|
•••
Kontakt
Poradna pro občanství,
občanská a lidská práva
Ječná 7
Praha 2
120 00
Telefon: +420.224 829 087
E-mail:
|
|
V souvislosti s diskriminací v přístupu do restaurací a jiných podobných provozoven nelze pominout otázku tzv. klubů. Poměrně značné oblibě se těší představa, podle které je možno vyhradit služby restaurací omezenému okruhu spotřebitelů prostě tím, že si podnikatel ve své provozovně „zřídí“ klub a vstup vyhradí pouze těm spotřebitelům, kterým sám vystaví „klubovou kartu“. Tato představa má zřejmě původ v marketingové strategii některých podnikatelů, kteří zákazníkům vydávají různé klubové či členské karty, na jejichž základě poskytují různé slevy na své služby či výrobky a jejichž cílem je stabilizovat či zvýhodnit určitý okruh stálých zákazníků. Tyto marketingové strategie nejsou v rozporu se zákonem, protože neomezují přístup spotřebitelů k těmto „věrnostním kartám“. Pokud potom na základě těchto karet vzniká zákazníkovi nárok na slevu, je jeho důvodem odběr určitého množství zboží, takže tento nárok vznikne každému zákazníkovi, který stejné množství zboží odebere. Jedná se tedy o reklamní a odbytové strategie, na jejichž základě nedochází k diskriminaci spotřebitele.
Naproti tomu představa podnikatelů, že na základě jejich jednostranného rozhodnutí lze „zřídit klub“, do něhož budou mít přístup spotřebitelé podle jejich vlastního výběru, nemá oporu v zákoně a zakládá diskriminaci spotřebitele ve smyslu ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Je přitom zcela nerozhodné, zda úmyslem podnikatele bylo vyloučit spotřebitele kvůli jeho barvě pleti (což je obvykle skrytý úmysl který se za touto praxí nezřídka skrývá) či z jiných důvodů, protože zákon zakazuje spotřebitele jakkoliv diskriminovat. Pokud by tedy podnikatel zvolil takový postup, jednalo by se o vždy o diskriminaci spotřebitele a nebylo by rozhodné, z jakých důvodů odpíral některým spotřebitelům vstup do své provozovny, zda proto, že si údajně „zřídil klub“ nebo měl k tomu jiný důvod, který nesouvisí s jednáním konkrétního spotřebitele.
„Zřízení klubu“ české živnostenské právo nezná. Není tedy možné, aby tímto způsobem podnikatel jednostranně vyloučil působnost předpisů platných v oblasti podnikání, v tomto případě konkrétně zákona o ochraně spotřebitele. Aktivity zahrnující vydávání tzv. věrnostních karet nejsou sice zákonem zakázány, nesmějí být ovšem v rozporu s platnými předpisy v oblasti podnikání či živnostenského podnikání. Je tedy možné je využívat v rámci výše zmíněných marketingových strategií, pokud zachovávají zásadu rovnosti přístupu spotřebitele k těmto kartám a případným výhodám, jež jsou na jejich základě poskytovány. Rovněž není možné vázat na jejich vydání oprávnění ke vstupu s tím, že bude spojeno se zaplacením jakýchkoliv poplatků. Takový postup by naopak musel mít oporu v zákoně .
Nesetkali jsme se s provozovnami, které by byly výslovně označeny jako „kluby“, do nichž mohou vstupovat jen držitelé „klubových karet“. Obvykle spíše provozovna takto označena vůbec není, a hosté které provozovatel nechce tímto způsobem vyloučit z poskytování svých služeb, jsou zde bez problémů obslouženi. Tomu, že se jedná o takovou provozovnu, nasvědčují někdy zamčené dveře a personál otevírající zákazníkům po zazvonění. Pokud provozovna skutečně používá zmíněné praktiky za účelem rasové diskriminace spotřebitele, je prokazování či testování takového jednání obtížnější než v případech ostatních provozoven, není však nemožné. Jestliže je např. jednomu zákazníkovi hned za dveřmi sděleno, že je provozovna právě plně obsazena, rezervována, popř. ke vstupu je třeba členské karty, zatímco jiný zákazník je okamžitě potíé bez problémů vpuštěn a obsloužen, nasvědčuje takový skutkový děj rasové diskriminaci.
|
 |