22.3.2005 Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) rozhodl, že Slovensko porušuje mezinárodní právo, když nebrání rasovému vyloučení Romů. ERRC vyzývá k ukončení politiky extrémní segregace.
Rozhodnutím oznámeným dne 17. března 2005 Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace rozhodl, že Slovensko porušilo tři ustanovení Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (ICERD) v případu diskriminace v bydlení. Rozhodnutí jednoznačně konstatuje, že politika udržující Romy v podřadných slumech nebo politika jejímž výsledkem je tak závažná diskriminace, porušuje mezinárodní právo a toleranci takového jednání státními úředníky nelze obhájit.
20. března 2002 schválili radní města Dobšina plán na zbudování levného bydlení pro romské obyvatele. V Dobšině žije asi 1 800 Romů, mnoho z nich v hrozných podmínkách bez pitné vody a fungujících odpadů, v ubohých chatrčích. Dobšinský předseda Slovenské národné strany, jedné z politických stran na Slovensku s více či méně skrytou protiromskou platformou, společně se čtyřmi dalšími nacionalisty zorganizoval petici požadující ukončení tohoto plánu, protože žádné další Romy v Dobšině nechtěli. Tuto petici předložili městské radě, která na tomto základě rozhodla o zrušení původního rozhodnutí zbudovat sociální bydlení a schválila rozhodnutí obsahující výslovný odkaz na rasistickou petici.
Romové z Dobšiny požádali okresního prokurátora, aby vyšetřil zákonnost rozhodnutí městské rady. Prokurátor to odmítl. Poté se obrátili na Slovenský ústavní soud, který rovněž odmítl případ posoudit. Rada Romů z Dobšiny spolu se svým právním zástupcem, Evropským centrem pro práva Romů (ERRC) a slovenskou nevládní organizací Liga lidskoprávních advokátů předložili stížnost Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD).
Ve svém posudku Výbor uvedl že "v současných komplexních společnostech závisí praktická realizace mnoha práv, zejména práv ekonomických, sociálních a kulturních, včetně těch která se vztahují k bydlení, v první řadě na celé řadě administrativních a politických kroků příslušných orgánů Vysoké smluvní strany ... Výbor zastává názor, že dotčená rozhodnutí městské rady, spočívající nejprve v důležitých politických a praktických krocích k realizaci práva na bydlení s jejich následným odvoláním a nahrazením polovičatými opatřeními, skutečně naplňují podstatu zkráceného uznání nebo výkonu lidského práva na bydlení".
Výbor shledal v tomto postupu porušení závazků Slovenska podle mezinárodního práva nezapojit se do žádného rasově diskriminačního jednání a zajistit, že státní orgány jednají v souladu s touto povinností. Rovněž Výbor shledal, že Slovensko porušilo svůj závazek zajistit právo každého na rovnost před zákonem při požívání práva na bydlení. Navíc " když bylo zjištěno rasově diskriminační jednání, je třeba konstatovat, že neschopnost slovenských soudů zajistit účinnou nápravu odhaluje z toho vyplývající porušení Úmluvy". Výbor rozhodl, že Slovensko musí Romům z Dobšiny poskytnout účinnou ochranu, zvláště musí podniknout opatření zajišťující Romům z Dobšiny " stejné postavení v jakém se nacházeli po přijetí prvního rozhodnutí městské rady [tj. postavit levné bydlení]."
Výkonný ředitel ERRC Claude Cahn řekl: "Toto rozhodnutí přináší slovenské vládě příhodné a významné objasnění - právě tak jako všem ostatním vládám - že porušení mezinárodního ne-diskriminačního práva v politice a plánování bydlení nemůže obstát a neobstojí. Doufáme, že slovenská vláda bude naslouchat tomuto rozhodnutí jako pobídce k jednání v takovém rozsahu, aby došlo k likvidaci podmínek doby kamenné v nichž žije v současné době několik desítek tisíc Romů na Slovensku a jednou provždy přivést slovenské Romy se stejnou důstojností do 21 století."
Pro další informace ohledně případu prosím kontaktujte Alana Ansteada v ERRC (Alan.Anstead@errc.org) nebo Columba Igboanusi v Lize lidskoprávních advokátů (admin@lhra-icpr.org).
Přehledný obsah záležitostí rasového vylučování Romů na Slovensku naleznete na : http://www.errc.org/cikk.php?cikk=1999
Zdroj: http://www.errc.org/
The situation of Roma in an Enlarged European Union je zpráva zpracovaná na objednávku Evropské komise. Zabývá se situací Romů v řadě oblastí rozhodných z hlediska sociální inkluze, zejména ve vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení, zdravotní péči. Dále obsahuje kapitoly zaměřené na specifické problémy zdraví a bydlení, sociálního zabezpečení, příjmů a zadluženosti, stav bez státní příslušnosti. Zkoumá také celou řadu dalších témat, jako je sociální ochrana, otázky okolo osob bez dokladů, genderové otázky a kočování.
11.3. 2005 Segregace se zhoršuje jak slábne úsilí hlavního města o integraci - Nizozemí. Segregace v Amsterodamu se v posledních letech prohloubila, když Maročané, Turci a rodilí Holanďané se ve stále vyšší míře usazují odděleně v městských čtvrtích, usuzuje páteční zpráva městské rady. Monitorování diversity a integrace z roku 2004 zjistilo, že vzrůstá počet oblastí, kde 70 - 80% obyvatel tvoří nezápadní přistěhovalci. Největší koncentrace přistěhovalců je v Zuidoostu, Zeeburgu a v částech Nieuw-Westu. Menší koncentrace nezápadních přistěhovalců žijících v městském centru v roce 2000 zcela zmizely z okresu kanálů v roce 2003. Centrum a vnitřní město na jihu jsou zvláště obydleny rodilými Holanďany a západními přistěhovalci. Situace v centru Amsterodamu čím dál tím více připomíná situaci v ostatních velkých městech Nizozemí, jako je Rotterdam, kde jsou hranice jednotlivých osídlení velmi patrné. V minulých letech byla situace v holandském hlavním městě lepší než v ostatních lokalitách. Zpráva amsterodamské rady říká, že změna nastala v důsledku nezdaru úsilí integrovat přistěhovalce do holandské společnosti, usuzuje páteční De Telegraaf. Části města s velkým přistěhovaleckým osídlením patří k nejméně atraktivním na trhu bydlení. Problémy jako nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách a vysoká procenta školních absencí převažují a kontakty s rodilými Holanďany jsou zřídkavé. "Ve vzdělávání je segregace více či méně úplná," říkají výzkumníci. Zpráva, kterou zpracovala výzkumná kancelář O+S říká, že geografické rozdělení etnických skupin brání úspěšné integraci, říká agentura Novum. Předchozí výzkum naznačil, že kontakt mezi etnickými skupinami povzbuzuje pozitivní reakce k imigrantům i společenstvím místních obyvatel. To může naopak nastartovat proces, který bude stimulovat přátelské vztahy mezi etnickými skupinami. Ale Amsterodamský výkonný výbor sděluje, že etnický mix v městských okrscích nebyl cílem politiky. Integrace imigrantů byla sledována za pomoci zlepšování socio-ekonomických podmínek, říká rada. ©Expatica News http://www.expatica.com/
Aktivisté: Začleňování Romů by měl mít na starosti jeden úřad
PRAHA 26. října (ČTK) - Boj s odsouváním Romů do chudinských ghet a jejich začleňování do společnosti by měl mít na starosti jediný úřad. Státní politika je zatím totiž neúčinná a roztříštěná a dotacemi na zlepšení života Romů se často plýtvá. Na semináři s názvem Mýty a realita integrace Romů to v pražském Mánesu řekli představitelé několika nevládních organizací, které se romské problematice věnují. "V následujících měsících či letech je potřeba, aby problematika byla řešena z jednoho místa, aby se netříštily programy a koncepce," uvedl ředitel společnosti Člověk v tísni Tomáš Pojar. Podle něj se sociálním vyloučením Romů zabývá Rada vlády pro záležitosti romské komunity, mělo by se ale řešit "na
jiné úrovni". Snahy státu o systémové řešení problému sociálního vyloučení, jehož obětí jsou převážně Romové, jsou podle Romana Krištofa z
Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) neúspěšné. Úřad pro začleňování by měl jednotně řídit pracovníky, kteří se na danou problematiku zaměřují, i finance na programy, dodal. Agentura by se zaměřila na poskytování služeb v oblasti sociální práce, prevence patologických jevů, vzdělávání, bydlení i zaměstnanosti. Pracovala by také se samosprávami.
Podle odhadu společnosti Člověk v tísni se v ghetech v Česku ocitly již desítky tisíc lidí. Pojar dodal, že mají jen malou šanci začlenit se znovu do společnosti. Zdůraznil, že problém narůstá. Ve vyloučených komunitách se totiž již rodí děti, které jiné prostředí neznají, do škol nechodí a vidí kolem sebe jen dospělé bez práce.
Kolik chudinských ghet v Česku vlastně je, není jasné. Odpovídající výzkum se zatím neuskutečnil. Vláda počítá se sociologickým šetřením mezi Romy. Zatím chybí i sledování účinnosti jednotlivých programů. "Problémem není nedostatek prostředků, ale nekoncepční plýtvání. Peníze nefungují tam a tak, jak by měly," dodal Pojar.
O zřízení agentury, která by postupovala proti sociálnímu vylučování, se mluví již několik let. Snahy o její vznik zatím úspěšné nebyly. Pojar je přesvědčen o tom, že pokud by podobný orgán vznikl před rokem či dvěma, mohl nyní již úspěšně čerpat peníze z evropských fondů.
2.6.2004 Krajský soud v O. rozhodl ve prospěch Romky diskriminované při hledání lepšího bydlení Žalobkyně, romská matka dvou dětí žije spolu s nimi na ubytovně. Tam má smlouvu na dobu určitou - 1 měsíc, která je opakovaně prodlužována. Má k dispozici jeden pokoj a předsíň s WC bez koupelny a teplé vody. Podala si také žádost o obecní byt, ta ovšem byla zamítnuta. Žalobkyně se proto snažila sehnat si lepší bydlení sama. V červenci 2003 tak navštívila ubytovnu M., kde chtěla zjistit podmínky ubytování a v případě, že by byly lepší než u současného ubytovatele, se tam přestěhovat. V kanceláři jí ovšem hned na první obecný dotaz řekli, že volné ubytovací kapacity nejsou a dlouho ještě nebudou. Když se snažila zjistit více, řekla jí pracovnice ubytovny, že přece kvůli nim nikoho nevystěhují. Jen několik minut poté kdy žalobkyně odešla s nepořízenou, vstoupili do kanceláře členové nevládní organizace, kteří předstírali zájem o ubytování aby zjistili, zda vedení ubytovny nejedná odlišně s osobami většinové etnické příslušnosti. Uvedli, že na ubytovně by s nimi bydlely dvě děti, aby byli ve srovnatelné situaci jako žalobkyně. V následujícím rozhovoru jim byla nabídnuta dvoupokojová ubytovací jednotka, a pokud by zaplatili druhý den ráno, mohli se obratem nastěhovat. Následně jim zaměstnankyně ubytovny jednotku ukázala. Rozhovory byly částečně zachyceny na zvukovém záznamu, který byl pořízen jako případný podpůrný důkaz o skutkovém ději. Žalobkyně podala následně žalobu na ochranu osobnosti, ve které tvrdila, že byla vystavena méně příznivému odlišnému zacházení, protože zatímco jí bylo jednoznačně sděleno, že možnost ubytování na ubytovně není a ještě dlouho nebude, příslušníkům nevládní organizace byla nabídnuta dvoupokojová ubytovací jednotka k nastěhování obratem. K tomuto odlišnému zacházení neexistuje přijatelné ospravedlnění, není zde ani žádný legitimní zájem, který by takový odlišný postup odůvodňoval. Pokud žalovaná společnost neprokáže existenci přijatelného ospravedlnění pro odlišné zacházení, má se ve smyslu § 133a odst. 2 o.s.ř. za to, že se z její strany jedná o diskriminaci. Žalobkyně se domáhala písemné omluvy za diskriminační jednání a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50 tis. Kč. Namítala přitom závažnost neoprávněného zásahu, když bylo porušeno právo na rovné zacházení. Krajský soud v O. k tomu uvedl, že při hodnocení míry intenzity zásahu do osobnostních práv žalobjyně je třeba přihlédnout k ustanovení čl. 11 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (120/1976 Sb.), podle něhož má každý právo na přiměřenou životní úroveň, která zahrnuje přístup k bydlení. Proto podle názoru krajského soudu odpovídá požadovaná náhrada nemajetkové újmy intenzitě protiprávního zásahu do práv žalobkyně. Proti rozhodnutí krajského soudu se žalovaný odvolal k příslušnému Vrchnímu soudu.
