SEMINÁŘ GLB komunita v Čechách
na závěr textu můžete připojit své komentáře a připomínky k semináři a jeho tématům
Za velké účasti se dne 21. května 2007 konal v Praze seminář na téma GLB komunita v Čechách (diskriminace z důvodu sexuální orientace). Semináře, který se uskutečnil v rámci 13. nejen lesbického festivalu eLnadruhou, se zúčastnili GLB aktivisté a další zainteresované osoby z celé republiky. Cílem setkání byla diskuse o gay, lesbické a bisexuální komunitě v Čechách - menšině vystavené diskriminaci, předsudkům a homofobním útokům ze strany většiny. GLB lidé tak dostali příležitost diskutovat problémy, které se jich týkají, na specializovaném semináři v tak velkém časovém prostoru, jaký se jim snad ještě v naší republice nedostal.
V úvodu vystoupil Jiří Hromada, který zastoupil nepřítomnou ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamilu Stehlíkovou, která se nemohla vzhledem k pracovním povinnostem semináře osobně zúčastnit.
První odborný blok GLB komunita a společnost byl věnován historii a současnosti GLB hnutí ve světě i v České republice. První část prezentace se zaměřila spíše na okolní země a svět, na vznik prvních hnutí za práva sexuálních menšin na konci 19. století, snahu o dekriminalizaci homosexuality, pronásledování homosexuálních lidí nacisty a klinickou smrt evropského aktivismu po 2. světové válce. Část druhá se soustředila na gay a lesbickou komunitu v českomoravské kotlině a její úsilí či spíše neúsilí v boji za svá práva. GLB menšina dosáhla v České republice na celou řadu práv, zcela nesrovnatelnou s většinou ostatních postkomunistických zemí, a to i přesto, že je gay a lesbické hnutí u nás poměrně slabé a omezuje se pouze na velmi malý počet aktivistů.
Jak už vyplývá z názvu tématu v programu - Diskriminace, byla druhá prezentace věnována otázkám objasnění pojmů spojených s diskriminací, postupu v procesu přijímání antidiskriminačního zákona a problémům s tím spojených. V této souvislosti byla zmíněna i otázka diskriminace GLB menšiny, která není v podstatě nijak zmapována a až na jednotlivé medializované kauzy se o jejím rozsahu nic moc neví. Námětem na samostatný seminář by pak mohla být zákonná diskriminace GLB lidí v otázkách rodičovských práv. Dále zazněla informace o existenci pracovní skupiny pro sexuální menšiny, která byla vytvořena na odboru pro lidská práva Úřadu vlády.
Přednáška Legislativní změny se zabývala rozborem prosazování legislativních změn týkajících se LGB komunity v České republice, přičemž tyto postupy srovnávala se situací v zahraničí. Výklad přednášky se soustředil především na boj za zrovnoprávnění stejnopohlavních párů s páry heterosexuálními, v podstatě jediná práva, o něž GLB komunita v Čechách byla nucena dlouhodobě aktivně bojovat.
Poslední prezentace Queer komunita v médiích rozebírala mediální obraz vytvářený či nevytvářený queer komunitou a její schopnost či neschopnost prezentovat rozmanitost. GLB komunita je v médiích zobrazována relativně často, přičemž pozitivní skutečností je, že jsou jí média poměrně nakloněna. GLB charaktery se v médiích objevují stále častěji, a to v propracovanějších a reálnějších kontextech. Svojí roli zcela jistě sehrává postupná změna společenského postoje vůči gayům a lesbám, jakož i uzákonění registrovaného partnerství, které dodalo stejnopohlavním svazkům určitou legitimitu. Přínosem je i přístup veřejnoprávní televize, která je důležitým zadavatelem pořadů s GLB tematikou, a vedle publicistických a dokumentárních filmů uvádí mainstreamové i nezávislé queer filmy.
V rámci semináře se konaly workshopy a proběhly rozsáhlé diskuse, které měly umožnit a také umožnily účastníkům vyjádřit své názory, připomínky a komentáře k prezentovaným tématům i ke GLB problematice obecně. První diskuse se zaměřila na vymezení gay a lesbické komunity, otázku zda existuje taková komunita, a kdo k ní patří. Stává se jedinec součástí této komunity automaticky již svojí menšinovou sexuální orientací nebo je její součástí pouze ten, kdo se za její součást sám aktivně považuje, nebo ten kdo se aktivně účastní „gay a lesbického života“? Odpovědi na uvedené otázky, jakož i celá diskuse vyzněly tak trošku do ztracena. Nicméně tady je třeba od GLB komunity odlišovat GLB menšinu. Zatímco odpověď na otázku, zda se za příslušníka komunity považuje a co ho s ní spojuje, si musí dát každý sám, za příslušníka GLB menšiny lze považovat každého s menšinovou sexuální orientací bez ohledu na to, zda se za jejího příslušníka sám „uvědoměle“ považuje. V tomto však příslušníci GLB menšiny mají na rozdíl např. od příslušníků etnických menšin určitou „výhodu“, že mohou svojí sexuální orientaci skrývat a tím se vyhnout automatickému spojení s touto menšinou ze strany většinové společnosti. V důsledku toho nejsou v takové míře nuceni vyhledávat ochranu v kolektivní příslušnosti ke komunitě.
V samotné komunitě je, než otázka jejího definování, zcela jistě mnohem ožehavější téma aktivního se přihlášení k homosexuální či bisexuální orientaci, a to jak vnitřní přiznání si, že „jsem jedním z nich“ (vnitřní coming out), tak i sdělení této skutečnosti svému okolí (vnější coming out). Je velmi těžké ba nemožné zkoumat vnitřní coming out, neboť to je problém upřímnosti každého jednotlivce v sobě, mnohem jednodušší je to již s coming outem vůči svému okolí, a tady gayové a lesby v Čechách dost výrazně pokulhávají. Ochota outovat se je velmi malá, jak u neznámých jednotlivců, tak i u mediálně známých osob. Jen stěží lze uvěřit tomu, že by v České republice nebyli mezi mediálně profláknutými osobami žádné lesby a jen velmi málo gayů. Ptát se po příčinách je asi dost zbytečné, strach z nepochopení a odmítnutí by byl pravděpodobnou odpovědí na všechno. Spíše je zajímavé zkoumat to, zda jsou tyto obavy v zemi, kde je uzákoněno registrované partnerství a tolerance stejnopohlavních svazků ze strany společnosti poměrně vysoká, oprávněné.
Vedle malé ochoty veřejně se přiznat ke své sexuální orientaci trpí GLB menšina v České republice nedostatkem aktivistů, tedy nejen těch, kteří by se aktivně hlásili ke komunitnímu životu, ale hlavně by byli ochotni za práva menšiny bojovat či menšinu aktivně podporovat. GLB lidé v Čechách, na rozdíl od řady jiných zemí, dosáhli řady práv „bez velkého úsilí“, aniž by o ně museli zásadním způsobem a dlouhodobě bojovat. Většina práv (dekriminalizace homosexuality, sjednocení věkové hranice pro souhlasný pohlavní styk, zákaz diskriminace) přišla z rozhodnutí „shora“ nebo bylo jejich zakotvení důsledkem usilovné práce malé skupiny aktivistů (registrované partnerství). Možná právě toto lze považovat za jednu z příčin proč je gay aktivistů u nás tak málo, stejně jako je malá jejich podpora ze strany menšiny. Všichni ti, kteří na tomto poli vyvíjejí nějaké aktivity, by mohli dlouze vyprávět o nedostatku dobrovolníků a především finančních prostředků, a o tom, jak nezřídka podporu svých aktivit nacházejí snadněji mezi majoritou než mezi gayi a lesbami. Nicméně to neznamená, že by zde žádní aktivisté a aktivistky nebyli, je jich jen podstatně méně než by jich mohlo být, a to je jejich práce složitější a je třeba ji ocenit.
Pořad „Q“ vysílaný Českou televizí rozpoutal nejbouřlivější diskusi a nakonec se mu podařilo rozdělit účastníky na dva tábory, na jeho příznivce a odpůrce. Qéčko vyvolává rozporuplné přijetí jak v majoritě tak i v samotné minoritě, jíž je určen, tedy pokud vůbec jí je určen, neboť to, kdo je cílovou skupinou není až tak zřejmé. Všichni se shodli na tom, že je potřeba, aby pořad pro GLB menšinu existoval, ale na formu a často i obsah sdělení se názory značně lišily podle toho, zda zúčastnění akceptovali „netradiční“ pojetí sdělování informací zvolené autory pořadu či nikoli. Mnohem příznivěji byl hodnocen předcházející pořad české televize LeGaTo, nicméně ani ten nebyl jednoznačně přijat; někteří účastníci ho označili za příliš intelektuální pořad neschopný oslovit širší okruh lidí.
Kritika se snesla i na český rozhlas za jeho zrušení pořadu Bona dea sledovaný především staršími gayi a lesbami, kteří nemají přístup k internetu. Právě internet je v současné době hlavním nástrojem pro šíření informací, ať už směrem do komunity nebo navenek, široký přístup k němu však je zejména u starší generace podstatně limitován.
Všechna média zaměřená na GLB menšinu nebo o ní informující trpěla a trpí absolutním nedostatkem GLB lidí ochotných prezentovat mediálně své obyčejné životy a přiblížit je tak majoritě. V médiích se tak opakovaně objevují stále stejné tváře.
Ze závěrečné diskuse byla zřejmá potřeba existence nějakého média, nejlépe tištěného, pracovně nazvaného „informačně kulturní"periodikum, které by bylo zaměřeno na GLB komunitu, a zcela by mu chyběl nějaký erotický obsah. Nezodpovězeno však zůstalo, kdo, pro koho a za jaké peníze by takovéto periodikum byl schopen vyrábět, když všechny obdobné minulé pokusy ztroskotaly.
Zapsala: Martina Štěpánková
PŘÍSPĚVKY NALEZNETE NA STRÁNCE SEXUÁLNÍ ORIENTACE
