoptovat dítě, tlačí je současná česká právní úprava spíše k tomu, aby žili v neformalizovaných svazcích," uvádí se ve zprávě. "Vůbec si nemyslím, že homosexuálové by byli u nás diskriminováni. Naše společnost je tolerantní a soužití homosexuálů nikomu nevadí," řekl iDNES.cz europoslanec a občanský demokrat Ivo Strejček, který v médiích postup expertní skupiny ministryně Stehlíkové kritizoval. Česká republika patří stále mezi země s vysokým počtem dětí v ústavech, avšak společnost se zatím bohužel více znepokojuje nezvyklostí stejnopohlavních rodin než osudem dětí v ústavech. Zákon o registrovaném partnerství garantuje v České republice registrovaným párům ve srovnání s manželi jen velmi omezená práva. Lze říci, že rodičovství, vychovávání dětí a rodina zůstávají oblastí, kde stále přežívá velké množství pověr a předsudků o tom, co je „normální“ a „nejlepší“ pro děti. Děti vychovávané jedním rodičem, ať už homosexuálním nebo heterosexuálním, prospívají v některých směrech hůře než děti vychovávané dvěma rodiči, přičemž nezáleží na tom, zda jsou stejného nebo rozdílného pohlaví. Jiří Hromada, který se na zprávě podílel, výroky mírní. "Já bych to nepojmenovával ´diskriminace´, ale spíše absence určitých detailů, které se ještě v rámci toho procesu nepodařilo prosadit," řekl iDNES.cz. Přesto tvrdí, že současná tolerance je málo. "Jde o akceptaci. A když někoho akceptujete, tak ho musíte akceptovat se vším všudy," dodal.
I proto nyní gay a lesbické hnutí otevírá otázku adopcí. Prý uzrál čas, aby o nich společnost začala diskutovat. Průzkumy však mluví jinak. Veřejnost se podle nich k podobným požadavkům staví záporně. Zatímco registrované partnerství v době jeho schvalování podporovalo kolem sedmdesáti procent lidí, pro adopce dětí homosexuály se loni v červnu vyslovilo jen 22 procent dotázaných. Gayové a lesby proto zdůrazňují, že se chtějí pouze připojit k celostátní debatě o adopcích, které si prý beztak vyžadují systémovou změnu. "Dětské domovy jsou přeplněné a to je špatně. To není záležitost jen minority, to je záležitost celospolečenská," ubezpečil Hromada.
