Poznejte život romských dětí, nabádá příručka učitele
3.8.2007(idnes)
Proč ten malý Rom neříká prosím a děkuji? Proč vyjadřují romské slečny náklonnost bitím? Hodnoty, které většinová společnost nezná a nechápe, by rozhodně měli znát učitelé vzdělávající romské děti. To je přístup nové příručky o práci s romskými žáky, která se v září dostane do rukou pedagogům.
Místo poděkování Romové chválí, děti jsou odmalička vtahovány do rozhodování celé rodiny a se samostatností a přílišnou individualitou by mezi blízkými zřejmě narazily. Na chválu od muže prý romská žena na rozdíl od rozněžnělých Slovanek reaguje plácnutím po zádech. Agrese v tom není ani za mák.
Kamenem úrazu je ve školách právě neznalost romských hodnot, tvrdí příručka Ivety Pape pro učitele, veřejnost i pracovníky neziskových organizací.
"Pedagog, který má ambice romské děti vzdělávat, by se je měl snažit pochopit a respektovat jejich individuální potřeby. To je šance na úspěch," řekla iDNES.cz Pape, která vycházela z vlastní pedagogické praxe na východním Slovensku.
Vysokoškolsky vzdělaná Romka vyvrací v příručce obecně rozšířené mýty (třeba že vzdělání není pro Romy hodnotou), vysvětluje, jak si romské dítě vytváří osobní i národní identitu, jak používá romský a český jazyk nebo jak se vyrovnává s protikladnými požadavky, které na ně klade rodina a většinová společnost.
"Hodně Romů vnímá školu jako zařízení, které má spíše represivní charakter. Skoro denně se dostávali do konfliktů s učiteli nebo českými spolužáky, málokdy byli chváleni, téměř nezažili pocit úspěchu. Většina z nich byla dříve či později označena nálepkou problémoví žáci," píše Pape v příručce, která je možné si už teď zdarma stáhnout na stránkách projektu Internetové kluby ČH@VE.
Stejný recept už v praxi používá několik škol v republice. Především těch s převahou romských žáků. "Pedagogy posíláme na semináře, poznat život Romů je naprosto zásadní. Spoustu věcí byste totiž vyhodnotili špatně a dětem ublížili," říká Ivana Rosová, ředitelka pražské ZŠ v Grafické ulici s 80 procenty Romů.
"Romové žijí současností. Od toho se odvíjí vše, od frekvence kapesného přes pohled na vzdělání jako investici do budoucna," vysvětluje. Jako problém vidí spíš to, že Romové pomalu ztrácí své kořeny a za svůj původ se mnohdy stydí.
"Vždycky jsem obdivovala, jak se romská rodina dokáže semknout, jak se chovají ke starším a dětem. I to ale posledních 10 let slábne. Ve snaze rychle se vyrovnat většině jdou Romové často po pozlátku, po tom, co je nejvíc vidět. Včetně značkového oblečení a drog, to však bohužel devastuje celé rodiny," myslí si ředitelka.
Místo represe a výhrůžek je podle ní lepší trpělivě vysvětlovat. "Děti si musí zvyknout přijmout zodpovědnost. Ráno vstát a jít do školy. Často se ale domluvíme spíš s nimi než s jejich rodiči. Ti jim často nejsou schopni poradit, učit se s nimi, motivovat je."
Iveta Pape vidí za nízkým počtem romských vysokoškoláků ještě jiný důvod. "Pokud rodiče nemají práci a nemohou uspokojit běžné potřeby dětí, jako je jídlo a teplo, nemohu po nich jako pedagog chtít, aby vnímali vzdělání svých dětí jako prioritu. Populistické názory politiků, kteří považují vzdělání dětí za cestu z kruhu, jsou nesmysl," říká. "Nutné je začít u rodičů, dát jim práci, a tím i dobrý pocit z pravidelného příjmu."
Překážky pro schopné Romy ale nezmizí ani po přijetí na vysokou školu. "Je jasné, že se bojí změny prostředí, to není jednoduché ani pro bílé. Pokud však přijdou z vyloučených lokalit, je to pro ně těžké i kvůli sníženému sebevědomí," říká Martina Horváthová z občanského sdružení Slov 21, které se podílelo na vzniku příručky pro učitele.
Byť podle ní dojde k ohlášení diskriminace jen v jediném procentu případů, za rasisty Čechy nepovažuje. "Člověk je ale musí neustále přesvědčovat. Mladí Romové to musí ustát a nevzdat se s první překážkou. Teprve až vznikne vrstva vzdělaných Romů, společnost si zvykne."
