ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE
Mgr. Zuzana DiFalco
Podmínky platné do vstupu ČR do EU (do 30. dubna 2004) :
K 31.12.2003 bylo na území České republiky zaměstnáváno celkem 105 738 cizinců, z toho 58 034 občanů Slovenské republiky.
Do vstupu České republiky do Evropské unie se zaměstnávání občanů ze zemí EU včetně zemí nově přistupujících řídí obecným režimem zaměstnávání cizinců. Ve většině případů to znamená, že v souladu s českou legislativou (zákon o zaměstnanosti) vzniká občanům EU stejně jako ostatním cizincům povinnost požádat o povolení k zaměstnání. Žádost se podává u místně příslušného úřadu práce podle místa výkonu práce. Vystavení povolení k zaměstnání je spojeno s poplatkem 500 Kč.
Žádost lze podat osobně nebo v zastoupení (v případě zastupování zaměstnance třetí stranou, např. zaměstnavatelem, je nutná úředně ověřená písemná plná moc). Příslušný úřad práce vydává povolení k zaměstnání pro konkrétní práci a u konkrétního zaměstnavatele. Povolení k zaměstnání se uděluje maximálně na dobu jednoho roku. Tři měsíce před vypršením jeho platnosti lze požádat o prodloužení na další jeden rok, přičemž o prodloužení lze žádat opakovaně. Povolení k zaměstnání je platné pouze v případě, že cizinci bylo uděleno povolení k pobytu na území ČR nad 90 dnů za účelem zaměstnání. Víza opravňující cizince ke vstupu a pobytu jsou v zásadě vydávána pouze diplomatickými misemi nebo konzulárními úřady České republiky v cizině.
Podmínky platné po vstupu ČR do EU (po 1. 5. 2004) :
Z důvodu vstupu ČR do EU je česká legislativa nastavena tak, aby po 1. květnu 2004 byly vytvořeny podmínky pro volný pohyb pracovníků mezi všemi členskými zeměmi EU. Zákon o zaměstnanosti staví občany EU a jejich rodinné příslušníky na roveň občanů ČR. Tento zákon rovněž výslovně stanoví, že povolení k zaměstnání se nevyžaduje při zaměstnávání cizince, o němž to stanoví mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů. V tomto případě se jedná o Smlouvu o přístupu ČR k EU. Stejnou úpravu obsahuje i nově navrhovaný Zákon o zaměstnanosti (předpoklad vstupu v platnost na podzim 04), který rovněž stanoví, že dnem vstupu ČR do EU se pro účely zaměstnávání občan EU nepovažuje za cizince.
Pro příslušníky třetích zemí bude nadále platit povolovací režim, jak je uvedeno v předchozí kapitole s výhradou, že jim nenáleží práva jako rodinným příslušníkům občana členského státu EU.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ OBČANŮ ČR V ZAHRANIČÍ
Zaměstnávání občanů ČR probíhá za stejných podmínek pro občany a pro příslušníky jiného členského státu dle národní legislativy každého členského státu. Po dobu aplikace přechodných období ale členský stát, který přechodné období aplikuje bude regulovat vstup na národní trh práce formou povolovacího režimu. Pracovní povolení bude v tomto případě nezbytnou náležitostí pro výkon pracovní činnosti na území daného členského státu. V ostatních oblastech bude mít pracovník stejné postavení s příslušníkem daného členského státu. Státy, které budou aplikovat režim volného pohybu osob (Velká Británie, Irsko) v plném rozsahu nebudou nijak omezovat příslušníky nově přistoupivších zemí, tedy pro zahájení pracovní činnosti bude postačovat pracovní smlouva uzavřená dle podmínek národní legislativy.
Dosud se diferencovaly postoje stávajících členských států k zavedení přechodných období následovně:
Velká Británie a Irská republika učinily již konkrétní kroky k plné aplikaci volného pohybu osob. Ostatní státy EU, resp. EHP již deklarovaly vůli aplikovat přechodná období po dobu nejméně 2 let, přičemž u Německa a Rakouska lze očekávat aplikaci přechodných období v plném rozsahu, t.j. plných 7 let.
Tato diferenciace se může průběžně změnit, tak, že státy aplikující přechodná období, mohou od jejich aplikace upustit, rovněž je možné, že stávající členské státy, které budou mít s nově přistoupivšími státy volný pohyb pracovníků mohou zavést na základě ohrožení pracovního trhu opět národní režim.
Volný pohyb osob
Právo volného pohybu pracovníků je zakotveno v samotných zakládajících smlouvách a zejména v Nařízení Rady č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství a je tedy v České republice přímo aplikovatelné i bez převedení do národního práva. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti nicméně pro přehlednost staví občany EU a jejich rodinné příslušníky na roveň občanů ČR. Za rodinného příslušníka, který má volný přístup na trh práce, se považuje manžel/manželka, děti na rodičích výživou závislé a děti do 21 let věku. Rodinní příslušníci občana Unie mají volný přístup bez ohledu na svoji státní příslušnost.Stejnou úpravu obsahuje i nově připravovaný zákon o zaměstnanosti.
Volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod vnitřního trhu. Tato svoboda zavádí stav, kdy by v právu ani v praxi nemělo existovat nic, co by mělo někoho odrazovat od přesunu do jiného členského státu, ať už za prací, podnikáním nebo studiem. Základem volného pohybu osob je volný pohyb pracovníků, neboť integrace v rámci společného trhu začala právě touto skupinou. Volný pohyb pracovníků v souhrnu znamená, že občané Evropské unie mají stejný přístup na trh práce jakéhokoliv členského státu jako vlastní občané tohoto státu, tedy bez jakýchkoliv omezení, povolení nebo dalších podmínek, které vlastní občané plnit nemusí.
Volný pohyb pracovníků je nicméně omezen ve dvou oblastech – zaměstnání ve veřejné správě a v některých profesích, kde je možné požadovat znalost jazyka. Zaměstnání ve státní správě jsou na odůvodněných místech, vyhrazena pouze pro vlastní občany. Znalost místního jazyka je možno vyžadovat pouze v případě, že je nezbytně nutná k výkonu dané profese. Evropský soudní dvůr velmi pozorně sleduje používání těchto omezení a dbá na to, aby byla používána jen v opravdu nezbytných případech.
Přechodné období pro volný pohyb pracovníků
Při vyjednávání o přistoupení do EU Česká republika po dlouhých a složitých jednáních nakonec souhlasila s přechodným obdobím na volný pohyb našich pracovníků do zemí EU . Toto přechodné období je obsaženo v Příloze č. V Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena EU.
V praxi to pro české pracovníky znamená, že nebudou mít automatický přístup na trhy práce současných členských států po dobu 2 let, bude ale nadále zachován systém povolení k zaměstnání. Tuto dobu může stávající členský stát za splnění určitých podmínek prodloužit o další tři roky. Po jejich uplynutí bude za výjimečné situace celé přechodné období možno prodloužit ještě o maximálně dva roky. Po uplynutí sedmi let po přistoupení budou čeští pracovníci moci pracovat v jiných členských státech bez jakýchkoliv omezení.
Přístupová smlouva České republice obdobně poskytuje příležitost zavést recipročně podobná opatření vůči stávajícím členským státům (vůči těm státům, které přechodné období uplatní) a také chránit svůj trh práce před potenciálním nebo faktickým přílivem migrujících pracovníků z ostatních nových členských států. Jde tedy o nástroj, který dává možnost chránit trhy práce nejen stávajícím členským státům, ale i České republice.
Přechodné období uplatněné v Přístupové smlouvě se týká pouze přístupu na trh práce. Nijak se netýká jiných složek volného pohybu osob v rámci Evropské unie (vzájemného uznávání kvalifikace, volebního práva…). Nijak se také nedotkne přístupu do sociálního systému v širokém slova smyslu (tedy sociálního pojištění, státní sociální podpory, sociální péče, dávek v nezaměstnanosti nebo zdravotní péče). Na základě přechodného období nelze zabraňovat migraci občanů ostatních členských zemí, je pouze možné regulovat jejich vstup na domácí trh práce. Jakmile ale migrující pracovník získá povolení k zaměstnání, získává všechny výhody s tímto postavením spojené (včetně přístupu ke všem výhodám sociálního systému), jedinou výjimkou bude omezená možnost sloučení rodiny migrujících pracovníků.
Nicméně i v případech, kdy se členský stát rozhodne přechodného období využít, budou mít občané ČR při obsazování volného pracovního místa přednost před občany z tzv. třetích zemí (princip komunitární přednosti). Volný přístup na trh práce daného stávajícího členského státu budou mít čeští pracovníci, kteří na území daného státu budou k 1. květnu 2004 legálně pobývat a budou mít podle stávajících národních právních předpisů přístup na trh práce (povolení k zaměstnání) na nepřerušenou dobu 12 měsíců nebo déle a pracovní trh dané členské země neopustí.
Česká republika a stávající členské státy
Česká republika může, rozhodne-li se tak, v každém případě ponechat v platnosti rovnocenná opatření ve vztahu ke státním příslušníkům daného stávajícího i nového členského státu, který uplatňuje národní opatření ve vztahu k českým pracovníkům. To znamená, že bude-li členský stát omezovat určitým způsobem přístup českých pracovníků na svůj trh práce, může Česká republika zavést taková opatření, která budou stejně omezující nebo méně přísná vůči pracovníkům z daného členského státu. Tato opatření musí být zdůvodněna reálním a aktuálním ohrožením národního trhu práce. Zavede-li ale takový stávající členský stát volný pohyb pracovníků s Českou republikou, bude nutné česká opatření okamžitě zrušit. V případě pozdějšího ohrožení trhu práce zůstává možnost uplatnění tzv. „safeguard clause“ analogicky, jak je popsáno v následující kapitole.
Česká republika a ostatní nové členské státy
Přístupová smlouva upravuje také možnost chránit český trh práce před jeho narušením ze strany migrujících pracovníků z ostatních nových členských států.
Bude-li přístup pracovníků z nějakého nového členského státu omezován ze strany libovolného stávajícího členského státu, pak se k tomuto omezení vůči k Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Polsku, Slovinsku nebo Slovensku může přidat i Česká republika. Postup bude obdobný jako v případě popsaném výše, kdy stávající členský stát žádá Evropskou komisi, aby oznámila plné nebo částečné pozastavení uplatňování volného pohybu pracovníků ve vztahu České republiky a nového členského státu. Takové omezení je možno uchovat v platnosti pouze pokud je daný nový členský stát omezován ze strany alespoň jednoho stávajícího členského státu. Přístupová smlouva umožňuje novým členským zemím stanovit vnitrostátně přísnější podmínky pro migraci pracovníků z nových členských zemí (samozřejmě v souladu s acquis). Pokud jde o nové členské země, nemohou vůči sobě automaticky zavést reciproční omezení volného pohybu pracovníků od počátku členství v EU v podobě „tzv. národní opatření“, mohou pouze použít v případě potřeby „safeguard clause“. Podoba těchto safeguard clause nemusí být totožná, musí však vycházet z reálného a aktuálního rizika ohrožení trhu práce v důsledku volného pohybu pracovníků z dané členské země. Opatření ve formě safeguard clause musí být zdůvodněno a schváleno Komisí.
Postoj vlády ČR pro využívání přechodných období pro volný pohyb pracovníků
Vláda ČR svým usnesením č. 13 ze dne 7. ledna 2004 k postoji vlády k přechodnému období pro volný pohyb pracovníků rozhodla, že se Česká republika nezříká předem možnosti zavedení přechodného období na základě vyhodnocení aktuální situace trhu práce ČR vůči členským a přistupujícím státům zemím. Pokud vláda takové přechodné období zavede, lze předpokládat, že obsahem a rozsahem bude omezení pro občany EU na trhu práce v ČR recipročně reagovat na úpravu podmínek platných pro české občany na trhu práce v konkrétním členském státě. Ke dni zpracování této informace nebylo v otázce konkrétního zavedení přechodného období vládou rozhodnuto.
Pokud by vláda recipročně přechodné období nezavedla, budou mít občané ze zemí EU na pracovní trh v ČR neomezený přístup, což znamená,že nebudou mít povinnost žádat o povolení k zaměstnání. V případě, že vláda recipročně nebo z vlastní iniciativy přechodné období zavede, budou mít občané příslušné členské země i nadále povinnost po dobu přechodného období o povolení k zaměstnání žádat.
V zhledem k tomu, že Česká republika může zavést pouze taková opatření, která budou stejně omezující nebo méně přísná, občané Irského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska budou moci na území ČR po 1. květnu 2004 plně využívat volného pohybu pracovníků. Obě země totiž dostáli svým příslibům a přijali legislativu umožňující volný pohyb českých pracovníků.
Občané třetích zemí
Výhody volného pohybu osob se nebudou vztahovat na občany přijíždějící do ČR ze třetích zemí; tito občané budou povinni si žádat o povolení k zaměstnání jako doposud. Jedinou výjimkou budou za jistých podmínek rodinní příslušníci občana Evropské unie.
Bilaterální smlouvy upravující vzájemné zaměstnávání
Bilaterální smluvní úprava, která je výhodnější, než obecný režim volného pohybu pracovníků, případně národních opatření v případě aplikace přechodných období zůstává v platnosti. Ze stávajících členských zemí jde o bilaterální smlouvy se SRN a Lucemburskem a Francií (smlouva o stážistech s Francií se prakticky neaplikuje). Smlouvy uzavřené s Rakouskem dosud nevstoupili v platnost z důvodu nedostatku politického konsensu na rakouské straně.
Smlouvy o zaměstnávání (gesce MPSV)
Stát Podpis
Provádění od
Vstup v platnost
Publikace Přesný název Výše kvóty pro české pracovníky (byla-li sjednána)
Bulharsko 6.12.1999
5.5.2000
5.5.2000
90/2000 Sb.m.s. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o vzájemném zaměstnávání občanů České republiky a občanů Bulharské republiky nebyla stanovena
Mongolsko 8.12.1999
8.12.1999
13.12.2000
114/2001 Sb.m.s. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o vzájemném zaměstnávání občanů České republiky a občanů Mongolska nebyla stanovena
Nizozemí
3.7.1996
Nepublikována Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Nizozemského království o zaměstnávání rodinných příslušníků diplomatů a ostatních zaměstnanců velvyslanectví, generálních konzulátů, konzulátů a stálých misí sjednaná výměnou nót nebyla stanovena
Polsko
16.6.1992
-
-
Nepublikována Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské republiky o vzájemném zaměstnávání československých a polských občanů nebyla stanovena
Rakousko 24.8.2001
-
Neratifikovaná
Nepublikovaná Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Rakouské republiky o zaměstnávání občanů v příhraničních oblastech nebyla stanovena
Rusko 25.6.1998
21.9.1998
21.9.1998
284/1998 Sb. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o přechodném zaměstnávání občanů České republiky a občanů Ruské federace nebyla stanovena
Slovensko 29.10.1992
1.1.1993
3.5.1993
227/1993 Sb. Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů nebyla stanovena
SRN 23.4.1991
23.4.1991
27.9.1991
135/2003 Sb.m.s. Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spolkové republiky Německo o vzájemném zaměstnávání československých a německých občanů za účelem rozšíření jejich odborných a jazykových znalostí 1400
každoročně
SRN 11.3.1991
11.3.1991
11.3.1991
Nepublikována Ujednání o postupu při zprostředkování zaměstnání v SRN československým zájemcům na dobu nejvýše tří měsíců v průběhu jednoho roku mezi Spolkovým ústavem pro práci Norimberk a ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky Praha nebyla stanovena
SRN 23.4.1991
23.4.1991
23.4.1991
366/1991 Sb. Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spolkové republiky Německo o vysílání československých pracovníků z podniků se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice k zaměstnání na základě smluv o dílo Poznámka: dohoda v gesci MPO
Velká Británie
13.09.94
Nepublikována Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Velké Británie o zaměstnávání rodinných příslušníků pracovníků diplomatických misí sjednané výměnou nót nebyla stanovena
Vietnam 4.6.1994
4.6.1994
9.8.1994
239/1994 Sb. Dohoda mezi vládou České republiky a Vietnamské socialistické republiky o vzájemném zaměstnávání českých a vietnamských občanů 250
(pro rok 2003)
Smlouvy o výměně stážistů (gesce MPSV)
Stát Vstup v platnost
Publikace Přesný název Výše kvóty pro české pracovníky (byla-li sjednána)
Francie
22.05.1930
Nepublikována Dohoda mezi příslušnými úřady francouzskými a československými za účelem usnadnění připouštění volontérů /praktikantů/ do obou zemí. 100
každoročně
Litva 31.3.2000
29.9.2000
29.9.2000
6/2001 Sb.m.s. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Litevské republiky o výměně stážistů 200
každoročně
Lucembursko 11.11.1999
1.5.2001
1.5.2001
42/2001 Sb.m.s. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Lucemburského velkovévodství o přijímání stážistů 30
každoročně
Maďarsko 9.9.1999
11.4.2000
11.4.2000
91/2000 Sb.m.s. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o výměně stážistů 300
každoročně
Rakousko 24.8.2001
-
Neratifikovaná
Nepublikovaná Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Rakouské republiky o výměně zaměstnanců za účelem rozšíření jejich odborných a jazykových znalostí nebyla stanovena
Švýcarsko 19.5.1997
6.6.1997
6.6.1997
188/1997 Sb. Dohoda mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o výměně stážistů 100
každoročně
