Hrozba paragrafu 317 nového trestního zákoníku:
nevládní organizace by měly pozorně sledovat, co se děje v poslanecké sněmovně
Mgr.Pavel Čižinský
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Nemilé překvapení mě potkalo při vcelku náhodném pročítání návrhu nového trestního
zákoníku, o němž se nyní jedná v Poslanecké sněmovně (číslo sněmovního tisku 744).
Bezprostředně před vcelku očekávanou skutkovou podstatou trestného činu neoprávněného
zaměstnávání cizinců v § 318 se nalézá následující ustanovení:
§ 317
Napomáhání k nedovolenému pobytu na území republiky
Kdo jinému umožní, zprostředkuje nebo usnadní nedovolený pobyt na území republiky, bude
potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za úplatu,
c) spáchá-li takový čin opětovně, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin.
Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude
pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný
prospěch.
Odnětím svobody na dvě léta až osm let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím
majetku, bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro
jiného prospěch velkého rozsahu.
Zprvu je třeba zdůraznit, že jde o novou skutkovou podstatu trestného činu a o jiný
trestný čin než převaděčství (§ 316, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní
hranice). Trestným se má podle nového paragrafu stát i jednání uskutečněná až dávno po
přechodu hranic tzv. nelegálním migrantem a bez jakékoli spojitosti s tímto převaděčstvím.
Konkrétně se jedná o 1) umožnění, 2) zprostředkování a též 3) usnadnění nedovoleného
pobytu kterékoli osoby na území ČR. Nedovoleným pobytem přitom bude pravděpodobně jen
pobyt cizince, na soudní zákaz pobytu občanovi na určité části českého území by se toto
ustanovení zřejmě nevztahovalo. Půjde tedy jak o klasické „nelegály“, tedy cizince ze zemí,
s nimiž má ČR vízovou povinnost a jejichž ilegalita je proto snadno odhalitelná, tak i
například o občany EU, kteří byli soudně či správně vyhoštěni.
Co konkrétně bude umožnění nebo zprostředkování nedovoleného pobytu (bez vztahu
k přechodu přes hranice) prakticky znamenat, si lze nyní jen obtížně představit. Důvodová
zpráva k zákonu píše o postihování „jednání osob, bez nichž by nelegální migrace osob byla
velmi obtížná, neboť jim zajišťují možnost nelegálního pobytu na území státu…“ a dále o
potírání „mezinárodních zločineckých organizací“. Pominu-li v důvodové zprávě implicitně
obsažený názor, že nelegální migranti tvoří z podstatné části též osoby, které jsou členy
organizovaného zločinu (dle mého názoru jsou nelegální migranti spíše oběťmi tohoto
zločinu, jehož pachatelé na území ČR pobývají zcela legálně nebo jsou dokonce českými
občany), zůstává stále nejasné, co mohou tyto „osoby umožňující nelegální migraci“ sledovat
za cíl, který by přímo nesouvisel s jinými jasně trestnými činnosti jako převaděčství,
vykořisťování sexuální či pracovní či alespoň nelegální zaměstnávání a které lze již dnes
stíhat v rámci těchto trestných činů. Naopak si umím přestavit případy, v nichž umožní
nelegální pobyt jinému cizinci osoba, která by dle mého názoru rozhodně neměla být trestně
odpovědnou: kdokoli může mít nemocné příbuzné nebo přátele, kteří se na jeho pozvání
přijedou do ČR léčit a z důvodu zdravotního stavu již neodcestují (nemohou odcestovat).
Ještě drastičtější je ovšem dosti gumová kriminalizace pouhého „usnadňování“
nelegálního pobytu, tedy – logicky rozebráno – pouhá pomoc někomu, kdo se sám o své
vlastní vůli a bez mé pomoci rozhodl žít v ČR nelegálně a komu já pouze při jeho nelegálním
pobytu (anebo právě proto, že jeho pobyt je nelegální) pomohu. „Usnadnění“ může být
čímkoli, a vezmeme-li v potaz plánované opuštění principu materiálního znaku trestného činu
(tedy že trestný čin je jednání které nejenže naplňuje skutkovou podstatu, ale musí být
zároveň i společensky nebezpečné), bude muset policista stíhat i pouhé podání sklenice vody
nelegálnímu cizinci. Bez jakýchkoli pochyb by se ovšem ocitly na hranici zákona organizace,
které právě nelegálním migrantům pomáhají (právně, sociálně, hmotně aj.), tedy právě proto,
že jsou u nás nelegálně a mají tedy velmi obtížný život. Tyto organizace by pak měly páchání
trestné činnosti přímo ve svých stanovách a nezřídka na za tuto práci dostávají i peníze od
státu.
Důvodová zpráva se odvolává na povinnost implementovat předpisy Evropské unie.
Konkrétně se jedná o Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 28. listopadu 2002 o posílení
trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu
(2002/946/JVV) a dále pak směrnici č. 2002/90/ES, kterou se definuje napomáhání
k nedovolenému vstupu, přechodu a pobytu, přičemž tyto normy ukládají členským státům,
aby výše uvedené činy kriminalizovaly. Skutková podstata je ovšem směrnicí vymezena
trochu jinak:
Čl. 1 směrnice přikazuje stíhat zaprvé tu osobu, která
„vědomě napomůže osobě, která není státním příslušníkem tohoto členského státu, vstoupit
na území členského státu nebo přejít přes území tohoto státu v rozporu s právními předpisy
dotyčného státu o vstupu nebo přechodu cizinců“( odst. a)
a pak tu osobu,„která vědomě za úplatu napomůže osobě, která není státním příslušníkem tohoto členského
státu, k pobytu na území tohoto státu v rozporu s právními předpisy tohoto státu o pobytu
cizinců.“(odst. b)
Čl.2 směrnice ještě umožňuje státům, aby nestíhaly napomáhání k nedovolenému vstupu
(odst. a), pokud je cílem tohoto jednání poskytování humanitární pomoci.
Porovnáme-li evropskou verzi a její české provedení, odpovídá jednání v odst. a)
směrnice trestný čin organizování nedovoleného překročení státní hranice, které je trestné
vždy.1 Naproti tomu u napomáhání k nedovolenému pobytu (odst. b) je ve směrnici
podmínka, že se tak musí dít „za úplatu“. Tuto podstatnou podmínku česká vláda do § 317
nepřevzala. A jelikož úplatnost není znakem trestného činu, mohl by se postih za humanitární
pomoc nelegálním migrantům dostat až do druhého odstavce, kde již je trestní sazba až 3
roky, pokud se tato pomoc bude dít opětovně.
Paragraf 317 je tedy špatně implementovaná směrnice EU, jehož eventuální dopad do
života společnosti lze zatím obtížně odhadnout. Zcela nepochopitelné je potom to, že za
neoprávněné zaměstnávání cizinců je v prvním odstavci trestní sazba do 6 měsíců, zatímco za
napomáhání k nedovolenému pobytu až 1 rok, tedy jakoby samotný nelegální pobyt/pouhá
přítomnost byla nebezpečnější než nelegální práce.
Pokud by u ustanovení § 317 byla přidána slova „za úplatu“ a snížena odpovídajícím
způsobem trestní sazba, znamenalo by to připodobnění směrnici, což by bylo možné uvítat.
Nicméně i definice samotné směrnice je tak široká, že musí dopadat na více lidí než jen na
skutečný organizovaný zločin, v jehož případě je kriminalizace obecně společensky
přijímaná.
Za úplatu přeci pomůže nebo i umožní nelegální pobyt cizinci každý, kdo mu třeba
poskytne ubytování a nechá si to – tak jako od všech ostatních hostů – zaplatit. Pokud si
připustíme, že nelegalita cizinců v Evropě zkrátka existuje a v dohledné budoucnosti existovat
bude a že se nejedná o pár jednotlivců, nýbrž jen v ČR o minimálně desetitisíce lidí a že nic
nenasvědčuje tomu, že by stát byl schopen (dokonce vlastně ani ochoten) všechny tyto cizince
vypátrat a deportovat, je jisté, že musíme i upravit styk běžných občanů s těmito „nelegály“, a
to v souladu se zájmy společnosti. Pokud by zájem společnosti byl primárně represivní, tak by
všem občanům mohla být uložena právní povinnost hlásit nebo dokonce zadržet každou
podezřelou osobu, a to pod trestní sankcí: neoznámíš, budeš sám potrestán! Vzhledem ke
všem lidskoprávním a demokratickým, ale i moderním praktickým a civilizačním ohledům je
obecně přijímanou zásadou, že občané mají jen právo účastnit se postihování nelegality nikoli
povinnost, tuto povinnost má pouze policie popř. další orgány. A tak je tomu s většinou
ostatní trestné činnosti. Každý se můžeme chovat normálně ke zlodějovi, opilému řidiči nebo
zkorumpovanému policistovi, můžeme mu jakkoli pomáhat (ne samozřejmě s jeho zločiny), i
když je dle všeho zřejmé, že i nadále bude páchat trestnou činnost a že jej v tom tedy možná i
vlastně podporujeme. Z toho lze dovodit, že základním principem vztahu k nelegálním
cizincům v moderní demokratické společnosti musí být právo každého člověka chovat se
k nim normálně a uzavírat s nimi běžné lidské nebo obchodní vztahy, a to i za peníze, pokud
je to tak obvyklé. Z této základní normality může zákon určité záležitosti z důvodů určitých
politických a společenských zájmů vyjmout a může tedy zakázat např. nelegální cizince
zaměstnávat, neboť je to – snad oprávněně – odůvodněno ochranou domácího pracovního trhu
před levnou a někdy i nekalou konkurencí ze zahraničí. Podobně lze odůvodnit snad i zájem
států, aby se přes hranice přecházelo stanoveným a transparentním způsobem. Pokud jde ale o
chování k cizincům, kteří již jsou na území státu, musí podle mého mínění zájem na mezilidské
normalitě, na sociální soudržnosti a na humanitě převládnout před zájmem státu vědět,
kdo na jeho území pobývá. A to také proto, že základní morální rozdíl mezi nelegálním
pobytem někde a pácháním klasické trestné činnosti je doufejme zřejmý.
Z těchto důvodů se domnívám, že není správné trestně hrozit tomu, kdo s nelegálními
cizinci vstupuje do normálních obchodních vztahů, jako např. bydlení2, bankovní, lékařské a
právní služby atd. Pouze Robinson se dokázal obejít zcela bez pomoci druhých lidí, všichni
ostatní pomoc druhých lidí potřebujeme a často za ní i platíme a tato pomoc nám umožňuje a
usnadňuje pobyt kdekoli na zemi.
Dle mého názoru by měly být kriminalizovány jen tyto aktivity:
- organizování nelegální migrace, pokud se tak děje za jiným účelem, než který je již
trestný
- kořistění z nelegální migrace, tedy vydělávání peněz právě na té skutečnosti, že
jiná osoba je zde ilegálně.
Navržený § 317 je nebezpečně pružným ustanovením. Zajisté může pomoci policii
v důkazní nouzi odsoudit některého zločince, kterému nedokáže nic jiného než že nelegálním
cizincům pouze nějak „pomohl“. Na druhou stranu ovšem představuje nevyzpytatelný klacek
na mnoho lidí, jejichž jednání je lidsky i společensky nejen nezávadné, ale vysloveně
prospěšné a jeho užívání by mohlo udělat z nelegálních cizinců ještě více než dosud
permanentní štvance a pevněji je vtlačit do rukou organizovaného zločinu.
POZNÁMKY:
1) Směrnice se ovšem vztahuje jen na napomáhání cizincům, český zákon by stíhal i toho, kdo pomůže převést
přes hranice českého občana.
2) Naprostým maximem by zde mohly být pokuty ubytovatelům za to, že neoznámí ubytování (nejen) nelegálního
cizince, jak jim to ukládá cizinecký zákon, přičemž tato povinnost se ovšem z praktických důvodů vůbec
nevymáhá.
