Skupina romských obyvatel N. a okolních obcí, J.Š., M.B., J.G. a L.S. na základě dohody s Poradnou a s jejími pracovníky v únoru 2002 navštívila restauraci Sport v N. Kromě využití služeb chtěli ověřit, zda v restauraci nedochází k diskriminaci Romů. Poté, kdy usedli a byli po nějakou dobu soustavně ignorováni, se dotázali obsluhy a bylo jim řečeno, že obslouženi nebudou. Nakonec, asi po dvaceti minutách, před ně číšník postavil na stůl cedulku s nápisem „Reservé“. J.G. a L.S. se pokusili objednat si nápoje u pultu, ale bylo jim řečeno, že na příkaz majitele nebudou obslouženi. Důvodem je prý očekávaná návštěva fotbalistů. Kromě toho byly zmíněny údajné špatné zkušenosti s Romy. Pracovníci Poradny spolu s pracovnicí referátu sociálních věcí Okresního úřadu v N. se dostavili chvíli po první skupině a obslouženi byli.
Obě skupiny potom společně přivolaly na místo policii a incident ohlásili. (Policie později věc postoupila k šetření přestupku městskému úřadu v N. Později podala skupina romských obyvatel N. proti provozovateli restaurace K.S. také žalobu na ochranu osobnosti. K.S. představil celou věc jako nedorozumění. Restauraci prý měli navštívit fotbalisté, jejich funkcionáři a příznivci. Dále tvrdil, že pokud se při rozhovoru u pultu s některými žalobci zmínil o špatných zkušenostech s Romy, byla to jen verbální reakce na otázku, zda nebudou obslouženi, protože jsou Romové. Oni přišli do restaurace s úmyslem situaci ověřit. Proto byli podle jeho názoru s srozuměni i s eventualitou, že obslouženi nebudou. Nemohli tak být podle jeho názoru následným vývojem zaskočeni, ani nemohla být snížena jejich lidská důstojnost. Ostatně v minulosti kontroly v jeho restauraci nic takového nezjistily.
V době kdy bylo řízení vedeno, již vstoupilo v účinnost nové znění o.s.ř. provedené zákonem č. 151/2002 Sb., kdy bylo ustanovení §133a doplněno s platností pro řízení zahájená přede dnem účinnosti zákona. Podle doplněného druhého odstavce §133a skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového původu, má soud kromě jiného i v otázce poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyjde najevo opak.
Soud první instance dospěl k těmto závěrům: svědek S.G. nepotvrdil, že by si toho dne objednával rezervaci pro fotbalisty. Ti mají rezervaci v pondělí, ve středu a v pátek. Den, kdy k incidentu došlo, byl čtvrtek. Také fotbalisté nechodí do restaurace v době oběda, kdy jsou v práci, ale až večer po tréninku. S.G. tvrdil, že měl v tu dobu rezervaci za účelem obchodního jednání se svými partnery. Svědek E.R., který dům vlastní, tvrdí že má nárok na rezervaci podle nájemní smlouvy. Účelem je pracovní porada se zaměstnanci a subdodavateli. Číšník M. M. setrval na svém původním tvrzení, že obsluha měla příkaz zadat tři stoly pro pana S.G. V dodatečné výpovědi setrval na tom, že si myslel, že jde o rezervaci pro fotbalisty. Na druhou stranu ví, že fotbalisté chodí mezi 18:00 a 19:00 hodinou. Druhý číšník V.M. uvedl, že na účtence byli jako objednatelé rezervace uvedeni oba svědci, S.G. i E.R. Žalovaný K.S. uvedl, že rezervaci měl objednánu jak R.S., tak S.G. Do policejního záznamu sepsaného na místě incidentu tvrdil, že stoly byly rezervovány od 14:00 pro firmu R. podnikatele E.R. Podle úředního záznamu sepsaného později téhož dne na policii žalovaný uvedl, že se dozvěděl před 14 hodinou od E.R., že potřebuje rezervaci pro 20 lidí. Nikdo ze svědků ani účastníků nepotvrdil, že by se restauraci uvedeného dne zdržoval S.G. Pokud tento tvrdil, že měl po 13. hodině v restauraci jednání se svými obchodními partnery, byl by nepochybně v době incidentu přítomen. Jestliže tvrdil, že se v době jeho přítomnosti o incidentu nemluvilo, musel tam být nepochybně jiný den. Pravděpodobnější tedy se jevila soudu verze, že rezervace byla sjednána E.R. Výpovědi číšníků soud hodnotil jako nepříliš věrohodné; ačkoliv to nepřipouštěli, jejich výpovědi byly jistě ovlivněny skutečností, že jsou zaměstnanci žalovaného K.S. Vzhledem k časovým souvislostem ve výpovědích museli žalobci přijít do restaurace mezi 13:00 a 13:30. Pokud měl být začátek rezervace ve 14:00 hodin, dalo by se předpokládat, že číšníci se žalobců zeptají, zda chtějí pouze pití, nebo budou i obědvat. Není rozhodné, jak se číšníci o rezervaci dozvěděli, jisté je jen to, že rezervace není písemně podchycena. Sama skutečnost odmítnutí obsluhy je diskriminací spotřebitele. Každý by byl dotčen, kdyby přišel do restaurace, sedl si k volnému stolu, byl obsluhou ignorován a navíc po 15-20 minutách mu byl stůl označen rezervací. Pokud by obsluha skutečně nestihla včas stůl označit, měla situaci slušně vysvětlit, omluvit se a snažit se žalobce umístit k jinému stolu. S jistotou nebyla prokázána ani verze o rezervaci E.R. Nikdo nepotvrdil, že by hosté údajné rezervace přišli. Z toho soud uzavřel, že i když byla jako důvod neobsloužení uvedena rezervace, nebyla s jistotou vylučující pochybnosti prokázána. Žalobci právem tvrdí, že s nimi bylo odlišně zacházeno (byli diskriminováni pro svůj etnický původ). Tato skutečnost platí v řízení za prokázanou, pokud nevyšel najevo opak. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovanému se důkaz opaku nezdařil, uložil mu zaslat všem žalobcům omluvu a každému z nich zaplatit částku 20 tis. jako náhradu nemajetkové újmy.
O odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí rozhodoval Vrchní soud v P. Ten opakoval značnou část dokazování, zejména výslechy svědků, a dospěl k závěru, že je odvolání žalovaného důvodné. V odůvodnění uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, když na danou věc aplikoval ustanovení §133a odst. 2 o.s.ř., podle něhož skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Po doplnění dokazování však odvolací soud dospěl k odlišnému skutkovému zjištění než soud prvního stupně. Vrchní soud sice připustil, že ohledně toho, kdo rezervaci stolů u žalovaného zadal, jsou rozpory, ovšem ty jsou vysvětlitelné obvyklostí a četností rezervací v restauraci pro různé akce svědka R. Dalším důvodem, svědčícím pro to, že důvodem neobsloužení bykla rezervace stolu, je to, že v restauraci u dalšího stolu v téže době seděla "skupina Romů" která byla obsloužena, jak uvedl jeden ze žalobců již před soudem prvního stupně. Z hlediska právního hodnocení věci není právně významné, že žalovaný předložil inspekční záznamy z nichž vyplývá že Česká obchodní inspekce v konkrétní dny v jeho restauraci rasovou diskriminaci nezjistila, ani to, že zaměstnával romskou zaměstnankyni. Je však z hlediska právního hodnocení významné, že žalovaný v řízení prokázal, že žalobci nebyli vystaveni odlišnému zacházení, jestliže v době tvrzeného incidentu byli v restauraci obslouženi jiní Romové a jestliže podle tvrzení svědkyně Petry Lapáčkové byli Romové v restauraci běžně obsluhováni, jak tomu byla sama přítomna při svých návštěvách restaurace zhruba jednou týdne od léta či podzimu 2001. Z toho podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný v řízení prokázal, že nedošlo k porušení zásady stejného zacházení se žalobci, a že k neobsloužení žalobců nedošlo z důvodu rasové diskriminace, takže nedošlo ani k zásahu do jejich osobnostních práv, takže není dána ani odpovědnost žalovaného podle §13 obč. zák. Za důvod hodný zvláštního zřetele, z něhož odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, pokládal tento soud skutečnost, že nedošlo ze strany obsluhy restaurace žalovaného ke včasnému označení rezervace, což by celému incidentu zabránilo.
