Poradna provedla nezávislé šetření stížnosti na diskriminaci v provozovně poskytující pohostinské služby ve městě K. Podle stížností romských občanů všechny pohostinské provozovny v K. odmítají obsluhovat romské hosty. Pracovníci Poradny proto v březnu 2001 náhodně vybrali a navštívili jednu z nich. Doprovázelo je pět romských občanů z K.– D.G., Š.T.. J.L. a manželé B.L. a J.L.
Do restaurace nejprve vstoupili Romové a skupinka bílých přišla chvilku po nich. Romové přišli k pultu a B.L. se zeptala číšníka, zda je obslouží. Ten ale řekl, že se musí domluvit s majitelem restaurace. Romové si tedy sedli ke stolu a když číšník zavolal majitele, zeptala se ho B.L. znovu, zda budou obslouženi. Na to jí majitel sdělil, že měl v restauraci problémy s romskými kopáči ze Slovenska a že zde proto nebude nikdo z místních Romů obsloužen. J.L. namítala, že nikdo z přítomných hostů se nikdy v restauraci žádné výtržnosti nedopustil; jsou slušní, ona i její manžel jsou majiteli osobně známi. Majitel opakoval tytéž argumenty a ač připustil, že manžele L. zná jako slušné lidi, trval na tom, že v jeho restauraci nikdy obslouženi nebudou. V ní prý plánuje zřídit „soukromý klub“ (zvýrazněno Poradnou), kam bude povolen vstup jen s členskou kartou. Když J.L. projevil o takovou kartu zájem, majitel mu odvětil, že se ještě uvidí.
Druhá skupina vstoupila do restaurace v průběhu této diskuse. Posadili se a číšník je ihned přišel obsloužit. Objednali si a společně poslouchali rozhovor mezi majitelem a Romy. Ti byli vybaveni nahrávacím zařízením aby zajistili důkaz o skutečném průběhu událostí. Po bezvýsledné asi desetiminutové diskusi se Romové zvedli a z restaurace odešli.
Následně všichni navštívili obvodní oddělení Policie v K., kde celý incident nahlásili. Policie případ šetřila pro podezření ze spáchání trestného činu podněcování k národnostní a rasové nenávisti. V červnu byla věc odevzdána orgánu České obchodní inspekce v H. pro podezření ze spáchání přestupku na úseku podnikání podle §24 odst. 1 přestupkového zákona s odkazem na §6 zákona o ochraně spotřebitele. Jakkoliv se tato kvalifikace může jevit jako zcela nesmyslná, protože žádná ze skutkových podstat podle §24 odst. 1 přestupkového zákona ani vzdáleně nepřipomíná jednání, ke kterému v restauraci v K. došlo, stížnosti Poradny na postup Policie a dozorujícího OSZ byly příslušnými orgány vyhodnoceny jako neoprávněné.
Poradna ovšem podala podnět ČOI v uvedené věci již v březnu 2001. Na základě tohoto podnětu provedli inspektoři ČOI kontrolu v uvedené provozovně v K. Inspektorka ČOI romské národnosti byla v restauraci obsloužena, při kontrolním nákupu byly zjištěny nedostatky v účtování a v míře zakoupených nápojů. Za tento nedostatek byl uložen finanční postih. K diskriminaci žádného spotřebitele v době kontroly nedošlo.
Skupina Romů v K. podala proti provozovateli restaurace žalobu na ochranu osobnosti. Žádali, aby se jim majitel restaurace každému jednotlivě omluvil a zaplatil náhradu nemajetkové újmy 10 000,- Kč pro každého z nich. Omluvu žalovaný poskytl ihned po podání žaloby. Tvrdil, že žalobci byli pouze omylem považováni za jiné hosty romské národnosti, kteří způsobili v restauraci asi čtrnáct dní předtím incident. Jinak jsou prý v jeho restauraci Romové obsluhováni zcela běžně, to prý zjistila i nedávná kontrola ČOI. Není prý také vůbec pravda, že by personálu zakázal obsluhovat romské hosty. Za to, že žalobci skutečně nebyli obslouženi, prý je omluva za těchto okolností zcela dostačující. Žalovaný majitel dále navrhoval, aby důkaz přehráním zvukového záznamu rozhovoru mezi ním a žalobci (zaznamenaný pomocí diktafonu) nebyl soudem prováděn. Tvrdil, že šlo o pořizováním záznamů projevu fyzické osoby osobní povahy a tedy o protiprávní jednání. Podle jeho názoru také byla vážnost žalobců ve společnosti jeho jednáním dotčena jen zcela minimálně, takže zadostiučinění které poskytl je zcela postačující.
Krajský soud v H. žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud v prvé řadě shledal, že je zcela nesporné, že žalobci obslouženi nebyli. To představuje zásah do jejich lidské důstojnosti a nic na tom nemůže změnit, že návštěva byla připravena a že žalobci měli v úmyslu zachytit její průběh na diktafon. Pokud by byli obslouženi, neměli by žádný důvod k nahrávání rozhovoru. Soud rovněž poukázal na rozpory ve vysvětleních uváděných k incidentu žalovaným. Zatímco na Policii v dubnu obsluhující číšník, zaměstnanec žalovaného, vypověděl, že žalobcům sdělil hned, že je neobslouží, protože s podobnou skupinou byly v restauraci dříve problémy, soudu tvrdil, že kdyby si byli žalobci sedli, byl by je obsloužil, ale oni chtěli hned mluvit s majitelem. Soud konstatoval, že žalovaný se nemůže vymlouvat na žádný omyl. U předchozího incidentu nebyla žena a sám dříve sdělil Policii, že číšník ani nevěděl, o koho se jednalo. V řízení sice nebylo prokázáno, že by Romové nebyli v restauraci zásadně obsluhováni, ovšem odmítnutí služeb žalobcům jen proto, že byli téhož etnika jako někdo jiný, ospravedlnitelné není. Toto jednání je objektivně způsobilé zasáhnout důstojnost žalobců ve značné míře. Soud v této souvislosti opět poukázal na zvukový záznam v místě, kde B.L. hovoří o pocitu trapnosti sedět u stolu a nebýt obslouženi a trapnosti odchodu. Její manžel těžce nesl, že mezi přihlížejícími hosty byli rybáři, neboť sám je členem jejich svazu. Soud tak přiznal žalobcům kompenzaci nemajetkové újmy v navrhované výši.
Proti rozhodnutí krajského soudu v H. podal žalovaný odvolání k Vrchnímu soudu v P. Ten v červnu roku 2003 rozhodnutí krajského soudu v H. potvrdil. S námitkou, že v řízení byl použit nezákonně získaný důkaz, se neztotožnil. Záznam byl učiněn v prostoru určeném pro veřejnost v rámci obchodní činnosti a nijak se netýkal soukromí zúčastněných osob. Soud dále konstatoval, že jakákoliv diskriminace je nepochybně pro každou dotčenou osobu objektivně ponižující. Jde o jednání zvlášť nebezpečné a společensky nepřípustné. Z hlediska dopadu neoprávněného zásahu na osobnostní práva je nerozhodné, že se žalobci na možnost diskriminačního jednání připravili tak, aby je později prokázali pokud k němu dojde.
