|
•••
Kontakt
Poradna pro občanství,
občanská a lidská práva
Ječná 7
Praha 2
120 00
Telefon: +420.224 829 087
E-mail:
|
|
V červnu roku 2003 se na Poradnu obrátila romská klientka R.K. z města CH. s tím, že je dlouhodobě evidovaná na úřadu práce (od srpna 2002), stále nemůže sehnat zaměstnání a má odůvodněné podezření, že jí zaměstnavatelé odmítají pouze z důvodu jejího etnického původu.
Pracovníci Poradny ji následně navštívili a dohodli se s ní, že celou situaci prověří. Vydali se s ní do centra města CH a sledovali inzerci ve výlohách okolních provozoven, zda nenarazí na inzerát nabízející zaměstnání. Zastavili se před prodejnou drogerie v jejíž výloze visel inzerát „přijmeme prodavačku“. R.K. uvedla, že by o nabízené místo měla opravdový zájem, proto ji pracovníci Poradny vybavili diktafonem a požádali, aby se ucházela o nabízené místo. R.K. tak učinila a během cca 3 minut byla zpět před prodejnou s tím, že jí bylo zástupkyní vedoucí prodejny sděleno, že místo je již obsazené.
Následně (cca po 5 min.) se do prodejny vypravila pracovnice Poradny (jejíž věk přibližně odpovídal R.K.) se rovněž ucházet o nabízené místo (taktéž vybavena diktafonem). Chování zástupkyně vedoucí bylo naprosto odlišné. Přestože pracovnice Poradny uvedla, že má pouze základní vzdělání a pečuje o nezletilé dítě, byla seznámena s pracovními a mzdovými podmínkami na pracovišti. Dále jí bylo sděleno, že místo je stále volné, neboť dvě předchozí uchazečky, které měly svůj zájem o nabízené místo potvrdit, se již neozvaly. Zástupkyně vedoucí dále uvedla, aby se zastavila odpoledne, až bude přítomna vedoucí provozovny s tím, že má určitě velkou naději nabízené místo získat.
Pracovnice Poradny poté prodejnu opustila a několika minutách se vrátila s R.K. a dalším svědkem, aby zástupkyni vedoucí konfrontovali s předchozími událostmi. Zástupkyně vedoucí nebyla schopná věrohodně vysvětlit, proč přistupovala natolik odlišně k R.K. a k pracovnici Poradny.
Po opuštění prodejny byl celý incident nahlášen na příslušný úřad práce jako podnět ke kontrole. Úřad práce tuto záležitost uzavřel s tím, že podnět zařadil do plánu kontrol, ale v konkrétním případě se R.K. musí obrátit na soud.
R.K. poté podala žalobu na ochranu osobnosti proti obchodní společnosti provozující prodejnu drogerie. Tvrdila, že jednání žalované společnosti naplňuje znaky diskriminace na základě etnického původu, která je zahrnována pod širší pojem rasové diskriminace a požadovala po žalované společnosti omluvu a finanční satisfakci ve výši 250.000,- Kč.
Žalovaná společnost navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že neobsahuje základní fakta (dosažené vzdělání, praxe R.K. atd.) a je koncipována tak, že žalovaný pracovně diskriminuje občany romského původu. Dále uvedla, že skutečnost, že žalobkyně měla v daném okamžiku opravdový zájem o nabízené místo, ještě nezakládá povinnost žádného potenciálního zaměstnavatele ji na nabízené místo přijmout. Teprve, kdyby došlo ke splnění všech požadavků žalovaného, jednalo by se o případné diskriminační otázce. Žalovaná společnost dále uvedla, že má za to, že celá situace byla vyvolána záměrně s cílem ho poškodit v očích veřejnosti a získat finanční částku jako náhradu nemajetkové újmy. Dále bylo uvedeno, že se nemohlo jednat o etnickou diskriminaci již proto, že u žalovaného jsou v pracovním poměru i zaměstnanci romského původu, stejně tak, jako i cizinci.
Soud posléze v dané věci nařídil jednání při kterém provedl důkaz výslechem žalobkyně, výslechem svědků, přepisem audiozáznamu (diktafonová nahrávka), výpisem z obchodního rejstříku žalované společnosti, průkazem uchazeče o zaměstnání, a potvrzení R.K. o tom, že se ucházela o práci i v jiných firmách.
Po provedeném dokazování vyhodnotil soud skutkový stav následovně:
Vzal za prokázané, že žalobkyně je osobou romského etnického původu, žalovaný je společností, která provozuje prodejny drogerie. Bylo prokázáno, že žalobkyně hledala asi dva roky práci, kterou doposud nemá. S hledáním zaměstnání měla problémy, proto kontaktovala romskou poradkyni a stěžovala si, že má problémy při hledání práce. Jejím prostřednictvím se obrátila na Poradnu, jejíž pracovníci se toto tvrzení rozhodli ověřit. Žalobkyně vstoupila do obchodu, jehož provozovatelem je žalovaný. Ve výloze obchodu visela cedule „Hledáme prodavačku“. Žalobkyně má základní vzdělání a jako pokladní nebo prodavačka nikdy nepracovala, Jako uchazečka o zaměstnání byla již odmítnuta několikrát. Žalobkyně vešla sama do obchodu vybavena nahrávacím zařízením, uvnitř kontaktovala pokladní s tím, že hledá zaměstnání. Pokladní jí sdělila, že vedoucí má jednání a že má počkat v kanceláři. Potom vedoucí vyšla s nějakou slečnou, posléze se ukázalo, že to byla zástupkyně vedoucí a nikoliv vedoucí. Žalobkyně řekla, že má o místo zájem a bylo jí řečeno, že místo je již obsazeno. Na to se jí žalobkyně zeptala, zda nemá jiné místo či jinou práci a bylo jí sděleno, že nikoliv. Poté prodejnu opustila. Do obchodu pak vstoupila pracovnice Poradny, taktéž vybavena nahrávacím zařízením, a projevila rovněž zájem o místo prodavačky nabízené ve výloze. Byla pozvána do kanceláře a při rozhovoru úmyslně uvedla, že má pouze základní vzdělání a že je svobodná matka, která má malé děti, o které se stará sama (v podstatě všechny překážky v zaměstnání). Zástupkyně vedoucí s pracovnicí Poradny provedla vstupní pohovor, sdělila jí podmínky i to, jaký by měla plat. Dále uvedla, že hledají slušnou a spolehlivou osobu a seznámila ji i s tím, že když někdo onemocní, musí se zaskakovat. Sdělila jí také, že smlouva se uzavírá na 3 měsíce a o jakou práci se jedná. Pracovnice Poradny se dále ptala jak dlouho je místo volné a zástupkyně vedoucí jí sdělila, že zatím má pouze 2 zájemkyně. Dále jí sdělila, že odpoledne bude přítomna vedoucí, která s ní bude chtít ještě podrobněji hovořit. Pracovnice Poradny jí dala kontaktní telefon, obdržela papír s dalšími informacemi a obchodu odešla. Poté se do obchodu vrátila žalobkyně spolu s pracovnicí Poradny a dalšími svědky. Kontaktovali zástupkyni vedoucí s žádostí o vysvětlení proč pracovní místo bylo nabídnuto pouze pracovnici Poradny. Zástupkyně vedoucí konstatovala, že místo již bylo obsazeno, že je obsazeno, že chtěla pouze ještě nějaký další kontakt. Nato jí pracovnice Poradny ukázala papír s podrobnými informacemi o nabízené pozici a ptala se jí proč jí tedy tato informace byla předána. Zástupkyně vedoucí jí sdělila, že by jí třeba vzali, neboť jim byla sympatická.
Po právní stránce vyhodnotil soud skutkový stav následovně:
Dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Obranu žalovaného, který tvrdil, že zaměstnává i cizince i romská či jiná etnika, považoval soud ve vztahu k věci irelevantní. Soud hodnotil postup, jakým se žalovaný, respektive osoba oprávněná chovala k žalobkyni v konkrétní situaci o kterou se jedná. Soud byl toho názoru, že při hledání zaměstnání v případě několika uchazečů konečné slovo přísluší vedoucí prodejny, která si samozřejmě může prodavačku vybrat. Nicméně soud zvažoval situaci, za které se žalobkyně o práci ucházela, a dospěl k závěru, že v tomto případě jí nebyly poskytnuty jako uchazečce o zaměstnání stejné podmínky, jako další osobě (pracovnici Poradny). Soud neuvěřil tvrzení zástupkyně vedoucí a následně vedoucí, že mezi odchodem žalobkyně a příchodem pracovnice Poradny volala předchozí uchazečka, že nemůže nastoupit. Výpovědi nebyly žádným dalším důkazem podpořeny. Za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že k ní bylo přistupováno diskriminačním způsobem, bylo na žalovaném, aby prokázal, že tomu tak nebylo. V tomto případě žalovaný neunesl důkazní břemeno a naopak žalobkyně prokázala, že jí žalovaný neposkytl rovné podmínky, když se ucházela o zaměstnání. Bylo prokázáno, že ani v případě žalobkyně, ani u pracovnice Poradny žalovaný neuplatnil požadavek na splnění jím tvrzených podmínek středoškolského vzdělání, praxe nebo vyučení v oboru prodavačka.
Soud dospěl k závěru, že uvedeným způsobem došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně a tento zásah je objektivně způsobilý se dotknout její cti. Dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobkyni morální satisfakci ve formě omluvy a vzhledem k tomu, že se jedná o zvlášť závažný zásah do osobnostních práv, dospěl k závěru, že je v tomto případě na místě přiznat i satisfakci finanční. Částku 50 000,- Kč shledal soud jako přiměřenou situaci, kdy při jednání byla přítomna pouze žalobkyně, zástupkyně žalovaného a pracovníci Poradny. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podané odvolání vzal později žalovaný zpět.
Prostor pro Vase dotazy a prispevky k tematu
|
 |