Tato část uvádí stručný přehled mezinárodních předpisů upravujících rovnost pohlaví a principy, které tyto standardy podepírají.
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ
o Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) - mezinárodní úmluva týkající se práv žen, zakazuje jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě pohlaví, které narušuje nebo ruší uznání, požívání nebo uplatnění ze strany žen ve všech oblastech. Výbor OSN pravidelně monitoruje vývoj při implementaci Úmluvy a pořádá slyšení o zprávách předložených smluvními stranami. V roce 2000 byl přijat k Úmluvě Opční protokol.
o Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách (1993) - také Vídeňská deklarace. Uvádí násilí páchané na ženách jako "jeden z hlavních mechanismů, kterými jsou ženy nuceni do podřízeného postavení ve srovnání s muži". OSN vyjmenovalo Speciálního zpravodaje k násilí páchaného na ženách, aby sbíral data a doporučil opatření k odstranění tohoto druhu násilí a jeho příčin.
o Deklarace o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů (1974)
o Deklarace o odstranění diskriminace žen (1967) Zdůrazňuje, že "diskriminace vůči ženám, odepírání nebo omezování jejich práv ve srovnání s muži, je od základu protiprávní a představuje provinění vůči lidské důstojnosti".
o Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavírání sňatku a registraci sňatku (1962) deklaruje, že manželství musí být uzavřeno se souhlasem obou partnerů. Úmluva byla publikovaná pod č. 124/1968 Sb.
o Úmluva o zákazu diskriminace ve vzdělání (1960), přijata na Všeobecné konferenci Výchovné, vědecké a kulturní organizace Spojených národů (14.prosince 1960), stanoví základy pro rovný přístup ke vzdělání pro dívky a ženy.
o Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 111: Úmluva o diskriminace (zaměstnání a povolání) z roku 1958, publikována pod č. 465/1990 Sb. sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, podporuje rovná práva muži a ženami na pracovišti.
o Úmluva o politických právech žen (1952) (publikovaná pod č. 46/1955 Sb., vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 27. července 1955), zavazuje smluvní státy přiznat ženám volební právo a právo zastávat veřejný úřad za stejných podmínek jako mužům.
o Úmluva o stejné odměně zaměstnaných mužů a žen (1951) stanovuje princip a praxi stejné mzdy za práci stejné hodnoty.
o Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a vykořisťování, prostituce druhých osob (1949), vyzývá k potrestání těch, kteří nutí jiné k prostituci.
EVROPSKÁ UNIE
Smlouva zakládající Evropské společenství
-
od vstupu do platnosti Amsterodamské smlouvy patří odstraňování nerovností a podpoře opatření s cílem dosažení rovnosti mezi ženami a muži explicitně mezi úkoly a cíle Společenství (článek 2 a 3).
-
Podle článku 13 Amsterodamské smlouvy má Rada právo přijímat odpovídající opatření k potírání diskriminace založené na příslušnosti k pohlaví, rasové nebo etnické skupině, náboženství nebo víře, tělesném postižení, věku nebo sexuální orientaci.
-
Článek 141 Smlouvy představuje právní základ pro opatření Společenství v oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení v oblasti zaměstnanosti.
Nařízeni týkající se rovných příležitostí (Nařízení je právní předpis, který má být beze zbytku začleněn do národní legislativy a je přímo aplikovatelný ve všech členských státech)
Směrnice týkající se rovných příležitostí (Směrnice je závazná svým cílem a závazky, je však na členském státu, jakým způsobem začlení ustanovení směrnice do národní legislativy)
- Směrnice Rady č. 76/207/EHS ze dne 9.února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a postupu v zaměstnání, a pracovní podmínky
- Směrnice Rady a Parlamentu č. 2002/73/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky
- Směrnice Rady a Parlamentu č. 2006/54 ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)
- Směrnice rady č. 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování
- Směrnice Parlamentu a Rady č. 202/73/ES ze dne 23.září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Směrnice je aplikovatelná na kolektivní smluvy, individuální smlouvy a vnitřní řády nebo řády upravující nezávislé povolání a profese. Členské státy mají do svých vnitrostátních právních řádů zavést opatření, které umožní obětem diskriminace prosazovat svá práva soudní cestou. Členské státy jsou také povinny zavést prostředky, které ochrání zaměstnance před propuštěním jako reakci na jejich stížnost.
- Směrnice Rady č. 98/52/ES ze dne 13.července 1998 o rozšíření směrnice 97/80/ES o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví na Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
- Směrnice Rady č. 98/23/ES ze dne 7.dubna 1998 kterou se oblast působnosti směrnice 97/81/ES o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS rozšiřuje na Spojené království Velké Británie a Severního Irska
- Směrnice Rady č. 97/81/ES ze dne 15.prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS
- Směrnice Rady č. 97/80/ES ze dne 15.prosince 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví
- Směrnice Rady č. 97/75/ES ze dne 15 prosince 1997 kterou se mění směrnice Rady 96/34/ES o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS a její oblast působnosti se rozšiřuje na Spojené království Velké Británie a Severního Irska
- Směrnice Rady č. 96/97/ES ze dne 20.prosince 1996, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků
- Směrnice Rady č. 96/34/ES ze dne 3.června 1996 o Rámcové dohodě o rodičovské dovolené, uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC
- Směrnice Rady č. 92/85/EHS ze dne 19.října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)
- Směrnice Rady č. 86/613/EHS ze dne 11.prosince 1986 o provádění zásady rovného zacházení s muži a ženami samostatně výdělečně činnými, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství
- Směrnice Rady č. 86/378/EHS ze dne 24.července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v zaměstnaneckých systémech sociálního zabezpečení
- Směrnice Rady č. 79/7/EHS ze dne 19.prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení s muži a ženami v oblasti sociálního zabezpečení
- Směrnice Rady č. 75/117/EHS ze dne 10.února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny pro muže a ženy. Směrnice vyžaduje, aby členské státy: zavedly do svých vnitrostátních právních řádů opatření, která umožní všem zaměstnancům domáhat se svých nároků na stejnou odměnu soudní cestou; odstranli diskriminaci mezi muži a ženami vyplývající z právních a správních předpisů, které jsou v rozporu se zásadou stejné odměny; přijali nezbytná opatření, aby ustanovení uvedená v kolektivních smlouvách, mzdových tarifech, dohodách o mzdě nebo individuálních pracovních smlouvách, která jsou v rozporu se zásadou stejné odměny, byla neplatná, mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna; Směrnice také vyžaduje, aby ti, kteří se stěžují na diskriminaci v tomto ohledu byli chránění před viktimizací a aby členské státy zajistily, přijetí účinných prostředků, které zajistí dodržování této zásady.
Specifické strategie a institucionální mechanismy EU týkající se rovných příležitostí
Strategie EU v oblasti politiky zaměstnanosti a sociální politiky
-
Evropská strategie zaměstnanosti - spolupráce na úrovni EU v oblasti zaměstnanosti, včetně stanovení cílů a doporučení opatření pro státy. Na essenském zasedání Evropská rada požádala členské státy, aby vypracovaly víceleté programy zaměstnanosti (MAP) a aby Evropskou komisi informovaly o jejich realizaci. V těchto zprávách se popisují hlavní opatření přijatá vládami jednotlivých členských států k realizaci víceletých programů zaměstnanosti vždy za předcházejících dvanáct měsíců; dále se ve zprávách v některých případech uvádí odhad dopadu přijatých opatření na zaměstnanost a oznamují se hlavní změny a nové iniciativy na podporu zaměstnanosti. Evropská strategie zaměstnanosti vychází z prioritních témat čtyř pilířů evropské politiky zaměstnanosti, jimiž jsou zaměstnatelnost, soukromé podnikání, přizpůsobivost a rovné příležitosti. Členské státy každoročně sestavují národní akční plány zaměstnanosti, ve kterých jsou tyto všeobecné pokyny konkrétně rozpracovány. Evropská komise provádí rozbor národních akčních plánů a výsledky rozboru, zahrnuté do společné zprávy o zaměstnanosti, pak slouží jako základ k přehodnocení priorit a k vypracování doporučení k politice zaměstnanosti v jednotlivých členských státech.
-
Lisabonská strategie - přijata Evropskou Radou v Lisabonu v březnu 2000 na deset let (do roku 2010). Základem je snaha o vzájemnou provázanost cílů Evropské unie v oblasti ekonomického rozvoje se sociálními cíly ve vzájemné rovnováze.
-
Agenda sociální politiky - přijata v Nice v prosinci 2000, se snaží zabezpečit vzájemnou provázanost hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti. Klíčovými tématy sociální politiky a politiky zaměstnanosti jsou: Evropská strategie zaměstnanosti; zlepšování pracovních podmínek a norem; boj proti společenské marginalizaci a sociální ochrana; rovnost mužů a žen. Prioritou je přizpůsobit systémy sociální ochrany tak, aby poskytovaly sociální záchrannou síť všem, ale aby bylo zároveň finančně výhodnější v rámci možností využívat nabídek práce; zabezpečily řádné vyplácení důchodů a poskytovaly kvalitní zdravotní péči za přijatelnou cenu; předcházely společenské marginalizaci určitých skupin obyvatel a bojovaly s bídou.
RADA EVROPY
Rada Evropy přijala opaření na různých úrovních k podpoře rovnosti mezi muži a ženami.
Evropská úmluva o ochraně lidských práv sice nezahrnuje rovnost mezi muži a ženami mezi svoje hlavní principy, avšak v článku 14 zakazuje "rozlišování" mimo jiné na základě pohlaví při uplatňování práv chráněných Úmluvou. Navíc, princip rovnosti mezi manželi s ohledem na jejich práva a povinnosti v manželství byl doplněn v
Protokole 7. Nutno zmínit, že zakomponování základního práva mužů a žen na rovné zacházení je aktuálním tématem, minimálně v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a záležitost je projednávána na mezivládní úrovni.
Evropská sociální charta obsahuje několik specifických práv žen, zejména právo na rovnou odměnu, ochrana matek a pracujících žen a sociální a ekonomická ochrana žen a dětí. Dodatkový protokol z roku 1988 zahrnul právo na rovné příležitosti a rovné zacházení v oblasti zaměstnání a profese bez diskriminace na základě pohlaví.
Revidovaná Sociální charta obsahuje nediskriminační klausule na základě důvodů, jedením z nich je i pohlaví.
