CIZINECKÝ ZÁKON 2008
CIZINCI ZE TŘETÍCH ZEMÍ
Vydala: Poradna pro občanství/ Občanská a lidská práva, 2007
Příručku připravil: Mgr. Pavel Čižinský
Příručka „CIZINECKÝ ZÁKON 2008 - cizinci ze třetích zemí“ byla vytvořena za finanční pomoci Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci projektu Právní informační servis pro dlouhodobě usazené
OBSAH
Úvod - kdo jsou cizinci ze třetích zemí
I. VSTUP NA ÚZEMÍ ČR A NA ÚZEMÍ SCHENGENU
I.A. Česká republika a Schengen
I.B. Odepření vstupu do Schengenu
I.C. Hraniční kontroly
II. KRÁTKODOBÝ POBYT
II.A. Omezení krátkodobého pobytu na 3 měsíce během půlroku
II.B. Krátkodobý pobyt bez víza
II.C. Krátkodobý pobyt na krátkodobá víza
III. DLOUHODOBÝ (PŘECHODNÝ) POBYT - standardní režimy
III.A. Vízum k pobytu nad 90 dní
III.B. Povolení k dlouhodobému pobytu
III.C. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny
IV. DLOUHODOBÝ (PŘECHODNÝ) POBYT - MIMOŘÁDNÁ POBYTOVÁ OPRÁVNĚNÍ
IV. A Strpění
IV. B Ochrana
IV. C. Azyl a mezinárodní ochrana
V. TRVALÝ POBYT
V.A. Trvalý pobyt po 5 letech pobytu přechodného
V.B. Trvalý pobyt pro dítě cizince s trvalým pobytem
V. C. Trvalý pobyt z důvodů humanitárních a z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele
V. D. Trvalý pobyt po skončení azylového řízení
VI. OVĚŘOVÁNÍ VEŘEJNÝCH LISTIN
TEXT PUBLIKACE:
CIZINCI ZE TŘETÍCH ZEMÍ:
Cizinci ze třetích zemí jsou ty osoby, které nemají ani občanství ČR ani občanství EU (tedy nejsou občany žádného státu EU) ani občanství žádného ze států Evropského hospodářského prostoru (Lichtenštejnsko, Norsko, Island a Švýcarsko).
Je si nicméně třeba uvědomit, že ne všichni cizinci, kteří nemají státní občanství členského státu EU jsou skutečně řazeni do skupiny cizinců ze třetích zemí. Mnoho cizinců, kteří mají občanství třetích zemí, např. Ukrajiny, USA či Turecka, jsou totiž rodinnými příslušníky občanů EU a cizinecké právo je tak řadí k občanům EU.
Tato publikace se tedy vztahuje jen na ty cizince ze třetích zemí, kteří nejsou rodinnými příslušníky občanů EU
I. VSTUP NA ÚZEMÍ ČR A NA ÚZEMÍ SCHENGENU
Na území České republiky a též na území Schengenu má principiálně právo vstoupit ten, kdo zde může legálně pobývat, tedy např. ten, kdo má vízum anebo kdo je oprávněn k pobytu bez víza, např. občan státu, se kterým má ČR či celá EU bezvízový styk. Bez víza či bezvízového styku tedy není vstup do ČR ani na území Schengenu možný.
I.A. ČESKÁ REPUBLIKA A SCHENGEN
Česká republika je nyní součástí tzv. Schengenského území a právní úprava vstupu na území České republiky se již de facto neřídí českým zákonem o pobytu cizinců, nýbrž řídí se předpisy evropského práva: tzv. Schengenským hraničním kodexem, Evropskou směrnicí o volném pohybu občanů EU a do určité míry též Schengenskou prováděcí úmluvou. (VIZ http://www.mvcr.cz/azyl/schengen.html#predpisy
Schengenská prováděcí úmluva: http://www.mvcr.cz/azyl/schengen/umluva.pdf a
Schengenský hraniční kodex: http://www.mvcr.cz/azyl/schengen/hranicni_kodex.pdf
V principu se tedy věc bude mít tak, že vstupem na území ČR bude cizinec oprávněn vstoupit i na území ostatních schengenských států a naopak že vstupem na území jiného schengenského státu bude cizinec moci vstoupit i do ČR.
Toto ovšem neplatí bez výjimky, záleží vždy na tom, zda-li cizinec má vízum či jiné povolení k pobytu opravňující jej ke vstupu na území konkrétního státu či ne.
I. B. ODEPŘENÍ VSTUPU DO SCHENGENU
V určitých situacích je ovšem možné, aby se i tomu cizinci, který je oprávněn v ČR či v Schengenu pobývat, vstup odepřel, a to na hranicích.
Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru nebudou nicméně prováděny systematické hraniční kontroly. Tím pádem se možnost odepření vstupu omezí na jednání policie na mezinárodních letištích.
I.B.I. Důvody odepření vstupu – Schengenský hraniční kodex
Důvody odepření vstupu cizinci na území upravuje především Schengenský hraniční kodex. Ten v čl. 13/1 stanoví, že
1. Vstup na území členských států se odepře státnímu příslušníkovi třetí země, který nesplňuje všechny podmínky vstupu vymezené v čl. 5 odst. 1 a nepatří do některé z kategorií osob uvedených v čl. 5 odst. 4. Tím není dotčeno uplatnění zvláštních ustanovení týkajících se práva na azyl a mezinárodní ochrany nebo vystavování dlouhodobých víz.
Čl. 5 přitom stanoví obecné podmínky pro vstup cizinců ze třetích zemí.
Pro pobyty, jejichž délka nepřekročí za období šesti měsíců dobu delší než tři měsíce, platí pro vstup státních příslušníků třetích zemí tyto podmínky:
a) mají platný cestovní doklad nebo doklady, které je opravňují k překročení hranice,
b) mají platné vízum, pokud je požadováno na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, ledaže jsou držiteli platného povolení k pobytu,
c) zdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu a mají zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí, nebo jsou schopni si tyto prostředky legálním způsobem opatřit,
d) nejsou osobami vedenými v SIS, jimž má být odepřen vstup,
e) nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států, zejména nejsou osobami, jimž má být podle vnitrostátních databází členských států odepřen vstup ze stejných důvodů.
2. V příloze I je uveden příkladný seznam podkladů, o něž může příslušník pohraniční stráže požádat státního příslušníka třetí země, aby ověřil splnění podmínek vymezených v odst. 1 písm. c).
3. Prostředky pro obživu se posuzují podle délky a účelu pobytu a na základě porovnání s průměrnými cenami za stravu a ubytování v dotyčném členském státě nebo v dotyčných členských státech, stanovenými pro levné ubytování, které se násobí počtem pobytových dní.
Členské státy oznámí Komisi referenční částky, které stanovily, v souladu s článkem 34.
Posuzování dostatečných prostředků pro obživu se může zakládat na hotovosti, cestovních šecích a kreditních kartách, které má státní příslušník třetí země v držení. Důkazem o dostatečných prostředcích pro obživu mohou být také sponzorská prohlášení, pokud jsou taková prohlášení upravena vnitrostátními právními předpisy, a pokud bude státní příslušník třetí země pobývat u hostitele, rovněž záruky od hostitele tak, jak jsou upraveny vnitrostátními právními předpisy.
4. Odchylně od odstavce 1:
a) Státním příslušníkům třetích zemí, kteří nesplňují všechny podmínky stanovené v odstavci 1, ale kteří jsou držiteli povolení k pobytu nebo zpětného víza vydaného jedním z členských států, nebo je-li to nezbytné, obou dokladů, je povolen vstup na území ostatních členských států pro účely průjezdu, aby mohli dosáhnout území členského státu, který povolení k pobytu nebo zpětné vízum vydal, pokud jejich jména nejsou na vnitrostátním seznamu osob, kterým má být odepřen vstup, vedeném členským státem, jehož vnější hranice zamýšlí překročit, a pokud není tento záznam doplněn pokynem odepřít vstup nebo průjezd.
b) Státním příslušníkům třetích zemí, kteří splňují podmínky stanovené v odstavci 1 s výjimkou podmínky podle písmene b) uvedeného odstavce a kteří se dostaví na hranici, může být povolen vstup na území členských států, jestliže je jim na hranicích uděleno vízum v souladu s nařízením Rady (ES) č. 415/2003 ze dne 27. února 2003 o udělování víz na hranicích včetně udělování takových víz projíždějícím námořníkům.
Víza udělená na hranicích se zaznamenávají v seznamu.
Jestliže nelze doklad opatřit vízem, lze vízum mimořádně připojit na oddělený list vložený do dokladu. V takovém případě se použije jednotný vzor formuláře pro připojení víza, stanovený v nařízení Rady (ES) č. 333/2002 ze dne 18. února 2002 o jednotném vzoru formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal.
c) Státním příslušníkům třetích zemí, kteří nesplňují jednu nebo více podmínek stanovených v odstavci 1, může členský stát povolit vstup na své území z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu anebo vzhledem ke svým mezinárodním závazkům. Pokud se na dotyčného příslušníka třetí země vztahuje záznam podle odst. 1 písm. d), uvědomí členský stát, který mu povolí vstup na své území, o tomto povolení ostatní členské státy.
Schengenský hraniční kodex je Nařízením Evropských společenství a jako takové má aplikační přednost před českými zákony. České úřady by tedy měly postupovat podle tohoto předpisu.
I.B.II Důvody odepření vstupu dle českého cizineckého zákona
Navzdory skutečnosti, že policie by měla postupovat přímo dle Schengenského hraničního kodexu, stanoví český cizinecký zákon vlastní terminologií důvody pro odepření vstupu. (§ 9)
Policie odepře cizinci vstup na území, jestliže (§9)
a) nemá platný cestovní doklad,
b) předloží padělaný nebo pozměněný cestovní doklad, vízum nebo povolení k pobytu,
c) nepředloží vízum, podléhá-li cizinec vízové povinnosti nebo povolení k pobytu,
d) nepředloží doklady prokazující účel a zabezpečení podmínek pobytu na území,
e) nemá dostatečné množství prostředků k pobytu na území a k vycestování z území,
f) je nežádoucí osobou (§ 154),
g) je zařazen do informačního systému smluvních států; to neplatí, je-li cizinci uděleno vízum opravňující pouze k pobytu na území ČR,
h) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky,
i) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek anebo ohrozit mezinárodní vztahy smluvních států, nebo
j) je důvodné podezření, že cizinec trpí závažnou nemocí
Z určitých důvodů může být vstup odepřen i cizinci, kterému již bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů, a to za tím účelem, aby v ČR na policii převzal povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu.
Obecně lze říci, že český zákon formalizovanějším či dokonce polopatičtějším způsobem stanoví totéž, co Schengenský hraniční kodex.
I.B.III. Důvody odepření vstupu – komentář
Důvody odepření vstupu lze tedy v zásadě rozdělit na následující:
- nepředložení určitých náležitostí (bohužel cizinec musí být schopen předložit na hranicích či na letišti znovu všechny náležitosti, které již jednou předkládal při získávání víza na zastupitelském úřadě)
- vady cestovního dokladu
- bezpečnostní důvody (a to jak formalizované do evidence nežádoucích osob či do SIS, tak neformalizované).
I.B.IV. Doklady, které lze na hranicích vyžadovat
Příloha č. I Schengenského hraničního kodexu stanoví, jaké doklady lze vyžadovat pro ověření skutečnosti, že cizinec „zdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu a mají zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí, nebo je schopen si tyto prostředky legálním způsobem opatřit“.
Mohou být vyžadovány tyto podklady:
a) pro obchodní cesty:
i) pozvání od společnosti nebo orgánu k účasti na jednáních, konferencích nebo akcích spojených s obchodem, výrobou nebo prací,
ii) další dokumenty, které prokazují existenci obchodních nebo pracovních vztahů,
iii) vstupenky na veletrhy a kongresy, pokud se jich dotyčná osoba účastní;
b) pro cesty uskutečňované ze studijních nebo jiných vzdělávacích důvodů:
i) potvrzení o zápisu u vzdělávací instituce za účelem účasti na odborných nebo teoretických kurzech v rámci základního i dalšího vzdělávání,
ii) studentské průkazy nebo osvědčení o navštěvovaných kurzech;
c) pro turistické nebo soukromé cesty:
i) podklady týkající se ubytování:
- pozvání od hostitele, pokud u něj dotyčná osoba pobývá,
- doklad od zařízení, které poskytuje ubytování, nebo jakýkoli jiný vhodný doklad, který svědčí o plánovaném ubytování,
ii) podklady týkající se trasy:
potvrzení objednávky organizovaného zájezdu nebo jiný vhodný doklad, který svědčí o předpokládaných cestovních plánech,
iii) podklady týkající se návratu:
zpáteční nebo okružní jízdenka;
d) pro cesty na politické, vědecké, kulturní, sportovní nebo náboženské akce nebo z jiných důvodů:
pozvánky, vstupenky, zápisy nebo programy, kde je pokud možno uveden název hostitelské organizace a délka pobytu, nebo jiný vhodný doklad, který svědčí o účelu návštěvy.
Český zákon k těmto náležitostem přidává ještě další, a to
- vyplnit a podepsat hraniční průvodku a
- strpět ověření pravosti cestovního dokladu a ověření své totožnosti pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů
I.B.V. Forma odepření vstupu
Formu odepření vstupu předepisuje poměrně přesně Schengenský hraniční kodex, a to ve své příloze č. V.
Pohraniční stráž: (příloha č. V)
a) vyplní standardní formulář pro odepření vstupu uvedený v části B. Státní příslušník třetí země formulář podepíše a dostane jednu kopii podepsaného formuláře. Pokud státní příslušník třetí země odmítne formulář podepsat, příslušník pohraniční stráže zapíše toto odmítnutí do oddílu "poznámky" ve formuláři;
b) vyznačí do pasu vstupní razítko, které přeškrtne křížkem, přičemž použije nesmazatelný černý inkoust, a naproti na pravé straně, též nesmazatelným inkoustem, napíše písmeno (písmena) označující důvod (důvody) pro odepření vstupu, jejichž seznam je uveden na zmíněném standardním formuláři pro odepření vstupu;
c) zruší vízum tak, že v případech uvedených v odstavci 2 vyznačí razítko "CANCELLED" ("ZRUŠENO"). V tom případě zničí opticky proměnlivý prvek vízového štítku, hlubotisk se skrytým obrazem a rovněž výraz "vízum" tím, že je přeškrtne, aby se zamezilo případnému zneužití v budoucnu. Příslušník pohraniční stráže pak o tomto rozhodnutí neprodleně uvědomí nadřízené ústřední orgány;
d) zaznamená každé odepření vstupu do rejstříku nebo na arch, přičemž uvede totožnost a státní příslušnost dotyčného státního příslušníka třetí země, odkaz na doklad, který státního příslušníka třetí země opravňuje k překročení hranice, a důvod a datum odepření vstupu.
Jak uvedeno výše, odepření vstupu může být spojeno ještě se zrušením víza, a to v těchto případech:
a) je-li držitel víza veden v SIS jako osoba, které má být odepřen vstup, ledaže má vízum nebo zpětné vízum vydané jedním z členských států a žádá o vstup pro účely průjezdu, aby se mohl dostat na území členského státu, který doklad vydal;
b) existují-li závažné důvody se domnívat, že vízum bylo získáno podvodným způsobem.
Příloha V. ovšem výslovně stanoví, že „nepředloží-li však státní příslušník třetí země na hranicích jeden nebo více podkladů uvedených v čl. 5 odst. 2, nevede to automaticky k rozhodnutí o zrušení víza“.
Standardní formulář pro odepření vstupu na hranici (uvedený v části B přílohy č. V.) obsahuje následující důvody odepření vstupu:
A) nemá platný cestovní doklad
B) má falešný/padělaný/pozměněný cestovní doklad
C) nemá platné vízum nebo povolení k pobytu
D) má falešné/padělané/pozměněné vízum nebo povolení k pobytu
E) nepředložil určitý doklad prokazující účel a podmínky pobytu
F) již pobýval na území členských států Evropské unie po dobu 3 měsíců během období 6 měsíců
G) nemá dostatečné prostředky pro obživu s ohledem na dobu a formu pobytu, nebo prostředky k návratu do země
H) je veden jako osoba, které má být odepřen vstup
I) je osobou považovanou za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států EU (každý členský stát musí uvést odkazy na vnitrostátní právní předpisy vztahující se na takové případy odepření vstupu).
Čl. 13 stanoví, že „vstup lze odepřít pouze na základě zdůvodněného rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření. Rozhodnutí přijímá orgán, který je k tomuto účelu zmocněn vnitrostátními právními předpisy. Uvedené rozhodnutí nabývá ihned účinku.
Zdůvodněné rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření, se vydává prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze V části B, který vyplňuje orgán zmocněný k odepření vstupu na základě vnitrostátních právních předpisů. Vyplněný jednotný formulář se předá dotyčnému státnímu příslušníkovi třetí země, který na něm potvrdí, že rozhodnutí o odepření vstupu převzal“.
I.B.VI. Právo odvolat se proti rozhodnutí o odepření vstupu
Čl. 13 stanoví, že „osoby, jimž byl odepřen vstup, mají právo na odvolání. Odvolání se podávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Státnímu příslušníkovi třetí země se rovněž poskytnou písemné údaje o kontaktních místech, kde mu mohou podat informace o zástupcích, kteří jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy oprávněni státního příslušníka třetí země zastupovat.
Podání odvolání nemá s ohledem na výkon rozhodnutí o odepření vstupu odkladný účinek.
Aniž je dotčena náhrada poskytovaná podle vnitrostátních právních předpisů, má státní příslušník třetí země nárok na opravu zrušeného vstupního razítka a všech dalších provedených zrušení nebo dodatků ze strany členského státu, který mu odepřel vstup, pokud bylo v odvolacím řízení shledáno, že rozhodnutí o odepření vstupu bylo nepodložené.“
Český cizinecký zákon právo na odvolání proti rozhodnutí o odepření vstupu nepřiznává, naopak je toto rozhodování vyňato z působnosti správního řádu a též ze soudního přezkumu.
Český cizinecký zákon ale zná právo cizince na tzv. nové posouzení důvodů odepření vstupu cizince na území, dle § 180e.
Dle § 180e:
(1) Cizinec je oprávněn požádat policii o nové posouzení důvodu, pro který mu byl podle § 9 odst. 1, 2 nebo 3 odst. 1 nebo 2 odepřen vstup na území.
(2) Žádost o nové posouzení důvodu odepření vstupu podává cizinec písemně ve lhůtě do 15 dnů ode dne odepření vstupu na území u Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie; podání žádosti nemá odkladný účinek.
(3) Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie posoudí soulad důvodu, pro který byl cizinci odepřen vstup na území, s důvody stanovenými v § 9 odst. 1, 2 nebo 3 odst. 1 nebo 2.
(4) O výsledku posouzení Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie cizince písemně informuje ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení žádosti cizince.
Právo požádat o nové posouzení důvodů odepření vstupu je právem slabším než je odvolání dle správního řádu. Cizinec bude moci žádat zřejmě jen ze zahraničí, neboť odepřením vstupu bude nucen odcestovat zpět do své země původu (odepření se asi bude odehrávat pouze na mezinárodním letišti a cizinec tedy pravděpodobně bude muset odletět).
I.B.VII. Odpovědnost dopravce
Schengenské předpisy a český cizinecký zákon zakotvují tzv. odpovědnost dopravce za to, aby cizince, jemuž byl odepřen vstup na území Schengenu, dopravil zpět do jeho země původu anebo do jiného státu, zkrátka pryč ze Schengenu.
Odpovědnost dopravce se zakládá na čl. 26 Schengenské prováděcí dohody, který zní:
1. S výhradou závazků, které pro ně vyplývají ze Ženevské úmluvy o právním
postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna l967, se smluvní strany zavazují, že do svých vnitrostátních právních
předpisů zahrnou tato pravidla:
a) Je-li cizinci odepřen vstup na území jedné ze smluvních stran, je dopravce,
který dopravil cizince vzdušnou, námořní nebo pozemní cestou na vnější
hranici, povinen znovu se ho neprodleně ujmout. Na žádost orgánů
provádějících ochranu hranic musí dopravce dopravit cizince do třetího státu,
ze kterého jej přepravil, do třetího státu, který vystavil cestovní doklad, se
kterým cizinec cestoval, nebo do kteréhokoli třetího státu, ve kterém je
zaručeno jeho přijetí.
b) Dopravce je povinen přijmout všechna opatření nezbytná k tomu, aby se ujistil,
že cizinec přepravovaný vzdušnou nebo námořní cestou má cestovní doklady
požadované pro vstup na území smluvních stran.
2. S výhradou závazků vyplývajících ze Ženevské úmluvy o právním postavení
uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna
l967 a v souladu se svým ústavním právem se smluvní strany zavazují, že zavedou
sankce proti dopravcům, kteří vzdušnou nebo námořní cestou přepraví ze třetího státu
na jejich území cizince, kteří nemají náležité cestovní doklady.
3. Ustanovení odst. 1 písm. b) a odstavce 2 se použijí pro dopravce, kteří
přepravují skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách, s
výjimkou pohraničního styku.
K provedení tohoto článku byla přijata i směrnice č. 2001/51/ES, viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32001L0051:CS:HTML
Český cizinecký zákon tento článek provádí ve svém § 104, kde dále upřesňuje, že doprava cizince do zahraničí musí být zajištěna do 48 hodin od obdržení pokynu policie, jde-li o provozovatele vodní nebo pozemní dopravy, nebo do 7 dnů, jde-li o leteckého dopravce; běh lhůty se staví po dobu řízení o udělení azylu, pokud cizinec mezitím o azyl požádá. Zákon dále zakotvuje povinnosti dopravců nést náklady spojené s pobytem cizince na území ČR nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště do doby než cizinec bude dopraven do zahraniční.
Za porušení výše uvedené povinnosti ukládá český cizinecký zákon dopravcům poměrně tvrdé pokuty (§ 156). Dopravci, který
- dopraví do ČR cizince bez cestovního dokladu,
- dopraví do ČR cizince bez víza, ačkoli zákon vízum vyžaduje,
- nesplní povinnost dopravit cizince zpět do zahraničí
- nesplní povinnost nést náklady spojené s pobytem cizince
se udělí pokuta 100 000 až 500 000 Kč za každého cizince.
Dopravcem je přitom dle čl. 2 bodu 14 každá fyzická či právnická osoba, jejímž povoláním je poskytovat přepravu osob.
Institut odpovědnosti dopravce vede k tomu, že migrační kontrola je prováděna již na letištích, autobusových a vlakových nádražích a v přístavech v zemích původu cizinců, a to na náklady cestovních společnosti.
Letecké a jiné dopravní společnosti jsou ostatně nuceny nést náklady na pobyt a cestu cizince zpět i tehdy, pokud samy žádnou povinnost nezanedbaly, tedy dopravovaný cizinec měl jak cestovní doklad tak vízum, ovšem přesto mu byl z nějakého důvodu vstup na území Schengenu odmítnut. Toto je zavedení jakési objektivní odpovědnosti dopravních společností za jednání cizinců a pohraničníků.
I.C. HRANIČNÍ KONTROLY
Po zrušení hraničních kontrol na celém obvodu hranic České republiky je jedinou vnější hranicí Schengenského prostoru mezinárodní letiště. Na letištích tedy budou i nadále klasické hraniční kontroly na vnějších hranicích, které mají mít v souladu se Schengenským hraničním kodexem následující 2 formy: (čl. 7 Schengenského hraničního kodexu)
- minimální kontrola (je pravidlem pro osoby, které požívají právo Společenství na volný pohyb, tedy zejména občané EU a jejich rodiny ve smyslu evropské směrnice o volném pohybu)
- důkladná kontrola – této kontrole jsou podrobeni cizinci ze třetích zemí (s výjimkou např. přeshraničních pracovníků, kteří jsou důkladně kontrolováni jen namátkově)
I.C.I. Důkladná kontrola
Důkladná kontrola při vstupu se sestává z ověření podmínek vstupu vymezených v čl. 5 odst. 1 a případně dokladů povolujících pobyt a výkon pracovní činnosti.
To zahrnuje podrobné přezkoumání následujících aspektů:
i) ověření, zda má státní příslušník třetí země doklad, který je platný pro překročení hranic a jemuž neskončila doba platnosti, a zda je k dokladu případně připojeno požadované vízum nebo povolení k pobytu,
ii) důkladnou prohlídku cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání,
iii) kontrolu vstupních a výstupních razítek v cestovním dokladu dotyčného státního příslušníka třetí země, aby se porovnáním data vstupu a výstupu ověřilo, zda již daná osoba nepřekročila maximální délku povoleného pobytu na území členských států,
iv) ověření místa odjezdu a cíle dotyčného státního příslušníka třetí země a účelu jeho zamýšleného pobytu a v případě potřeby i kontrola odpovídajících podkladů,
v) ověření, zda má dotyčný státní příslušník třetí země dostatečné prostředky pro obživu vzhledem k délce a účelu předpokládaného pobytu a na návrat do země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, anebo je schopen si tyto prostředky legálním způsobem opatřit,
vi) ověření, zda dotyčný státní příslušník třetí země, jeho dopravní prostředek a předměty, které převáží, pravděpodobně neohrozí veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států. Takové ověření zahrnuje přímé zjišťování údajů a záznamů o osobách a v případě potřeby i předmětech vedených v SIS a ve vnitrostátních souborech údajů, jakož i kroky, které mají být učiněny v důsledku existence záznamu.
Důkladné kontroly jsou prováděny i při výstupu, a sestávají se
i) z ověření, že státní příslušník třetí země má platný doklad k překročení hranic,
ii) z ověření cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání,
iii) podle možností z ověření, že státní příslušník třetí země není považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států.
Důkladná kontrola při výstupu se může sestávat též z
i) ověření, že osoba má platné vízum, pokud je požadováno na základě nařízení (ES) č. 539/2001, ledaže je držitelem platného povolení k pobytu,
ii) ověření, že osoba nepřekročila maximální délku povoleného pobytu na území členských států,
iii) nahlédnutí do záznamů o osobách a předmětech vedených v SIS a do sestav ve vnitrostátních souborech údajů.
Pokud si to cizinec přeje a pokud jsou k dispozici příslušná zařízení, má cizinec právo na to, aby důkladná kontrola byla prováděna v neveřejném prostoru.
II. KRÁTKODOBÝ POBYT
Krátkodobým pobytem je pobyt cizinců na základě pobytových titulů s dobou platnosti do 3 měsíců.
V evropském migračním právu se poměrně jasně rozlišují 2 kategorie:
1) krátkodobý pobyt (ten je do značné míry již celoevropsky harmonizovaný v režimu Schengenu) a
2) dlouhodobý a trvalý pobyt (tyto pobyty jsou dosud ve větší míře v pravomoci jednotlivých členských států).
Krátkodobý pobyt může být buď
- bez víza na základě dohody o bezvízovém styku anebo na základě jednostranného zrušení vízové povinnosti aj.
- na krátkodobé vízum (tzv. turistické vízum) do 90 dnů, na průjezdní vízum či na letištní vízum.
II.A. OMEZENÍ KRÁTKODOBÉHO POBYTU NA 3 MĚSÍCE BĚHEM PŮLROKU
V schengenském režimu je z principu zakázáno, aby se jednotlivé krátkodobé pobyty řetězily za sebou bez jakékoli přestávky. Schengenké předpisy stanoví, že od prvního vstupu cizince na území Schengenu počíná běžet půlroční období, během kterého může cizinec na území Schengenu strávit maximálně 3 měsíce, jednotlivé pobyty se přitom sčítají.
Toto omezení vyplývá např. z čl. 11 a čl. 20 Schengenské prováděcí dohody.
II.A.I. Právo členských (smluvních) států odchýlit se od zákazu řetězení krátkodobých pobytů
Členské státy mají právo udělit během zmíněného půlroku další vízum anebo prodloužit bezvízový pobyt na dobu delší než tři měsíce. Takový pobyt je pak už ovšem omezen pouze na dotyčný členský stát.
II.B. KRÁTODOBÝ POBYT BEZ VÍZA
Cizinci ze států, jejich občané anebo držitelé jejichž pasů vízum nepotřebují, jsou oprávněni pobývat na území ČR anebo i na území Schengenu, po dobu, která je stanovena v příslušném právním dokumentu, ze kterého bezvízový styk vyplývá.
Bezvízový styk se může zakládat na
- Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
nebo na
- mezinárodní smlouvě o bezvízovém styku anebo
- nařízení vlády dle § 181 českého cizineckého zákona.
II.B.I. Nařízení Rady č. 539/2001
Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni stanoví ve své příloze II následující seznam států, jejichž státní příslušníci jsou osvobozeni od vízové povinnosti pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí tři měsíce:
1) STÁTY:
Andorra, Argentina, Austrálie, Bolívie, Brazílie, Brunej, Guatemala, Honduras, Chile, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Kostarika, Malajsie, Mexiko, Monako, Nikaragua, Nový Zéland, Panama, Paraguay, Salvador, San Marino, Singapur, Spojené státy americké, Švýcarsko, Uruguay, Vatikán, Venezuela
2) ZVLÁŠTNÍ SPRÁVNÍ JEDNOTKY ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
ZSJ Hongkong, Macao
Bolívie a Ekvádor byly původně také osvobozeny od vízové povinnosti, nicméně během posledních let (Ekvádor od 6.března 2003 Nařízením 453/2003) byla vůči nim vízová povinnosti zavedena.
Evropská společenství sjednala v poslední době několik dohod o bezvízovém styku, např. se Seychelami, Mauritiem, Bahamami aj. Občané těchto států budou požívat právo bezvízového styku od vstupu těchto dohod v účinnost.
Poslední verze nařízení 539/2001 viz
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CONSLEG:2001R0539:20070119:EN:PDF
S některými ze států uvedenými ve výše zmíněné příloze má ČR sjednanou zvláštní dohodu. Tato dohoda ovšem většinou pracuje s termínem „držitel pasu“ nikoli s termínem „občan“. Ačkoli se ve většině případů budou obě množiny, tedy množina občanů daného státu a množina držitelů pasu, shodovat, je otázkou, v jakém režimu budou osoby, u nichž tato shoda není. Např. se může stát, že občan USA bude mít např. indický pas, ovšem bude schopen prokázat, že je občanem USA. Naopak USA mohou vydat cestovní doklad občanovi např. Kuby, který by dle Nařízení 539/2001 měl mít vízum.
II.B.II. Bezvízový styk neumožňuje výdělečnou činnost
Dle čl. 4 odst. 3 Nařízení 539/2001 může členský stát vyloučit z bezvízového styku ty cizince, kteří na jeho území chtějí provozovat výdělečnou činnost. Toto ČR provedla u všech dohod o bezvízovém styku anebo svými nařízeními vlády. Nikdo tedy není oprávněn pouze na základě bezvízového styku v ČR pracovat či podnikat, a to dokonce ani tehdy ne, pokud by si opatřil povolení k zaměstnání.
Naproti tomu se nezdá možné, aby ČR vyloučila z bezvízového styku i další účely pobytu, neboť toto by bylo již proti znění Nařízení 539/2001. Tak např. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Argentinské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele národních cestovních pasů (viz sdělení MZV č. 5/2000 Sb. m. s. – platnost od 2. 1. 2000 (podepsána 5. 10. 1999 v Praze), vylučuje ze své působnosti pobytu za účelem výdělečné činnosti, studia, zdravotního léčení, uměleckých, kulturních, profesionálních, technických či náboženských aktivit. Lze se domnívat, že po vstupu ČR do EU již občané Argentiny mohou přijet do ČR bez víza i za všemi ostatními účely pobytu (tedy mohou zde studovat, léčit se atd.) pouze nesmí vykonávat výdělečnou činnost.
II.B.III. Omezení bezvízového styku na 3 měsíce během půlroku
Čl. 20 Schengenské prováděcí dohody zakotvuje, že
1. Cizinci, kteří nepodléhají vízové povinnosti, se mohou volně pohybovat na
území smluvních stran po dobu nejvýše tří měsíců během období šesti měsíců ode dne
prvního vstupu, pokud splňují podmínky vstupu uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d)
a e).
2. Odstavec 1 se nedotýká práva jednotlivých smluvních stran prodloužit pobyt
cizince na svém území na dobu delší než tři měsíce ve výjimečných případech nebo při uplatňování ustanovení dvoustranné dohody, která byla uzavřena již před vstupem v platnost této úmluvy.
Česká republika žádné mechanismy, kterými by mohla pobyt cizince ze státu, se kterým existuje bezvízový styk, nemá, tedy kromě udělení víza – viz níže.
Až do vstupu ČR do Schengenu mohou mnozí státní příslušníci bezvízových států (zejména Spojených států amerických) pobývat v ČR prakticky neomezeně dlouho bez víza, neboť mohou tvrdit, že každé 3 měsíce vycestují pryč z území ČR, ovšem na hranicích náhodou nedostali razítko do pasu. Tato praxe sice sama o sobě v souladu se zákonem zřejmě nebyla, ovšem byla dlouhodobě tolerována.
Po vstupu do Schengenu toto již možné nebude, neboť nebude dokonce stačit ani vycestovat z území Schengenu (např. do Velké Británie či do Chorvatska), nýbrž bude zapotřebí opustit území Schengenu na minimálně 3 měsíce během jednoho půlroku.
II.B.IV. Jiná osvobození od vízové povinnosti
Vedle osvobození od vízové povinnosti pro všechny občany daného státu popř. pro všechny držitele pasů, existují i osvobození jen pro držitele některých pasů, zejména pro držitele diplomatických a úředních pasů. Taková zvýhodnění existují ve vztahu k řadě států, např. Albánie, Bosna a Hercegovina, Laos, Pákistán, Thajsko, Ukrajina, Vietnam aj.
Tato osvobození se zakládají zčásti na dohodách mezi ČR a příslušnými státy anebo na dohodách Evropským společenstvím a dotyčným státem o usnadnění udělování víz, které je pak publikováno v Úředním věstníku Evropské unie (tyto dohody byly uzavřeny s nejbližšími balkánskými státy, např. Albánie, Černá Hora, Makedonie aj.)
II.B.V. Jiné povinnosti cizinců, kteří nepotřebují vízum
S výjimkou vízové povinnosti se i na cizince, kteří vízum nepotřebují, vztahují všechny povinnosti, jejich splnění je nutné pro vstup na území Schengenu, viz …………….
II.C. KRÁTKODOBÝ POBYT NA KRÁTKODOBÁ VÍZA
Občané států, o nichž to stanoví Nařízení č. 539/2001 v platném znění, jsou oprávněni vstoupit na území ČR a na území Schengenu pouze s vízem. Jsou to v současnosti občané velké většiny států světa, konkrétně
TĚCHTO STÁTŮ:
Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Angola, Antigua a Barbuda, Arménie, Ázerbajdžán, Bahrajn, Bangladéš, Neloze, Bělorusko, Benin, Bhútán, Bosna a Hercegovina, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Čad, Čína, Dominika, Dominikánská republika, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Fidži, Filipíny, Gabon, Gambie, Ghana, Grenada, Gruzie, Guayana, Guinea, Guinea-Bissau, Haiti, Indie, Indonésie, Irák, Írán, Jamajka, Jemen, Jižní Afrika, Jordánsko, Kambodža, Kamerun, Kapverdy, Katar, Kazachstán, Keňa, Kiribati, Kolumbie, Komory, Kongo Konžská demokratická republika Kuba Kuvajt, Kyrgyzstán, Laos, Lesotho, Libanon Libérie Libye Madagaskar Malawi Maledivy, Mali, Maroko, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Mauretánie, Mikronésie, Moldavsko, Mongolsko, Mosambik, Myanmar, Namibie, Nauru, Nepál, Niger, Nigérie, Omán, Pákistán, Palau, Papua-Nová uinea, Peru, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Rusko, Rwanda, Saúdská Arábie, Senegal, Severní Korea, Severní Mariany, Seychely, Sierra Leone, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Srí Lanka, Středoafrická republika, Súdán, Surinam, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svatý Vincenc a Grenadiny, Svazijsko, Svazová republika Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), Sýrie, Šalamounovy ostrovy, Tádžikistán, Tanzanie, Thajsko, Togo, Tonga, Trinidad a Tobago, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Tuvalu, Uganda, Ukrajina, Uzbekistán, Vanuatu, Vietnam, Zambie, Západní Samoa, Zimbabwe.
a
2) těchto ÚZEMNÍCH A SAMOSPRÁVNÝCH JEDNOTEK, KTERÉ NEJSOU UZNÁVÁNY JAKO STÁT NEJMÉNĚ JEDNÍM Z ČLENSKÝCH STÁTŮ:
Palestinská samospráva, Tchaj-wan, Východní Timor
Krátkodobá víza existují v zásadě 3, jsou to
a) letištní vízum - vízum typu A, které opravňuje k pobytu pouze v prostoru mezinárodního letiště, tedy při mezipřistání na českém mezinárodním letišti při letu z jedné třetí země do jiné třetí země)
b) průjezdní vízum - vízum typu B, opravňuje k tranzitu přes území ČR po dobu 5 dnů na jednu cestu
c) vízum k pobytu do 90 dnů - vízum typu C, tzv. turistické vízum.
II.C.I. Krátkodobé („turistické“) vízum
Vízum k pobytu do 90 dnů – vízum typu C, tedy tzv. turistické vízum je standardním českým pobytovým titulem pro krátkodobý pobyt.
Vízum k pobytu do 90 dnů uděluje zastupitelský úřad na žádost cizince, výjimečně pak pohraniční policie na hranicích (tedy dnes už jen na mezinárodním letišti).
Doba platnosti turistického víza se stanoví podle předpokládaného počtu cest na území, nejdéle však na 2 roky.
Vízum k pobytu do 90 dnů podle požadavku cizince uděluje zastupitelský úřad jako jednorázové, ke dvěma vstupům nebo vícenásobné (tzv. multivíza).
Vízum k pobytu do 90 dnů opravňuje k pobytu na území po dobu v něm uvedenou. Celková doba pobytu na území nesmí překročit 3 měsíce.
Do víza se uvede účel pobytu.
II.C.II. Místo podání žádosti o turistické vízum
O toto vízum se žádá na zastupitelském úřadě ČR v zahraniční, který toto vízum také vyřizuje a případně uděluje.
Jen výjimečně je možno požádat o vízum na hranicích (zejména-jde-li o rodinného příslušníka občana EU); pak toto vízum uděluje pohraniční policie – dnes by se toto mohlo stát jen na českém mezinárodním letišti. Pravidla pro udělování víz na hranicích stanoví NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 415/2003 ze dne 27. února 2003 o udělování víz na hranicích včetně udělování takových víz projíždějícím námořníkům, viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32003R0415:CS:HTML
Toto Nařízení stanoví, že odchylně od obecného pravidla, že víza udělují diplomatické mise a konzulární úřady, v souladu s čl. 12 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy může být státnímu příslušníku třetí země, který musí mít při překračování vnějších hranic členského státu vízum, uděleno ve výjimečných případech vízum na hranicích (tedy např. na mezinárodním letišti), pokud splňuje tyto podmínky:
a) dotyčná osoba splňuje podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenské úmluvy,
b) dotyčná osoba neměla možnost o vízum požádat předem,
c) dotyčná osoba na požádání předloží doklady potvrzující nepředvídatelné a naléhavé důvody pro vstup a
d) musí být zaručen návrat do země původu dotyčné osoby nebo průjezd do třetí země.
Vízum udělené na hranicích při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 může být podle potřeby buď průjezdní vízum (typ B), nebo cestovní vízum (typ C) ve smyslu čl. 11 odst. 1 Schengenské úmluvy, které
a) platí pro všechny členské státy uplatňující hlavu II kapitolu 3 Schengenské úmluvy nebo
b) má omezenou územní platnost ve smyslu čl. 10 odst. 3 Schengenské úmluvy.
V obou případech neplatí udělené vízum pro více než jeden vstup. Doba platnosti těchto cestovních víz nepřekročí 15 dní. Doba platnosti těchto průjezdních víz nepřekročí pět dní.
Státní příslušník třetí země žádající o průjezdní vízum na hranicích musí mít víza nutná pro pokračování své cesty do států průjezdu jiných než jsou členské státy uplatňující hlavu II kapitolu 3 Schengenské úmluvy a víza pro cílový stát. Udělené průjezdní vízum povoluje přímý průjezd přes území dotyčného členského státu nebo členských států.
Žádost o udělení víza k pobytu do 90 dnů je na hraničním přechodu vždy oprávněn podat rodinný příslušník občana Evropské unie. Aby ovšem mohl vízum na hranicích podat, musí se nejprve až na hranice členského státu dostat, tedy musí jej tam např. letecký dopravce dopravit. Je přitom otázkou, zda-li by se letecký dopravce nedopustil deliktu, pokud na české mezinárodní letiště dopravil cizince bez víza, byť by prokazatelně šlo o rodinného příslušníka občana EU.
Žádost je možno podat principiálně na jakémkoli zastupitelském úřadě. Někteří cizinci jsou ovšem nuceni podat žádost jen na zastupitelském úřadě ve své zemi původu, a to na základě ustanovení § 52 odst. 1 písm. c). Situace v této oblasti je velmi nepřehledná.
II.C.III. Náležitosti k žádosti o turistické vízum (§ 27)
Žádost se podává na úředním tiskopise (v současnosti jde o tiskopis červené barvy), viz http://www.mvcr.cz/rady/formulare/zadost_vizum_e.pdf (při tisku formuláře by měla být zachována barevnost formuláře a jeho rozměry).
K žádosti o udělení víza k pobytu do 90 dnů je cizinec povinen na požádání orgánu udělujícího toto vízum předložit: (§ 27)
a) cestovní doklad,
b) fotografie; to neplatí, pokud bude pořizován obrazový záznam cizince,
c) policií ověřené pozvání nebo prostředky k pobytu na území (§ 13) a doklad o zajištění ubytování cizince po dobu jeho pobytu na území, pokud nedoloží zabezpečení nákladů spojených s pobytem na území jinak,
d) doklad prokazující zajištění nákladů spojených s vycestováním z území (§ 12),
e) lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí; o předložení lékařské zprávy lze požádat pouze v případě důvodného podezření, že závažnou nemocí trpí,
f) další doklady osvědčující údaje uvedené v žádosti o vízum.
Je-li účelem krátkodobého pobytu zaměstnání, musí cizinec předložit jen doklady dle písm. a), b), d) a e) a doklad o zajištění ubytování a povolení k zaměstnání vydané Úřadem práce České republiky, pokud je povolení k zaměstnání podmínkou výkonu zaměstnání.
U krátkodobého víza za účelem zaměstnání tedy není možné, aby žádost o vízum podal cizinec, který teprve podal žádost o povolení k zaměstnání na úřadu práce, přičemž toto povolení není ještě vyřízeno.
Před vyznačením víza k pobytu do 90 dnů do cestovního dokladu je žadatel povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu svého pobytu.
Při žádosti o turistické vízum na hranicích je nutno předložit
- cestovní doklad,
- doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území a
- prokázat důvody, na jejichž základě žádá o udělení víza na hraničním přechodu.
Cizinec je dále na požádání povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území (§ 13), prokázat zajištění nákladů spojených s vycestováním z území (§ 12) a předložit fotografie.
Dle § 55 nesmí být náležitosti k žádosti o udělení víza starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, matričních dokladů a fotografie cizince, pokud odpovídá jeho skutečné podobě. Předložení náležitostí k žádosti o udělení víza se s výjimkou cestovního dokladu nevyžaduje, jde-li o udělení víza v zájmu České republiky – posouzení toho, co je zájmem ČR bude ovšem plně v kompetenci příslušných úřadů.
U náležitostí předkládaných k žádosti o turistické vízum je si nutno všimnout skutečnosti, že náležitosti se až na výjimky (např. u cestovního zdravotního pojištění) předkládají jen „na požádání“, zastupitelský úřad má tedy poměrně velkou pravomoc při promíjení předložení určité náležitosti.
Žádost o krátkodobé vízum je dále zpoplatněna konzulárním poplatkem. Jeho výše se ovšem značně liší dle státního občanství žadatelů, neboť konzulové mají pravomoc upravovat výš správních poplatků dle výše poplatků, kterou českým občanům účtuje dotyčná třetí země. O výši správního poplatku je se třeba informovat na příslušném zastupitelském úřadě.
II.C.IV. Pozvání (§ 27/1/c)
Pozvání je z právního hlediska závazek hostitele (= tzv. zvoucí osoby) uhradit za cizince tyto náklady: (§ 15)
a) spojené s obživou cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území,
b) spojené s ubytováním cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území,
c) spojené s poskytnutím zdravotní péče po dobu pobytu na území až do vycestování z území, případně též s převozem nemocného nebo ostatků zemřelého,
d) spojené s pobytem zajištěného cizince na území a jeho vycestováním z území.
Závazek vyplývající z pozvání se sice v praxi příliš nevymáhá, ovšem vymáhat se může a tedy je si třeba rozhodně důkladně zvážit, zda cizinec, kterého chci pozvat, mi nezpůsobí škodu. Již ověřené pozvání lze zrušit, tedy od svého závazku odstoupit, a to do doby, než pozvaný cizinec vstoupí na české území. Odstoupení od závazku je třeba oznámit policii, a to neprodleně.
Pozvání lze uskutečnit vyplněním formuláře a osvědčením o tom, že hostitel má dostatek finanční hotovosti na úhradu nákladů spojených s pobytem cizince.
Formulář viz ……………………….
Zákon o formuláři stanoví následující: (§ 180/2)
Pozvání se podává na úředním tiskopise. Zvoucí fyzická osoba v pozvání uvede své jméno, příjmení, rodné číslo, den, měsíc a rok narození a místo pobytu na území. Zvoucí právnická osoba v pozvání dále uvede svůj název, sídlo a identifikační číslo a pozvání opatří svým razítkem a jménem, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu). Zvoucí osoba v pozvání dále uvede údaje o zvaném cizinci v rozsahu jméno, příjmení a ostatní jména, den, měsíc a rok narození, státní příslušnost, bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu, účel cesty a dobu, na kterou cizince zve na území.
Policie může hostitele požádat, aby předložil následující částky (viz § 180/6):
- prostředky k pobytu zvaného cizince v rozsahu stanoveném v § 13: tedy alespoň ve výši
- 1. 0,5násobku částky existenčního minima dle zákona o životním a existenčním minimu na 1 den pobytu, jestliže tento pobyt nemá vcelku přesáhnout dobu 30 dnů ………………. Částka existenčního minima činí 2020 Kč, tedy jde o 1010 Kč na den, tedy např. na 20 dní činí částka 20.200 Kč
- 2. 15násobku částky existenčního minima, jestliže má pobyt na území přesáhnout dobu 30 dnů, s tím, že tato částka se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o 2násobek částky existenčního minima, ………………………částka existenčního minima činí 2020 Kč, tedy např. na dva a půl měsíce bude částka činit patnáctinásobek existenčního minima + dvakrát dvojnásobek existenčního minima za celé 2 měsíce pobytu, tedy 30.300 + 8.080 = 38.380.
- dále prostředky ve výši 0,25 násobku částky existenčního minima za každý den pobytu na území, pokud cizinec nebude ubytován u zvoucí osoby,
tedy např. na 55 dní pobytu částku 505 Kč krát 55 dní tj. 27 775 Kč.
- dále částku nejméně 30 000,- EUR anebo předloží doklad o uzavření cestovního zdravotního pojištění ve prospěch zvaného cizince nebo čestně prohlásí, že takové pojištění uzavře před vstupem cizince na území
- a nakonec i prostředky pro úhradu nákladů spojených s vycestováním zvaného cizince z území ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní doklad vlastní, nebo do státu jeho trvalého pobytu.
Celkem tedy může policie po hostiteli – zvoucí osobě požadovat např. pro tříměsíční pobyt zvaného cizince částky:
- 42.420 Kč jako prostředky k pobytu,
- 45.450 Kč na ubytování a
- cenu letenky.
CELKEM cca 100 000 Kč.
Nejlevněji naopak lze pozvat cizince např. na 10 dnů, což bude za 1010 Kč krát 10 dnů, tj. 10 100 Kč. Pokud cizinec bude bydlet u zvoucí osoby a zvoucí osoba čestně prohlásí, že uzavře smlouvu o zdravotním pojištění, pak již je třeba mít v hotovosti pouze cenu letenky.
Průběh ověřování pozvání:
S vyplněným formulářem pozvání a dokladem o dostatku finančních prostředků (výpisem z účtu anebo s hotovostí) se je možno dostavit na policii osobně a požádat tam o ověření pozvání.
Je však možno též vyplněný formulář a výpis z účtu poslat policii doporučeně poštou a sedmý den po tomto podání se dostavit na cizineckou policii anebo počkat na vyzvání ze strany policie (např. k žádosti uvést telefonní číslo).
Za ověření pozvání se platí správní poplatek ve výši 200 Kč (kolek lze rovněž přilepit k podání).
Pozvání je každopádně nutno vyzvednout osobně.
V praxi s pozváním nebývají problém, pouze celá věc dlouho trvá, neboť cizinecká policie nezvládá tyto věci administrativně rychle vyřizovat.
Více k pozvání též na stránkách http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/696/_s.155/708?POSTUP_ID=553&PRVEK_ID=417
II.C.V. Prostředky k pobytu
Částka, kterou je cizinec povinen předložit jako doklad o tom, že disponuje dostatečnými prostředky k pobytu, odpovídá částce předkládané při ověřování pozvání.
§ 13 stanoví ohledně prostředků k pobytu následující:
(1) Zajištění prostředků k pobytu na území se prokazuje, není-li dále stanoveno jinak, předložením
a) peněžních prostředků alespoň ve výši
1. 0,5násobku částky existenčního minima na 1 den pobytu, jestliže tento pobyt nemá vcelku přesáhnout dobu 30 dnů,
2. 15násobku částky existenčního minima, jestliže má pobyt na území přesáhnout dobu 30 dnů, s tím, že tato částka se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o 2násobek částky existenčního minima,
3. 50násobku částky existenčního minima, jestliže se jedná o pobyt za účelem podnikání, který má vcelku přesáhnout 90 dnů, nebo
b) dokladu potvrzujícího zaplacení služeb spojených s pobytem cizince na území nebo dokladu potvrzujícího, že služby budou poskytnuty bezplatně.
(2) Zajištění prostředků k pobytu na území lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat
a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v České republice disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.
(3) Cizinec, který bude na území studovat, může předložit jako doklad o zajištění prostředků k pobytu závazek vydaný státním orgánem nebo právnickou osobou, že zajistí pobyt cizince na území poskytnutím peněžních prostředků ve výši částky existenčního minima na 1 měsíc předpokládaného pobytu, nebo doklad o tom, že veškeré náklady spojené s jeho studiem a pobytem budou uhrazeny přijímací organizací (školou). Pokud částka v závazku této výše nedosahuje, je cizinec povinen předložit doklad o vlastnictví peněžních prostředků ve výši rozdílu mezi částkou existenčního minima a závazkem na dobu předpokládaného pobytu, nejvýše však 6násobek částky existenčního minima. Doklad o zajištění prostředků k pobytu lze nahradit rozhodnutím či smlouvou o přidělení grantu získaného na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(4) Cizinec, který nedosáhl věku 18 let, je povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu podle odstavce 1 v poloviční výši.
Je-li cizinec povinen předložit doklad o zajištění prostředků k pobytu dle § 13, je tedy povinen předložit finanční hotovost anebo příslušnou výši částky na kontě. Na rozdíl od Schengenského hraničního kodexu a Schengenské prováděcí úmluvy nezná české cizinecké právo možnost prokázat v tomto případě schopnost tyto prostředky vydělat, vyjma krátkodobých víz za účelem zaměstnání (u těchto víz se k žádosti ovšem prostředky k pobytu vůbec nedokládají).
II.C.VI. Zajištění nákladů vycestování
Zajištění nákladů spojených s vycestováním z ČR do země původu se prokazuje (§ 12)
a) dokladem o zajištění dopravy při vycestování cizince z území do jiného státu, nebo
b) předložením peněžních prostředků ke krytí nákladů k vycestování do státu, na jehož území může vstoupit.
(2) Zajištění nákladů spojených s vycestováním lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat
a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v České republice disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.
(3) Peněžní prostředky mohou být cizincem předloženy v české měně nebo v cizí volně směnitelné měně.
II.C.VII. Průběh vydávání víza
Žádost o krátkodobé vízum se podává na zastupitelském úřadě a cizinec je povinen – až na odůvodněné výjimky, které může udělit zastupitelský úřad – podat žádost osobě, tedy osobně donést žádost i s náležitostmi na zastupitelský úřad.
Zastupitelský úřad je oprávněn v souvislosti s podáním žádosti cizince o udělení víza snímat otisky prstů a pořizovat obrazové záznamy cizince, tedy tzv. biometrické údaje. Cizinec žádající o udělení víza je povinen na požádání strpět sejmutí otisků prstů a pořízení obrazového záznamu.
Dle § 63 je cizinec povinen se na požádání dostavit na zastupitelský úřad a podat požadované vysvětlení.
Zastupitelský úřad je povinen rozhodnout ve lhůtě do 30 dnů od podání žádosti. Pokud ovšem zastupitelský úřad nerozhodne v této lhůtě, jsou možnosti cizince stěžovat si velmi omezené.
Dle § 58/2 může být v odůvodněných případech vízum vyznačeno mimo cestovní doklad, což je praktické zejména pro ty cizince, kteří nechtějí, aby jejich domovský stát věděl, že navštívili Českou republiku.
II.C.VIII. Důvody neudělení turistického víza
Důvody neudělení turistického víza jsou dle § 56 cizineckého zákona shodné s obecnými důvody neudělení víza.
Jde o situace, jestliže:
a) se cizinec na požádání policie nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit,
b) cizinec vyplní žádost o udělení víza nečitelně nebo neúplně či nepravdivě,
c) je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob,
d) má poznatky o tom, že by náklady spojené s pobytem cizince na území nesla Česká republika,
e) nepředloží náležitosti k žádosti o udělení víza nebo předloží-li padělané nebo pozměněné náležitosti,
h) jsou zjištěny skutečnosti dle kterých by bylo cizinci nutno odepřít vstup na území ČR,
i) jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného vízem neopustí území nebo že vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení víza,
j) před vyznačením víza nepředloží doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, nebo
k) pobyt cizince na území není v zahraničněpolitickém zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.,
l) cizinec odmítne poskytnout otisky prstů nebo pořízení obrazového záznamu, nebo
m) cizinec neuhradil pokutu nebo náklady řízení vzniklé v souvislosti s řízením vedeným podle tohoto zákona.
Další důvod neudělení víza vyplývá z čl. 11 Schengenské prováděcí úmluvy, totiž skutečnost, že cizinec již během příslušného půlroku pobýval na území Schengenu déle než 3 měsíce.
Z následujících důvodů se vízum dále neudělí, pokud neudělení víza bude přiměřené vzhledem ke svému dopadu do soukromého a rodinného života cizince:
Cizinec
a) neprokáže trestní zachovalost, je-li podmínkou udělení víza,
b) doba platnosti cizincova cestovního dokladu nepřekračuje dobu pobytu na území podle požadovaného víza nejméně o 90 dnů, nebo
c) v uplynulých 5 letech porušil povinnost stanovenou tímto zákonem.
Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života cizince.
K výše uvedeným důvodům se nepřihlédne a vízum se přesto udělí, je-li udělení víza v zájmu České republiky nebo v zájmu plnění mezinárodního závazku.
Vízum je ovšem cizinci (který není rodinným příslušníkem) možno neudělit i z jiných důvodů, na udělení víza totiž není právní nárok. Po vstupu ČR do Schengenu bude na ČR činěn nátlak ze strany jiných členských států EU, aby zpřísnila svou politiku udělování krátkodobých víz. Lze tedy očekávat vyšší procento zamítnutých žádostí o krátkodobé vízum.
II.C.IX. Proti neudělení víza není obrana
Odmítne-li zastupitelský úřad vydat vízum, ocitá se cizinec v těžké situaci. Nemá totiž mnoho možností obrany. Může si jen neformálně stěžovat na konzulárním oddělení Ministerstva zahraničních věcí, přičemž tyto stížnosti zatím bohužel situaci příliš nezlepšily.
Jiná situace je, pokud cizinec je rodinným příslušníkem občana EU, viz …………
II.C.X. Jednotné schengenské vízum
Turistické vízum se zpravidla udělí jako jednotné schengenské vízum, tedy jako vízum platné pro celý schengenský prostor
Dle § 29a se vízum udělí jako jednotné schengenské vízum v následujících případech:
a) cizinec není zařazen do informačního systému smluvních států,
b) není důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek, anebo ohrozit mezinárodní vztahy smluvních států,
c) Česká republika je cílem jeho cesty, nebo v případě průjezdu územím smluvních států je prvním smluvním státem, do kterého na toto vízum vstoupí,
d) cestovní doklad, do něhož má být vízum vyznačeno, opravňuje ke vstupu do všech smluvních států, a
e) cizinec předloží náležitosti k udělení požadovaného druhu víza
a
Celková doba pobytu cizince na území smluvních států nesmí překročit 3 měsíce v průběhu 6 měsíců ode dne prvního vstupu na území těchto států.
Nejsou –li výše uvedené podmínky splněny, může Česká republika v souladu s Schengenskou prováděcí úmluvou vydat jednotné schengenské vízum platné jen pro ČR, tedy s územní platností omezenou jen na Českou republiku.O vydání takového víza je nutno informovat ostatní schengenské státy.
Vedle jednotného schengenského víza může ČR i nadále vydávat pouze česká krátkodobá víza, ovšem toto bude zřejmě výjimečným postupem. K vydání takového víza by mohlo dojít – v souladu s čl. 11 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy – v případě, kdyby např. cizinec již pobýval na území Schengenu po dobu 3 měsíců během půlročního období, ovšem náhle nutně potřeboval přijet do ČR z důvodu např. úředního jednání aj.
Jednotné schengenské vízum vydané jiným smluvním státem je platné i na území České republiky.
II.C.XI. Prodloužení krátkodobého víza
Turistické vízum lze během pobytu v ČR prodloužit, a to na cizinecké policii, ovšem jen tak, aby celková doba pobytu nepřesáhla 3 měsíce. Možnost prodloužení se tedy v praxi týká jen těch krátkodobých víz, která byla vydána s dobou platnosti kratší než 3 měsíce.
Vízum se prodlouží jen tehdy, pokud pro prodloužení doby pobytu byly shledány „důvody hodné zřetele“. Vízum nelze prodloužit, pokud by cizinec změnil účel pobytu.
K žádosti o prodloužení víza je cizinec povinen předložit stejné náležitosti jako při podání žádosti na zastupitelském úřadě, viz II.C.III.
II.C. XII. Práva spojená s pobytem na krátkodobé vízum
Pobyt na turistické vízum je plnohodnotným legálním pobytem na území ČR.
Jeho nevýhodnou je, že tento pobyt není – až na níže uvedené výjimky – změnit na pobyt dlouhodobý, aniž by cizinec mezitím opět vycestoval z ČR a požádal o dlouhodobé vízum anebo o povolení k dlouhodobému pobytu na zastupitelském úřadě.
Krátkodobý pobyt může být přetvořen na dlouhodobý pobyt jen následujícími způsoby:
- změnou pobytového režimu na režim rodinných příslušníků občana EU a podáním žádosti o povolení k přechodnému pobytu anebo o povolení k trvalému pobytu jakožto rodinný příslušník občana EU, viz kapitola 3
- žádostí o azyl/mezinárodní ochranu, což je ovšem velmi riskantní, neboť v případě neúspěchu musí neúspěšný žadatel o azyl/mezinárodní ochranu v každém případě vycestovat
- mimořádnými okolnostmi se může stát, že cizinci vznikne nárok na některé z mimořádných pobytových povolení, např. strpění, dlouhodobý pobyt za účelem ochrany,
Ve všech ostatních případech musí cizinec po skončení krátkodobého víza vycestovat, jinak spadne do ilegality.
Krátkodobá víza tedy nelze nikdy brát jako prostředek k dlouhodobému pobytu ani jako jeden z kanálů k trvalému přistěhovalectví.
Naopak během pobytu na turistické vízum je možné:
a) pracovat na území ČR, pokud je cizinci uděleno povolení k zaměstnání anebo pokud cizinec povolení k zaměstnání nepotřebuje – turistické vízum je možno využívat např. pro sezónní zaměstnání do doby 3 měsíců
b) uzavřít sňatek, a tak se stát třeba rodinným příslušníkem občana EU
II.C.XIII. Zrušení turistického víza
Dle § 61 policie zruší platnost krátkodobého víza, jestliže cizinec
a) neplní účel, pro který bylo vízum uděleno, nebo
b) o zrušení platnosti víza požádá.
Za podmínky přiměřenosti policie dále zruší platnost krátkodobého víza, jestliže
a) cizinec úmyslně ohrozil veřejný pořádek,
b) cizinec porušil povinnost stanovenou tímto zákonem,
c) cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza,
d) cizinec při pobytové kontrole předloží neplatný cestovní doklad (§ 116),
e) cizinec je nežádoucí osobou nebo je zařazen do informačního systému smluvních států,
f) cestovní doklad cizince byl orgánem státu, který jej vydal, prohlášen za neplatný nebo odcizený, anebo
g) cizinec při pobytové kontrole neprokáže schopnost uhradit náklady zdravotní péče a neprokáže ji ani ve lhůtě stanovené policií,
za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.
Platnost víza k pobytu do 90 dnů je zrušena udělením výjezdního příkazu; cizinec je povinen vycestovat z území v době stanovené výjezdním příkazem. Policie je oprávněna ve vízu, jehož platnost byla zrušena, vyznačit tuto skutečnost.
III. DLOUHODOBÝ (PŘECHODNÝ) POBYT – STANDARDNÍ POBYTOVÉ REŽIMY
Na rozdíl od krátkodobého pobytu, který je českým cizineckým zákonem rovněž řazen mezi pobyt přechodný a který až na zanedbatelné výjimky musí skončit nejpozději do 3 měsíců, je dlouhodobý pobyt bránou ke skutečnému přistěhovalectví. Dlouhodobým pobytem počíná standardní cesta cizince, který se hodlá do ČR na čas nebo natrvalo přistěhovat, z dlouhodobého pobytu je možno získat po 5 letech pobyt trvalý a z trvalého pobyt je pak po dalších 5 letech možné žádat o české státní občanství.
V této kapitole bude pojednáno o standardních dlouhodobých pobytových režimech, tedy o těch povoleních k pobytu, která jsou svou podstatnou většinou dlouhodobé či trvalé povahy a která dávají cizinci reálnou vyhlídku na získání trvalého pobytu, aniž by bylo nutno opustit české území. Jedná se o pobyt za účelem:
- zaměstnání
- samostatné výdělečné činnosti – podnikání, účasti v obchodní společnosti
- rodinného života
- studia a
- dalších obdobných dlouhodobých účelů
Naopak se v této kapitole nebudou probírat pobytová oprávnění, která jsou z hlediska zákona o pobytu cizinců povahy mimořádné či dočasné, totiž institut strpění, ochrany a režimy dle zákona o azylu a dle zákona o dočasné ochraně cizinců. O těchto institutech bude pojednáno v kapitole č. IV.
Z hlediska struktury této kapitoly bude nejprve pojednáno
- o vízech k pobytu nad 90 dnů, pak
- o povoleních k dlouhodobému pobytu a nakonec
- o povoleních dlouhodobému pobytu pro skupiny cizinců preferované legislativou EU, tedy sloučení rodiny, rezidenti jiného státu EU, studium a vědecký výzkum.
III.A. VÍZUM K POBYTU NAD 90 DNŮ (dlouhodobé vízum)
Z hlediska struktury zákona o pobytu cizinců je vízum nad 90 dnů prvním povolením k pobytu, o které má žádat přistěhovalec.
V některých případech ovšem může cizinec žádat rovnou – tedy i ze zahraničí - o povolení k dlouhodobému pobytu, viz III.B Toto je pro cizince výhodnější, neboť v řízení o povolení k dlouhodobému pobytu má více práv než při udělování víza.
O vízum lze žádat kvůli pobytu za kterýmkoli účelem, nejčastějšími účely ovšem budou zaměstnání a podnikání (živnostenské či účast v obchodní společnosti). Vízum za účelem strpění viz kapitola IV.
V praxi pobývá cizinec, který se chce do ČR přestěhovat na delší dobu, po první rok na dlouhodobé vízum a v následujících letech pak na základě povolení k dlouhodobému pobytu viz III.B.
III.A.I. Žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů
(§ 30 a 31)
O vízum se žádá v případě, že cizinec chce pobývat v České republice za účelem vyžadujícím pobyt na území delší než 3 měsíce.
Žádost se podává na zastupitelském úřadě České republiky v zahraničí, a to zásadně.
K žádosti, která se podává na úředním tiskopise (červený formulář), se předkládají následující náležitosti:
Povinné náležitosti:
a) cestovní doklad,
b) doklad potvrzující účel pobytu na území,
c) prostředky k pobytu, nepředkládá cizinec žádající za účelem zaměstnání
d) doklad o zajištění ubytování,
e) výpis z evidence Rejstříku trestů; kromě cizince mladšího 15 let,
f) fotografie (vyjma situace, kdy bude pořizován obrazový záznam cizince.
Za přijetí žádosti o vízum je cizinec dále povinen zaplatit správní (konzulární) poplatek dle položky 144 přílohy zákon o správních poplatcích. Výše poplatku činí 2.500 Kč, ovšem Ministerstvo zahraničních věcí může stanovit rozdílné sazby poplatků v závislosti na tom, jak vysoký poplatek účtuje cizincova země původu držitelům cestovních dokladů České republiky.
Fakultativní náležitosti (zastupitelský úřad je může - v odůvodněných případech - vyžadovat)
- doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů z cizincovy země původu (tj. od státu, jehož je cizinec státním občanem, jakož i států, v nichž cizinec pobýval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává),
- lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí; o předložení lékařské zprávy lze požádat pouze v případě důvodného podezření, že závažnou nemocí trpí.
Před vyznačením víza do cestovního dokladu je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu.
Žádost o vízum je třeba podat osobně, tedy není přípustné poslat žádost doporučeně poštou ani podat žádost v zastoupení na základě plné moci. Zastupitelský úřad ovšem může od této povinnosti v odůvodněných případech ustoupit.
Tiskopis žádosti o vízum viz zde http://www.mvcr.cz/rady/formulare/index.html#cizinci
Ve většině případů tedy bude nutné s žádostí o vízum nutné vystát frontu na příslušném zastupitelském úřadě a – až/pokud na cizince vyjde řada – tak žádost podat pracovníkovi zastupitelského úřadu.
O vízum může žádat i ten, kdo již na území ČR pobývá na základě jiného povolení k pobytu, např. na základě jiného víza. Žádost ovšem musí podat na zastupitelském úřadě v zahraničí, tedy např. v Bratislavě či v Drážďanech (pokud ovšem není dle § 52 odst. 1 písm. c) povinen podat žádost o vízum pouze ve své zemi původu).
III.A.II. Průběh řízení o vydání víza
Pokud žádost není kompletní, měl by zastupitelský úřad vyzvat žadatele, aby své podání doplnil, toto vyplývá z § 37 a § 154 a 177 správního řádu viz http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=500%2F2004&number2=&name=&text=
V případě, že žadatel žádost nedoplní v přiměřené lhůtě, zastupitelský úřad tuto žádost odmítne dle § 53 cizineckého zákona, o tomto sepíše pouze protokol. O této skutečnosti by ovšem v souladu s ustanoveními 19 až 26 správního řádu měl dát žadateli vědět. Odmítnutou žádost tedy zastupitelský úřad potom cizinecké policii do ČR již ani nezašle a osud takto odmítnutých žádostí je tak velmi nejasný.
V dalším řízení, tedy kromě přímého podání žádosti, může být již žadatel zastoupen např. svým zástupcem na základě plné moci (vyplývá to z ustanovení § 33 až 35, 154 a 177 správního řádu).
Zastupitelský úřad zpravidla provádí se žadatelem o vízum pohovor. Během pohovoru se může žadatele o vízum ptát na záležitosti související s jeho zamýšleným pobytem v České republice. Předmětem kritiky pohovorů je, že pohovor se neprotokoluje a průběh pohovorů je tedy velmi netransparentní.
Na základě pohovoru či na základě jiných skutečností (zde se bohužel může dostávat ke slovu korupce) může zastupitelský úřad zformulovat své stanovisko k tomu, zda cizinci má být dlouhodobé vízum uděleno či nikoli. Stanovisko je v zásadě buď doporučující anebo negativní. Cizincům se v současnosti dle § 57/4 obsah stanoviska nesděluje.
Zastupitelský úřad následně zašle žádost o vízum cizinecké policii v ČR, aby o ní rozhodla. Policie musí při rozhodování o vízu přihlédnout ke stanovisku zastupitelského úřadu, policie je ale oprávněna rozhodnout i opačně.
Pokud cizinecká policie vízum cizinci udělí, vyrozumí o této skutečnosti zastupitelský úřad cizince a vlepí mu do cestovního pasu dlouhodobé vízum; před vlepením víza musí ještě cizinec předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění.
III.A.III. Práva žadatele o vízum
Na udělení víza není právní nárok a řízení o udělení víza je vyloučeno ze správního řízení. V praxi tedy žadatel má velmi málo práv, musí osobně vystát frontu na zastupitelském úřadě, musí se na vyzvání osobě účastnit řízení, ovšem nemá právo na to, aby mu byly sděleny důvody, proč nebylo jeho žádosti vyhověno ani nemůže podat žádné opravné prostředky proti rozhodnutí o neudělení víza (toto neplatí pro rodinné příslušníky občanů EU, ti mohou podat žádost o nové rozhodnutí dle § 56).
Teoreticky by žadatel mohl podat správní žalobu proti rozhodnutí zastupitelského úřadu o odmítnutí žádosti a dále by proti neudělení víza šlo podat ústavní stížnost. Kromě toho již ale zbývají jen neformální stížnosti na konzulární odbor Ministerstva zahraničních věcí či veřejnému ochránci práv.
Dle zákona by každopádně každé rozhodnutí mělo být zdůvodnitelné, nesmí docházet ani ke korupci ani ke zneužívání pravomoci veřejných činitelů (tedy pracovníků zastupitelských úřadů či cizinecké policie – tito pracovníci mají povinnost zastupovat zájmy České republiky a práva a oprávněné zájmy účastníků řízení) a nesmí docházet ani k diskriminaci (cizinec sice nemá nárok na udělení víza, ale má nárok na to, aby nebyl při tomto rozhodování diskriminován).
III.A.IV. Udělené vízum k pobytu nad 90 dnů
Vízum k pobytu nad 90 dnů se uděluje s platností na 1 rok, ovšem doba pobytu na toto vízum může být kratší, pokud k realizaci účelu pobytu stačí doba kratší. V praxi se často vyskytuje, že vízum je uděleno na dobu podstatně kratší než jeden rok, např. jen na 5 měsíců apod.
Během doby platnosti víza může cizinec přicestovat do České republiky a začít zde svůj dlouhodobý pobyt.
Ve vízu je vyznačen účel pobytu, tedy např. zaměstnání. Takto mohou být vyznačeny i dva či více účelů pobytu, např. zaměstnání a podnikání současně.
III.A.V. Prodloužení dlouhodobého víza
Vízum k pobytu nad 90 dnů lze prodloužit (§ 60), ovšem v praxi se dlouhodobé vízum neprodlužuje, neboť před skončením jeho platnosti má cizinec právo požádat o povolení k dlouhodobému pobytu, což je pobytově vyšší status, který cizinci dává více práv.
III.B. POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU
Povolení k dlouhodobému pobytu existuje v českém cizineckém právu od vstupu do Evropské unie a mnoho lidí jej zatím plně nedocenila a nerozlišuje jen přesně od dlouhodobého víza.
III.B.I. Výhody povolení k dlouhodobému pobytu oproti vízu nad 90 dnů
Oproti vízu má povolení k dlouhodobému pobytu následující výhody, kterými zvyšuje právní postavení svého držitele:
- na jeho udělení zřejmě je – v případě splnění podmínek – právní nárok (tento závěr není v teorii zcela nesporný, ale v praxi jej policie respektuje)
- o jeho vydání se rozhoduje ve správním řízení a žadatel má tedy všechna práva účastníka správního řízení
- vydává se – někdy – i na dobu delší než 1 rok
- lze změnit účel pobytu – viz § 45.
Jinak se ovšem na povolení k dlouhodobému pobytu vztahují téměř všechna ustanovení o vízech, tedy zejména tyto povinnosti pro cizince:
- k žádosti je nutno předkládat téměř totožné náležitosti
- o prodloužení je nutno požádat nejpozději 14 dní před skončením platnosti povolení k dlouhodobému pobytu
- při skončení účelu pobytu policie povolení zruší.
Pokud policie zruší platnost dlouhodobého víza či povolení k dlouhodobému pobytu, může proti tomu cizinec podat správní žalobu k soudu. Pokud současně s touto žalobou podá i návrh na přiznání odkladného účinku napadeného správního rozhodnutí, má dle § 33 /1 / d nárok na udělení víza za účelem strpění.
III.B.II. Povolení k dlouhodobému pobytu po skončení víza nad 90 dnů
O povolení k dlouhodobému pobytu se žádá namísto prodloužení víza k pobytu nad 90 dnů.
Žádost je nutno podat v období mezi 120. a 14. dnem před vypršením víza k pobytu nad 90 dnů (poté právo podat žádost zaniká).
Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu se podává na zeleném formuláři http://www.mvcr.cz/rady/formulare/cizinci/zadost2.pdf
A přikládají se k ní tytéž náležitosti jako k žádosti o vízum, tedy
a) cestovní doklad,
b) doklad potvrzující účel pobytu na území (např. pracovní povolení, živnostenský list aj.
c) prostředky k pobytu, nepředkládá cizinec žádající za účelem zaměstnání
d) doklad o zajištění ubytování,
e) výpis z evidence Rejstříku trestů; kromě cizince mladšího 15 let,
f) fotografie
Správní poplatek se u povolení k dlouhodobému pobytu platí až za udělení tohoto povolení, tedy ne za pouhé podání žádosti (dle položky 116 přílohy zákon o správních poplatcích). Výše je pevná a činí 1.000 Kč (pro cizince pod 15 let činí 500 Kč).
Cizinecká policie může dále vyžadovat též:
- doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů z cizincovy země původu (tj. od státu, jehož je cizinec státním občanem, jakož i států, v nichž cizinec pobýval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává),
- lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí; o předložení lékařské zprávy lze požádat pouze v případě důvodného podezření, že závažnou nemocí trpí.
Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává v zásadě na dobu 2 let. U zaměstnání ovšem jen na dobu platnosti povolení k zaměstnání, tedy na maximálně 1 rok.
III.B.III. Zvýhodnění určitých skupin cizinců
Určité skupiny, zejména jde o cizince zvýhodněné evropskými právem, mají právo žádat ihned o povolení k dlouhodobému pobytu, a nemusí tedy žádat nejprve o vízum (o dlouhodobé vízum ovšem mohou žádat i tak).
V současnosti jde o cizince žádající
- za účelem společného soužití rodiny
- jako rezidenti jiného členského státu EU
- za účelem studia
- za účelem ochrany a
- za účelem vědeckého výzkumu a nebo jako rodinní příslušníci takového vědce.
III.C. POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU ZA ÚČELEM SPOLEČNÉHO SOUŽITÍ RODINY
( § 42a a 42b)
Tento institut implementuje směrnici č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny.
Podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území dle § 42a jsou oprávněni rodinní příslušníci cizince, který je tzv. nositelem práva na sloučení rodiny (anglicky „sponzor“, německy „der Zusammenführende“).
Tímto nositelem je cizinec, který již má v ČR povolen pobyt, může jít zřejmě o jakýkoli pobyt, v praxi ovšem půjde zejména o pobyt dlouhodobý či trvalý (výjimečně ale i o azyl, doplňkovou ochranu aj.).
III.C.I.
Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu jsou oprávněni podat tito rodinní příslušníci cizince – nositele: (§ 42a)
a) manžel a registrovaný partner
b) nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě,
c) nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě manžela cizince- nositele anebo takové dítě registrovaného partnera cizince- nositele
d) nezletilý cizinec, který byl cizinci s povoleným pobytem na území nebo jeho manželu či registrovanému partnerovi rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče, nebo který byl cizincem-nositelem či jeho manželem (nebo registrovaným partnerem) osvojen anebo vůči němuž jsou tyto osoby poručníkem, pokud se bude péče o nezletilého cizince vykonávat v České republice,
e) rodič nezletilého cizince, kterému byl udělen azyl a nemá-li tento nezletilý cizinec rodiče, je oprávněn žádost podat jiný jeho přímý příbuzný ve vzestupné linii, a není-li takového příbuzného, je žádost oprávněn podat poručník nezletilého cizince,
f) osamělý cizinec starší 65 let nebo bez ohledu na věk cizinec, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povoleným pobytem na území.
Žadatelem je rodinný příslušník sám, tedy nikoli cizinec-nositel.
III.C.II.
Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu se podává na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí. Pokud žadatel již v ČR pobývá na základě víza k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem, může podat žádost cizinecké policii.
Na rozdíl od víza ovšem není v zákoně stanovena povinnost podat žádost osobně. Stačí tedy žádost poslat doporučeně poštou na kterýkoli za zastupitelských úřadů ČR v zahraničí.
Zastupitelský úřad o žádosti nerozhoduje, dokonce ani nemůže nekompletní žádost odmítnout ani nemůže s žadatelem provést pohovor. Zastupitelský úřad v podstatě pouze žádost „nabere“ a přepošle ji cizinecké policii do České republiky.
III.C.III. Náležitosti žádosti o sloučení rodiny
K žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny žadatel musí předložit:
- žádost na zeleném formuláři http://www.mvcr.cz/rady/formulare/cizinci/zadost2.pdf
- cestovní doklad
- doklad potvrzující příbuzenský vztah; (jde-li o azylanta, lze udělat výjimku)
- doklad o prostředcích k pobytu (měsíční příjem rodiny musí být nad životním minimem)
- doklad o zajištění ubytování
- výpis z Rejstříku trestů
- fotografie a
- souhlas rodiče nezletilého dítěte (v případě nepřekonatelných problémů lze prominout).
Správní poplatek činí 1.000 Kč či 500 Kč (u dětí do 15 let) a platí se až v případě udělení.
Bude-li o to požádán, musí žadatel dále předložit doklad o beztrestnosti ze své země původu a lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí.
III.C.IV. Rozhodnutí o sloučení rodiny
Někteří žadatelé mají na vydání povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny právní nárok. Jde o tyto žadatele: (§ 42a odst. 5)
a) rodinný příslušník cizince- nositele, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu a pobývá v České republice po dobu nejméně 15 měsíců; jde-li o sloučení manželů, současně musí každý z nich dosáhnout věku 20 let,
b) jde o manžela cizince- nositele, jemuž byl udělen azyl, pokud manželství vzniklo před jeho vstupem na území ČR,
c) jde o rodinného příslušníka nezletilého cizince- nositele, jemuž byl udělen azyl
d) jde o cizince-žadatele svěřeného do náhradní rodinné výchovy (včetně osvojení či poručnictví) anebo o cizince-žadatele, který je osamělý cizinec starší 65 let nebo bez ohledu na věk cizinec, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s jeho rodičem nebo dítětem s povoleným pobytem v České republice.
V případě polygamního manželství nelze povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny vydat cizinci, jehož manžel je nositelem oprávnění ke sloučení rodiny a již na území s jinou manželkou pobývá.
Ostatním cizincům povolení k dlouhodobému pobytu uděleno být může, ale nemusí. Rozhodnutí o neudělení povolení k dlouhodobému pobytu ovšem musí být řádně zdůvodněno dle správního řádu. Povolení tedy nelze zamítnout svévolně, platí, že je možno se odvolat k Ředitelství služby cizinecké policie a případě i podat správní žalobu.
III.C.V. Práva spojená se sloučením rodiny
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny se vydává na dobu odpovídající době povoleného pobytu cizince-nositele, ovšem nejméně na 1 rok a nejdéle na 2 roky. (viz § 44/3)
Po 3 letech pobytu na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny anebo po dosažení věku 18 let, je cizinec-rodinný příslušník oprávněn požádat dle § 45/3 o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem.
Na základě příslušných právních předpisů mají osoby pobývající v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny např. tato práva:
- právo být zaměstnán, pokud jim úřad práce dal povolení k zaměstnání
- právo na dávky státní sociální podpory, pokud v ČR pobývají déle než 1 rok
- právo navštěvovat bezplatně mateřské, základní a střední školy, za stejných podmínek jako čeští občané aj.
III.C.VI. Prodlužování povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny
Dle § 44a/3 je cizinec, který hodlá prodloužit své povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, povinen předložit tytéž náležitosti jako při první žádosti (viz III.C.III.) s výjimkou dokladu potvrzujícího příbuzenský vztah.
V praxi to znamená, že cizinec může žádat o prodloužení tohoto pobytu i tehdy, pokud rodinná vazba mezitím zanikla, neboť policie tuto skutečnost nezjistí. Pokud by policie v řízení zjistila, že rodinná vazba, na jejímž základě bylo povolení k dlouhodobému pobytu uděleno, zanikla, je otázkou, zda-li by mohla pouze na tomto základě prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny zamítnout.
IV. DLOUHODOBÝ (PŘECHODNÝ) POBYT - MIMOŘÁDNÁ POBYTOVÁ OPRÁVNĚNÍ
V této kapitole jsou stručně probrány ty pobytově-právní tituly, které jsou vzhledem ke struktuře cizineckého zákona instituty mimořádnými či nestandardními a ohledně nichž se mlčky předpokládá, že je využívají jen ti cizinci, kteří na standardní povolení k pobytu nedosáhnou a kteří jsou často více či méně reálně konfrontováni s ilegalitou svého pobytu na území České republiky.
Jsou sem řazeny tyto 3 instituty:
A) strpění
B) ochrana a
C) azyl a doplňková ochrana.
IV.A. STRPĚNÍ
Institut strpění by šlo z hlediska cizineckého práva popsat jako povolení k pobytu v situacích, kdy žádný plnohodnotný účel pobytu cizince neexistuje, ovšem přesto je zájem na tom, aby cizinec mohl v ČR pobývat. Již samotný pojem strpění, odvozený patrně z německého Duldung, naznačuje, že stát pobyt cizince vlastně nechce, že jeho pobyt pouze trpí.
V současném cizineckém zákoně je institut strpění pobytu sběrem několika různých životních situací, ve kterých se cizinci udílí povolení k pobytu za účelem strpění. Jde jednak o
- situace, kdy cizinec by měl z ČR odjet, ale nemůže a
- pobyt po dobu určitého jiného řízení.
§ 33 přiznává právo na strpění pobytu následujícímu cizinci:
a) kterému ve vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá nebo jsou-li splněny podmínky podle § 179 odst. 5,
b) který je svědkem nebo poškozeným v trestním řízení a jeho účast na řízení je nezbytná,
c) který v době platnosti oprávnění k pobytu požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 67, 68 a § 69 odst. 2, pokud o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území, nebo
d) který podal žalobu proti rozhodnutí policie nebo ministerstva, kterým byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu anebo byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o povolení k trvalému pobytu za podmínky, že současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby.
A dále odst. 3) cizinci, jehož vycestování z území není možné (§ 120a).
K žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, která se podává na cizinecké policii na území ČR, se přikládají pouze následující náležitosti: (§34)
a) cestovní doklad, je-li jeho držitelem a neuplynula-li doba platnosti cestovního dokladu,
b) fotografii,
c) v určitých případech doklad o tom, že žadatel o toto vízum splňuje podmínky, za nichž se toto vízum uděluje a
d) doklad o cestovním zdravotním pojištění, pokud jde o cizince, který požádal o trvalý pobyt.
IV.A.I. Cizinci brání ve vycestování překážka na jeho vůli nezávislá
Toto ustanovení, které by šlo vykládat velice široce, je cizineckou policií v praxi vykládáno velmi úzce a získat vízum za účelem strpění z tohoto důvodu je takřka nemožné.
V praxi se lze setkat téměř jen s těžkými zdravotními důvody, pro které je cizinecká policie ochotna vízum za účelem strpění vydat.
K žádosti je cizinec povinen přeložit cestovní doklad, pokud jej má, fotografii a ověřenou kopii dokladu potvrzujícího existenci důvodu podle § 33 odst. 1 písm. a); nemůže-li předložit takový doklad z důvodů na jeho vůli nezávislých, lze tento doklad nahradit čestným prohlášením. Může jít např. o lékařské potvrzení
Vízum se udělí na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 1 rok.
IV.A.II. Překážka vycestování
Vízum za účelem strpění se udělí též cizinci, u něhož jsou dány následující důvody:
(1) je u něj dáno nebezpečí vážné újmy (dle § 179) , tedy cestování cizince není možné z důvodu obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (viz níže) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
(2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje
a) uložení nebo vykonání trestu smrti,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání,
c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo
d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
a současně
2) je ale cizinec vyloučen z možnosti žádat z těchto důvodů o tzv. doplňkovou ochranu (mezinárodní ochranu), neboť u něj existuje důvodné podezření, že a) se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestného činu nebo trestného činu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto trestných činech, b) spáchal zvlášť závažný trestný čin, c) se dopustil činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů, nebo
d) představuje nebezpečí pro bezpečnost státu.
Anebo je vyloučen z možnosti ochrany, neboť a) ke spáchání činů uvedených v odstavci 3 podněcuje nebo se na jejich spáchání účastní, nebo b) se mimo území dopustil jednoho či několika trestných činů odlišných od trestných činů uvedených v odstavci 3, opustil-li stát, jehož je cizinec občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát jejího posledního trvalého bydliště s cílem vyhnout se trestním stíhání za ně, za předpokladu, že jde o skutky, za něž lze v České republice udělit trest odnětí svobody.
A tedy následně
3) nemohl podat žádost o azyl, bylo mu tedy umožněno, aby si ve lhůtě 60 dnů vyhledal přijetí v jiném státě, ovšem v žádném státě přijetí nezískal.
V této situaci tedy je takový cizinec oprávněn podat žádost o udělení víza za účelem strpění. Půjde tedy zejména o cizince, kteří se ve své zemi dopustili trestných činů.
Předložit musí cestovní doklad, pokud jej má, fotografii a ověřenou kopii dokladu potvrzujícího existenci důvodu podle § 33 odst. 1 písm. a); nemůže-li předložit takový doklad z důvodů na jeho vůli nezávislých, lze tento doklad nahradit čestným prohlášením. Může jít např. o lékařské potvrzení
Vízum se udělí na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 1 rok.
IV.A.III. Svědek nebo poškozený v trestním řízení
Vízum za účelem strpění se udělí též cizinci, který je svědkem nebo poškozeným v trestním řízení a jeho účast na řízení je nezbytná.
Musí tedy jít o již probíhající trestní stíhání určité třetí osoby a orgány činné v trestním řízení musí mít pocit, že účast cizince je nezbytná a musí cizinci vystavit příslušné potvrzení. Toto potvrzení by mohlo být vystaveno jak policií, tak i státním zastupitelstvím, tak i samotným soudem.
Předložit musí cestovní doklad, pokud jej má, fotografii a doklad potvrzující existenci důvodu – tedy nezbytnost v probíhajícím trestním stíhání. Toto potvrzení by mohlo být vystaveno jak policií, tak i státním zastupitelstvím, tak i samotným soudem.
Vízum se udělí na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 1 rok.
IV.A.IV. Strpění během žádosti o trvalý pobyt
Toto ustanovení má řešit situaci cizince, který v době platnosti oprávnění k pobytu požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu podle
- § 67 (tedy po nejméně 4 letech pobytu, z čehož nejméně 2 roky trvalo azylové řízení
- 68 (tedy po 5 letech dlouhodobého pobytu) a
- § 69 odst. 2 (žádosti o trvalý pobyt z humanitárních důvodů a jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud tuto žádost je cizinec oprávněn podat na území ČR cizinecké policii či Ministerstvu vnitra).
pokud o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince.
V mnoha případech tedy nepůjde vůbec o konfliktní záležitost, nýbrž pouze o to, že úřad cizinecké správy vystaví cizinci potvrzení o tom, že u něj probíhá příslušné řízení.
Zákon již neřeší, zda-li žádost, na jejímž základě probíhá řízení, musí být podána oprávněně.
K žádosti o vízum za účelem strpění je třeba předložit
- cestovní pas
- fotografii a
- doklad o zdravotním pojištění.
Vízum se udělí – bez ohledu na další okolnosti – na 6 měsíců. (§ 33/5).
IV.A.V. Strpění po dobu trvání žaloby proti rozhodnutí policii
Na strpění má nárok též cizinec, který podal žalobu proti rozhodnutí policie nebo ministerstva, kterým byla zrušena platnost
- víza k pobytu nad 90 dnů nebo
- povolení k dlouhodobému pobytu anebo
kterým byla zamítnuta
- žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo
- žádost o povolení k trvalému pobytu
za podmínky, že současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby.
Toto ustanovení tedy pokrývá téměř celý rozsah možných sporných případů zrušení práva přechodného pobytu, za předpokladu, že cizinec proti rozhodnutí policie či Ministerstva vnitra aktivně brojí u soudu.
a území, nebo
K žádosti o vízum za účelem strpění je třeba předložit
- cestovní pas
- fotografii a
- doklad o podání žaloby a o podání návrhu na přiznání odkladného účinku dle § 73 soudního řádu správního (v praxi se vyžaduje vyjádření soudu anebo kopie žaloby s razítkem soudu.
Vízum se udělí – bez ohledu na další okolnosti – na 6 měsíců. (§ 33/5).
IV.A.VI. Strpění cizinci, který je vyhoštěn, ale jehož vycestování není možné
Tento případ myslí na situaci, kdy cizinci je již uděleno správní vyhoštění, ovšem následně vzniknout důvody, pro které je jeho vycestování nemožné (tzv. překážka vycestování, viz IV.A.II.).
Tento cizinec předkládá pouze cestovní pas, má-li jej, a fotografii.
Vízum se uděluje na 6 měsíců. Vízum se pak bude udělovat i nadále po celou dobu, po kterou potrvají důvody znemožňující vycestování cizince.
IV.A.VII. Možnost legalizace nelegálního pobytu strpěním
Žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu se podává na cizinecké policii a je ji principielně možno podat i tehdy, pokud cizinec pobývá v ČR nelegálně. Není ji ale možno podat, je-li cizinec již vyhoštěn, v takovém případě vízum udělit zkrátka nelze. Vízum za účelem strpění je tedy jedou z možností legalizace nelegálního pobytu.
IV.A.VIII. Na strpění není právní nárok
Tak jako na jiná víza, ani na vízum za účelem strpění není v principu právní nárok. Policie je sice povinna vízum udělit, jsou –li splněny stanovené podmínky, ovšem pokud vízum přesto v rozporu s právem neudělí, stává se cizincův pobyt nelegálním, a to se všemi sankcemi. Cizinec se vůči policii těžko něčeho dovolá.
IV.A.IX.Trvá-li strpění delší dobu
Pokud důvody pro strpění trvají delší dobu, může se strpění stát pobytovým titulem, který umožní cizincovi legalizovat svůj pobyt natrvalo.
Vízum za účelem strpění se uděluje na max. jeden rok, v některých případech jen na půl roku.
Pokud bylo cizinci uděleno vízum za účelem strpění, pak dle § 43: povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území uděluje policie na žádost cizince, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33, pokud pobyt cizince na území bude delší než 1 rok a trvají-li důvody, pro které bylo toto vízum uděleno.
Ze zákona lze tedy dovodit, že ve druhém roce pobytu cizince na základě institutu strpění, již nebude cizinci prodlužováno vízum, nýbrž bude mu vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území; toto povolení již není vízem a je tedy výhodnější než vízum.
Získá –li cizinec toto povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění, je dle § 42/2 oprávněn po celkově 3 letech celkového nepřetržitého pobytu v ČR, oprávněn požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem.
Z dlouhotrvajícího strpění je tedy možné legalizovat pobyt natrvalo a získat nakonec i pobyt trvalý.
IV.A.X. Skončení víza z účelem strpění
Cizinecký zákon zavádí v § 38 povinnost cizince požádat o zrušení víza do 3 dnů poté, co skončily důvody znemožňující jeho vycestování. Za nesplnění toto povinnosti ovšem neexistuje v zákoně sankce.
Policie následně dle § 38/2 zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, jestliže pominuly důvody, pro které bylo toto vízum uděleno, a cizinec nepožádal o zrušení platnosti víza ve lhůtě podle předchozího odstavce anebo bylo-li vízum uděleno podle § 33 odst. 1 písm. d) a soud žalobě nepřiznal odkladný účinek; jedná-li se o zrušení platnosti víza uděleného podle § 33 odst. 3, policie požádá ministerstvo o závazné stanovisko k zániku důvodů znemožňujících vycestování.
Po zrušení víza vystaví policie cizinci výjezdní příkaz.
IV.B. INSTITUT OCHRANY
Ochranou míní český cizinecký zákon pobytové oprávnění zakládající se na směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004, týkající se vydávání povolení k pobytu občanům třetích zemí, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi nebo kteří se stali objekty převaděčství a spolupracují s příslušnými orgány.
Evropská směrnice míří na zvýšení motivace cizinců, kteří jsou obětí obchodu s lidmi, ke spolupráci s policií na potírání pachatelů.
Na rozdíl od institutu strpění je zde podmínkou, aby cizinec spolupracoval s policií, ovšem není zde nutné, aby jeho účast na trestním stíhání byla nezbytná, čl. 14 směrnice ovšem zmiňuje, že pokud trestní stíhání pachatelů skončí, povolení k pobytu může být odňato. Povolení k pobytu za účelem ochrany je tedy do značné míry závislé na průběhu trestního stíhání pachatelů trestného činu obchodu s lidmi a převaděčství, i čl. 1 směrnice hovoří o omezené délce platnosti příslušného povolení k pobytu.
IV.B.I. Český institut ochrany
ČR uzákonila následující formulaci kritérií pro získání povolení k pobytu za účelem ochrany: (42e)
Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany se vydá na žádost cizinci, který je
a) pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi (§ 232a trestního zákona), nebo
b) osobou, pro kterou bylo organizováno nebo umožněno nedovolené překročení státní hranice, jejíž svědectví je významné pro odhalení pachatele nebo organizované skupiny zabývající se organizováním nebo umožněním nedovoleného překročení státní hranice
za podmínky, že spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení na trestním řízení vedeném o podezření ze spáchání tohoto trestného činu a nespolupracuje s podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu.
Český institut ochrany je tedy omezen ve dvojím ohledu:
1) není zřejmé, zda-li je možno udělit povolení k pobytu cizinci již předtím, než je formálně zahájeno trestní stíhání určitého konkrétního pachatele dle trestního řádu (tedy oznámení o zahájení trestního stíhání) a
2) pokud jde o převaděčství, musí být svědectví cizince významné pro odhalení pachatele.
V praxi je získání povolení k pobytu za účelem ochrany velmi obtížné a je logicky zcela v rukou policie popř. orgánů Ministerstva vnitra. Není se tedy možné domáhat tohoto povolení proti vůli těchto úřadů.
IV.B.II. Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany
Cizinci, ohledně kterého se příslušné úřady domnívají, že spadá do působnosti směrnice a § 42e, se nejprve dodá poučení o právu požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území a o podmínkách tohoto pobytu. Cizinci je ode dne, kdy byl takto poučen, poskytnuta lhůta 1 měsíce pro rozhodnutí, zda bude spolupracovat s orgánem činným v trestním řízení. V průběhu této lhůty nelze cizince vyhostit či jinak ukončit jeho pobyt, lze s ním ovšem vést řízení o udělení azylu.
Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany musí obsahovat:
- potvrzení orgánu činného v trestním řízení o splnění podmínek pro institut ochrany,
- cestovní doklad, je-li jeho držitelem, a to i tehdy uplynula-li doba jeho platnosti,
- doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, (toto mu může být zajištěno ze strany Ministerstva vnitra) a
- fotografie.
O povolení mohou současně s cizincem, který je obětí trestné činnosti, žádat i členové jeho rodiny (manžel, nezletilé či nezaopatřené děti).
Žádost se podává Ministerstvu vnitra, které o ní rozhoduje.
Povolení se uděluje nejméně na 6 měsíců (§ 44/5).
IV.B.III. Prodloužení pobytu za účelem ochrany a změna účelu pobytu
Povolení lze prodloužit (předkládá se jen cestovní pas a doklad o ubytování).
Povolení k pobytu se zruší, pokud
a) cizinec přestal splňovat podmínky pro vydání tohoto povolení podle § 42e odst. 1,
b) je to nezbytné pro zajištění ochrany veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu, nebo
c) cizinec o zrušení tohoto povolení požádá.
Významné je pak ustanoven § 45/7, dle kterého může cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem ochrany na území požádat policii o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem, a to
po splnění účelu pobytu nebo po 1 roce pobytu na území.
Institut ochrany je tedy nástrojem pro trvalou legalizaci pobytu, neboť bez ohledu na délku svého trvání dává jeho držiteli možnost, aby získal povolení k dlouhodobému pobytu.
IV.C. AZYL A MEZINÁRODNBÍ OCHRANA
Ačkoli je institutu azylu z hlediska ochrany lidských práv zřejmě významnější než celý cizinecký zákon, z hlediska zákona o pobytu cizinců a vzhledem ke své současné degradaci na pouhý pobytově-právní instrument a téměř až kriminalizaci, je azyl v praxi jen jakýmsi mimořádným doplňkem systému cizineckého práva.
Azyl stojí v současnosti především na tom principu, že každý může o azyl/mezinárodní ochranu požádat a tím získat určitý čas legálního pobytu v ČR, popř. odklad deportace do své země původu.
Na druhou stranu, řada cizinců splňuje podmínky pro udělení azylu, ovšem z důvodu příliš restriktivní praxe Ministerstva vnitra jim azyl přesto udělen není.
Vedle azylu je třeba zmínit i nově zavedený institut tzv. doplňkové ochrany, která je – vedle své humanitární funkce – též nepominutelnou součásti českého migračního práva.
Na azyl je tak v této kapitole nahlíženo výlučně jako na jednu z alternativ pro legalizaci pobytu na území České republiky.
IV.C.I. Důvody udělení azylu
Dle ustanovení § 12 až 14 zákona o azylu
1) azyl se udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo
b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (§ 12)
2) azyl se dále udělí rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 , v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12.
Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí
a) manžel nebo partner azylanta,
b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let,
c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo
d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu.
Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi.
V případě polygamního manželství, má-li již azylant manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit azyl za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem azylanta.
3) Azyl se nakonec může udělit dle § 14 zákona o azylu z humanitárních důvodů, a to v případě hodném zvláštního zřetele.
IV.C.II. Důvody udělení doplňkové ochrany
Doplňková ochrana je slabší formou ochrany. Dle zákona o azylu se uděluje těm žadatelům o mezinárodní ochranu, u nichž neexistují tak silné důvody, aby jim mohl být udělen azyl (azyl má stále přednost), ovšem jsou u nich dány následující důvody:
„v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy“ a že „nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“
Za vážnou újmu se podle zákona o azylu považuje
a) uložení nebo vykonání trestu smrti,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,
c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo
d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
VI. OVĚŘOVÁNÍ CIZÍCH VEŘEJNÝCH LISTIN
Problematiku ověřování zahraničních veřejných listin lze stručně popsat jako otázku a podmínky přenositelnosti veřejné listiny vydané jedním státem anebo její důkazní síly přes hranice států do užívání ve státu jiném. Jde tedy zejména o problém předkládání určité listiny, kterou vydal orgán jednoho státu a která požívá na území a před orgány tohoto jednoho státu charakteru veřejné listiny, před orgány jiného státu, tedy např. předložení britského rodného listu před orgány České republiky anebo předložení českého notářského zápisu v Německu.
V praxi jsou veřejnými listinami zejména tyto dokumenty:
- listiny vydané soudy a jinými orgány justičního typu (státní zástupci, exekutoři aj.): rozhodnutí, osvědčení, výpisy z veřejných seznamů vedených těmito orgány (např. Obchodní rejstřík, Rejstřík trestů)
- listiny vydané správními orgány včetně orgánů samospráv (obce, kraje, profesní komory) a jiných osob, které byly pověřeny výkonem určité veřejnoprávní funkce: např. matriční doklady, výpisy z katastru nemovitostí, z živnostenského rejstříku (průkazy totožnosti a cestovní doklady sem vzhledem ke své povaze spíše nepatří)
- notářské listiny (tj. listiny, které jsou celé sepsány notářem), např. zakládací listiny obchodních společností
- úřední ověření soukromých listin (zejména notářské či jiné ověření podpisu na soukromých listinách)
- listiny vydané jinými osobami, která mají jisté úřední zmocnění k vydávání určitých listin (např. soudní znalci, soudní překladatelé, univerzity a školy, pokud jde o diplomy a vysvědčení, lékaři, pokud jde o pracovní neschopenky aj.)
Výčet těchto listin není úplný a jelikož chybí jasné definiční kriterium, nelze veřejné listiny přesně ohraničit oproti listinám soukromým (např. osvědčení o absolvování akreditovaného kurzu u soukromého subjektu).
V zásadě existují 3 právní režimy uznávání či ověřování veřejných listin cizích států. Každá listina vydaná jiným státem spadá do jednoho z těchto celosvětově fungujících režimů, a to jak v České republice tak i v jakémkoli jiném státě. Jedná se o tyto 3 možnosti:
1) režim automatické použitelnosti, který se zakládá na existenci mezinárodní smlouvy, viz seznam dvoustranných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, v příloze 1 a 2
2) režim apostiace, platný mezi signatářskými státy Haagské úmluvy o apostilaci
3) režim vyššího soudního ověření (superlegalizace) je dán mezi dvěma státy tehdy, pokud není zavedena ani jedna z obou předchozích možností
XVIII.A. REŽIM AUTOMATICKÉ POUŽITELNOSTI
Nejvýhodnější možností je, že cizí veřejnou listinu lze bez dalšího použít i v ČR a naopak. Toto ovšem musí být stanoveno mezinárodní smlouvou. I v České republice je automatická použitelnost zahraničních veřejných listin možná jen na základě mezinárodních smluv, a to konkrétně na základě dvoustranných smluv o právní pomoci.
Tyto smlouvy obsahují většinou přibližně následující formulaci:
"Listiny, které byly vydány nebo ověřeny příslušným orgánem jedné ze smluvních stran a podepsány a opatřeny otiskem úředního razítka, nevyžadují ověření na území druhé smluvní strany. Totéž platí i pro podpisy na listinách a podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.
Listiny, které jsou na území jedné ze smluvních stran považovány za veřejné, mají na území druhé smluvní strany průkazní moc veřejných listin."
Na základě této nebo podobné formulace mezinárodní smlouvy, je tedy možné kteroukoli veřejnou listinu vydanou dotyčným státem předložit i v ČR, aniž by bylo zapotřebí jakkoli prokazovat, že tato listina byla vydána příslušným orgánem. Oproti české veřejné listině ji bude třeba pouze přeložit soudním překladatelem.
Dlužno podotknout, že některé mezinárodní smlouvy nezahrnují všechny veřejné listiny, nýbrž pouze jejich část (např. pouze listiny vydané soudními orgány). To má za důsledek, že v režimu automatické použitelnosti se bude nacházet jen tato část veřejných listin a ostatní listiny se budou nacházet v režimu apostilace (více níže) anebo dokonce v režimu superlegalizace (více níže).
XVIII.A.I.
SEZNAM MEZINÁRODNÍCH SMLUV O PRÁVNÍ POMOCI
Česká republika má takové to smlouvy uzavřeny s následujícími státy (vedle státu je uvedeno i číslo smlouvy ve Sbírce zákonů anebo ve Sbírce mezinárodních smluv a případný další komentář):
Afghánistán 44/1983 8.12.1982 Čl. 14 - všechny listiny Afganistan nereagoval na nabídku sukcese ČR do smlouvy pro rozpadu ČSFR.
Albánie 97/1960 28.5.1960 Čl. 12 - všechny listiny
Alžírsko 17/1984 23.11.1983 Čl. 17 -všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
Belgie 59/1986 1.9.1986 Čl. 13 – pouze listiny vydané justičními orgány, a to v Listiny vydané správními orgány a soudní listiny v trestních věcech podléhají apostilaci
Bělorusko 95/1983 4.6.1983 Čl. 11 - všechny listiny Smlouva s bývalým SSSR
Bosna a Hezcegovina 207/1964 24.12.1964 Čl. 15 - všechny listiny Smlouva s bývalou Jugoslávií, platí pro všechny nástupnické státy
Bulharsko 3/1978 3.1.1978 Čl. 10 - všechny listiny
Černá Hora 207/1964 24.12.1964 Čl. 15 - všechny listiny Smlouva s bývalou Jugoslávií, platí pro všechny nástupnické státy
Francie 83/1985 1.7.1985 Čl. 18 – listiny ve věcech občanských, rodinných a obchodních
Chorvatsko 207/1964 24.12.1964 Čl. 15 - všechny listiny Smlouva s bývalou Jugoslávií, platí pro všechny nástupnické státy
Itálie 508/1990 1.11.1990 Čl. 12 a 13 – pouze listiny vyhotovené v souvislosti s dožádáním
Jemen 76/1990 13.2.1990 Čl. 14 - všechny listiny
Korea – Severní 93/1989 16.6.1989 Čl. 8 – všechny listiny
Kuba 80/1981 11.7.1981 Čl. 13 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin) Kuba nereagovala na nabídku sukcese ČR do smlouvy pro rozpadu ČSFR
Kypr 96/1983 18.5.1983 Čl. 14 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
Maďarsko 63/1990 12.2.1990 Čl. 15 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
Makedonie 207/1964 24.12.1964 Čl. 15 - všechny listiny Smlouva s bývalou Jugoslávií, platí pro všechny nástupnické státy
Mongolsko 106/1978 22.3.1978 Čl. 15 - všechny listiny
Polsko 42/1989 9.4.1989 Čl. 15 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
Portugalsko 22/1931 27.11.1930 Čl. 7 – pouze listiny vydané soudy či správními orgány, které budou použity před soudy druhé strany Ostatní listiny (např. notářské) podléhají apostilaci
Rakousko 9/1963 30.12.1962 Čl. 21 – listiny vydané soudy či správními orgány, které budou použity před soudy nebo před správními orgány druhé strany (včetně ověření podpisu rakouským notářem) Uznání ověření podpisy českým notářem je vzhledem k čl. 21 nejasné
Rumunsko 1/1996 2.1.1996 Čl. 23 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
Rusko 95/1983 4.6.1983 Čl. 11 - všechny listiny Smlouva s bývalým SSSR
Řecko 102/1983 16.7.1983 Čl. 14 - všechny listiny
Slovensko 209/1993 5.4.1993 Čl. 23 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
Slovinsko 207/1964 24.12.1964 Čl. 15 - všechny listiny Smlouva s bývalou Jugoslávií, platí pro všechny nástupnické státy
Srbsko 207/1964 24.12.1964 Čl. 15 - všechny listiny Smlouva s bývalou Jugoslávií, platí pro všechny nástupnické státy
Sýrie 8/1986 8.11.1985 Čl. 19 – všechny listiny
Španělsko 6/1989 10.12.1988 Čl. 11 – pouze listiny ve věcech občanskoprávních
Švýcarsko 9/1928 16.12.1927 Čl. 6 – pouze listiny od soudů a ústředních správních orgánů, a to ve věcech občanských a rodinných Notářské listiny podléhají apostilaci
Ukrajina 123/2002 8.11.2002 Čl. 18 - pouze listiny ve věcech občanskoprávních
Uzbekistán 133/2003 1.12.2003 Čl. 13- pouze listiny ve věcech občanskoprávních
Vietnam 98/1984 16.4.1984 Čl. 13 – všechny listiny (výslovně zmíněny jsou i opisy a překlady listin)
XVIII.A.II. Praktické problémy vyskytující se v režimu automatické použitelnosti
Existence výše uvedených smluv a možnost se na ně odvolat je určitou zárukou proti tomu, aby české orgány po předkladateli určité veřejné listiny požadovaly další ověření kromě překladu listiny do češtiny. Na druhou stranu ovšem nelze garantovat chování cizích států, tedy např. zda bulharský úřad uzná bez dalšího českou veřejnou listinu. Dle informací České notářské komory se zdá, že řada států, ačkoli mají s ČR uzavřenou smlouvu, přesto vyžaduje další ověření českých veřejných listin . Často lze tedy doporučit, aby se české veřejné listiny pro použití před orgány některých států ověřovaly apostilou či superlegalizací navzdory existenci mezinárodní smlouvy.
XVIII.B. REŽIM A POSTILACE
Režim apostilace se zakládá na Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (zkráceně jen Úmluva o apostilaci“), která byla přijata dne 5.10.1961 v rámci 9. zasedání Haagské konference mezinárodního práva soukromého (v ČR publikována pod číslem 45/1999 Sb.). Smluvní státy se zde dohodly, že budou vzájemně uznávat za veřejné ty veřejné listiny, které budou opatřeny tzv. apostilační doložkou. Tuto doložku vydává v každém smluvním státě jeden nebo více tzv. apostilačních úřadů, které jsou udány při podpisu Úmluvy o apostilaci každým signatářským státem. Jinými slovy, veřejná listina vydaná org
