Metodika poskytování sociálních služeb rodinám, které mají děti umístěné v ústavní výchově, nebo jimž umístění do ústavní výchovy hrozí zařízením sociálních služeb prostřednictvím komplexu sociálních služeb a jiných aktivit
1. Nedostatky a následky ústavní výchovy místo úvodu
2. Co je to sanace rodin
3. Proč sanace rodin
4. Zařízení sociálních služeb
5. Sociální služby
6. Cíle poskytování sociálních služeb
7.Cílové skupiny
8.Principy poskytování sociálních služeb
9.Kritéria pro poskytnutí a odmítnutí služby
10. Přijímání do služby a ukončování služeb
11.Dohoda o poskytování služby
12. Ochrana práv uživatelů
13. Vedení dokumentace, ochrana osobních údajů uživatelů
14. Stížnosti
15. Návaznost na další zdroje
16. Kontrola a hodnocení poskytovaných služeb, spokojenost uživatelů se službami
17. Dobrovolnictví
18. Místo závěru
1. Nedostatky a následky ústavní výchovy místo úvodu
V následující textu jsou pouze stručně uvedeny nedostatky a následky ústavní výchovy. Problematice ústavní výchovy se věnuje řada odborné literatury a není cílem tohoto dokumentu zde podrobně o tomto tématu referovat.
„V České republice žije, podobně jako v jiných evropských zemích, 1 % dětí (kolem 20 0000), které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině. Pouze 2 % z této skupiny jsou úplní sirotci, kdežto 98 % jich tedy svou vlastní rodinu má, ale ta se o ně z nejrůznějších důvodů nemůže, nechce nebo neumí starat.“(Bubleová, Kovařík In: Matějček, 1999)
V porovnání s ostatními evropskými zeměmi většina z těchto dětí vyrůstajících mimo vlastní rodinu vyrůstá v insitucionální péči. Počet dětí v institucionální péči je alarmující a Česká republika si každoročně vysluhuje ostrou kritiku ze strany mezinárodních organizací (např. kritika Výboru pro práva dítěte OSN v roce 2003). Odborné studie i zkušenosti ukázaly, že institucionální výchova není vhodnou formou péče o děti bez rodinného zázemí. Zejména zástupci nevládních organizací se snaží o změnu této situace a vytvoření funkčního systému v náhradní výchovné péče.
Základními nedostatky ÚV jsou, jak jsou uvedeny ve Zprávě o stávajícím stavu náhradní výchovné péče o děti a mládež bez rodinného zázemí (2002) je to, že systém je komplikovaný, je v něm zahrnuto několik resortů. Systému chybí sjednocující orgán, který by nesl za systém a jeho organizaci odpovědnost. Celému systému a všem zainteresovaným institucím chybí vize budoucnosti. Jednotlivé resorty se snaží o zlepšování stávajících dílčích systémů.
Následky ÚV dle Matějčka, Bubleové, Kovaříka (1997) jsou psychická deprivace. Psychickou deprivaci definují jako „psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé základní lidské potřeby v dostačující míře po určitou dobu“. Dalšími následkem, který si odnášejí děti z ÚV je nižší vzdělání, vyšší trestná činnost než u dětí vyrostlých v NRP nebo u biologických rodičů. Děti z ÚV více selhávají v partnerských vztazích a s tím související nižší
2. Co to je sanace rodin
Existuje více definic sanace rodin, naše zařízení definuje sanaci rodiny takto: „Sanace rodiny jsou aktivity směřující k zachování nebo obnovení funkcí rodiny v domácnostech uživatelů (klientů) za pomoci profesionála pomáhající profese. Sanace je chápána spíše jako práci s rodinami děti zanedbávající, či rodinami sociálně vyloučenými.
Sanace zapadá do mezinárodního kontextu SPOD, především protože dle Úmluvy je rodina základní jednotkou společnosti a přirozeným prostředím pro růst a blaho všech členů, zejména dětí. Rodina musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti. Úmluva dále klade důraz na období rané péče a jednoznačně zdůrazňuje rodičovství biologické – vyžaduje jeho respektování. Toto jsou zároveň základní znaky sanace rodin.
3. Proč sanace rodin?
Vrcholným dokumentem o právech dětí je Úmluva o právech dítěte OSN z roku 1989. Česká republika ratifikovala tuto úmluvu v roce 1991. Úmluva o právech dítěte reaguje na poznání vývoje dítěte, jeho potřeb a požadavků ve snaze být všem dětem s ohledem na ekonomické, sociální, kulturní, náboženské a politické podmínky jednotnou či sjednocující normou společenského a právního zajištění jejich nejlepšího zájmu a prospěchu. Úmluva je souhrnem všech základních práv dítěte. Úmluva o právech dítěte dále klade důraz na období rané péče a jednoznačně upřednostňuje rodičovství biologické – vyžaduje jeho respektování.
S rodinami postiženými nebo ohroženými sociálním propadem OSPOD zachází mnohdy stejně jako s rodiči, kteří své děti týrají, zneužívají nebo jinak ohrožují jejich život či výchovu. Děti jsou odebírány z rodiny na základě hygienických nedostatků v bytě nebo neschopnosti rodičů zajistit vlastní bydlení. Tyto způsoby řešení situací ohrožených rodin jsou přitom neadekvátní a jejich důsledky mnohdy katastrofální. Rodiny, které ztrácejí nebo ztratily schopnost plnit své funkce ekonomické, jsou mnohdy schopny nadále plnit funkce citové a vztahové. Odebráním dětí rodina ztrácí motivaci ke zlepšení ekonomických funkcí a její citové funkce se mnohdy rozvolňují. Po vyřešení ekonomických problémů rodiny nenásleduje automatický návrat dítěte zpět do rodiny, ale rodiče musí podat návrh soudu na zrušení ústavní výchovy a projít složitým řízením, aby dostali své děti zpět. Dítě je často umístěno v ústavu velmi daleko od bydliště rodičů, což znemožňuje pravidelný a častý styk rodičů a dětí.
Rodiny postrádají poradenství ohledně toho, jak mají postupovat, aby soudu prokázaly, že jsou schopny opět zajistit a plnit své rodičovské funkce. Rodiny, jimž byly odebrány děti nebo jimž odebrání hrozí, jsou často poznamenány nedůvěrou nebo strachem z pracovníků OSPOD, s jejichž činnosti mají někdy špatné zkušenosti a někdy je vnímají jako represivní. Návrat dětí jejich rodinám nebo odstranění ohrožení těchto dětí vede k zachování přirozených podmínek pro vývoj osobnosti dětí a zabraňuje ztrátě životní perspektivy a rezignaci jejich rodičů i dětí samotných.
Sanace může pomoci především v rodinách, kde zůstávají zachovány citové vazby, jsou zde dobré vztahy. Je vhodná u rodin, kde dochází k zanedbávání dítěte v menší míře.
Problémy, které mají dle našeho názoru OSPOD ve vztahu k sanaci:
- neexistence koncepce podpory rodin na celostátní úrovni,
- nízká kvalifikace části pracovnic,
- neexistující systém dalšího, celoživotního vzdělávání sociálních pracovnic OSPOD,
- velké množství klientů na jednu pracovnici,
- zaměření SPOD na administrativní výkony (psaní písemných podání, zpráv, návštěvy soudních jednání),
- stereotypní chování části pracovnic,
- neochota některých sociálních pracovnic pracovat v „terénu“,
- neexistence metodiky k sanaci rodin,
- vnímání OSPOD klienty jako represivního orgánu
- přeceňování materiálních aspektů péče o děti a zároveň podceňování citových vazeb v rodině
4. Zařízení sociálních služeb
4. 1. Personální a provozní zajištění
Právnická osoba, která se rozhodne poskytovat sociální služby výše uvedené cílové skupině si nejprve musí vyjasnit provozní a personální podmínky pro zajištění kvalitního poskytování sociálních služeb. Jsou to především: organizační struktura zařízení, kompetence pracovníků, pracovní náplň pracovníků, kvalifikace pracovníků, jejich osobnostní a morální předpoklady, pravidla pro výběr a zácvik nových pracovníků. Dále pak komunikaci v týmu, vzdělávání pracovníků, práci se syndromem vyhoření, hodnocení a oceňování pracovníků. Také musí zajistit supervizi akreditovaným odborníkem. Důležité je též finanční zajištění provozu zařízení, místní a časová dostupnost služeb, informační materiály a vypracovávání výroční zprávy. Toto jsou pouze základní předpoklady pro zahájení poskytování sociálních služeb. Není účelem tohoto dokumentu se zabývat podrobněji těmito organizačními záležitostmi.
4. 2. Poslání zařízení
Posláním zařízení sociálních služeb je integrace uživatelů do společnosti a předcházení sociálnímu vyloučení uživatelů. Zařízení poskytuje sociálně právní ochranu rodinám, které mají děti v ústavní výchově nebo jsou ústavní výchovou ohroženi tak, aby rodina mohla žít společně ve svém přirozeném prostředí - doma. Zařízení se snaží zamezit nadužívání institutu ústavní výchovy jako řešení problému rodin.
5. Sociální služby
Zařízení sociálních služeb poskytuje komplex sociálních služeb šitých na míru konkrétním uživatelům. Sociální služby a aktivity reagují adekvátně na potřeby uživatelů. Sociální služby jsou poskytovány v přirozeném prostředí uživatelů, kteří nemusí překonávat bariéry, které vytváří úřady nebo jiné instituce. Ovšem vzhledem k dynamice vývoje sociálních služeb je nepředvídatelné, jaké další služby budou potřebné pro výše uvedené cílové skupiny, aby uspokojovaly její potřeby. Uživatelé se sami rozhodují, jaké sociální služby či jiné aktivity si vyberou. Je tedy možné, aby např. využili pouze jeden typ sociální služby.
Sociální služby zařízení patří do služeb preventivních, terapeutických, jsou poskytované v domácnosti uživatele, jsou to služby poskytnutím informace, zastupováním a jsou na dobu určitou.
5. 1. Sociální poradenství
„Sociální poradenství poskytuje informace o nárocích, službách a možnostech, které mohou vyřešit nebo zmírnit obtížnou situaci člověka.“ (Hartl P. In: Matoušek, 2003).
M. Scally a B. Hopson (In: Matoušek, 2003) rozlišují šest typů pomoci druhým podle potřeb osoby, která pomoc vyhledala.
- podání jednoduchých věcných informací v situaci, která staví uživatele služeb do nevýhodné až bezvýchodné situace (např. v případě negramotnosti uživatele služeb, pomoc při vyplnění formuláře),
- poskytování rad – nabízení názoru odborníka na to, jak by si klient měl lépe počínat,
- pomáhání prostřednictvím učení, což znamená umožnit někomu získat určité znalosti nebo dovednosti pomáhající jeho situaci zlepšit,
- pomáhání prostřednictvím psychologického náhledu spočívá v pomoci druhému pochopit problém, objasnit proč a kde vznikají třecí plochy a ukázat možné cesty, jak si počínat, aby se jedinec rozhodl, co dělat – nejčastěji pomoci lidem, aby si dokázali pomáhat sami,
- pomáhání prostřednictvím přímé akce spočívá v tom, že pomáhající něco vykonává za jinou osobu nebo jí obstarává něco, co právě nutně potřebuje např. jednání s úřady,
- také sem patří pomáhání vyvolané změnou systému spočívá v ovlivnění nebo změně systémů, které jedinci způsobují potíže.
Klíčová věta zní: Pomáhat znamená pomoci lidem, aby si dokázali pomoci sami.
V tomto typu zařízení je používáno všech šest typů pomoci druhým.
Konkrétně jde o tyto aktivity:
- vyhledávání a poskytování informací o dalších navazujících službách, oprávněných zájmech. Jde např. o informace o dávkách státní sociální podpory, které mohou klienti využít, o nabídce azylových domů, služeb zaměstnanosti apod.,
- poskytování rad a doporučení týkající se chování klientů. Jde např. o doporučení ohledně splátkových kalendářů na dluhy na nájemném a službách, o vhodných způsobech řešení výchovných problémů dětí ve škole, o možnostech výchovných opatření, která minimalizují riziko umístění dítěte do ústavního zařízení, apod.,
- aktivní pomoc při jednání s úřady a dalšími subjekty. Jde o zastupování a doprovázení klientů při jednáních na úřadech, např. jednání v ústavním zařízení, na OSPOD, ve škole, na obecním úřadě ohledně přidělení bytu, s majitelem domu, kde rodina bydlí, s vedením nebo sociální pracovnicí věznice apod.,
- zpracování písemných podání v zájmu klienta, pomoc s listinami – vyplňování úředních dokumentů, formulářů, psaní dopisů v úředním styku.
Základní metodou práce s uživateli je rozhovor. Rozhovor je dorozumívání dvou nebo více osob, sdělování a sdílení pocitů, názorů, zkušeností nebo nadějí. Jde o to, aby se komunikující lidé pochopili, přijali, podepřeli nebo si navzájem poskytli zpětnou vazbu. Komunikace se odehrává v rovině slov, ale zároveň probíhá na neverbální úrovni. Projev uživatele vnímá pracovník vždy jako celek.
Pouze pasivní poslouchání toho, co uživatel říká, by nestačilo k efektivní komunikaci. Další dovedností pomáhajícího je aktivní naslouchání. Aktivní naslouchání poskytuje uživateli zpětné vazby od pracovníka. (Havránková O. In: Matoušek, 2003) Pracovníci používají tzv. techniky aktivního naslouchání. Těmi jsou:
1. Povzbuzování, jehož cílem je povzbudit zájem, povzbudit uživatele k dalšímu hovoru.
2. Objasňování, jehož cílem je objasnit, co říká uživatel, získat více informací, pomoci uživateli, aby viděl i další hlediska problémů.
3. Parafrázování s cílem ukázat, že uživateli nasloucháme a rozumíme, co říká, ověřit, zda jeho slova chápeme správně.
4. Zrcadlení s cílem projevit pochopení a porozumění pocitům uživatele, umožnit mu tak tyto pocity zvládnout a přehodnotit.
5. Shrnutí, jehož cílem je zhodnotit dosažený pokrok, shrnout důležité myšlenky, fakta a emoce, položit základ k další diskusi.
6. Ocenění s cílem dát najevo respekt a uznat význam druhého.
Pravidla aktivního naslouchání jsou:
- pracovník ověřuje, zda správně porozuměl co uživatel říká a cítí,
- pracovník nepřerušuje, neradí,
- pracovník vyjadřuje zájem neverbálně i tónem hlasu,
- pracovník nevysvětluje, co sdělení asi znamená,
- pracovník nehodnotí, co je správné a nesprávné,
- pracovník respektuje názory, vnímání a pocity druhého. (Asociace mediátorů ČR, 2003)
Během rozhovoru jsou používány uzavřené a otevřené otázky. Uzavřené jsou ty, na které lze jednoznačně odpovědět. Slouží především ke sběru faktů, dat. Otevřené otázky dávají uživateli prostor. Uživatel sám usměrňuje hovor k tématu, které je pro něj důležité. (Havránková O. In: Matoušek, 2003). Odpověď v otevřené otázce není žádným způsobem omezena. Otevřené otázky přenášejí vedení a pozornost uživatele a dávají mu větší výběr toho, co o sobě říci a jak to říci. (Hartl P. In: Matoušek, 2003).
5. 2. Právní poradenství
Právní poradenství je vyhledávání a poskytování právních informací, zpracování písemných podání různého druhu, zastupování klientů při jednání se správními úřady nebo soudy. Toto poradenství se poskytuje s ohledem na uživatelovy potřeby, na jeho konkrétní situaci.
Konkrétně se jedná o:
- vyhledávání a poskytování právních informací. Jde zejména o informace z oblasti občanského a rodinného práva, dále problematiky sociálního zabezpečení a trestního práva
- nahlížení do spisů klienta za účelem získání nových informací, ověření skutečností
- zpracování písemných podání různého druhu včetně žalob a odvolání k soudu nebo správním orgánům. Tato součást právního poradenství se zaměřuje na posílení právního postavení klientů a jejich aktivního přístupu k hájení svých práv
- zastupování klientů při jednání se správními úřady nebo soudy.Tato součást právního poradenství je klientům nabízena pouze v odůvodněných případech, kde skutečně dochází k porušování práv klientů, kteří by jinak mohli na svých právech utrpět újmu.
5. 3. Terénní asistence
Vzhledem k nejednotnosti vymezení pojmů u této sociální služby byl naším zařízením použit tento název. MPSV má definovány jiné typy sociálních služeb, včetně terénní sociální práce, kterou však chápe spíše jako streetwork.
Terénní asistence je realizována přímo v domácnostech uživatelů. Je to návštěva pracovníka v rodině. Tato návštěva je uskutečněna pouze se souhlasem a na pozvání uživatele. Na začátku spolupráce navštěvuje pracovník uživatele jedenkrát týdně, v pozdější době spolupráce zpravidla dvakrát měsíčně, vždy dle potřeb uživatele a po vzájemné dohodě. Pracovník zjišťuje aktuální situaci v rodině, pomáhá uživatelům řešit aktuální situace, problémy. Oceňuje rodinu za pokrok, který od poslední návštěvy učinila. Pracovník podporuje rodiny v aktivní spolupráci, podporuje v jejich schopnostech řešit situace především vlastními silami. Uživatelé jsou partnery, kteří sami hrají rozhodující úlohu v úsilí nedopustit odebrání dětí nebo získat děti zpět do rodiny.
Přístup pracovníků je většinou nedirektivní a často tvoří protiváhu direktivního přístupu k rodině, především ze strany orgánů státní správy či samosprávy.
Pomoc a kontrola jsou dva základní principy v pomáhajících profesích. Způsoby práce v kontrole jsou vyjasňování, přesvědčování, dozor, ošetřování (pečování o klienta). Způsoby práce v pomoci jsou doprovázení, návody a poučení (vzdělávání), poradenství, terapie. Do nabízení pomoci se pracovník dostane skrze dojednávání. (Úlehla I., 1999)
V tomto typu projektu převládají spíše prvky pomoci než prvky kontroly. Z kontrolních prvků je nejvíce přítomno vyjasňování.
Sanační plány jsou aktivitou, která slouží jako podpora aktivního přístupu rodin k řešení jejich problémů. Sanační plán je základem plánování průběhu sociálních služeb a spolupráce mezi uživatelem a pracovníkem. Sanační plán rodiny zpracovávají sociální pracovníci projektu společně s rodinou, s níž spolupracují. Zpracování probíhá v těchto fázích:
- společně se definují cíle spolupráce,
- definují se kroky, které by nejspíš mohly vést k vyřešení situace,
- společně se sestaví pořadí kroků vedoucích k cílům,
- dohodne se, jaké kroky kdo provede, a dohodne se, do kdy,
- po uplynutí stanovené doby se provede společné zhodnocení, zda a které kroky se podařilo uskutečnit, jaké byly výsledky a které kroky zůstaly. Potom se opět vyberou kroky, které bude nutné udělat a pokračuje se ve zpracovávání plánu, jak již bylo popsáno.
Jsou – li uživatelé plně ztotožněni s cíly uvedenými v sanačním plánu, je velká pravděpodobnost, že se podaří tyto cíle naplňovat. Pokud je sanační plán spíše přáním někoho jiného, většinou OSPOD, cíle spolupráce se naplňují hůře či je není možno naplnit vůbec.
5. 4. Mediace
Mediace je neformální, strukturovaný proces řešení konfliktů, při kterém mediátor jako nezávislá a nezaujatá osoba pomáhá stranám identifikovat jejich zájmy a podporuje je v hledání společných praktických a reálných řešení v bodech, které způsobily konflikt. Podporuje klienty v hledání společné smírné cesty a ve vytvoření vzájemně přijatelné dohody, která může být v určité formě právně závazná. Pro mediaci jsou dané určité principy, mezi ně patří nestrannost, vyváženost, neutralita, nezávislost. Proces mediace lze rozdělit na tyto fáze – příprava, zahájení, mediátoři naslouchají stranám, strany naslouchají jedna druhé, hledání možných řešení, dosažení dohody, sepsání dohody a závěr mediačního procesu. Šišková T., Stohrová H. In: Matoušek, 2003)
Pokud uživatelův problém vyplývá ze sporu či konfliktu, dvoučlenný tým pracovníků se snaží uplatnit mediaci nebo její prvky při ovlivňování těchto konfliktů. Tým je většinou složený z dvou pracovníků – sociálního pracovníka a právníka. Cílem je mimosoudní vyřešení sporů, dopracování se k řešení přijatelnému pro obě strany sporu, kompromisnímu řešení, případně řešení spolupracujícímu. Je využíván institut oddělených jednání, tj. s každou stranou sporu se mluví o samotě. V rámci této sociální služby je využíván též institut vyjednávání.
Nejčastějšími konflikty, kdy jsou vyjednávání nebo mediace využívány jsou konflikty týkající se užívání bytu. Někteří uživatelé neplatí nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Majitelé bytů naproti tomu neplní povinnosti majitele bytu – byt neudrží ve stavu vhodném k užívání. Především v těchto případech se pracovníci snaží pomocí této sociální služby zajistit to, že uživatelé dále mohou užívat byt a hradí nájemné a služby spojené s užíváním bytu a splácí vzniklý dluh a majitel bytu plní své povinnosti.
5. 5. Domácí příprava dětí
Aktivitou, která je důležitou součástí projektu je domácí příprava dětí, která není sociální službou. Domácí příprava dětí klade důraz na individuální přípravu v domácím prostředí a je šancí pro rodiče, kteří si s doučováním svých dětí neví rady a nemohou je z mnoha důvodů zajistit jinak. K těmto důvodům patří negramotnost rodičů, nedostatečné vzdělání nebo i jiné důvody. Jednoznačně je to také sociální zázemí, které se odráží i ve schopnosti předat svým dětem vědomosti a povědomí o hodnotě vzdělání. Domácí přípravou dětí se rozumí nejen doučování dětí, ale i motivaci k docházení do školy a dalšímu vzdělávání, dále také zprostředkování volnočasových aktivit, patří sem i příprava dětí předškolního věku s ohledem na vstup do školy. Domácí přípravu dětí provádí vyškolení dobrovolníci.
6. Cíle poskytování sociálních služeb
Cíli poskytovaných sociálních služeb jsou:
- umožnit dětem umístěným v ústavních zařízeních návrat do domácího prostředí jejich původní rodiny, tam, kde to není kontraidikováno
- snížit počty dětí, které jsou umisťovány do ústavní výchovy z důvodů nefunkčnosti rodiny nebo jejích sociálních či bytových problémů
- překonat důsledky sociálního vyloučení sociálně slabých rodin, které se projevují v odebírání dětí do ústavních zařízení
- přispět k integraci sociálně slabých posílením jejich důstojnosti a soběstačnosti jako šancí k tomu, aby se stali rovnocennými členy společnosti
- přispět ke zvýšení práva dětí vyrůstat v přirozeném prostředí rodiny
- posilovat kontakt dětí umístěných v zařízeních ústavní výchovy se svými rodiči nebo jinými příbuznými
- ovlivnit snižování četnosti případů poskytování nekvalitních sociálních služeb cílovým skupinám
- rozšiřovat nabídku i typologii sociálních služeb, které reagují na nepříznivé sociální situace
- posílit kapacitu sociálně slabých rodin aktivně a účelně uplatňovat svá práva a nároky a tak přispět k naplňování jejich základních práv a svobod
- podpořit rovný přístup sociálně slabých rodin k občanskému a osobnímu uplatnění
- ovlivnit systémové změny, včetně legislativních, s cílem snížit počet dětí v ústavní výchově
7. Cílové skupiny
Rodiče, jiní příbuzní
První cílovou skupinou jsou rodiče, jejichž děti jsou v ústavní výchově, nebo jimž odebrání do ústavní výchovy hrozí. Charakteristickým znakem této cílové skupiny je ekonomický nebo společenský propad nebo ohrožení ekonomickým nebo společenským propadem, který ohrožuje nebo který způsobil umístění dětí do ústavního zařízení. Jeho formou je např. umístění rodiče do výkonu trestu nebo vazby (nikoliv za trestný čin spáchaný na dítěti), dlouhodobá nezaměstnanost, která vyústila ve ztrátu bydlení nebo ohrožení ztrátou bydlení, nebo obtíže při kontaktu se státními orgány, kdy má ohrožení dítěte vysloveně povahu sankce za jednání rodiče.
Druhým charakteristickým znakem vymezujícím cílovou skupinu rodičů je zachování citových vazeb k dítěti, které se projevuje soustavným zájmem o dítě a přáním získat je zpět domů. V tomto smyslu patří do cílové skupiny nejen otcové a matky dětí, ale podle okolností i další blízcí rodinní příslušníci schopní umožnit dítěti život v přirozeném prostředí rodiny – dědečkové nebo babičky, tety, strýcové a sourozenci. Z poskytování služeb jsou vyloučeni rodiče, kteří týrali nebo zneužívali své děti.
Děti
Druhou cílovou skupinou jsou děti rodičů z první cílové skupiny. Charakteristickým znakem této cílové skupiny jsou důsledky sociálního propadu těchto rodin a důsledky umístění dětí do ústavních zařízení. Zejména se jedná o problémy citové deprivace, subdeprivace, záškoláctví, školního selhání, zdravotní problémy a poruchy sebevědomí a osobnosti, které se navenek často projevují jako poruchy chování.
Dalším znakem této cílové skupiny je citová vazba dětí k rodičům. Tyto děti chtějí žít s rodiči v rodině a toto přání vyjadřují, pokud jsou již dostatečně rozumově vyspělé, aby takové přání mohly vyjádřit.
8. Principy poskytování sociálních služeb
Principy poskytování sociálních služeb jsou:
- dodržování práv uživatelů
- respektování volby uživatele
- konkrétní služby pro konkrétního uživatele
- služby se přizpůsobují potřebám uživatele, ne uživatel službám
- pohlíží se na celkovou situaci uživatele, na souvislosti
Etický kodex pracovníka zařízení je stejný jako etický kodex sociálních pracovníků ČR.
9. Kritéria pro poskytnutí/odmítnutí služby
Kritéria pro poskytnutí služeb:
- děti z rodiny mají nařízenou ústavní výchovu a děti i rodiče mají zájem, aby ústavní výchova byla zrušena
- děti z rodiny jsou ohroženy ústavní výchovou, mají např. nařízen dohled, nebo jsou pracovnicemi OSPOD hodnoceny jako problémové
- v rodině jsou zachovány citové vazby a rodiče jsou ochotni se aktivně podílet na změnách v rodině
Kritéria pro odmítnutí u rodičů:
- týrání a zneužívání dítěte
- akutní drogová závislost
- spolupráce s jiným zařízením sociálních služeb, které poskytuje podobné služby jako zařízení, které klient vyhledal
Kritéria pro odmítnutí u dětí:
- drogová závislost v akutním stavu
- výrazná neochota žít spolu se svými rodiči
10. Příjímání do služby/ukončování služeb
Zájemci o službu/služby se na základě naší nabídky, daných možností a odhadů vývoje situace, rad a doporučení, rozhodují sami, zda služby/služeb využijí či nikoliv. Pracovníci jsou povinni respektovat rozhodnutí a vůli uživatele. Uživatel může službu ukončit kdykoliv a také může kdykoliv znovu začít spolupracovat. Pokud jsou splněny cíle individuálního sanačního plánu a i uživatel má pocit, že dosáhl svých zájmů, je s uživatelem asi jeden měsíc dopředu domluveno, že naši spolupráci ukončíme. Po dobu tohoto měsíce je s uživatelem hovořeno o tom, co by mohl dělat kdyby se ocitl ve stejné či jiné nepříznivé sociální situaci. Uživatel má veškeré kontakty na organizaci. Po ukončení služby nebo služeb je po určitých časových obdobích i nadále monitorována, jaká je situace u uživatelů, pokud s tím uživatel předem souhlasí.
Důvody pro ukončení poskytování služeb ze strany zařízení:
- dosažení osobních cílů uživatele služeb
- jasně vyjádřený nezájem o další spolupráci ze strany uživatele
- zjištění týrání nebo zneužívání dětí (odeslání k jiné organizaci zabývající se touto problematikou)
- dlouhodobá nespolupráce ze strany uživatele
11. Dohoda o poskytování služby
Mezi zařízením a uživatelem je vždy uzavírána dohoda o poskytování sociálních služeb a jiných aktivitách. Dohoda může být ústní nebo písemná. Cílem dohody je vyrovnat nerovné postavení uživatele vůči zařízení, ale zejména definování toho, jaká jsou práva a povinnosti účastníků. V dohodě je uveden osobní cíl rodiny, o formě, průběhu, podmínkách, rozsahu služeb. Všechny tyto údaje jsou uvedeny v dokumentaci uživatelů. Při písemném vyhotovení smlouvy je tato smlouva uložena v dokumentaci uživatelů.
12. Ochrana práv uživatelů
Dodržování základních lidských práv a svobod je základem poskytování sociálních služeb.
Pracovníci jsou podrobně seznámeni s právní úpravou LP v ČR. Znají Listinu základních práv a svobod. Znají pakty a úmluvy vydané na půdě OSN, konkrétně Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o právech dítěte, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání i úmluvy vydané na půdě Rady Evropy.
Oblasti, v nichž hrozí porušování práv uživatelů při poskytování služeb:
- omezení osobní svobody – vzhledem k tomu, že poskytování služeb probíhá především v domácnostech uživatelů, není proto možné vstoupit do domácností uživatelů bez souhlasu uživatelů či bez jejich pozvání
- omezení práva na soukromý život – není přípustné jednat ve věcech uživatele bez jeho souhlasu
- nevhodné chování pracovníka v domácnostech uživatelů, případně zneužívání, obtěžování
- zneužití osobních údajů
- rasová diskriminace
Pokud dojde k podezření na porušení práv uživatele pracovníkem je celá záležitost řádně vyšetřena. Obviněný pracovník má právo se k věci vyjadřovat ve všech bodech obvinění a ve všech fázích vyšetřování. Pokud je pracovník shledán vinným je pochybení projednáno na poradě týmu za přítomnosti vedoucího zařízení. Dle závažnosti provinění pracovníka je rozhodnuto o sankci. Sankce mohou být morální – a to napomenutí vedoucím zařízení nebo pracovněprávní – snížení osobního ohodnocení, nepřiznání odměn, zrušení pracovního poměru atd. V případě podezření na spáchání přestupku či trestného činu, je celá záležitost předána Polici ČR.
13. Vedení dokumentace, ochrana osobních údajů uživatelů
Zařízení, reps. každý sociální pracovník si shromažďuje údaje potřebné pro práci s uživateli v záznamových listech rodiny. Jde především o jména rodičů, data narození rodičů, jména dětí, data narození dětí, místa trvalého bydliště dětí a rodičů a místa aktuálního bydliště rodičů, nejsou – li totožná s trvalým pobytem, dále jména a data narození osob, které bydlí s rodinou v domácnosti. Ke každé rodině si sociální pracovníci vedou dokumentaci. Součástí dokumentace jsou záznamy z návštěv v rodině, cíle spolupráce, znění sanačního plánu. Součástí dokumentace jsou také záznamy o počtu kontaktů a intervencí. Tato dokumentace je uložena a aktualizována v počítačích pracovníků a dále v šanonech pro tyto účely určených. Údaje o jednotlivých uživatelích jsou v šanonech řazeny přehledně podle identifikačních čísel, které jim byly přiděleny.
Údaje o jednotlivých jsou vedeny v databázi klientů. Každá rodina má přiděleno identifikační číslo. V databázi jsou údaje jméno, příjmení uživatelů, data narození, adresa faktického bydliště, adresa trvalého pobytu, jak se klient dověděl o našich službách, trvající/ukončená spolupráce, a druhy poskytovaných sociálních služeb a jiných aktivit.
Zpracování osobních údajů v zařízení odpovídá zákonu 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, neboť zařízení je registrováno na Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zařízení si na začátku spolupráce vyžádá písemný souhlas uživatelů s tím, aby od nich údaje ve shora uvedeném rozsahu získali, uložili a užívali. Uživatelé jsou také seznámeni s tím, že vedená dokumentace je jim k dispozici jak k nahlédnutí, tak k případnému okopírování potřebných dokumentů či vyzvednutí při skončení spolupráce. Všichni pracovníci zařízení, včetně dobrovolníků jsou vázáni mlčenlivostí o osobních údajů. Tato mlčenlivost je písemně stvrzena.
14. Stížnosti
Při zahájení spolupráce je pracovník povinen informovat klienta o možnosti podání stížnosti na služby, které zařízení poskytuje a na pracovníky zařízení. Uživatelé jsou informováni o možnosti podat stížnost v zastoupení třetí osobou a o tom, že si mohou k vyřizování stížnosti přizvat nezávislého zástupce či blízkou osobu. Stížnosti mohou též další osoby, které jsou na v případu zainteresovány. Stížnost může být podána ústně nebo písemně. K přijetí ústní stížnosti je oprávněn jakýkoliv pracovník zařízení, nejlépe v přítomnosti dalšího pracovníka, je – li přítomen. Pracovník stížnost zapíše do formuláře „Stížnost“.
Povinností zařízení je každou stížnost projednat a vyřídit, v případech oprávněných stížností pak také sjednat nápravu.
Vyplněný formulář „Stížnost“ nebo písemná stížnost jsou podstoupeny vedoucí zařízení. Stížnost je projednána na poradě týmu, který rozhodne o stížnosti. Stížnost je vyřízena ve lhůtě dvou týdnů. O vyřízení stížnosti je vypracováno písemné rozhodnutí. Rozhodnutí obsahuje datum projednání, složení týmu, který stížnost projednával, podstatu stížnosti, zda byla stížnost shledána oprávněnou, jaká byla sjednána náprava, odůvodnění rozhodnutí. Toto písemné rozhodnutí je vždy zasláno stěžovateli. Stížnosti podané ústně jsou projednány ústně se stěžovatelem. Pokud je stížnost shledána oprávněnou, je sjednána okamžitá náprava, klientovi se omluví dotčený pracovní a vedoucí zařízení.
Proti tomuto rozhodnutí se může uživatel odvolat a to ústně nebo písemně. Ústní odvolání přijímá vedoucí zařízení. O odvolání rozhoduje Rada občanského sdružení, nebo jiného právního subjektu. Toto rozhodnutí je vždy zasláno stěžovateli. Ústní odvolání jsou projednány ústně.
Pokud je stížnost shledána neoprávněnou je snaha o bezkonfliktní řešení situace. Uživateli neplynou z podání stížnosti žádné nevýhody.
Ústní podání zapsaná ve formuláři „Stížnost“, písemná podání a písemná zpráva o vyřízení stížnosti jsou uloženy v dokumentaci zařízení.
15. Návaznost na další zdroje
Pracovníci zařízení podporují a posilují přirozenou síť vztahů uživatele. Pomáhají uživatelům tuto vztahovou síť obnovit nebo vybudovat. Souvisí to s cíli poskytování služby, kterými je fungování rodiny i s dětmi bez zásahů pracovníků zařízení. Podporují především kontakty uživatele s jeho rodinou, přáteli, partnery a jinými blízkými osobami. Tyto kontakty jsou zdrojem sociální integrace a předchází sociálnímu vyloučení, což je posláním zařízení. Posilováním těchto kontaktů se pracovníci snaží předejít návyku uživatele na sociální služby poskytované zařízením.
Zařízení nenahrazuje veřejné instituce jako jsou např. školy, úřady práce, zájmové organizace, zdravotnická zařízení atd. Pokud veřejné instituce nabízí služby, které uživatel chce využít, pracovník uživateli pomůže navázat kontakt s touto organizací. V případě zájmu uživatele je do těchto organizací doprovází. Stejné platí i pro komerční služby, které chce uživatel používat. Nikdy pracovník nekontaktuje jinou organizaci či osobu bez svolení uživatele.
Pracovníci zařízení spolupracují s institucemi, odborníky a dalšími osobami, které si uživatel přeje. Pokud pracovníci zařízení nemohou pokrýt potřeby uživatele nabízí mu zprostředkování jiné odborné pomoci, která by mohla jeho potřeby uspokojit.
Při konfliktech mezi uživatelem a jinou organizací či příbuznými nebo blízkými osobami se snaží pracovníci zachovávat neutralitu a snaží se využít všech metod mediace. Na tato mediační jednání si může uživatel přizvat blízkou osobu.
16. Kontrola a hodnocení poskytovaných služeb, spokojenost uživatelů se službami
K monitoringu dochází prostřednictvím databáze uživatelů služby a evidence počtu intervencí a kontaktů. Z těchto dvou zdrojů je možné získat okamžité informace kvantitativního charakteru o poskytované službě např. kolik uživatelů celkem dosud službu využilo, kolik bylo poskytnuto intervencí, kolik bylo dosud celkem vykonáno kontaktů apod. Vyhodnocování služby z kvalitativního hlediska je potom prováděno na pravidelných týdenních poradách týmu prostřednictvím pozorování a reference pracovníků zařízení (uživatel je spokojen - nespokojen s poskytovanou službou, došlo - nedošlo k naplnění vytyčených dílčích cílů uživatele, došlo - nedošlo k naplnění vytyčených osobních cílů uživatele apod.). Jako vodítko pro takovéto vyhodnocování služby slouží i sanační plány každé rodiny, kde jsou na každý měsíc stanoveny cíle, kterých se má dosáhnout.
Na hodnocení kvality poskytovaných služeb se podílejí i pracovníci zařízení, kteří se za tímto účelem scházejí na pravidelných poradách týmu. Mají tak vliv na zkvalitňování služeb včetně pracovních podmínek. Dále jsou do hodnocení kvality poskytovaných služeb zapojováni i sponzoři, a to tím, že v případě, že je o to zařízení požádáno, je jim dána k dispozici průběžná zpráva, jinak je sponzorům zasílána vždy závěrečná zpráva o činnosti zařízení.
Další metodou pro zjišťování spokojenosti uživatelů s poskytovanou službou je dotazník, který klienti vyplňují při ukončení spolupráce. Tento dotazník dává pracovníkům zpětnou vazbu o poskytovaných službách.
17. Dobrovolnictví
Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. Role dobrovolníka je vymezena tak, aby se příjemce služeb na ni mohl v dohodnutém rámci spolehnout. V rámci tohoto typu zařízení jde o dobrovolnictví dlouhodobé. Vycházíme z toho, že dobrovolná pomoc nemůže být vnucena, vychází z motivace dobrovolníka, při respektování potřeb klientů a služeb.
17. 1. Charakteristika dobrovolníka
Typickým dobrovolníkem v tomto typu zařízení by měl zletilý student gymnázia či střední školy, dále pak studenti vyšších odborných škol a škol vysokých, oborově nejlépe studenti připravující se na pomáhající profese (pedagogika, psychologie, soc. práce, zdravotní obory), ale není to podmínkou. Mezi hlavní požadavky patří spolehlivost a zkušenosti s prací s dětmi školního a předškolního věku. Tuto dobrovolnickou činnost nevykonávají dobrovolníci jako praxi či stáž.
17. 2. Práva a povinnosti dobrovolníka
Po vstupním výcviku, který je dobrovolník povinen absolvovat, podepisuje dobrovolník smlouvu a podepisuje Protokol o proškolení pracovníků mimo pracovně právní vztah. Je povinen vyplnit také registrační kartu s osobními údaji. Povinností dobrovolníka je také předložit výpis z rejstříku trestů.
Dobrovolník se zavazuje smluvně na dobu půl roku, docházet do rodiny 1x týdně na minimálně 2 hodiny. Je možné, aby vykonával dobrovolnickou činnost u více rodin a častěji, ale vhodnější pro dobrovolníka i klienta je, když je jeden dobrovolník na jednu rodinu s dětmi. Dobrovolník je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem dobrovolnické činnosti a vztahujícím se k uživatelům.
Koordinátor dobrovolníků je minimálně 1x za měsíc v telefonickém či písemném kontaktu s dobrovolníkem i rodinou (mimo intervizi, supervizi). Dobrovolník může požádat o individuální konzultaci v případě potřeby. Povinností dobrovolníka je účastnit se intervize, případně supervize. Intervize, supervize je skupinová (max. 15 dobrovolníků v jedné skupině). Intervize či supervize má svá pravidla, která se společně domluví a podepíši je všichni účastníci. Hlavní prostor je v intervizi, supervizi dán tématům, které přináší sami dobrovolníci, které se dotýkají jejich práce v rodinách.
Ukončení spolupráce s dobrovolníkem může být následující: dobrovolníkovi vyprší smlouva a on neprojeví zájem o její prodloužení, s dobrovolníkem se na ukončení dohodneme, nebo pro porušování pravidel jsme nuceni dobrovolníka propustit. K ukončení může dojít jak ze strany dobrovolníka, tak ze strany rodiny, tak ze strany zařízení sociálních služeb.
17. 3. Způsob přípravy dobrovolníků
Dobrovolníci absolvují teoretický vstupní výcvik. Tento výcvik je vhodné rozložit do více částí. Témata výcviku by měla být např. vývojová psychologie, základy pedagogiky, seznámení dobrovolníka se zařízením sociálních služeb, s jeho chodem, pracovníky, informace o romské problematice, rizika dobrovolnické práce v tomto typu zařízení a další potřebná témata. Tento teoretický výcvik by měl být několikahodinový.
Navazujícím pro základní odborný blok je min. dvoudenní zážitkový program, který je svým zaměřením především „sebezkušenostní“ pro samotné dobrovolníky. Ten je vhodný pro skupinu okolo 15 dobrovolníků. Program je zaměřen na komunikační hry dotýkající se interkulturních vztahů a stereotypů, na relaxační techniky a techniky rozvíjející tvořivost a motivaci, dále také metoda „hraní rolí“. Dalším úkolem tohoto programu je stmelení skupiny dobrovolníků a také by měl sloužit k prohloubení motivace pro samotnou dobrovolnickou činnost.
17. 4. Možná rizika dobrovolnické služby
Vzhledem k tomu, že dobrovolník vykonává domácí přípravu dětí v domácnosti uživatelů, je to dobrovolnická činnost, která klade vyšší nároky na kvality dobrovolníka. Proto je nutná účast na pravidelných intervizích, supervizích, možnost individuální konzultace kdykoli v případě potřeby a kontakt ze strany koordinátora dobrovolníku (který je uskutečněn telefonicky či písemně minimálně 1x měsíčně jak s dobrovolníkem tak s rodinou). Řada klientů tohoto typu zařízení žije ve složitých podmínkách (např. bez elektřiny, v nevyhovujících prostorách s nedostatkem místa a klidu pro domácí přípravu dětí, ve špatných hygienických poměrech), z čehož vyplývají i možná rizika dobrovolnické služby. Pokud nelze zajistit optimální podmínky pro domácí přípravu v domácnosti uživatelů, lze tuto činnost po dohodě provádět jinde (např. v ZŠ, ve volnočasovém centru nebo v prostorách veřejné knihovny apod.). Domácí příprava dětí je vždy dobrovolná, rodina k ní není nucena, je nabízena v rámci poskytování služeb jako jedna z možností pomoci.
18. Místo závěru
Tento dokument si neklade za cíl popsat všechny způsoby, možnosti, metody sociální práce s rodinami. To ani není možné vzhledem k rozsahu problematiky. Je pouze naznačením toho, jakým směrem by se sociální práce s rodinami, které mají děti v ústavní výchově, nebo jimž odebrání do ústavní výchovy hrozí, mohla ubírat. Jednotlivá zařízení sociálních služeb, která budou podporovat setrvání dětí v domácím prostředí, si vypracují své metodiky, tento dokument předáváme pouze jako inspiraci. Studentům nechť slouží s seznámení se s možnostmi sociální práce s touto skupinou klientů.
Obsah dokumentu:
1. Nedostatky a následky ústavní výchovy místo úvodu
2. Co je to sanace rodin
3. Proč sanace?
4. Zařízení sociálních služeb
4. 1. Personální a provozní zajištění
4. 2. Poslání zařízení
5. Sociální služby a jiné aktivity
5. 1. Sociální poradenství
5. 2. Právní poradenství
5. 3. Terénní asistence
5. 4. Mediace
5. 5. Domácí příprava dětí
6. Cíle poskytování sociálních služeb
7. Cílové skupiny
8. Principy poskytování sociálních služeb
9. Kritéria pro poskytnutí/odmítnutí služby
10. Příjímání do služby/ukončování služeb
11. Dohoda o poskytování služby
12. Ochrana práv uživatelů
13. Vedení dokumentace, ochrana osobních údajů
14. Stížnosti
15. Návaznost na další zdroje
16. Kontrola a hodnocení poskytovaných služeb, spokojenost uživatelů se službami
17. Dobrovolnictví v tomto typu zařízení
17. 1. Charakteristika dobrovolníka
17. 2. Práva a povinnosti dobrovolníka
17. 3. Způsob přípravy dobrovolníků
17. 4. Možná rizika dobrovolnické služby
18. Místo závěru
Použitá literatura:
Deklarace práv dítěte, OSN, 1959
Evropská sociální charta, Rada Evropy, 1961
Evropská úmluva o osvojení dětí, Rada Evropy, 1967
Interní materiály Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, Praha, 2003, 2004
Langmeier J., Matějček Z.: Psychická deprivace v dětství, Státní zdravotnické nakladatelství, Praha, 1963
Matějček Z. a kol.: Náhradní rodinná péče, Portál, Praha, 1999
Matějček Z., Bubleová V., Kovařík J.: Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace, Psychiatrické centrum, Praha, 1997
Matoušek O.: Ústavní péče, Slon, Praha, 1995
Matoušek O.: Slovník sociální práce, Portál, Praha, 2003
Matoušek O. a kol.: Základy sociální práce, Portál, Praha, 2001
Matoušek O. a kol.: Metody a řízení sociální práce, Portál, Praha, 2003
Novotná V., Burdová E., Brabenec F.: Zákon o sociálně právní ochraně dětí, komentář, Linde, Praha, 2002
Šťastná J.: K výkonu sociálně – právní ochrany dětí obecními úřady obcí s rozšířenou působností, In: Sociální politika 10/2003, str.4 - 6
Bechyňová V.: Občanské sdružení Střep, In: Sociální politika 12/2000, str. 24
Světové deklarace o přežití, ochraně a rozvoji dítěte, OSN, 1990
Špeciánová, Š.: Ochrana týraného a zneužívaného dítěte, Linde, Praha, 2003
Úlehla I.: Umění pomáhat, Sociologické nakladatelství, Praha, 1999
Úmluva o právech dítěte, OSN, 1989
Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti, MPSV, Praha, 2000
Výcvikový manuál, Asociace mediátorů ČR, Praha, 2003
Zákon 109/2002 Sb., o výkonu ústavní a ochranné výchovy a preventivné výchovné péči ve školských zařízeních
Zákon 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
Zákon 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
Zpráva o stávajícím stavu náhradní výchovné péče o děti a mládež bez rodinného zázemí v České republice (2001), DOM, Praha, 2002
Deklarace o právech dítěte, OSN, 1924
