Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.
ENGLISH VERSION
Od svého vzniku se Poradna pro občanství věnovala i právnímu postavení cizinců v České republice. Právní poradenství a další pomoc byly poskytovány jak bývalým československým občanům, kteří se v důsledku rozdělení ČSFR a nezískání českého občanství ocitli přes noc na našem území jako cizinci, tak i státním příslušníkům jiných zemí, kteří do České republiky přišli z nejrůznějších důvodů ( za prací, za příbuznými, na studia či do země původu svých předků v rámci návratu zahraničních Čechů) a potýkali se s problémy při legalizaci svého pobytu zde nebo při vyřizování jiných věcí. Zatímco první skupina osob, tedy slovenští občané žijící v ČR, již většinou získala české státní občanství, a rozpad federace se tak až na výjimky stává uzavřenou kapitolou, představuje migrace osob do ČR jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících společenských, ekonomických, ale i politických problematik a přítomnost cizinců v každodenním životě České republiky se stává aktuální, ne-li samozřejmou.
Tyto stránky jsou právní částí programu Migrace, sponzorovaného ze strany Open Society Fund Praha. Cílem tohoto několikaletého projektu je zlepšovat postavení cizinců, kteří dlouhodobě žijí na území ČR. Cílovou skupinou tedy nejsou primárně žadatelé o azyl a azylanti, ani cizinci, kteří naším územím jen procházejí, např. turisté.
Právní část programu Migrace má tyto úkoly:
1) Mapovat a monitorovat cizinecké právo České republiky, vyhledávat ustanovení právních předpisů, která cizince ve srovnání s občany znevýhodňují a zkoumat, zda je jsou tato odlišná zacházení s cizinci ospravedlnitelná, potřebná a účelná. Je pochopitelné, že cizinci zcela určitě nebudou a snad ani nemohou mít ve všech oblastech života stejná práva jako občané ČR; tradičně například pouze občané mají volební právo na všech úrovních a jen občané jsou zcela chráněni před vyhoštěním z území republiky ( i když v současnosti již přestává být tato ochrana absolutní, např. v souvislosti s tzv. Evropským zatýkacím rozkazem). Upření některých práv –především v oblasti sociálních práv – cizincům, je-li tak stanoveno v zákonech, nebývá považováno za nepřípustnou diskriminaci. Navíc většina znevýhodnění se v České republice týká jen těch cizinců, kteří nemají trvalý pobyt na našem území. Přesto se je možné, ba i nutné ptát, zda legislativní omezení práv cizinců je v daném konkrétním případě správné. Principiálně by mělo platit, že cizinci mají stejná práva jako občané, pokud závažné důvody neodůvodňují znevýhodnění cizích občanů. Mnohá znevýhodnění cizinců nejsou slučitelná s lidskými právy, která požívá každá osoba bez ohledu na státní příslušnost anebo které jsou zakotveny v mezinárodních smlouvách o lidských právech, které ČR podepsala. Mnohá znevýhodnění nejsou skutečně potřebná a státu by nijak nevadilo, pokud by cizincům přiznal stejná práva jako mají čeští občané. A konečně řada diskriminačních ustanovení vůči cizincům jsou vysloveně kontraproduktivní, a to nejčastěji proto, že kladou překážky integraci cizinců do společnosti, a tak cizinci, kteří zde budou žít stejně, se nemohou zapojit do života tak, jak by bylo pro celou společnost výhodné.
2) Studovat zahraniční právní úpravy postavení cizinců, porovnávat je s českým cizineckým právem a zkoumat, v čem by se ČR mohla při svých legislativních počinech inspirovat. Za tímto účelem byla v letech 2002-2003 vypracována Právní komparativní studie programu Migrace, která porovnávala českou cizineckou legislativu v 8 vybraných oblastech života a to ohledně:
a) zaměstnání a výkonu povolání,
b) školství a dalšího vzdělávání,
c) zdravotní péče a zdravotním pojištění,
d) sociálního zabezpečení,
e) přístupu cizinců ke zboží a službám,
f) politických práv,
g) státního občanství a
h) subsidiárních formách ochrany, tedy institutů dočasné ochrany, víza za účelem strpění a udělení pobytu z humanitárních důvodů,
se situací ve vybraných evropských zemích.
Tato Právní komparativní studie je v současnosti dále doplňována a aktualizována, a to především s ohledem na změny cizineckého práva v souvislosti se vstupem do Evropské unie (volný pohyb pracovních sil v rámci unie, sociální právo v EU, příprava dalších směrnic týkajících se migrace) a na pobytové režimy a jejich vývoj.
3) Sledovat vývoj legislativních prací v oblasti migrace
4) Navrhovat zlepšování stávající české cizinecké legislativy a rovněž se pokoušet tyto návrhy předkládat jak kompetentním orgánům tak odborné a široké veřejnosti.
5) Vyhledávat případy, situace a praktiky, které vedou ke skutečně protiprávní diskriminaci cizinců. Jedná se především o přístup ke zbožím a službám. Zaměřujeme se především na ty případy, kdy důvodem diskriminace je čistě cizí státní příslušnost postižené osoby, což nicméně často nelze odlišit od diskriminace z důvodů odlišné barvy pleti, národnosti, náboženství aj. Podle našich informací se cizinci setkávají v ČR především s těmito diskriminačními praktikami:
a) uplatňování tzv. dvojích cen
b) vylučování cizinců z účasti na spotřebitelských a jiných soutěžích
c) odpírání přístupu k bankovním službám cizincům
d) odmítání přijmout cizince jako nájemníka
e) zákaz přijímat cizince do za členy bytových družstev obsažený ve stanovách takového družstva
f) nepřijímání cizinců do jiných spolků či organizací, zakotvené ve stanovách těchto subjektů
g) diskriminace při přijímání do zaměstnání
h) odmítnutí vstupu na kulturní či sportovní akce ( např. vůči Arabům či občanům bývalého Sovětského svazu)
i) problémy při přístupu do knihoven a jiných institucí, které vyžadují prokázání totožnosti
V současnosti je stěžejní, aby diskriminace z důvodu cizího státního občanství byla do problematiky diskriminace vůbec začleněna, aby byl v očích veřejnosti překonán názor, že cizince může kdokoli diskriminovat, neboť přece nejsou občany, a mají tudíž menší práva.
6) Napadat výše uvedené diskriminační praktiky vůči cizincům soudními žalobami.
7) Poskytovat právní poradenství cizincům, a to jak přímo v naší Poradně, tak i prostřednictvím internetových stránek. Jedná se nejenom o tyto stránky, ale i o webové stránky našich partnerů v programu Migrace a o stránky dalších organizací zabývajících se migrací, s nimiž za tímto účelem spolupracujeme.
8) Navazovat kontakty a spoluprací se zahraničními organizacemi, které se zabývají migrací a někdy se obrací na české organizace s dotazy ohledně situace v ČR. Cílem se výměna zkušeností, vzájemná pomoc při realizaci svých projektů, ale i perspektivní užší spolupráce za účelem zapojení nevládního sektoru do rozhodování o migračních tématech na celoevropské úrovni. V nedávné době Poradna například podpořila předvolební akci celoevropského sdružení organizací podporující právo cizinců na rodinný život, Coordeurop, které rozeslalo všem kandidátům do Evropského parlamentu ve všech 25 členských státech svá stanoviska k právnímu postavení cizinců v EU a požádala kandidáty o vyjádření jejich názoru.
9) Zajišťovat právní informace pro migrační portál www.migraceonline.cz.
