EVROPSKÝ MIGRAČNÍ LOBBYING
Mezinárodní organizace Evropská koordinace pro právo cizinců na rodinný život (International associationThe European Coordination for Foreigners' Right to Family Life) je sdružením nevládních organizací ze všech zemí EU, které bylo založeno roku 1993 a jehož sídlo je nyní v Belgii. Jejími členy jsou především organizace ze západoevropských a jihoevropských států, a to jak organizace charitativní, organizace křesťanského zaměření a organizace věnující se cizincům.
Základním cílem Evropské koordinace je dosáhnout na úrovni Evropské unie přijetí takových legislativních a jiných opatření, která by jasně garantovala právo cizinců pobývajících v některém členském státě na rodinný život. Dlouhodobějším a ambicióznějším cílem je vybudování takové demokratické a sociální Evropy, v níž přistěhovalci a jejich rodinní příslušníci budou mít všechna práva občanů.
.
1) obsah předvolebního apelu
Nyní připravuje Evropská koordinace kampaň před volbami do Evropského parlamentu, které se uskuteční ve všech 25 členských státech ve dnech 10.-13. června. Tato kampaň proběhne formou 6 dotazů na názor kandidátů ohledně stanovisek týkajících se práv cizinců:
Jedná se o následující stanoviska:
1. právo na rodinný život: základní právo, které nesmí být podrobeno diskriminace
Otázky týkající se imigrační politiky a azylu jsou komplexní a rozporuplné, i mezi sdruženími. Ale my všichni tvrdíme, že právo na rodinný život – především právo na sloučení rodiny – je základním právem. Trváme na tom, že přistěhovalci přicházející z jiných zemí musí mít stejná práva a stejné povinnosti jako občané Evropské unie
Názor kandidáta do Evropského parlamentu:
2. právo žít s partnerem dle vlastní volby a přivést svou rodinu do země, kde legálně pobývám
Prohlašujeme, že státy nemají právo bránit cizincům, kteří žijí a pracují legálně na jejich území, aby žili s partnerem dle vlastní volby a se členy své rodiny, kteří jsou na nich závislí. Nelze trpět prodlužování jejich odloučení: nově příchozí by měli toto právo získat nejpozději do jednoho roku.
Názor kandidáta do Evropského parlamentu:
3. Sociální práva přistěhovaleckých rodin:
Státy by měly přijmout tyto rodinné příslušníky s takovými podmínkami, které podporují jejich sociální a hospodářskou integraci.
Myslíme si, že všechny státy by měly:
- umožnit přistěhovalcům osvojení si nového jazyka
- přiznat jim právo na bydlení
- poskytnout jim stejný přístup ke zdravotní péči jako svým státním příslušníkům
- zaručit jejich dětem rovné příležitosti kvalitním vzděláním a přípravou na povolání
- poskytnout těm, kdo jsou v produktivním věku, bezodkladný přístup k zaměstnání a nabídnout jim vzdělávací kurzy za účelem jejich socio-profesního zařazení
Názor kandidáta do Evropského parlamentu:
4. Rovné právní zacházení
Tvrdíme, že všechny státy musí prostřednictvím rovnosti v otázkách spravedlnosti zaručit přistěhovalcům, jejichž primární rodinné vazby se soustřeďují do Evropy, stejné zacházení jako svým státním příslušníkům, kteří se dopustí protiprávního jednání, tak aby sankce pro cizince nebyla zdvojená zbavením je jejich rodiny.
Názor kandidáta do Evropského parlamentu:
5. Evropské „pobytové občanství“
Jsme přesvědčeni, že mír a sociální smír, které jsou nutné pro společné soužití evropských národů, budou možné jen tehdy, přijmeme-li nové evropské občanství, které bude přístupné všem osobám usazeným na území Unie a které jim dovolí sdílet stejné povinnosti a stejná práva, a tak dohromady budovat společnou budoucnost
Názor kandidáta do Evropského parlamentu:
6. Administrativní zregulérnění ( regularisation):
Věříme, že státy Evropské unie musí přijmout opatření za účelem zregulérnění situace ilegálních cizinců, kteří si již vybudovali silné vazby k zemi, v níž žijí.
Názor kandidáta do Evropského parlamentu:
Jméno kandidáta,politická příslušnost a kontaktní informace
Poznámka: zašlete svou odpověď prosím na následující adresu: coordeurop.secretariat@coordeurop.org.
Děkujeme!
Jedním z důvodů výše zmíněné kampaně je nespokojenost Evropské koordinace s obsahem nedávno přijaté směrnice Rady č. 2003/86/EC ze dne 22.9.2003, o právu na slučování rodin.
Konkrétním cílem této kampaně je tedy snaha Evropské koordinace přesvědčit Evropský parlament, aby inicioval zrušení této směrnice prostřednictvím příslušného návrhu Evropskému soudnímu dvoru.
Vůči směrnici má Evropská koordinace mj. následující výhrady:
● směrnice se nevztahuje na osoby, které požívají dočasné nebo subsidiární ochrany a na cizince, kteří nemají „důvodnou perspektivu získat trvalý pobyt“.
● Právo na sloučení rodiny je omezeno na manžela/manželku a na nezletilé závislé děti. I toto právo ovšem může být omezeno( za předpokladu, že dosavadní zákonodárství daného státu to připouští), a to
- udělení víza za účelem sloučení rodiny nezletilému dítěti staršímu 12 let může být podmíněné jeho integračním potenciálem
- děti starší 15 let mohou být odmítnuti
Ostatní rodinnní příslušníci ( nesedaní partneři, kteří mohou prokázat trvalé životní společenství, zletilé děti, rodiče) nebudou mít právo na udělení příslušného pobytového povolení ( byť stát jim může povolení udělit, není k tomu ovšem ze směrnice povinnen)
● členské státy mohou – za účelem předcházení uzavírání sňatků z přinucení- stanovit, že manželé musí být starší 21 let
● Lhůta pro rozhodování o žádosti o sloučení rodiny by v zásadě neměla překročit 9 měsíců, lze ji ovšem v komplikovaných případech prodloužit, přičemž ve směrnici není stanoven žádný strop. Původní návrh směrnice předpokládal, že řízení nesmí trvat déle než 1 rok v žádném případě
• Sloučení rodiny může být odmítnuto z důvodů veřejného porádku a vnitřní bezpečnosti, přičemž důvody nemusí ležet jen v osobním chování žadatele o vízum, tedy v činech, jichž se dopustil, nýbrž odmítnutí může být odůvodněno i „nebezpečím, které z něj vychází“.
• Členské státy mohou požadovat, aby cizinec pobýval na jejich území až 2 roky, aby jeho rodiní příslušníci získali nárok na přistěhování se za ním.
• Státy mohou vedle prokázání prostředků k pobytu a bydlení požadovat pro udělení víza i účast nově příchozího cizince na integračních programech.
• Nově příchozí rodinní příslušníci nemusí dostat vízum na stejnou dobu, jako cizinec, s ním se slučují, nýbrž pouze na „nejméně jeden rok“
• Přístup nově příchozích na pracovní trh může být zakázán po dobu až 1 roku
• Nově příchozí získají až po 5 letech pobytový titul, který bude nezávislý na pobytu osoby, s kterou se sloučili.
• Právo pobytu rodinných příslušníků může být zrušeno nebo neprodlouženo a to z řady důvodů jako například fingované manželství nebo adopce, což se má zkoumat především v případě tech cizinců, kteří uzavřeli sňatek nebo adoptovali dítě až poté, co získali v EU povolení k pobytu.
• Opravné prostředky proti zamítavému rozhodnutí státu směrnice níijak nespecifikuje, pouze stanoví, že musí existovat a jejich povahu ponechává zcela na členských státech
• i v ustanoveních týkajících se uprchlíků, jejichž právní postavení je v této oblasti o něco příznivější, se směrnice oproti původnímu návrhu zpřísnila.
Ve srovnání se současným stavem v ČR, kdy udělení víz je zásadně nenárokové, znamená tato směrnice jasný pokrok. Na druhou stranu, přestože o reálnosti mnohých požadavků Evropské koordinace lze pochybovat a to nejen v podmínkách ČR, je přinejmenším zajímavé si uvědomit, že i přínosné legislativní počiny nemusí být vždy skutečně dobré, že ne vše evropské je nutno přijímat nekriticky a hlavně, že i evropskou legislativu je snad možné ovlivňovat.
