Cizinecké právo České republiky je obsaženo v celé řadě zákonů a podzákonných právních norem ( vyhlášky ministerstev nebo nařízení vlády), platná jsou rovněž nařízení Evropských společenství. Téměř každý zákon má i některé ustanovení, které zakládá pro cizince speciální úpravu. Důležité je ovšem vycházet z toho, že pokud neexistuje zvláštní úprava pro cizince, mají cizinci stejná práva jako občané ČR. Odlišná právní úprava pro cizince by měla být v demokratickém právním státě výjimkou, pokud je toto nutné.
Mezi nejdůležitější patří níže uvedené zákony:
1) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ( dále jen " zákon o pobytu cizinců") obsahuje nejdůležitější normy. Jeho text je možno najít např. na stránkách Ministerstva vnitra zde. Zákon upravuje především vstup a pobyt cizinců, a to včetně občanů EU ( např. § 15a, §§ 87a až 87aa zákona), řadu správněprávních povinností cizinců a též dopravců a ubytovatelů cizinců, přestupky cizinců a kompetence policie v oblasti cizinecké správy. Jedná se o nesmírně rozsáhlou a komplikovanou normu, která trpí¨určitou nepřehledností, a to též z důvodu častých novelizací, z nichž ty největší spočívají v poslední době v implementování předpisů Evropské unie. Nejdůležítějšími novelami zákona o pobytu cizinců byly zákony č. 140/2001 Sb., 217/2002 Sb., 222/2003 Sb. a 428/2005 Sb.
Dle současného zákona lze rozčlenit cizince pobývající v České republice na následující kategorie:
2) Výdělečné činosti cizinců se věnují mj. tyto právní předpisy: (texty je možno najít na www.portal.gov.cz v sekci zákony)
- zákon č. 435/2005 Sb.o zaměstnanosti upravuje v § 85 až 102 právo cizinců být v ČR zaměstnán
- zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání upravuje živnostenské podnikání cizinců, např. v § 5, §§ 45 - 47, § 69a a § 70.
- Obchodní zákoník ( zákon č. 513/1991 Sb.)upravuje podníkání cizinců v §§ 21 - 26.
3) Sociální práva cizinců upravují (texty je možno najít na www.portal.gov.cz v sekci zákony) např.
zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ( § 2, 3 a 7 odst. 1 písm. o) a p) zákona), zákon omezuje veřejné zdravotní pojištění jen na cizince s trvalým pobytem a na cizince, kteří jsou zaměstnáni; občané EU, kteří přesídlili do ČR za výdělečnou činnosti ( např. za podnikáním) mají nárok na veřejné zdravotní pojištění z titulu volného pohybu po Evropské unii - nařízení č. 1612/1971
zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře ( § 3), zákon přiznává dávky všem cizincům s trvalým pobytem, cizincům bez trvalého pobytu ovšem až po jednom roce pobytu. Absurdní ale zřejmě záměrný důsledek institutu společně posuzovaných osob vede k tomu, že nastěhuje-li se cizinec nově příchozí do domácnosti ( např. nový druh matky), přijde o dávky celá rodina a to i tehdy, jde-li o občany
školský zákon č. 561/2004 Sb. ( § 20), všichni cizinci mají stejný přístup ke vzdělání jako čeští občané, pokud jde ovšem o školské služby ( školní jídelny, základní umělecké školy, školní družiny) nebo o předškolní vzdělávání mají mají stejná práva s občany jen občané EU, ostatní cizinci a to i cizinci s trvalým pobytem musí např. platit za školské služby mnohem více než děti českých občanů.
4) dalšími zákony, které přiznávají cizincům odlišná práva než českým občanům, jsou např.
